Spitfire Club na Horáckém leteckém dni v Henčově: Model 1:1

 

Model Supermarine Spitfire v poměru 1:1 stál na letišti v Henčově u Jihlavy 10.-11. září, když se odehrával Horácký letecký den. Letošní imatrikulace modelu Spitfiru nese indicie pilota Jana Lašky a vzpomínka je věnována 75. výročí založení 311. stíhací perutě, sdělil Josef Vochyán z Czech Spitfire Clubu a dodal:

„Model připomíná naše letce, jejich odvahu, je to takový reprezentant a symbol. Pro nás je pomocníkem v tom, o co se snažíme – a to je znát letce, uctívat jejich památku a především ukazovat je jako vzor, který je hoden následování. Imatrikulace jsou písmena, sériové číslo identifikuje potažmo konkrétního pilota, který na mašině létal. Měli jsme imatrikulaci generála Bočka, potom to byl Liškutín i generál Otto Smik.

Tématem jsou hlavně letci z Vysočiny, protože to je náš region, k tomu má srdce nejblíž. Jsme spjati s okolím, naší lokalitou. Proto je tam letos zvolena imatrikulace plukovníka Jana Lašky, konkrétně RYO a jde o mašinu, na které se v dubnu 1944 pokusil o nouzové přistání, které bohužel skončilo havárií a zemřel cestou do nemocnice. Byla to jedna z těch smůl, které provázely velkou část bojových letů, kdy během nácviku došlo ke srážce s jiným Spitfirem. Zranění byla tak fatální, že nepřežil,“ vysvětluje J. Vochyán. Členové klubu nosí i v parném dni modrošedou leteckou uniformu, ušitou podle tradičního vzoru.


„Zkratka VR na límci uniformy – jde o část letectva, kterou tvořili dobrovolníci, záloha,“ upřesňuje Josef Vochyán. „Před válkou to znamenalo zálohu, během války byli do této části zařazováni cizí státní příslušníci, akcent je to obrovský, protože byli to dobrovolníci službou v zahraniční armádě, bojovali za vlast. Nebylo to tak, že by je evakuovali na rozkaz, ale sami se přidali k zahraniční armádě z dobrovolného rozhodnutí od srdce, z vlasteneckých pohnutek, a to je obrovsky důležitý moment.“

 

Jak vznikla maketa Spitfire 1:1 nám vylíčil další člen klubu Zdeněk Sadecký:  „Asi v 90. letech jsem několikrát viděl pochody neonacistů, jak vykřikují nacistická hesla, a proti nim anarchisté, rovněž řvoucí...  Mezitím policejní kordony, těžkooděnci s obušky.“ Tehdy si položil otázku – jak tohle může být česká mládež?

Následkem této zkušenosti založil občanské sdružení, ve kterém bylo několik doktorů, několik učitelů, policistů – a začali dělat přednášky na školách.

Když se dověděli, že například ve Svatém Kříži u Havlíčkova Brodu se narodil gen. Karel Kuttelwascher, nejúspěšnější československý střelec, a že v obci nemá ani malou pamětní desku, nechali udělat na jeho rodný dům pamětní desku.

„Potom se mne ředitel pražské firmy Promedica otázal, proč jste nechali udělat tak malou desku? Bylo nás pár a uspořádali jsme to z vlastních prostředků. Tento ředitel nás pak začal podporovat. Takže když jsem se  mu svěřil, že chceme udělat kabinu Spitfiru, kterou bychom vozili za osobním autem, aby si do toho třeba děcka mohly vlézt, on tehdy řekl, proč stavět kabinu, když můžeme postavit celý model?

Postup byl následující – ve Velké Británii se sehnaly stavební plány, ty se pak převedly do počítače. Anglické míry byly v palcích a ve stopách, převést je na metrické míry byl pořádný oříšek. Počítačový model se převedl do NC frézy, která vyfrézovala asi 7 dílů z polystyrénu. První spitfire byl tedy bílý poystyréňák v garáži. Vypadal sice věrně, ale - jenom polystyréňák. Z něho se laminovaly formy. Výsledek celkového rozpočtu  3 milionů korun stojí před námi,“ ukazuje Z. Sadecký na pomocníka v jejich úsilí.

Postupně pořídili kopie uniforem, stany, ve kterých tábořili naši vojáci u Tobruku. Kulatý stan, zvaný belltent, poskytoval v parném dni příjemný stín. „Tento stan tím, že je kulatý jako zvon, vichřici odolává, zatímco jiné stany vítr odnáší. Belltent je stanový zvon,“ vysvětluje Sadecký a dodává:

„Začali jsme stavět cvičné průzkumné letadlo, a pokud se podaří, příští rok už bychom tu měli mít nejen Spitfire, ale i jedno létací letadlo. Naši činnost společně zlepšujeme, aby diváci mohli vidět, jak vypadalo britské ležení. Každý rok nám něco přibude.“

„Když jsem byl malý, nevěděl jsem ani, jak je Spitfire velký,“ vzpomíná Zdeněk Sadecký. „Dneska se tatínkové nebo děti na leteckých dnech mohou seznámit s věrným modelem. Málo se mluví o tom, že bitva o Británii byla vlastně klíčová, a pokud by Hitler ostrovy obsadil, válka by mohla dopadnout úplně jinak. Jednak by nebylo odkud vést invazi do Evropy, jednak přes Velkou Británii šlo hodně zásob do Sovětského Svazu. Pokud by Sověti neměli zásobu potravin z USA, bitvy u Kurska, Stalingradu i celá válka by mohly dopadnout jinak. Británie měla techniku, ale neměla piloty. Takže potřebovali naše piloty i další z celého světa, kteří pomohli odvrátit hrozící porážku.“

Návštěvníci se zájmem o techniku měli možnost usednout na chvíli do modelu historického leteckého stroje, který sehrál tak významnou roli v bitvě o Británii, a pohlédnout na svět z jeho kokpitu.

Více na czechspitfireclub.cz.

Čtěte také: Jan Laška, pilot 2.světové války, a ti druzí