Ilustr. foto. (TIMOTHY A. CLARY / AFP / Getty Images)
V dobách, kdy neexistoval rentgen, CT vyšetření ani magnetická rezonance, používali tehdejší lékaři jiné metody ke zjištění zdravotního stavu orgánů. Jednou z technik používaných dodnes je diagnostika jazyka.
Ti, kdo rozumí tajemstvím jazyka, mohou odhalit známky nemoci a nerovnováhy v těle, o nichž pacient nemusí ani vědět. V čínské medicíně slouží jazyk jako mapa vnitřních orgánů.
Špička jazyka odpovídá orgánům, které jsou umístěny výše v hrudi: plíce a srdce. Střed jazyka zastupuje orgány, které jsou uprostřed trupu: játra, žlučník a žaludek. Zadní strana jazyka odpovídá orgánům ukrytým hlouběji v těle, jako jsou střeva, močový měchýř a ledviny.
Abnormality, které se projevují na jazyku, mohou praktikovi čínské medicíny poskytnout vodítko, kde v těle dochází k nerovnováze a jak ji nejlépe léčit.
Mapa jazyka podle TČM. (snímek jazyka Mark Mitchell / Flickr.com, nákres orgánů Epoch Times ČR)
Podle Erica Bakera, profesora na Pacific College of Oriental Medicine v Chicagu, vychází diagnóza jazyka z holografického pohledu staré čínské kultury. „V hologramu je každá část mozaiky odrazem celku. V čínské medicíně je každá část těla jako zmenšeninou celého těla.“
Jazyk je opravdu jedinečný orgán, protože existuje ve dvou sférách. Není ani úplně vnitřní orgán, ale ani tak docela vnější. Stopy na jazyku jsou obvykle slabé a oku nezkušeného lehce uniknou. Na druhou stranu existují extrémní případy, kdy si nelze změn nepovšimnout.
Barva
První věc, které si na vašem jazyku lékař čínské medicíny všimne, je jeho barva. Zdravý jazyk je narůžovělý, což je známka dobrého oběhu krve. Pokud je oběh někde omezený, například při menstruačních bolestech, jazyk bude víc do nachova.
Bledý jazyk je známkou nedostatku krve, například chudokrevnosti. Když je jazyk přehnaně červený, může to znamenat horečku nebo vysoký krevní tlak. Pokud je jazyk nadmíru červený v konkrétních oblastech, znamená to vnitřní horko v odpovídajícím orgánu. Například rudá špička jazyka může být známkou infekce v plicích nebo tzv. „ohně srdce“ (xin huo), což je stav charakterizovaný úzkostí a nespavostí.
Kromě toho se na jazyku v různých místech mohou vyskytovat nejrůznější barevné skvrny a tečky.
Povlak
Když vypláznete jazyk a podíváte se do zrcadla, možná si povšimnete, že je na povrchu pokryt povlakem.
I když se povlaku zbavíte kartáčkem na zuby, brzy se objeví nový. Tenký bílý povlak se považuje za normální a zdravý. Je známkou dobrého zažívání. Silný, mastný nebo žlutý povlak může být známkou nerovnováhy v těle.
„Pokud má někdo hodně hlenu s ucpaným nosem nebo kašlem, když se podíváte na povlak jazyku u těchto lidí, je silnější a tlustší. Nebo může být lepkavý, a to ukazuje, že se v těle shromažďují tyto nadbytečné obstrukční tekutiny,“ říká Baker.
Rýhy a další faktory
Kromě barvy a povlaku lze z jazyka vypozorovat další vodítka, jako rýhy, opuchnutí, skvrny nebo pohyb. Jazyk s otisky zubů po krajích naznačuje zadržování tekutin. Tyto rýhy se objeví proto, že jazyk opuchne a tlačí na zuby.
U některých lidí se rovněž objevuje roztřesený jazyk. Ať se snaží ze všech sil, jazyk se ne a ne uklidnit. To je v čínské medicíně známka tzv. vnitřního větru.
„Když máte nemoc, jako roztroušenou sklerózu nebo Parkinsona, u nichž dochází k třesu, uvidíte, že i samotný jazyk se třese a chvěje. Je to známka toho, že dochází k neurologickým problémům a k nedostatku správného ovládání motoriky,“ říká profesor Baker.
Zároveň upozorňuje, že třes jazyka se může někdy objevit i jako indikátor nadcházejícího problému, například před mozkovou příhodou.
K prohlídce jazyka je zapotřebí dobrého světla a jazyk musí být čistý. Diagnostika bude těžko přesná, když pacient předtím spořádá hrst lentilek nebo červenou řepu. Také káva způsobuje zežloutnutí povlaku a existují i jiné potraviny a léky, které mohou dočasně barvu jazyka změnit.
Tajný rukopis učence Aoa
Dnes se diagnostika jazyka považuje za základní techniku vyučovanou na školách čínské medicíny po celém světě. Ale vraťme se pár stovek let nazpět a zjistíte, že návod na čtení jazyka byl bedlivě střeženým tajemstvím.
Zatímco některé aspekty čínské medicíny mají historii tisíců let, diagnostika jazyka je podle Ioannise Solose, který se zabývá vědeckým výzkumem čínské medicíny, poměrně nedávným přínosem. Solos vystopoval kořeny této metody někdy do 14. století, k rukopisu sepsaném záhadným lékařem zvaným Učenec Ao.
Po nějakých 200 let byly jeho myšlenky pečlivě střeženým tajemstvím určeným jen několika vyvoleným. Solos poukazuje na genetický důkaz ničivé nákazy, které se šířila v Číně za dynastie Sung a Jüan. Epidemie vyvolávala sněť končetin. Jak prsty na rukou a nohou odumíraly, černaly. Čínští lékaři té doby předepisovali léky na základě pulsové diagnostiky, která se ostatně široce používá dodnes. Učenec Ao však přišel s řešením, jak se vyhnout rizikovému doteku s pacientem, a představil diagnostiku jazyka.
Aův rukopis zahrnoval dvanáct ilustrací doplněných o bylinnou recepturu. Lékaři si tehdy „mohli jednoduše prohlédnout jazyk pacienta z bezpečné vzdálenosti a předepsat lék, aniž by měřili tep,“ popisuje Solos.
Rukopis učence Aoa objevil Tu Čching-pi, který jej rozšířil na 36 nákresů jazyka, každý s odpovídající recepturou na bylinný lék k vyléčení dané nemoci. Tato verze byla vydána roku 1570 pod názvem Šang Chan Ťin Ťing Lu (Shang Han Jin Jing Lu).
Podle Solose byla tato kniha pro čínskou medicínu převratná. Lékaři tuto metodu nadále zdokonalovali, aby o pár set let později vydali druhý díl: Šang Chan Še Ťien (Shang Han She Jian), který obsahoval víc nákresů a odpovídajících receptur.
„Začátkem 20. století dosáhl systém diagnostiky jazyka takové míry propracovanosti, která mohla konkurovat teorii měření pulsu, ale bez esoterických prvků, které si ta druhá metoda vyžaduje,“ uvádí Solos.
Metoda učence Aoa byla předávána herbalisty čínské medicíny až do roku 1959. K velkým změnám došlo o rok později, kdy si tradiční čínská medicína prošla procesem standardizace.
Jedním rázem tak byly odstřiženy nebo okleštěny mnohé detaily dávné čínské medicíny a nahradila je zestručněná verze tohoto léčebného systému. Tento proces, jak poznamenává Solos, „narušil podstatu celého systému.“
„Standardizace nově ustanoveného systému TČM v roce 1960 znamenala, že diagnostika jazyka byla vyrvána z kontextu svého fytoterapeutického původu a byla označena za jednu z klíčových diagnóz TČM, což znamenalo, že ji lze použít napříč všemi čínskými léčebnými technikami. Dnes vidíme akupunkturisty, jak si prohlížejí jazyk, což bylo před rokem 1960 velmi nezvyklé a neodpovídalo to zavedené praxi,“ píše Solos.
Dnes jsou nákresy jazyka podle tradice učence Aoa často považovány za kuriózní pozůstalost z minulosti. Většina praktiků čínské medicíny se v současnosti učí diagnózu jazyka z případových studií na fotografiích. Solos ovšem poznamenává, že fotografie nedokáže vždy jasně naučit teorii a předat způsob uvažování tak, jako to dokážou Aovy ilustrace.
„Tohle je to, co separuje diagnózu jazyka před rokem 1960 a dnes. Aovy nákresy se nepoužívaly jako fotografie, ale spíše jako mapy jazyka vytvořené s cílem předat teorii. S trochou instrukcí mohl schopný lékař té doby porozumět různým typům a abnormalitám a okamžitě předepsat lék bez toho, aniž by musel měřit puls,“ vysvětluje Solos.
Neustálý vývoj
Přestože se za několik posledních desetiletí řada prvků diagnostiky jazyka vytratila, i tak může pořád být užitečným nástrojem ke stanovení diagnózy. Dnešní lékaři navíc přicházejí s novými poznatky, které naše vědomosti obohacují.
Profesor Baker říká, že čínské nemocnice provádějí výzkum, který potvrzuje jak léty osvědčené indikace, tak přichází s novými zjištěními.
„V Číně mají velké nemocniční systémy, kde propojují západní medicínu s tradiční čínskou. V tomto prostředí se provádí daleko víc výzkumu včetně diagnostiky jazyka,“ předkládá Baker. Výzkumy v čínských nemocnicích například ukázaly, že pacienti s rakovinou často vykazují nachovou barvu přesně v místech, kde se jejich rakovina nachází. Jiné studie zkoumající alergie u dětí odhalily spojitost s povlakem jazyka, který je v těchto případech nejednolitý, silný a lepkavý.
Přeložil: Ondřej Horecký; originální článek:
První věc, které si na vašem jazyku lékař čínské medicíny všimne, je jeho barva. Zdravý jazyk je narůžovělý, což je známka dobrého oběhu krve. Pokud je oběh někde omezený, například při menstruačních bolestech, jazyk bude víc do nachova.
Bledý jazyk je známkou nedostatku krve, například chudokrevnosti. Když je jazyk přehnaně červený, může to znamenat horečku nebo vysoký krevní tlak. Pokud je jazyk nadmíru červený v konkrétních oblastech, znamená to vnitřní horko v odpovídajícím orgánu. Například rudá špička jazyka může být známkou infekce v plicích nebo tzv. „ohně srdce“ (xin huo), což je stav charakterizovaný úzkostí a nespavostí.
Kromě toho se na jazyku v různých místech mohou vyskytovat nejrůznější barevné skvrny a tečky.
Povlak
Když vypláznete jazyk a podíváte se do zrcadla, možná si povšimnete, že je na povrchu pokryt povlakem.
I když se povlaku zbavíte kartáčkem na zuby, brzy se objeví nový. Tenký bílý povlak se považuje za normální a zdravý. Je známkou dobrého zažívání. Silný, mastný nebo žlutý povlak může být známkou nerovnováhy v těle.
„Pokud má někdo hodně hlenu s ucpaným nosem nebo kašlem, když se podíváte na povlak jazyku u těchto lidí, je silnější a tlustší. Nebo může být lepkavý, a to ukazuje, že se v těle shromažďují tyto nadbytečné obstrukční tekutiny,“ říká Baker.
Rýhy a další faktory
Kromě barvy a povlaku lze z jazyka vypozorovat další vodítka, jako rýhy, opuchnutí, skvrny nebo pohyb. Jazyk s otisky zubů po krajích naznačuje zadržování tekutin. Tyto rýhy se objeví proto, že jazyk opuchne a tlačí na zuby.
U některých lidí se rovněž objevuje roztřesený jazyk. Ať se snaží ze všech sil, jazyk se ne a ne uklidnit. To je v čínské medicíně známka tzv. vnitřního větru.
„Když máte nemoc, jako roztroušenou sklerózu nebo Parkinsona, u nichž dochází k třesu, uvidíte, že i samotný jazyk se třese a chvěje. Je to známka toho, že dochází k neurologickým problémům a k nedostatku správného ovládání motoriky,“ říká profesor Baker.
Zároveň upozorňuje, že třes jazyka se může někdy objevit i jako indikátor nadcházejícího problému, například před mozkovou příhodou.
K prohlídce jazyka je zapotřebí dobrého světla a jazyk musí být čistý. Diagnostika bude těžko přesná, když pacient předtím spořádá hrst lentilek nebo červenou řepu. Také káva způsobuje zežloutnutí povlaku a existují i jiné potraviny a léky, které mohou dočasně barvu jazyka změnit.
Tajný rukopis učence Aoa
Dnes se diagnostika jazyka považuje za základní techniku vyučovanou na školách čínské medicíny po celém světě. Ale vraťme se pár stovek let nazpět a zjistíte, že návod na čtení jazyka byl bedlivě střeženým tajemstvím.
Zatímco některé aspekty čínské medicíny mají historii tisíců let, diagnostika jazyka je podle Ioannise Solose, který se zabývá vědeckým výzkumem čínské medicíny, poměrně nedávným přínosem. Solos vystopoval kořeny této metody někdy do 14. století, k rukopisu sepsaném záhadným lékařem zvaným Učenec Ao.
Po nějakých 200 let byly jeho myšlenky pečlivě střeženým tajemstvím určeným jen několika vyvoleným. Solos poukazuje na genetický důkaz ničivé nákazy, které se šířila v Číně za dynastie Sung a Jüan. Epidemie vyvolávala sněť končetin. Jak prsty na rukou a nohou odumíraly, černaly. Čínští lékaři té doby předepisovali léky na základě pulsové diagnostiky, která se ostatně široce používá dodnes. Učenec Ao však přišel s řešením, jak se vyhnout rizikovému doteku s pacientem, a představil diagnostiku jazyka.
Ilustrace čínské diagnostiky jazyka. (poskytl Ioannis Solos)
Aův rukopis zahrnoval dvanáct ilustrací doplněných o bylinnou recepturu. Lékaři si tehdy „mohli jednoduše prohlédnout jazyk pacienta z bezpečné vzdálenosti a předepsat lék, aniž by měřili tep,“ popisuje Solos.
Rukopis učence Aoa objevil Tu Čching-pi, který jej rozšířil na 36 nákresů jazyka, každý s odpovídající recepturou na bylinný lék k vyléčení dané nemoci. Tato verze byla vydána roku 1570 pod názvem Šang Chan Ťin Ťing Lu (Shang Han Jin Jing Lu).
Podle Solose byla tato kniha pro čínskou medicínu převratná. Lékaři tuto metodu nadále zdokonalovali, aby o pár set let později vydali druhý díl: Šang Chan Še Ťien (Shang Han She Jian), který obsahoval víc nákresů a odpovídajících receptur.
„Začátkem 20. století dosáhl systém diagnostiky jazyka takové míry propracovanosti, která mohla konkurovat teorii měření pulsu, ale bez esoterických prvků, které si ta druhá metoda vyžaduje,“ uvádí Solos.
Metoda učence Aoa byla předávána herbalisty čínské medicíny až do roku 1959. K velkým změnám došlo o rok později, kdy si tradiční čínská medicína prošla procesem standardizace.
Jedním rázem tak byly odstřiženy nebo okleštěny mnohé detaily dávné čínské medicíny a nahradila je zestručněná verze tohoto léčebného systému. Tento proces, jak poznamenává Solos, „narušil podstatu celého systému.“
Ilustrace a popis diagnostiky jazyka. (poskytl Ioannis Solos)
„Standardizace nově ustanoveného systému TČM v roce 1960 znamenala, že diagnostika jazyka byla vyrvána z kontextu svého fytoterapeutického původu a byla označena za jednu z klíčových diagnóz TČM, což znamenalo, že ji lze použít napříč všemi čínskými léčebnými technikami. Dnes vidíme akupunkturisty, jak si prohlížejí jazyk, což bylo před rokem 1960 velmi nezvyklé a neodpovídalo to zavedené praxi,“ píše Solos.
Dnes jsou nákresy jazyka podle tradice učence Aoa často považovány za kuriózní pozůstalost z minulosti. Většina praktiků čínské medicíny se v současnosti učí diagnózu jazyka z případových studií na fotografiích. Solos ovšem poznamenává, že fotografie nedokáže vždy jasně naučit teorii a předat způsob uvažování tak, jako to dokážou Aovy ilustrace.
„Tohle je to, co separuje diagnózu jazyka před rokem 1960 a dnes. Aovy nákresy se nepoužívaly jako fotografie, ale spíše jako mapy jazyka vytvořené s cílem předat teorii. S trochou instrukcí mohl schopný lékař té doby porozumět různým typům a abnormalitám a okamžitě předepsat lék bez toho, aniž by musel měřit puls,“ vysvětluje Solos.
Neustálý vývoj
Přestože se za několik posledních desetiletí řada prvků diagnostiky jazyka vytratila, i tak může pořád být užitečným nástrojem ke stanovení diagnózy. Dnešní lékaři navíc přicházejí s novými poznatky, které naše vědomosti obohacují.
Profesor Baker říká, že čínské nemocnice provádějí výzkum, který potvrzuje jak léty osvědčené indikace, tak přichází s novými zjištěními.
„V Číně mají velké nemocniční systémy, kde propojují západní medicínu s tradiční čínskou. V tomto prostředí se provádí daleko víc výzkumu včetně diagnostiky jazyka,“ předkládá Baker. Výzkumy v čínských nemocnicích například ukázaly, že pacienti s rakovinou často vykazují nachovou barvu přesně v místech, kde se jejich rakovina nachází. Jiné studie zkoumající alergie u dětí odhalily spojitost s povlakem jazyka, který je v těchto případech nejednolitý, silný a lepkavý.
Přeložil: Ondřej Horecký; originální článek:
