Protože meteorologové předpovídají letošní průběh září velmi letní, provází nás babí léto či indiánské léto. Můžeme se proto ještě ohlédnout po oblacích, vzdušných a mnohotvárných průvodcích oblohou. Oblaka nebo mraky nás obdařují vláhou v ruzných podobách, a to je jejich hlavní úloha, protože jejich prostřednictvím se voda vrací z atmosféry nazpět na zemský povrch.
Někdy se podaří spatřit, že oblaka na obloze mají několik pater. Tvarují se také podle své výšky a teploty. Jde v podstatě o vodu, nikoliv vodní páru. Pára by byla neviditelná, ale voda v oblacích se nám formuje do tvarů i barev.
Názvy mraků pocházejí z latinských slov: cirrus (řasa nebo kučera), stratus (vrstva nebo sloha), nimbus (déšť) anebo cumulus (kupa). Klasifikaci mraků zavedl v novověku Luke Howard, britský chemik a amatérský meteorolog, který navrhl tři hlavní druhy mraků Cirrus, Cumulus, Stratus). Mezitvary však prosadil až Francouz E. Renou roku 1855.
Moderní soustava oblaků vyšla až v roce 1896 a na jejím vzniku se podíleli Švéd Hugo Hildebrand Hildebrandsson a Angličan R. Abercromby. Jejich zásluhou došlo k mezinárodní dohodě a vydání prvního atlasu věrných zobrazení tvarů oblaků.
Až se zase objeví oblaka na obloze, můžete si je s potěšením zkusit pojmenovat.