Poslední rozhovor s právníkem Ťiangem Tchien-jungem před jeho zatčením

Ťiang jel do Čchang-ša, aby se zde věnoval případu zadržení svého kolegy, advokáta Sie Jen-ka. V pozdních večerních hodinách, 21. listopadu, řekl své ženě, že si koupil jízdenku na vlak do Pekingu, zpět měl přijet příští ráno. To bylo to poslední, co si do té doby řekli.

Ťiang Tchien-jung je rodákem z okresu Luo-šan v centrální čínské provincii Che-nan, téměř deset let vyučoval na střední škole čínštinu. Později se stal právníkem, bránil oběti AIDS, únosů a otroctví v provincii Šan-si nebo následovníky Falun Gongu. Ťiang byl také zapojený do apelu za volební právo ve volbách do Pekingské advokátní komory.

Za své aktivity byl tamním režimem umístěn pod policejní dohled, obtěžován a čelil opakovaným výhrůžkám. Později byl několikrát zatčen a během věznění fyzicky mučen v rámci takzvané „reformy myšlení“, která měla vyústit do ukončení jeho předchozí právní činnosti a slibu věrnosti komunistické straně. Ale právník se ve vězení nepodvolil.

Nyní je opět zadržován na neznámém místě pod značně vágním obviněním. Čínský právník Čchin Čchen-šou uvedl, že čínské úřady zřejmě Ťiang Tchien-junga obviní z „vyzrazování státních tajemství“, aby u veřejnosti podnítily nacionalistický sentiment, což potvrzuje video publikované na stránkách Svazu mládeže nazvané „Zpráva pro zahraniční síly: Chytili jsme Ťiang Tchien-junga!“.

Rozhovor byl proveden v čínštině na jaře roku 2016 (přesné datum neuvádíme z bezpečnostních důvodů), a po jeho zmizení publikován deníkem Epoch Times. Jeho činnost je významnou součástí právnického hnutí v Číně, které se snaží o nápravu tamního stavu práva.

Učebnice v Číně, ať už mluvíme o jazyku nebo historii, jsou zaměřeny na indoktrinaci. Všechna témata jsou věci vybrané komunistickou stranou a velká část z toho je podvod.

Například takzvané „pyžamo premiéra Čoua“, tři míle dlouhá řada obyvatel Pekingu, kteří údajně doprovázeli Čou En-laje^[1] při jeho pohřbu, je určeno k vykreslení bývalého čínského premiéra jako svatého muže. Ale Čou v žádném případě nebyl světec.

Učebnice říkají, že korejská válka byla vedena za účelem odolávání agresi USA a pomoci Koreji. Američtí imperialisté, jak je v učebnicích psáno, měli v úmyslu použít Severní Koreu jako odrazový můstek pro konečnou invazi do Číny. Později jsem se dozvěděl, že korejská válka ve skutečnosti nebyla žádnou invazí. Všichni jsme byli čínským režimem oklamáni!

Učebnice pro střední a vysoké školy, například „Morální výchova mládeže“, „Krátká historie sociálního rozvoje“, „Společné právní znalosti“, „Komunistický pohled na život“, „Ekonomické znalosti“ a „Politické znalosti“ – všechny říkají lži.

Například, „Stručná historie sociálního rozvoje“ zdůrazňuje, že vedení komunistické strany je naprosto správné, a že nakonec budeme realizovat komunismus. To je naprostý nesmysl.

Komunistická propaganda je dokonce i v předmětech, jako matematika, fyzika, chemie, morální výchova a politické vědy. Například matematická zkouška obsahuje otázku, kolik pušek a děl bylo vyrobeno během Kulturní revoluce.

Když jsem učil, připravoval jsem pro své studenty dvě sady instrukcí. Představil jsem jim, co říkají učebnice, a pak své studenty informoval o svých podezřeních a o tom, co si myslím, že je skutečně správné. Ale také jsem studentům říkal, že nemohou používat mé osobní učení při zkouškách, jinak by dostali nulové ohodnocení…

Komunistická indoktrinace se stala ve škole nebo v pracovních jednotkách tak všudypřítomnou, že jsme častokrát nevědomky nasávali propagandu. Dokud bude komunistická strana existovat, bude existovat vymývání mozků. Strana zdůrazňuje politickou práci na všech úrovních společnosti, a to i na ulicích. Političtí komisaři a političtí instruktoři slouží k vymývání mozků lidí... Cokoliv označí jako špatné, je špatné, a cokoliv označí jako dobré je dobré. Musíte věřit jejich modelům a kdokoliv, koho chce strana porazit, bude stažen dolů v jediném okamžiku.

