Překonání reformy čínského stylu myšlení: Rozhovor s právníkem Liou Lienchem

Liou Lien-che je 52letý čínský právník, buddhista, rodák z východní části města Tchien-ťin. Poprvé se začal angažovat v obhajobě lidskoprávních případů v roce 2013. V té době úřady v pobřežním městě v jižní provincii Če-ťiang nechaly odstranit kříže z místních kostelů. Liu cítil, že úřady zneužívají svou moc, a rozhodl se zakročit.

Následující rok se připojil spolu s dalšími právníky k zastupování následovníků Falun Gongu^[1] zadržovaných v nechvalně proslulém „centru pro vymývání mozků“ Ťien-san-ťiang v severovýchodní čínské provincii Chei-lung-ťiang.

Během posledního roku, kdy čínský režim organizoval divoký celostátní zátah na právníky v oblasti lidských práv, pokračoval Liou Lien-che bez ohledu na osobní bezpečnost v zastupování politicky citlivých případů a hájení práv občanů Číny. Právník souhlasil s nabídnutým interview s deníkem Epoch Times. Níže publikujeme rozhovor o jeho zkušenostech a motivech pro setrvávání v právní obhajobě.

Pokud bude každý mít takového ducha vytrvalosti, tato společnost by se mohla změnit velmi rychle. Ale pokud všichni budou chránit jen své vlastní zájmy, změna ve společnosti přijde mnohem pomalejším tempem.

Mohl byste krátce pohovořit o sobě a své minulosti?

Moji prarodiče byli všichni zemědělci a já jsem chodil do vesnické školy, když jsem byl malý. Moje matce se dostala nějakého vzdělání a právě ona mě povzbuzovala ke studiu, protože bych jinak celý svůj život strávil na venkově. Ale já v té době neměl moc ambicí a nebyl jsem ke studiu příliš motivován.

Po Teng Siao-pchingově „reformě a otevírání se“ jsem byl přijat na Tchien-ťin Normal University. Po maturitě jsem byl poslán ke státnímu zástupci v okrese Baodi, což byla „železná rýžová miska“ [čínský obrat pro stabilní pracovní místo zaručující stabilní život]. Stále jsem postrádal ambice a svůj čas trávil v nečinnosti.

Na konci roku 2005 jsem opustil svou práci a odešel z Tchien-ťinu do Šanghaje. Tam jsem pracoval jako právní asistent a zároveň získával kvalifikaci, abych se mohl stát právníkem. Po zajištění právních pověřovacích listin jsem se vrátil do Tchien-ťinu a věnoval svou energii vydělávání peněz. Neměl jsem mnoho jiných myšlenek.

Jako právník v oblasti lidských práv jsem začal působit až v roce 2013.

Ve vašich příspěvcích na WeChatu [čínská služba pro zasílání zpráv] jste zmínil, že jste naočkovaný.  Jak jste dospěl k tomuto pochopení?

Učebnice, které jsem měl jako kluk, říkaly, že čínská komunistická strana je skvělá, a ať žije předseda Mao, a tak dále. Moje myšlení se stalo velmi zjednodušující: Strana byla opravdu skvělá, majitelé půdy jsou hrozní, kapitalisté vykořisťují pracovníky, a tak dále.

Můj dědeček byl statkář. I když on sám nebyl během Kulturní revoluce veřejně odsouzen, můj dědeček a otec byli nuceni v zimě lopatami odhazovat sníh. Nikdy jsem neslyšel dědečka, který žil až do 90 let, si stěžovat na to, jak s ním zaházejí. Ani mého otce, i když mu bylo zakázáno chodit do školy kvůli jeho třídnímu postavení.

Můj otec věřil propagandě čínského režimu a myslel, že všechno, co říkají je správné. Často říkával: „Pokud už něco bylo vysílané v televizi, jak by to nemohla být pravda?“

Tehdy režim prováděl svoji indoktrinaci velmi úspěšně. Lidé skutečně věřili, že „bez strany by nemohla být Nová Čína“, a že „Sovětský svaz a Spojené státy jsou chudé“.

Když jsem byl na střední škole, uctíval jsem marxismus, dialektický materialismus, historický materialismus. Věřil jsem všem těm teoriím z celého srdce a s absolutní jistotou.

