Mistrný písmoznalec Carvalho: Muž, který luštil rukopisy lépe než Sherlock Holmes

Tento článek byl zkrácen z původní verze, která vyšla v tištěném speciálu Epoch Times Svět Sherlocka Holmese.

Stejně jako na světě neexistují dva jedinci, kteří by měli stejný otisk prstů, i písmo má tuto jedinečnou vlastnost. Kriminalističtí znalci používají písmoznalectví kupříkladu k odhalení padělaného podpisu závěti, podvrženého šeku, k odhalení autora výhružného dopisu nebo k usvědčení vraha, který zanechal na místě zločinu svůj vzkaz.

Každý obor lidské činnosti má své legendy a nejinak je tomu i u forenzních věd. V případě zkoumání identity písma je touto legendou David Nunes Carvalho, Američan s portugalsko-židovskými kořeny. Sir Conan Doyle prohlásil podle deníku Hartford Daily Courant při jedné své přednášce v New Yorku, že „schopnosti pana Carvalha předčí schopnosti, které dal Sherlocku Holmesovi, a jsou tak zarážející, že by se nikdy ani neodvážil učinit z nich fikci.“^[1]

Navzdory tomu, že se ve své době těšil pověsti vyhlášeného odborníka, se o mistrovi písmoznalců dnes příliš neví. Narozen roku 1845 ve Philadephii, Carvalho odcestoval jako mladík do Brazílie. Když se vrátil zpátky do USA, přátelé si ho dobírali, že s upraveným knírkem a v modním černém plášti vypadá jako Don Juan. S neodbytným milovníkem ho však spojovala pouze nenucená elegance. Po smrti své mladé ženy se musel starat o pět dětí a žádnou jinou ženu si už k sobě nepustil.

„Zneužití inkoustu z rukou osob se zločinnými sklony není ničím neobvyklým. Tito jedinci se pokoušejí pomocí tajných procesů reprodukovat výskyt inkoustu na starobylých i současných dokumentech.“ – David N. Carvalho, Čtyřicet století inkoustu

Podobně jako jeho otec se David vrhl nejdřív na fotografování, aby později zaměřil svou pozornost na vědecké zkoumání inkoustu a písma. Inkoust ho fascinoval do té míry, že o něm napsal vyčerpávající studii s názvem Čtyřicet století inkoustu. Carvalho věděl, že aby člověk mohl rozpoznat padělky písma, musí znát také dějiny inkoustu. 

Chamtivý právník

Carvalho o svých detektivních znalostech, pro které se stal tak vyhledávaným, nepsal, a tak se o nich okolní svět dozvěděl až čtyři roky po jeho smrti, když jeho dcera Claire vydala v roce 1929 knihu Zločin v inkoustu plnou skutečných případů, jimiž se její otec na přelomu století zabýval.

Jedním takovým bylo dědictví milionáře Williama Marsh Ricea, který zemřel ve svém bytě na Madison Avenue v září 1900. Poslední vůle a série šeků s ohromnými částkami odkázaly jmění boháčovu právníkovi. Ten se stal hlavním podezřelým z podvodu, ale jak dokázat jeho vinu? Carvalho na popud soudu ověřil pravost podpisu milionáře na šecích a závěti a dospěl k závěru, že jsou to falzifikáty. Jeho argumentace zněla: Jsou příliš dokonalé! „Je nemožné, aby jakákoliv lidská bytost – natožpak zesláblý starý muž – napsal svůj podpis dvakrát úplně stejně,“ prohlásil tehdy u soudu.

Právník zato vyprodukoval na všech čtyřech dokumentech naprosto shodné podpisy. Svědectví poslalo právníka za mříže a majetek magnáta byl použit na založení Riceovy univerzity v Houstonu.

Věděli jste? U psaných materiálů forenzní znalci kromě písma zkoumají také materiál, na který podezřelý píše, druh inkoustu, zda nezanechalo písmo otisk na papíru pod ním, jestli nebylo něco umazáno či dopsáno později atd.

Většina případů objevujících se v knize Zločin v inkoustu se točila kolem nevěrných manželů a manželek a sporných závětí. Carvalho sám se dceři svěřil, že za svou kariéru řešil případy o majetkové hodnotě přes 200 milionů dolarů, na dnešní poměry nějakých 4,5 miliardy amerických dolarů.

Stejně jako slavný londýnský detektiv, i Carvalho měl svého Moriartyho. Jmenoval se Charles Becker a byl mistrem v padělání šeků. Carvalho ho navštívil po jeho uvěznění v San Quentinu. Když se zločince zeptal, v čem spočívá tajemství jeho úspěchu, Becker odvětil, že jsou to jeho „parádní zuby“. Podvodník jimi rozžvýkával papír podobné kvality a vyplnil jím dírky, které banky vyrážely na již proplacených šecích.

Role v Dreyfusově aféře

Jednoho dne roku 1896 si Carvalho se svou dcerou Claire zajel do Manhattanu, aby si tam koupil nový klobouk. Stavili se ve francouzské restauraci, kde slovutný expert narazil na článek v novinách Le Matin s reprodukcí dokumentu, který sloužil jako důkaz k usvědčení Afreda Dreyfuse ze špionáže pro Německo a z velezrady.

Dreyfus byl důstojníkem generálního štábu francouzské armády. Zfalšovaný ručně psaný dopis, který zachytila francouzská kontrarozvědka, posloužil jako ústřední důkaz k jeho usvědčení. Grafologický posudek vytvořil slavný Bertillon, přestože nebyl v tomto oboru odborníkem.

Celý případ odrážel vzrůstající antisemitské nálady ve Francii. Carvalho si nechal od Dreyfusovy manželky poslat ukázky písma odsouzeného a sestavil pro Dreyfusovy obhájce znaleckou výpověď.

Jakým způsobem Carvalho vydedukoval, že inkriminovaný dokument byl chytře podvržen opravdovým špiónem Esterházym?

Svěřil se s tím své dceři: „Všechny texty kapitána Dreyfuse měly jednu zvláštní vlastnost a to, že všechna jeho první písmena začínala od spodní linky a že druhé písmeno je povětšinou podivně vyvýšeno nad linku. Mnoho let zkušeností mi napovídá, že když se muž snaží zakrýt svůj rukopis, snaží se vyhnout dominantním a očividným rysům svého písma...  a když se pokouší imitovat rukopis druhého, bude hledat tyto dominantní a očividné rysy a ty vyzdvihne. A to udělal i Esterházy.“

---

[1] HEFT Harold, Meet David Nunes Carvalho, the Jewish Investigator Who Rivaled Sherlock Holmes, Forward