B. Cumberbatch a M.  Freeman jako Holmes a Watson. ((C) Hartswood Films / Robert Viglasky)
B. Cumberbatch a M. Freeman jako Holmes a Watson. ((C) Hartswood Films / Robert Viglasky)


„I když se říká, že šaty dělají člověka, gentlemana definuje to, co má uvnitř, ne na sobě.“

Život anglického gentlemana

Doba slavného literárního detektiva Sherlocka Holmese byla zlatou érou gentlemanů. Ale kdo to vlastně je, ten „gentleman“? Někdo se domnívá, že je to muž, co se galantně chová k ženám, jiný má za to, že jde o pána důstojného vzezření. Pravda je obojí, ovšem jen částečná. Význam slova „gentleman“ (či „džentlmen“) je totiž daleko hlubší.

Stát se gentlemanem zabere čas

První zmínky o gentlemanech se objevují již ve středověké literatuře, kdy tím byly míněny urozené osoby. Gentlemani však náleží především do éry viktoriánské Anglie (1837–1901), kdy byla Velká Británie na vrcholu moci. Za gentlemana byli tehdy označováni členové aristokracie, vyšší vrstvy, ale také příslušníci střední třídy – finančníci, lékaři a podnikatelé. Nešlo tedy o uzavřenou společnost.

Do této „kasty“ sice mohl vstoupit i ten, kdo se zas až tak dobře nenarodil a v životě se dopracoval k úspěchu, uznání a penězům. Jeho chování a způsob vyjadřování však často prozradily, že je gentlemanem pouze na povrchu, a lidé nikdy nezapomněli, odkud vzešel.

Za právoplatné gentlemany či dámy mohli být považováni už jeho potomci, pakliže se jim dostalo patřičného vychování. Dospívající mladíci byli posíláni do prestižních internátních škol, kde jim byly vštěpovány zásady slušného chování, styl mluvy a nové vědomosti. Byli vedeni ke sportům, týmové práci, čistotě a morálním zásadám. Své znalosti pak mohli dále rozvíjet na některé z univerzit.

Kvalitní vzdělání předurčovalo mladé muže k důležitým postům ve státě. Vizáž, nesení těla i vystupování této společenské vrstvy ji jasně oddělovalo od zbytku populace. Tato elita tehdejší doby věřila ve svou vlastní intelektuální i mravní nadřazenost. K proměně významu slova „gentleman“ docházelo postupně s koncem 19. století, ovšem konečnou hranu mu zazvonila první světová válka. V té době už bylo také zřejmé, že i mezi „těmi nahoře“ se ukrývají bezcharakterní darebáci. Od těch časů se slovo gentleman začalo užívat čistě k popisu charakterových vlastností, nikoliv jako označení společenského stavu. Jediným měřítkem zůstává kvalita mužova chování.Etiketa na prvním místě

Dodržování společenských pravidel bylo pro každého gentlemana nezbytností. Jakým způsobem konverzovat, který příbor použít při stolování, jak se chovat na návštěvě, všechny tyto detaily byly pánům známy. „Přestože stav džentlmenství nebyl nikdy plně definován, panuje o něm všeobecná shoda, jak vidíme z aplikování tohoto termínu ve francouzštině, ruštině, němčině a dokonce čínštině,“ píše se v jedné dobové encyklopedii.[1]

Ctihodní pánové vědí, že s druhými je třeba jednat vlídně, že je záhodno zdržet se přehnaných emocí, že musí věnovat pozornost pohodlí druhých na úkor svého vlastního a také se nebojí přiznat chybu! Ve sportu, v životě i v obchodě hrají vždy fair play. A co nesnáší? Faleš, bezpráví a nečestnost.
„Kapesníku lze použít, pokud je to nezbytné, avšak po užití se na něj nedívejte. Úkon proveďte tak tiše a nenápadně, jak je to jen možné.“ – viktoriánská poučka

Co s volným časem?