Často jsem připomínal sám sobě, abych měl obě oči dokořán, zachoval si jasnou mysl, a nenechal se oklamat propagandou, ale přesto jsem byl i tak oklamán.

Vezměme například bombardování čínského velvyslanectví v Jugoslávii v roce 1999.^[2] Mnozí lidé vyšli do ulic, a i když jsem já sám neprotestoval, byl jsem stejně docela rozrušený. Vytvořil jsem si o Spojených státech mnoho negativních názorů.

Pokud člověk nemá přístup k informacím z vnějšku a získává informace pouze z jednoho zdroje, je velmi obtížné čelit indoktrinaci.

Obvykle jsem četl mezinárodní zpravodajství na Reference News, World Military Matters a dokonce na Global Times!^[3] Ty zprávy ve mně podnítily hněv... Ale i po tom všem jsem patriot!

Výuka na střední škole je opravdu nuda. Už déle mám zájem o svobodu a demokracii, a být právníkem mi umožňuje být velmi úzce zapojen do ovlivňování situace lidských práv, demokracie a svobody. To je důvod, proč jsem se později stal právníkem.

Od dětství nás učili milovat naši zemi, starat se o politiku a mít smysl pro sociální odpovědnost. Ale to všechno byla lež, v okamžiku, kdy se stanete opravdovým vlastencem a snažíte se prosazovat právní stát a udělat něco dobrého pro tuto zemi, stanete se největší hrozbou komunistické strany. Když máte opravdu rádi svou zemi, budete pravděpodobně označen za zločince. Obvinění z takzvaného „podvracení státní moci“ ve skutečnosti znamená jen podvracení komunistického režimu.

Když mě na začátku mojí právní kariéry úředníci z Úřadu pro vnitřní bezpečnost pozvali „na čaj“, snažil jsem se co nejlépe, aby pochopili, že to, co jsem dělal, bylo posilování právního systému země, ne k získání osobní slávy nebo zisku.

Bohužel jsem se v jejich záměrech zmýlil. Policisté se snaží potlačit ty, kteří chtějí dělat dobré skutky. Bojí se těch, kteří mají smysl pro sociální odpovědnost a práci z altruistických důvodů. Ve skutečnosti, policisté Úřadu vnitřní bezpečnosti shledávají ty, kteří nehledají slávu nebo vlastní zájem, jako nejvíce znepokojující, protože je nelze koupit. Právníci, kteří přijímají případy „pro bono“^[4] jsou vnímáni jako problémoví a nejnebezpečnější. Komunistický režim miluje lidi, kteří pracují pro peníze. Oni tento režim nezaložili pro svoje lidi, ale za účelem dosažení vlastních zájmů.

Jsem křesťan. Vím, že v pozadí komunistického režimu stojí zlý duch. Komunistický režim vznikl za jediným účelem destrukce. Laskavost je mýcena. Komunistická strana je zlo, a to prostě jen dělá zlé věci.

Být přinucen zpívat „rudé“ písničky je také forma mučení, protože to je druh vymývání mozku. Cílem úřadů nebylo mě potrestat, ale změnit moje názory.

Ani nevím, kde jsem byl v roce 2011 zadržován. Bylo to ve velmi malé místnosti, všechna okna a dveře byly pevně uzavřené. Zatažené závěsy zabraňovaly pronikání veškerého slunečního světla, takže nebyl žádný způsob, jak zjistit, jestli je den nebo noc nebo kolik je hodin. Všechno, na čem bylo něco napsáno, odnesli pryč a v místnosti nezbyl ani cár papíru. Byl jsem úplně odříznutý od získávání informací. Posílání zpráv bylo zakázáno, neměl jsem příležitost s nikým mluvit ani psát.

Když jsem byl konečně propuštěn, brzy jsem zjistil, že samovazba na mě měla velmi negativní dopad. Moje paměť se vážně zhoršila, dokonce jsem zapomněl svá hesla na Twitter a Skype, která jsem mnoho let používal.

