Východní Ukrajina, frontové linie – nepokusit se pomoci by byla chyba

 

O čem média nepíší

Vyhořelé paneláky, očazené rámy oken beze skla, děti hrající si na ulici na válku, noční dunění dělostřelectva – to je realita oblasti východní Ukrajiny, kde se nachází frontová linie mezi územím dobytým proruskými separatisty (Doněcko)* a ukrajinskou obranou. Ve městech nefunguje elektřina, voda neteče a potraviny zde nekoupíte, výplatu ani důchod nedostanete.

Michal Kyslicki, zvaný Kody, se vrací vždy nazpět do Česka, a vypravuje, jak se jeho maličká organizace Chuť pomáhat pohybuje poblíž frontové linie a snaží se pomoci civilním obyvatelům, kteří odtud nestihli nebo neměli kam utéci. Válka na Ukrajině trvá již  dva a půl roku. Můžeme si uvědomit, že je k nám docela blízko – náležíme také do východní Evropy.

„Kdo neviděl, jak se cestou pro vodu může každý dostat pod palbu z děla, ten si to prostě nepředstaví. ...O obyčejných lidech v (bohužel) obyčejných dějinách,“ hodnotí Silvie besedu s dobrovolníkem, který vypráví a ukazuje záběry.

Ve filmovém snímku od zahraničních zpravodajů vidíte růžový kočárek bezradně kroužit sem a tam, lidi opouštějící svoje bicykly a lehající si na zem nebo pod stromy. V kočárku není panenka, ale plačící dítě. Zatím ještě živé. Dělo slyšíte zcela zřetelně. Je bílý den.

Obyčejná voda se shání těžce. Nejprve musí organizace, třeba Člověk v tísni^** udělat vrt, a tam pak lidé chodí pro vodu.  A tehdy se mohou ocitnout pod palbou.

Michal Kislicki říká, že není ani vojákem, ani politikem. Chodí pomáhat lidem, kteří to potřebují, a řeší v sobě otázku, že všem pomoci nedokáže. Ale může se o to alespoň pokusit. Pokouší se.

Protože nepokusit se by byla chyba.

Zůstali staří, osamělí a děti

Ve válečné oblasti, v Krásnohorce, původně žilo asi 15 tisíc lidí, dnes jich zbývá 4 tisíce. Asi jeden milion běženců prchlo z oblasti celkově na východ i na západ, tedy buď do Ruska nebo na západní Ukrajinu. Ke svým příbuzným na východě se teď dlouho nedostanou. Ti, kdo zůstali, bývají většinou staří, osamělí nebo děti. A ti čelí každonočnímu ostřelování z děl. Také raketové palbě. Rakety Grad však byly vyrobeny ještě někdy v 60. letech, díky tomu ne každá vybuchne. Lidé je pak nacházejí ve městě a volají pyrotechniky.

Příběh paní bez nohy

Na fotografii vidíme panelák zasažený granátem. Horní patra vyhořela, níže pod nimi bydlela osamělá paní, která přežívala díky pár fazolím, které si potichu uvařila. A pak jí střepina granátu utrhla nohu. Našli ji záchranáři a odvezli do nemocnice. Avšak nenašel se hned lékař, který by ji bezplatně operoval. V tu chvíli tam však vstoupili lidé ze západní Ukrajiny, kteří si přáli postarat se aspoň o někoho. Zaplatili paní operaci a pak ji vzali s sebou. Paní sice přišla o nohu, ale už není osamělá. Má novou rodinu.

Kody ukazuje snímek babičky se třemi dětmi. Rodiče jim zabil granát, který zasáhl rodinný dům, babička bez příjmu, bez penze se musí starat o tři vnuky. Pomoc přichází i ze západní Ukrajiny, kde si lidé mohou vypětovat zeleninu, chovat zvířata a skromně žít.

Děti jsou radiolokátorem intenzity nebezpečí

Na dětech, které si hrají na ulici, poznáte, zda se blíží nebezpečí nebo můžete jít dál. Po dvou letech války děti už svým šestým smyslem vycítí, zda je nutno se schovat, nebo jde jen o neškodný rámus. A když děti najednou zmizí, je třeba je následovat! Děti jsou takovým radiolokátorem, sděluje Kody.

Ukrajinská vláda má plné ruce práce s frontovou linií, nestihne se postarat ještě o civilisty. Ti jsou ponecháni sami sobě nebo pomoci různých organizací a lidem v nouzi také hodně pomáhají církve.  

Na snímcích vidíte prázdná pole, nic na nich nelze pěstovat. Jsou zaminovaná.

Těžba dřeva? Přednost má fronta!

Jak se dobrovolníkům daří pomáhat? Každý den vyjíždějí s potravinovými balíčky do měst a také dodávají topivo na chladnou zimu.

Jak vypráví Kody, museli se zde naučit vyrábět plechová kamínka (něco jako Petry). Lidé v panelácích sice byli zvyklí na drsné ukrajinské zimy, ale dokud fungovala infrastruktura, dalo se přežít. Ale teď hrozí mráz, topení ani voda nefungují, a záchranou budou plechová kamínka – a otop. Nakonec se výroba kamen stala obživou pro pár lidí, kteří se tím živí a dodávají je potřebným. K tomu dobrovolníci sehnali 15 kamazů (nákladních aut) dřeva, které dovezli a rozdali místním lidem. Pomohli tak asi pětistovce lidí v Krásnohorce. Pomoc pořídit teplo je životně důležitá. Spotřeba dřeva na zimu pro domácnost je zhruba 5 kubíků dřeva, tj. asi za 6 000 korun.

V ukrajinských městech v současnosti namísto starosty rozkazuje tzv. komandant. A ten udělil zákaz kácení stromů ve městě, protože nejbližší porosty mají sloužit především armádě. Lidé si mohou dřevo najít za městem, pro staré lidi je to však příliš daleko.

Domobrana v teplácích

Kody popisuje, jak působí ukrajinská domobrana, jež se snaží ubránit proruským separatistům – jeden má samopal, druhý má náboje, takto chodí vždy dva spolu. V 21. století je domobrana v teplácích. A mezi nimi tajně působí záškodníci, kteří mají za úkol navigovat ruskou dělostřelbu – umísťují radiomajáčky tam, kde má být cíl. Většinou jde o civilní sektory.

Navíc působení humanitárních organizací se setkává s odporem, který se projevuje v ruských médiích spolu s obviněním ze špionáže. Jak tento tlak s cílem vytlačit kohokoliv, kdo by mohl podávat objektivní zprávy z „ruské“ separatistické zóny, pociťuje Michal Kody Kislicki? Jak dopadá na malou organizaci Chuť pomáhat, která pracuje též v Donbasu?

Kody odpovídá, že se řídí podle ukrajinských zákonů. Podle nich tedy organizace může pokračovat v pomoci civilistům. Všem pomoci nelze, ale rozhodně se o to neúnavně pokouší. I v oblastech, kam válka nezasahuje, ukrajinští lidé dennodenně řeší, co jíst a jak se zahřát.

Jak říká jiný dobrovolník Karel: „važme si toho, co máme“. Když se večer v klidu ukládáme ke spánku, vzpomeňme si na to, že právě v tuto chvíli v ukrajinské zemi lidem nad hlavou duní děla.

---

* Donbas: https://cs.wikipedia.org/wiki/Donbas

** Podle Aktuálně: Člověk v tísni čelí diskreditační kampani, ruská televize ho spojuje se špionáží. Česká humanitární organizace Člověk v tísni slouží cizím tajným službám, tvrdí ruská televizní stanice TV Centr. Kanál odvysílal dokumentární snímek, který obviňuje českou humanitární organizaci z korupce a špionáže ve východoukrajinském Donbasu, který ovládají proruské síly. Jejich působení je podle Kremlu působením proti ruským zájmům. Česká neziskovka obvinění odmítá jako diskreditační kampaň a snahu donbaských separatistů vytlačit zahraniční humanitární organizace ze svého území.

Zdroj: Svědectví dobrovolníků v besedě Dějiny na vlastní kůži, v projektu Muzea Vysočiny.

Více informací: chutpomahat.cz