Dostatek peněz a volného času umožňovaly lépe situovaným lidem věnovat se rozvoji koníčků a společenskému životu. Ve věku neustálých inovací a objevů nebyla o zábavu nouze. Sport tvořil důležitou součást dospívání mladých Britů a často jej drželi i v pozdějším věku. Mezi gentlemany byly oblíbené zejména kriket, ragby, tenis, lov zvěře, pólo, šermování, golf nebo sázení na koně. Romantická nálada doby vybízela k cestování a hledání nových dobrodružství či alespoň k procházce do parku za účelem pikniku.

Do společnosti muži vyráželi za praktičnostmi (holič, krejčí, nákupy), ale i za zábavou a poučením – poslechnout si zajímavý koncert, zatančit si, zhlédnout výstavy umění anebo si jen v klubech poklábosit, co je nového ve světě. Oblibě se těšily divadlo, opera i cirkusy. Rovněž velmi módními se staly spirituální dýchánky, na kterých se praktikovalo vyvolávání duchů nebo uvádění do hypnotického stavu. Byla to také doba iluzionisty Harryho Houdiniho, který byl blízkým přítelem spisovatele A. C. Doyla.

Domov se stal svatyní rodiny a druhým se otevíral pouze při večírcích a sedáncích. Jednou z takových událostí byly dodnes oblíbené „dinner party“, slavnostní večeře, kdy paní domu (samozřejmě s pomocí služebných) připravila gastronomickou hostinu o několika chodech, na kterou byli zváni přátelé, známí či kolegové. Tato laskavost se přirozeně oplácí, takže si každý z pozvaných aspoň jednou zahrál roli hostitele. Rodina si však dokázala vystačit i sama. Pán domu hrál s potomky deskové hry nebo četl knihy, noviny a časopisy. Ve světě bez internetu a televize byl tisk hlavním zdrojem informací.

20170227-gantleman
Chlapci z elitní školy Eton se učí zacházet s hasičskou hadicí.  (Peoples of All Nations / volné dílo)

Sběratelství zažívalo boom a pro mnohé se stalo důležitým koníčkem. Sbíralo se všechno – od známek a exotických starožitností přes cizokrajné rostliny až po motýly. Ostatně přírodověda a věda všeobecně byly terčem nadšeného zájmu řady džentlmenů.

Móda 19. století

Elegantní oděv a upravený vzhled byl první vizitkou gentlemana – dokonale padnoucí, na míru šité ošacení, naleštěné boty a vousy zastřižené do přehršle nejrozmanitějších stylů. Různé šaty pro rozličné příležitosti znamenaly, že se člověk musel převlékat několikrát za den. Británie se stala za královny Viktorie předním výrobcem a vývozcem tkanin. Oblíbenými materiály doby byly bavlna, ševiot, tvíd, trikotýn, manšestr, flanel či sukno. U tkanin se preferovala prodyšnost.

A co nesmělo v šatníku gentlemana chybět? Rozhodně košile, široká vázanka, motýlek, oblek s vestičkou, frak, klobouk (cylindr, buřinka, slamák aj.), kabát, hůlka a kožené boty. Módní trendy se měnily rychle a s nimi i požadavky zákazníků na své krejčí. Jak poznamenal začátkem 20. století Hamilton Fyfe: „Angličanům vládne a vždy vládla móda spíše než vkus.“ Jsou schopni dbát na klasický styl stejně jako nechat se strhnout největším kýčem a absurdnostmi (je libo tartanový oblek?). Tato rozervanost mezi módním konzervatismem a inovativní extravagancí ostatně přetrvává až do současnosti.


Článek byl původně publikován v našem speciálu Svět Sherlocka Holmese. Stejně jako ostatní čísla si jej můžete objednat v našem eshopu


epoch-times-special-svet-sherlocka-holmese-titulka-a

Svět Sherlocka Holmese

Nahlédněte společně s námi do života spisovatele  A. C. Doylea, do historie anglického Scotland Yardu a věhlasných detektivů, pokuste se vyřešit logické hry, vyzkoušejte svoje pozorovací, dedukční a kryptografické schopnosti...

Objednat výtisk

Obsah: 52 stran

Cena: 49,- Kč

Datum vydání: Červen 2016