Na vysoké škole, jsem uvěřil v ateismus a myslel si, že bohové a Buddhové jsou iluzorní. Nemůže existovat peklo, což jsem si odůvodnil tím, že v podzemí je jen magma. Jen jsem chtěl vyniknout ve svých studiích, aniž bych věděl, proč hledám úspěch. Nechtěl jsem, aby mě moji spolužáci zavrhli, a tak jsem vstoupil do Strany, když se oni stali členy Strany. [Členové komunistické strany mají v Číně tradičně přidělovánu lepší práci a mají větší příležitosti.] Nikdy jsem se neptal, co Strana ve skutečnosti je.

Během incidentu ze 4. června v roce 1989 napsala prokuratura, kde jsem pracoval, že studenti prudce napadli Lidově osvobozeneckou armádu. Byl jsem nedůvěřivý: Vojáci měli zbraně, takže jak by jim studenti mohli ublížit? Ale přesto jsem věřil oficiální propagandě a podpořil písemné prohlášení ústředního výboru komunistické strany o potlačení povstání.

Pouze jsem v uplynulých letech na tento masakr začal slýchat různé názory.

Člověk z naší vesnice, který studoval na vysoké škole v Pekingu, mi tehdy vyprávěl, čeho byl na náměstí Nebeského klidu svědkem. Vojáci nejprve vystřelili varovné světlice, ale poté, co studenti odmítli ustoupit, začali je vypuzovat obušky a střelbou. Studentka na vysokých podpatcích byla ušlapána k smrti, protože se nemohla dostat z cesty zpanikařenému davu. Člověk z naší vesnice mi také řekl, že vojákům Lidové osvobozenecké armády byly promítány snímky lidí, kteří byli na místě zabiti ještě před tím, než je vyslali vyčistit náměstí Nebeského klidu, protože úřady se prý obávaly, že by se vojáci neodvážili zahájit palbu.

Jeden můj kamarád navštívil Hongkong v rámci služební cesty právě 4. června a viděl místní obyvatele, kteří demonstrovali ještě další den. Můj přítel byl zděšen scénami z náměstí Nebeského klidu, které byly vysílány v hongkongské televizi. Udělal videozáznam vysílání, ale jeho pásky byly zkonfiskovány na celnici. Z jeho příběhu jsem si uvědomil, že čínské úřady skrývají pravdu o incidentu.

Když jsem se dostal na Tencent Weibo a Sina Weibo [čínské microblogy], uvědomil jsem si, že někteří obyvatelé denně chválí Mao Ce-tunga a chlubí se, jak velká je naše země. Uvažoval jsem: Jsou věci opravdu tak velké, jak se říká? Moje rodina byla považována za relativně dobře situovanou, ale stále jsme museli půjčovat obilí a obchodovat plodiny, abychom měli každý rok co jíst. Každý rok jsme žili bez masa nebo oleje; to byla realita.

Uspořádal jsem důkazy a začal diskutovat s těmi, kteří se chvástali na Weibu. Prostřednictvím debatování jsem si uvědomil, že jsem měl již od mladého věku vymytý mozek. Úřady chtěly vymodelovat mozky lidí do počítačů, u nichž jsou vstupní programy navrženy tak, aby přeformátovaly mysl k jejich způsobu myšlení. Žádné jiné způsoby myšlení nejsou povoleny, jinak se stanete psancem.

Co vás přimělo k rozhodnutí stát se právníkem v oblasti lidských práv?

Bylo to až v posledních letech, kdy jsem dospěl k pochopení země a čínského režimu na základní úrovni.

Můj první případ v oblasti lidských práv byla obrana křesťanů ve městě Wen-čou v provincii Če-ťiang. V té době úřady Wen-čou mobilizovaly mnoho lidí, aby odstranili kříže z kostelů. Křesťané, kteří se snažili chránit své kříže, byli napadeni, zraněni a umístěni do záchytných středisek.

Zjistil jsem, že ve Wen-čou dochází ke zneužití státní moci. Běžní občané nemají žádná práva, a to i přesto, že zákon byl určen na jejich ochranu. Čínští představitelé však mohou dělat, co si zamanou, a zdá se, že operují mimo zákon. Pokud budou věci pokračovat tímto způsobem, Čína nemá žádnou budoucnost.

V roce 2014 jsem se podílel na případu Ťien-san-ťiang společně s právníky Wang Čchüan-čangem a Wang Jü, a přišel poprvé do kontaktu s následovníky Falun Gongu.

Ťien-san-ťiang, takzvané právní vzdělávací centrum, je ve skutečnosti mimosoudní institucí. Centrum nemá právo zadržovat a vymývat mozky lidí praktikujících Falun Gong. Můj klient hledal pouze cestu, jak vyjednat propuštění praktikujících z Ťien-san-ťiangu, a nedopustil se žádného trestného činu.

Když soudce obvinil mého klienta z „užívání kacířské náboženské organizace, k podkopávání provádění právních předpisů“, nemohl jsem tomu uvěřit - to byl neuvěřitelně volný a nejasný výklad zákona. Dokonce i obvinění, že následovníci Falun Gongu „vyráběli nebo distribuovali propagandu“, jasně porušuje přijatelný právní výklad; stahování materiálů z internetu a jejich rozdávání je osobní akt a nemá nic společného s nějakou organizací.

Na tomto případu jsem uviděl, že stíhání praktikujících Falun Gongu je v rozporu právními zásadami, a právní článek namířený proti nim je chybný a jednoduše směšný.

Po Ťien-san-ťiangu jsem přijal mnoho jiných případů Falun Gongu.

Vyvíjely na vás úřady nátlak poté, co jste začal obhajovat lidi praktikující Falun Gong?

Ředitel mojí advokátní kanceláře řekl, že pokud budeme obhajovat praktikující Falun Gongu, je třeba, aby byl případ podán na ministerstvo spravedlnosti. Moje advokátní kancelář má vnitřní směrnici, která nám zakazuje pro Falun Gong požadovat výrok nevinen nebo obhajovat praxi na základě toho, že se jedná o „kacířskou organizaci“.

Místní úřad ministerstva spravedlnosti mě kontaktoval před soudním jednáním v případu Ťien-san-ťiang, a zakázal mi provést obhajobu. Ale já i tak pokračoval. V nedávné době jsem však z případu Ťien-san-ťiang vytoupil poté, co na mě má advokátní kancelář začala vyvíjet velký tlak. Moje kancelář pocítila, že riskuje, že bude uzavřena, když u ní zůstanu. Poté na moje místo přijali jiného právníka.

Myslím, že celkově je prostředí nyní mnohem uvolněnější. Je to částečně kvůli snahám Kao Č'-šenga, stejně jako Ťiang Tchien-junga, Tchang Ťi-tchiena a dalších právníků. Také moji klienti i nadále kladou odpor a internet umožňuje rychlý přenos informací, které mohou ovlivnit veřejné mínění. To vše změnilo prostředí, a právě teď cítím mnohem menší tlak.

Kromě toho, moje žena je nyní v důchodu; kdyby stále pracovala ve veřejné správě, pravděpodobně bych musel přehodnotit zastupování praktikujících (Falun Gongu). To proto, že by úřady vyvíjely tlak na mou ženu, a otočily ji i naše dítě proti mně v okamžiku, kdyby se začaly obávat, že bych mohl být uvězněn. Za normálních okolností s mojí ženou a dítětem svoji práci nediskutuji.

Moje dítě kdysi četlo citlivé věci, které jsem publikoval na Weibo, a dostalo docela strach. Takže v roce 2013 mi změnilo heslo, a tak se už nemohu přihlásit. Starší články rovněž nelze zobrazit.

Mnoho čínských právníků případy Falun Gongu nezastupuje. Co jim v tom brání?

Je to strach a strach je nakažlivý. Vidí, že byli jiní zatčeni, jako Wang Jü a další právníci během „incidentu 7.09“ [kdy se více než 250 právníků a právních aktivistů stalo terčem policejního zákroku, který začal 9. července 2015]. Ale čínští právníci vědí, že následovníci Falun Gongu jsou nevinní.

Mnoho právníků, kteří obhajovali lidi praktikující Falun Gong, kvůli tomu přišli o právnickou licenci a už více nemohou vykonávat advokacii. Manželka se mě jednou zeptala: „Jestli tě zatknou, co bude se mnou a naší dcerou?“

Ale já cítím, že pokud budeme v klidu vysvětlovat svoje názory, nebudeme příliš v ohrožení. Osobně nejsem příliš znepokojen zatčením. Mám plnou důvěru v to, že Falun Gong je nevinný.

Většina lidí se neznepokojuje potlačováním věřících. Běžný postoj je asi takovýto: Neměl jsi (Falun Gong) praktikovat, a protože si praktikoval, říkáš si o to. Ale ve skutečnosti se lidé prostě jen bojí dostat do potíží kvůli tomu, že nedodržují oficiální politiku.

 

V Číně neexistuje žádná svoboda projevu. Například nemohu použít citlivé termíny, jako „autoritářský“ a „totalitní“, když něco píšu na WeChat nebo Weibo. Některé části mého článku jsou cenzurovány v okamžiku, kdy je nahraji. Všechno, co jsem udělal, bylo vyjádření svého názoru na horká společenská témata komunistické strany.

Jako člen komunistické strany platíte měsíční členské poplatky?

Nikdy jsem nevyhlásil své členství ve straně. Opustil jsem příslušnost ve straně v ulicích své domovské obce. Úřad spravedlnosti chce posunout moji stranickou příslušnost do města, ale nikdy jsem ji nepřesunul.

Cítím, že většina lidí, kteří dnes vstupují do strany, to nedělají, aby „sloužili lidem“ nebo „realizovali socialismus“, jak prohlašují propagandistické zprávy. Nikdo by do strany nevstoupil kvůli něčemu jinému, než pro získání lepšího zaměstnání.

Víra je největší problém, kterému naše země dnes čelí. Většina lidí nemá víru a nevědí, pro co mají žít nebo jak žít smysluplně. Takže většina Číňanů žije jen pro moc, peníze a žádostivost.

Úředníci zneužívají moc pro svůj osobní prospěch. Oni se zapojili do korupčních obchodů s podnikateli, koupili si cestu do kanceláře a používají svoji moc ke získání bohatství.

Obyčejní lidé nemají žádnou moc a žádný způsob, jak přežít. Někteří se uchylují k nečestným praktikám, jako jsou krádeže, loupeže a podvody; také recyklují olej vylitý do stok, staví chatrné stavby a prodávají jedovaté jídlo. Lidé se starají jen o to, co je před nimi, a vidí snahu o moc a peníze jako konečný cíl. Každý den se probudí brzy ráno a spěchají do práce, aby se uživili. Nikdo se neodváží zpomalit, jinak nebudou mít peníze na koupi domů, vyrovnání svých účtů za lékařskou péči a placení dětské školní docházky.

Čína veřejně mluví o svobodě vyznání; lidé mohou například přijmout buddhismus. Ale pak čínský režim umísťuje obrazy Chu Ťin-tchaa a Ťiang Ce-mina v chrámech, a instruuje lidi, aby nejprve milovali zemi. To je abnormální a musí existovat oddělení církve a státu.

Čínský režim dává náboženským vůdcům politické role, aby mohl kontrolovat náboženství. To proto, že oni zásadně věří v to, že náboženství je pověra a že marxismus-leninismus a ateismus je skutečná pravda.

Jak myslíte, že by se mohli čínští lidé probudit a zjistit, co se děje?

Nedávno vzniklo „vlastenecké“ hnutí za bojkotování produktů vyrobených v Japonsku a Americe. Myslím, že to hnutí je poněkud hloupé, protože lidé přirozeně kupují lepší produkty. Pokud se nám podaří vytvořit lepší produkty, samozřejmě bychom kupovali naše vlastní věci. Číňané nevynalezli mobilní telefony, elektrické žárovky nebo telefony. Pokud chceme skutečně trvat na tom hnutí, pak nebudeme mít auta nebo elektrické osvětlení, protože to všechno je cizí zboží.

Chceme-li být opravdu vlastenečtí, je mnohem praktičtější přestat s korupcí, nerecyklovat odpadní olej a zastavit znečišťování životního prostředí. Toto znamená „milovat tuto zemi“. Lidé se neprobudili a namísto toho přemýšlejí se zkostnatělou a pokřivenou logikou, protože jim čínský režim vymyl mozek.

Naučil jsem se z diskusí s Maovými fanatiky, že často mění téma nebo vznášejí nelogické argumenty, aby propagovali své stanovisko. Například tvrdí, že strana je jejich matka. Ale strana je organizace a něčí matka je člověk. Je to nesrovnatelné, ale komunistická strana trvá na tom, že je tvá matka!

Další argument zní: „Bez vlasti nejste nic.“ Ale pokud by tu nebyly žádní lidé, pak by tu nemohla být žádná země.

Toto je také populární rčení: „Bohatá země, silní lidé.“ Ale lidé musejí být dobře zabezpečeni ještě předtím, než se země může stát bohatou, a lidé jsou vždy důležitější než země.

Bylo by skvělé šířit základní logiku zdravého rozumu prostřednictvím jednoduchých příběhů na internetu. Když se lidé umoudří a všichni se probudí... přinejmenším nebudou pomáhat komunistické straně útočit na ty, kteří se snaží prosazovat spravedlnost.

Takže chcete, aby se lidé podíleli na politice?

Správně. Myslím, že být znepokojen politikou je druhem shovívavosti.

Politika je vláda lidí. Aktivně se podílet na politice vyvolává obavy z nevyhovující politiky, sdružuje naši kolektivní moudrost, nabízí radu a pravidla. Dělat to vše má za následek lepší systém, který je přínosem pro většinu lidí. To není třídní boj.

V minulosti jsem kňučel, bručel a ventilovat svou nespokojenost. Ale poté, co jsem přešel na buddhismus, mé srdce se uklidnilo a dnes se už snadno nedostávám do sporů s lidmi. Když mě lidé kárají za mé názory na WeChatu, už jim to nevyvracím. Raději se ptám sám sebe, jestli mám pravdu nebo ne, protože někdy názory skutečně nejsou správné.

Na jakých případech nyní pracujete?

Případy zahrnující praktikující Falun Gongu z Pekingu Qin Weije, Li Lanqianga, Yuan Wen, Qin Shouronga, Li Junfeng a další.

Qin Wei byl zatčen za rozdávání knih a DVD s „Devíti komentáři ke komunistické straně Číny“. Distribuce těchto materiálů nenarušuje provádění právních předpisů, a samozřejmě není zločinem.

Yuan Wen byl obviněn ze zavěšení transparentů se slovy, „Nebesa zničí Komunistickou stranu Číny“, „Falun Dafa je dobrý“, „Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré“ a další slogany. Myslím, že se jedná o pouhé prezentování myšlenek. Šíření takových materiálů nepoškozuje společnost, není zločinem a nenaplňuje obvinění „ohrožení provádění právních předpisů pomocí kacířské organizace“.

Zanechal ve vás nějaký konkrétní případ obzvláště hlubokým dojmem?

Vloni jsem obhajoval Čang Chung-žu z Pekingu, který praktikuje Falun Gong.

Kdy započalo soudní jednání, někdo mu radil: Podívej se, je ti 30 let a už si strávil 11 let ve vězení. Jsi stále svobodny a máš 70letou matku, která tě potřebuje, aby ses o ni staral. Pokud přestaneš praktikovat (Falun Gong) můžeš pečovat o svou matku.

Čang odpověděl: „Člověk musí mít duchovní víru. Obdivuji, co Fan Čung-jen [ministr dynastie Severní Song] řekl, záležitosti státu jsou na prvním místě, zatímco potěšení přijde později. Nelituji toho, že se držím své duchovní víry.“

Po vyslechnutí Čang-jenovy odpovědi jsem byl ohromený. Když nastal čas pro mě, abych provedl svoji obhajobu, dusil jsem se a nemohl mluvit. Musel jsem si vzít nějakou chvíli, než jsem se uklidnil před pokračováním v obhajobě.

Na začátku bylo mé chápání následovníků Falun Gongu velmi povrchní. Myslel jsem si, že praktikující chtějí jen dosáhnout lepšího zdraví, silného těla a spasení. Neuvědomoval jsem si, že dosahují tak vysoké sféry myšlení.

Čang Chung-žu prošel slyšením velmi klidně a beze stopy hněvu či zášti v hlase. Byl jsem hluboce dojat.

Další následovníci Falun Gongu mají také velmi obdivuhodného ducha. Vše, co musejí udělat, je podepsat přiznání, a budou propuštěni z vězení. Ale mnoho z nich to neudělá, a namísto toho vytrvávají [ve svojí víře].

Pokud bude každý mít takového ducha vytrvalosti, tato společnost by se mohla změnit velmi rychle. Ale pokud všichni budou chránit jen své vlastní zájmy, změna ve společnosti přijde mnohem pomalejším tempem.


Zdroj: 

---

[1] V angličtině se v doslovném překladu uvádí „praktikující Falun Gongu“, což vychází ze slangu lidí věnujících se metodě Falun Gong. Jedná se o označení toho, kdo metodu Falun Gong praktikuje. „Praktikující“ je tedy zpodstatnělé přídavné jméno.