Každé ráno jsem vstával v 6,00 ráno, abych se umyl a vyčistil zuby. Potom jsem byl nucen zpívat „rudé“ písně. Řekl jsem, že nevím, jak je zpívat, ale moje pečovatelky mi pomáhaly si je zapamatovat a recitovat je. To také nemohu udělat, řekl jsem, takže mě donutily číst texty nahlas. Písně jako „Jdeme směrem k nové éře“, „Strano, má drahá matko“, „Pětihvězdičková rudá vlajka“... to bylo opravdu nechutné! Opakovalo se to každé ráno.

Ve vazbě jsem byl také nucen stát u zdi v obtížné pozici, kdy kolena dotýkala stěny. Záda mě bolela tak moc, až jsem si myslel, že se v nich něco zlomilo. Když jsem seděl na podlaze, mohl jsem zaujmout pouze dvě polohy: natáhnout nohy tak, že se chodidla dotýkala zdi, nebo zůstat v pozici, kde byly moje nohy stočené... Obě pozice byly nesnesitelné. Byl jsem nucen to takto dělat každý den, nazývali to „pokání“.

Při výslechu létaly mým směrem rány pěstí a kopance. Řekli mi: „Můžeme buď jednat v souladu s právními předpisy nebo je porušovat, protože máme moc to tak dělat.“

Jednou jsem se zeptal vyšetřovatele: „Jsi člověk a já taky, tak proč bys dělal takové nelidské věci?“ Pár sekund tupě zíral před sebe a poté mě opět udeřil do obličeje. „Ty nejsi člověk,“ řekl. Vstal jsem a podíval se na něho. Znovu mě udeřil, ale já pokračoval a postavit se zpět nahoru. Měl jsem ústa plná puchýřů od toho bití... Také jsem byl vyšetřován ve večerních hodinách, aby mě připravili o spánek. Po dobu pěti dnů jsem nesměl usnout. Jako křesťan jsem po celou dobu cítil, že Bůh byl po mém boku.

Bití a slovní napadání není nejhorší snášet. Nejhorší je nucená indoktrinace. Oni vás nutí říkat, že černá je bílá. Málem jsem dosáhl duševního zhroucení! O čem si myslíte, že je bílá, budete nakonec vy sami prohlašovat, že je černá. Není to jenom jednoduchá záležitost toho přiznat, že něco je černé, je požadováno, abyste na hluboké, zásadní úrovni logicky odůvodnili, proč černá je bílá. Neutrální výrazy nejsou povoleny, můžete použít pouze jejich terminologie. Celý proces nucené ideologické konverze může člověka přivést k šílenství.

Muž, který mě vyslýchal, prostě pořád mluvit dál a dál, ale já jsem odmítl ho poslouchat. Jen jsem sledoval, jak pohybují jeho rty, a někdy se díval na zeď. Pak jsem pochopil, proč lidé, kteří jsou vyslýcháni, chtějí spáchat sebevraždu. Rozhlédl jsem se, ale okna byla všechna těsně uzavřená. Tak jsem vydržel, a řekl jsem sám sobě, abych se nezbláznil; blázen, nebo ne, myslel jsem si, že nesmím skočit z okna, nebo vstát a praštil vyšetřovatele. Ale kdo může zaručit, že se neoboří na vyšetřovatele po hodině zneužívání? Nebo že najednou vyskočí z okna nebo se nerozběhne do zdi?

Také jsem přišel k pochopení toho, proč se z některých následovníků Falun Gongu ve vězení stali mrzáci nebo zešíleli, přestože nebyli v centrech na vymývání mozků zadržováni dlouho. Prostě s nimi nebylo zacházeno jako lidskými bytostmi. Ve skutečnosti jsem to měl poměrně lepší. Přesto se moji vyšetřovatelé obávali, že spáchám sebevraždu, a nevěděli, jak bych mohl z minuty na minutu zareagovat. Sám jsem nevěděl, co udělám nebo jak dlouho bych to mohl vydržet, aniž bych se zbláznil... To bití a zneužívání ve skutečnosti nebylo nejtěžší snášet.

Kdysi jsem si myslel, že kontrola porodnosti byla v Číně nutná, protože by vznikalo hodně problémů, pokud by naše populace byla příliš velká. Ale to bylo výsledkem vymývání mozků. Později jsem si uvědomil, že jsem byl úplně podvedený. Čína nemá problém s přelidněním.

V zahraničí odkazuje kontrola porodnosti na osobní plánování rodiny manželského páru. Ale v Číně se tento termín vztahuje k násilné politice uvalené vládou, nikoliv na volbu jednotlivce. Číňané potřebují získat certifikát pro vstup do manželství, povolení k těhotenství pro otěhotnění a narození, povolení k porodu. V opačném případě dítě nemůže dostat Hukou [registraci pro domácnost] povolení, a dítě bude čelit problémům od vládních úřadů na všech úrovních.

Opatření komunistického režimu ke kontrole populace je zlo.

Za prvé, tento způsob kontroly lidí zajišťuje, že jednotlivci nemohou uniknout zkoumání státu, dokonce ani v soukromé oblasti.

Za druhé, úřady využívají kontrolu porodnosti k vlastnímu obohacení. Například v provincii Šan-tung jsou všude takzvaná „právně vzdělávací centra“. Každý, u koho bylo zjištěno, že porušil politiku kontroly porodnosti, bude zatčen a zadržován v těchto centrech, kde má zaplatit 100 juanů (asi 15 dolarů) za jednu noc pobytu. Uvnitř jsou lidé přinuceni „studovat“, jak velká je politika ochrany před početím. Někteří lidé byly dokonce zatčeni a podrobeni nucené sterilizaci nebo potratům. To je opravdu nelidské.

Později jsem si uvědomil, že „ďábel“ nepřiměje lidi přímo ke zlu. Člověk byl stvořen Bohem. Každý má laskavost hluboko ve svém srdci a ta pochází od Boha. Mají pocit viny, když je požádají o to, aby spáchali zlé skutky. Když ďábel přiměje lidi ke zlu, činí tak prostřednictvím osobních zájmů určité osoby. Dokonce i lékaři se mohou stát spoluviníky zla. V jednom případě byla žena, která se chystala porodit, zatčena a odvezena k lékaři. Lékař do jejího těla zasunul dlouhou jehlu, kterou vpíchl dítěti injekci a zabil ho. Pak lékař odstranil mrtvý plod. To je opravdu kruté.

Přestože komunistický režim nyní každému umožňuje mít druhé dítě, rodiny to stále nemohou udělat podle vlastních plánů. Rodiny mohou mít děti pouze tehdy, je-li jim to umožněno. To je stále  kontrola státu.

Když jsem byl zatčen v roce 2011, policista srazil mou matku na zem a můj mladší bratr byl také zbit. Násilím mě nacpali do auta stejně jako zločinci, kteří provádějí tajné únosy. Byl jsem zavřený po dobu dvou měsíců. Moje matka zhubla několik kilo, protože nemohla jíst.

Museli jsme se několikrát přestěhovat. V roce 2009 mi úřady neumožnily poslat dítě do školy a došlo ke konfrontaci. Moje žena byla jednou ranou sražena na zem a moje dítě vedle ní hlasitě naříkalo. Moje dítě stále ještě mohlo chodit do školy, ale žena se musela vrátit k otci, který byl v domácím vězení.

Nevěnoval jsem přílišnou pozornost ranému vzdělávání mé dcery. Myslel jsem si, že je pro ni v pořádku vzdělávat se kdekoli v Číně až do základní školy, kdy musí jít studovat do zahraničí. Ale na Den dětí toho roku šťastně přiběhla domů s červeným šátkem Mladých pionýrů a zopakovala nám, co jim učitel řekl. Bylo to odporné. Film nazvaný „Odhalení“ o tom mluví o velmi jasně: jestliže člověk učiní přísahu straně nebo nosí její symboly – její znak, znak Svazu mládeže, její vlajku, Mao Ce-tungův obraz nebo červený šátek –  ta osoba obdrží „znamení bestie“. Za tím, co se zdá být jako obyčejná položka, je zlý duch.

Nicméně, pokud bych nenechal svoji dceru nosit červený šátek, když ho ostatní děti nosí, nebude s tím souhlasit. A ten červený šátek byl propagován jako symbol pokroku. Kolik můžete očekávat, že z toho dítě pochopí?

Takže emigrace je tou nejlepší volbou. V roce 2013 moje žena a dcera opustily Čínu. Nebyl žádný jiný způsob, moje žena byla vážně obtěžována. Úřady používaly moji ženu a dítě, aby mě zastrašovaly: „Pokud nemůžeme dostat vás, můžeme dostat tvoji ženu a dítě“. To je explicitní hrozba. Dělají také implicitní hrozby. Dostával jsem otázky typu: „Na jakém stupni je vaše dítě ve škole?“ nebo „Do které školy posíláte vaše dítě?“. Jde o to, abych cítil, jako by se zaměřovali na moji dceru. Bezpečnostní úředníci říkají věci jako, že jestli bude chodit do školy, závisí na nich, a když s nimi budu spolupracovat, mohou snadno zařídit, aby mohla navštěvovat nejlepší školy. Jen jedno jejich slovo, a vláda se postará o vstupní zkoušky mojí dcery na kolej v Pekingu. Mezi hrozbami a pobídkami jsem si uvědomil, že moje dcera musí opustit Čínu nebo se stane rukojmím. Mohu jen dělat to, co si myslím, že je správné, pouze pokud bude rodina pryč ze země. Osobně jsem nikdy o odchodu ze země neuvažoval, protože jako právník nemohu v zahraničí nic dělat. Jsem potřebný tady v Číně.

V červenci 2013 mi byla zablokována možnost opustit Čínu. Nemohu navštívit svou rodinu. Má dcera je teď v pubertě a získává vzdělání. Jsem dost nervózní, ale bez ohledu na to, jak to vidím já, nejsem dobrý manžel nebo dobrý otec. Já jsem ve své povinnosti vůči nim selhal.

Když jsem poprvé četl vyšetřování právníka Kao Č'-šenga^[5] ve věci pronásledování Falun Gongu^[6] v severovýchodní Číně, myslel jsem si, že některé skutečnosti byly přesné, ale některé detaily mohly být přehnané, protože tomu bylo hodně těžké uvěřit. Ale když jsem zapojil do případu Falun Gongu v roce 2008, zjistil jsem, že jejich pronásledování je opravdu velmi zlé a že to, co komunistický režim dělá, je z hranicemi jakékoliv představivosti.

V roce 2009 jsem podal svědectví v Kongresu Spojených států: čínský režim má specialisty a speciální místa, metody a prostředky k výkonu svých zlých skutků. Mají specializovaný systém, skoro stejný jako výrobní linky, který používají k zatýkání a mučení lidí. Způsob zatýkání následovníků Falun Gongu se liší od toho, jak zatýkají běžné zločince. Zločinci jsou stále považováni za lidské bytosti poté, co jsou zadrženi. Ale když jde o Falun Gong, policie bude vykopávat dveře a ve spěchu zabavovat kreditní karty, šperky a peníze, které si nacpou do vlastních kapes. To je drzé rabování a loupeže. Policie se ani nepokouší tyto krádeže skrývat, protože v jejich očích praktikující Falun Gongu nejsou lidé, nemají práva a není jim dána příležitost promluvit. Nicméně, policie se neodváží stejným způsobem napadat násilníky nebo ty obviněné z podvratné činnosti. Následovníci Falun Gongu nemají ani právo přiznané vrahům. To je nemyslitelné.

Ano, právníci tu nejsou proto, aby oponovali čínskému režimu. Ve většině případů jsou právníci, kteří nebyli potlačováni, právě těmi, kdo neklade žádný odpor. Zaprodávají svoje práva jako právníků a stejně tak práva svých klientů. Například, někteří právníci opustí své klienty, pokud jim státní orgány zabrání v jejich návštěvě. Takoví právníci u soudu mlčí, když jim soudce zakáže provádět právní obhajobu. Jestliže advokát nezastupuje klienta jen proto, že soudce mu to neumožní, kam se potom poděla jeho profesní etika? Tak dlouho, jak budou advokáti dodržovat zákony a předpisy, tak dlouho budou určitě mít konflikty s policií a soudy. To proto, že donucovací systém většinou nepostupuje podle zákona, a to i v běžných případech.

V některých případech úředníci nebo vládní oddělení již poslali k soudu vyjádření, a pokud právníci zpochybňují jejich vůli, stane se z nich opozice. Úřady tvrdí, že právníci jsou proti vládnímu oddělení nebo proti čínské komunistické straně, i když právníci chtějí pouze tolik, aby respektovali vlastní zákony, a začnou je potlačovat. Když právníci urazí Úřad spravedlnosti, úřad jim neobnoví jejich právní licenci.

Právě teď používám software k proražení Velkého čínského firewallu. Přítel mi řekl o dongtaiwang.com v roce 2004, používal jsem ho pro přístup k externím webovým stránkám. Později jsem se naučil mnoho dalších způsobů, jak se dostat přes firewall. Osobně si myslel, že mám v mnoha věcech jasno, ale poté, co se mi otevřely dveře do světa, uvědomil jsem si, jak zmatený jsem a jak mám vymytý mozek.

Na začátku vytvořili následovníci Falun Gongu pět výkonných softwarů, které umožnily uživatelům, aby se vyhnuli Čínské internetové blokádě: Dongtaiwang, Ultrasurf, Garden network, FreeU and Freegate. Nyní je tu Psiphon, VPN, bezplatný i placený software a další. Je to jako mnoho malých žebříků, které lze použít k přelezení Velkého čínského firewallu. V posledních letech však komunistický režim použil peníze čínských lidí na posílení svého Velkého firewallu, v důsledku čehož některý software již není účinný. Ale vždy je k dispozici nový software. Je to neustálý útok a obrana mezi Tao a démony. Komunistický režim nemůže zabránit lidem v obcházení internetové blokády, je to nezastavitelný trend.

Poté, co lidé vidí skutečné informace z vnějšího světa a vidí pravdu, uvědomí si lži, které stojí za státem řízeným zpravodajstvím. Například, když média ohlásí, že někdo vyzradil utajované státní informace, je velmi pravděpodobné, že ta osoba odhalila zločiny, které režim spáchal. Komunistický režim obviňuje právníky v oblasti lidských práv potlačované během „incidentu 709“ z vyzrazení státního tajemství a ze spolupráce s protičínskými silami v zahraničí a podněcování nepokojů, ale tato obvinění jsou nepravdivá a byla smyšlená k očernění právníků.

Je to vlastně opravdu jednoduché. Nedělám to úplně výlučně pro ostatní, ale hlavně proto, že nechci, aby můj život byl takový, jaký je právě teď. Nemohu tolerovat věci komunistické strany a ani nechci, aby moje dítě žilo takovým stylem života. Moji rodiče mluví o tom být tolerantní, ale já jim často říkám: Vy to snášíte, ale to nechci nést jako vy a ani moje dítě to nebude akceptovat. Stále můžu něco dělat a mám ještě naději. Když ztratím veškerou naději, to bude čas, kdy odejdu pryč. Když nebudu moci odejít, pak budu už jen čekat na smrt. Pokud chci něco změnit, potom zůstanu a budu tvrdě pracovat společně s ostatními na dosažení změny. Věci se musí změnit, jinak to nejde!

Jistěže je velmi obtížné dosáhnout změny, ale potom chceme čínský režim nadále snášet? Pokud lidé zjistí, že je obtížné prosadit změnu, vzdají to, pak tento status quo přetrvá navždy a nebude žádná naděje. Bez naděje zůstane jen zoufalství. Takže se musíme držet naděje, spojit se všichni dohromady. Na začátku může existovat jen málo lidí, ale více se jich postupně připojí. Čím více lidí, tím rychleji bude komunistický režim ukončen.

Přeji si vládu, která je transparentně volena veřejností. V tomto případě nebudu obviněn z podněcování k podvracení státu jen proto, že se zapojím do veřejných záležitostí. Mohu říkat, co chci, a policie mne za to nezatkne.

Z jakých důvodů jsme týráni? Pečlivě jsem dodržoval zákony a odvádím dobrou práci. Co je příčinou toho, že lidé v zahraničí, kteří působí v oblasti lidských práv, žijí důstojně a v milosti, ale obhájci lidských práv u nás v chudobě a v žalostné situaci? Právníci v Americe, Evropě, na Tchaj-wanu a na Filipínách dostávají podporu. V Číně nemáme žádnou podporu a místo toho jsme utlačováni. Ale čím více nás utiskují, tím více si uvědomujeme, že tak dlouho, jak tento systém bude existovat - společnost, která trestá spravedlivé a chrání zločince – lidé nebudou moci žít jako normální lidské bytosti. To vše se musí změnit a musí být dovedeno do konce.

Článek přeložil Milan Kajínek a úvod sestavil z článků Li Huie a Larryho Onga.
Originální článek: