Jak jsem četl vyšetřovací zprávu o čínské transplantační chirurgii

Zpráva čítá 680 stran, což je celkem hodně informací na jednoho člověka, tím spíš, pokud se nejedná o poutavý knižní příběh. I když vlastně je to skutečný příběh skupiny vyšetřovatelů, kteří původně působili odděleně, v malém počtu a po zjištění, že jsou obvinění pravdivá, spojili svoje síly a početně se rozrostli do většího týmu.

Při čtení úvodu zrávy („BLOODY HARVEST / THE SLAUGHTER – An Update“) mi došlo, že informace shromažďoval tým čínsky mluvících výzkumníků a následně je vyšetřovatelé uspořádali a analyzovali.

Dokument je vlastně rozšířením předchozích vyšetřování shrnutých ve zprávě Bloody Harvest z roku 2006 a knize The Slaughter z roku 2014, které dále rozšiřuje o nová data a poznatky.

Součástí zprávy jsou přepisy telefonních rozhovorů s vysoce postavenými úředníky čínského režimu, což ve mě evokovalo špionážní snímky, kdy volající používá falešnou identitu, aby z osoby na druhém konci telefonu získal nějaké klíčové informace. A skutečně, úředníci v rozhovorech s vyšetřovateli odhalují konkrétní střípky celkové mozaiky. Kdo dává k odběrům orgánů příkazy a jaké skupiny vězňů si pro tyto odběry lékaři vybírají, každý prozrazuje část celého procesu.

Když půjdu přímo k věci, zpráva v podstatě na 680 stranách dokladuje, že v Číně došlo od roku 1999 k masivnímu vzestupu transplantací a vybudování řady transplantačních center. Oficiální zprávy čínských úřadů, které uvádějí, že k 95 % transplantací byli používáni vězni odsouzení na smrt, nevysvětlují velký počet prováděných transplantací, neboť počet popravených vězňů nepostačuje počtu oficiálně prováděných transplantací. Je třeba si také uvědomit, že ne každý popravený vězeň je v takovém zdravotním stavu, aby jeho orgány byly vhodné k transplantaci.

Pokud čínské úřady uvedly, že čínská transplantační centra provádějí průměrně 10 tisíc transplantací ročně, výzkumníci ze shromážděných dat docházejí k počtům 100 tisíce transplantací ročně. Čímž samozřejmě vzniká základní otázka, kvůli které bylo vlastně vyšetřování započato: „Odkud pochází tak velké množství transplantovaných orgánů?“

Další vyšetřování již zabíhá do oblasti lékařské etiky, mapuje politické pronásledování čínského režimu a odsouzení určených skupin k smrti. Vyšetřovatelé odhadují, že v Číně od roku 1999 do roku 2015 došlo k více než jednomu milionu transplantací od neznámých dárců.

K počtu provedených transplantací dospěli po analýze dat z: webových stránek čínských nemocnic, lékařských žurnálů 685 nemocnic provádějících v Číně transplantace, analýzy informací o 712 centrech transplantujících ledviny a játra, analýzy 165 nemocnic – počet lůžek, kvalifikace personálu, kapacity, potenciální skupiny pacientů, financování, zisky, patenty a ocenění, telefonních hovorů s nemocničním personálem a tak dále.

Autoři zprávy uvádějí, že dokumentem nechtějí ještě více přesvědčit o existenci zneužívání vězňů svědomí k transplantacím, ale chtějí ukázat, že „počet nevinných lidí zabitých v Číně za účelem získání jejich orgánů, je mnohem větší, než jsme původně uvažovali“.

Čínské transplantační odvětví nevede seznam dárců a nemá průhledný systém, který by bylo možné ze zahraničí monitorovat. Čínský režim neumožnil vyšetřovatelům vstup na území Číny. Trvá na tom, že orgány byly transplantovány od vězňů odsouzených k trestu smrti. Od roku 2015 měl čínský režim ukončit praxi odebírání orgánů popraveným vězňům. Počet transplantací však od té doby neklesl, přestože měli vězni podle čínských úřadů činit 95% dárců a přestože počet dobrovolných dárců činí pouze několik set ročně. Nebyl také schválen žádný nový zákon zakazující transplantování orgánů od popravených vězňů, ani nebyl přijat jiný zákon týkající se tohoto odvětví.

Světová transplantační společnost čínský transplantační systém neuznává jako přijatelný. Čínští chirurgové mají zakázáno publikovat v zahraničních lékařských časopisech a vystupovat na konferencích, pokud se jejich práce zakládá na užívání orgánů popravených vězňů. Některé nemocnice, zejména v Austrálii, ukončily program na výcvik čínských chirurgů.

Světové transplantační společenství a skupiny lékařů provádějí různé restrikce, opatření a osvětovou činnost k zamezení neetickým praktikám v této oblasti.

Případ dosud nevstoupil do právní sféry ani v Číně ani v zahraničí, ale například stát Izrael po ověření pravdivosti závěrů vyšetřování postavil orgánovou turistiku mimo zákon.

Autoři vyšetřovací zprávy David Kilgour, Ethan Gutmann a David Matas uvádějí, že se odvětví transplantační chirurgie v Číně zapojilo do politického programu likvidace skupin určených Komunistickou stranou Číny. Údajně nejvíce byli zasaženi: duchovní hnutí Falun Gong, Ujgurové, členové domácí křesťanské církve a Tibeťané.