Muž projíždí kolem opuštěné průmyslové části Chou-ťie ve městě Tung-kuan; 27. ledna 2016. (Lam Yik Fei / Getty Images)
Po 35 letech překotného ekonomického růstu čínské ekonomice poslední dobou dochází dech. To, co kdysi býval dvouciferný růst, se nyní propadlo někam k 6–7 procentům a téměř padesátiprocentnímu poklesu. Řada lidí poukazuje na slabou domácí spotřebu Číňanů, ovšem ten skutečný problém spočívá ve zkostnatělém systému rozdělení bohatství.
Skomírající spotřeba
Investice, spotřeba a vývozy tvořily dlouho osvědčenou trojici ekonomického růstu v Číně. Nicméně i když spotřeba v posledních dvou letech o něco pookřála, dvacet let před rokem 2011 investice a vývozy tvořily větší podíl na růstu, přičemž spotřeba byla poměrně slabá. Zejména po roce 2000, v deseti letech spotřeba vyjádřená jako podíl HDP neustále klesala, ze 46 procent v roce 2000 na 34 procent v roce 2010.
Čína je druhá největší ekonomika na světě, hned za Spojenými státy. Jenomže má o víc jak miliardu obyvatel víc než USA. Panuje představa, že všichni Číňané jsou zbohatlíci, ale ve skutečnosti to tak není. Podle průzkumu Světové banky tvořila v roce 2012 průměrná spotřeba na jednoho obyvatele ve Spojených státech 30 903 dolarů, zatímco v Číně to bylo jen 1 221 dolarů. Světová spotřeba na obyvatele (při vyloučení Číny) činí kolem 5 400 dolarů, čili průměrná spotřeba na obyvatele v Číně dělá méně než čtvrtinu světové spotřeby a pouze čtyři procenta spotřeby v USA.
Čínský dělník při práci v centru Pekingu; 20. ledna 2015. (Kevin Frayer / Getty Images)
Obrovský stavební boom, který změnil tvář všech velkých čínských měst, vyvolává falešný dojem, že každý v Číně je boháč a že Číňané mají dost peněz na to, aby skoupili celé Spojené státy, ne-li svět. Jenže když vyrazíte na venkov, uvidíte rolníky, co nemají ani na láhev limonády.
Spotřeba v Číně je stále závislá na státních investicích. To ukazuje, že v ekonomické struktuře panují vážné a podstatné problémy. Například průměrná cena za metr čtvereční bytové plochy v Pekingu stojí 50 tisíc jüanů (183 tisíc korun). Kdo by si mohl takovou nemovitost dovolit? Méně než jedno procento čínské populace. Jinými slovy, ceny nemovitostí v Pekingu jsou mimo dosah 99 procent Číňanů.
Hlavní proud čínské společnosti není bohatý, přestože je celkem dost zbohatlíků, kteří si za poslední dvě desetiletí vydělali slušné jmění. Čína má ostatně největší počet bohatých lidí v Asii. Ale ve srovnání s celkovým počtem obyvatel v ČLR se jedná o mizivé procento a nedá se čekat, že tato skupina zvedne domácí spotřebu v Číně o nějaké podstatné procento.
Rozdělení bohatství
Pro víc než 90 procent Číňanů je nízká spotřeba problémem, který souvisí s malým příjmem a nedostatkem bohatství, půdy a kapitálu. Aby se mohla čínská ekonomika pozvednout, je třeba vyřešit polarizaci bohatství a navrhnout systém, který bude podporovat prosperitu pro většinu občanů, ne jen pro úzký okruh.
Rozdělení bohatství
Pro víc než 90 procent Číňanů je nízká spotřeba problémem, který souvisí s malým příjmem a nedostatkem bohatství, půdy a kapitálu. Aby se mohla čínská ekonomika pozvednout, je třeba vyřešit polarizaci bohatství a navrhnout systém, který bude podporovat prosperitu pro většinu občanů, ne jen pro úzký okruh.
Tím skutečným problémem, kterému čínská ekonomika čelí, je tudíž zastaralý a zkostnatělý systém přerozdělování bohatství, jenž není schopen spravedlivé distribuce zdrojů, které Čína má. Jelikož užitek ze současného stavu má pouze hrstka lidí, vede to pouze k urychlení nerovnoprávnosti ve společnosti, kdy bohatí bohatnou ještě víc a chudší chudnou čím dál víc.
Systém přerozdělování nefunguje v Číně pouze u příjmů, ale také v oblasti příležitostí a bankovních úvěrů. Aby se lidé dobrali k jistému stupni finančního majetku, nestačí jim říkat, že musí tvrdě pracovat. Člověk potřebuje mít také vědomosti, kapitál, politické a obchodní konexe a další příležitosti. Například drobný podnikatel potřebuje likviditu, aby si mohl otevřít obchod nebo rozšířit firmu. To, zda se může dostat ke kapitálu, je pro něj klíčové. Bez kapitálu svého podnikatelského snu nikdy nedosáhne, i kdyby pracoval sebepilněji.
Sběrač odpadků ve městě Che-fej si na skládce odkládá věci, které může ještě zpeněžit; 9. prosince 2012. (STR/AFP / Getty Images)
Dostupnost bankovních úvěrů je součástí systému kapitálového přerozdělování ve společnosti. Přístup k vědomostem je o rovnoprávném vzdělání pro všechny. Příležitosti k hromadění majetku jsou o rovnoprávnosti a spravedlnosti. To, jak společnost přerozděluje tyto zdroje, není pouze otázka distribuce příjmu, ale také otázka férové konkurence.
Pokud se čínský systém přerozdělování bohatství nezmění, většina Číňanů zůstane odstavena od příležitostí a zdrojů a nebude si moci nashromáždit žádný větší majetek. Proto leží budoucnost ekonomického rozvoje Číny v reformě tohoto systému.
Fan Ti (Fan Di) je nezávislý ekonom a hostující profesor na Pekingské univerzitě a Sun Yat-senově univerzitě. Titul Ph.D. získal na University of California v Berkeley. Působil na vedoucích postech a jako konzultant u několika velkých bank, finančních společností a velkých firem. Tento text je zkráceným překladem jeho článku zveřejněného 12. července 2016 na jeho veřejném účtu WeChat.
