Luca Gualco. (poskytl Luca Gualco)
Proč právě Opava? Jak jste se sem dostal?
Protože Opavu miluju (dlouhý smích). Ale opravdu, můj nejlepší kamarád, Damiano Binetti, je Ital, který tu žije a šéfoval místní opeře. V roce 2014 mě kontaktoval, že vypisují konkurz na korepetitora pro jednu operu. Šlo o kontrakt na čtyři měsíce, ale pak přišla další nabídka a teď máme 2017 a ještě jsem pořád tady. Jak dlouho tu zůstanu ale ještě nevím. Letos přišla nabídka učit tady v Opavě v církevní konzervatoři, tam se cítím velmi dobře, je to výborná atmosféra, čistá a klidná.
Za tu dobu jste se naučil celkem přijatelně česky. Jste samouk nebo vás někdo učil?
Naučil jsem se to od žen, po italsku (smích). Znám hodně žen, protože potřebuju mluvit, mluvit, mluvit (smích). Ale důležité je, že učím na základní umělecké škole v Krnově, kde jsem se také hodně naučil.
Jak se na Česko a Čechy díváte?
Já tu sice žiju, Čechy chápu a akceptuji, ale není to můj styl života. Lidé jsou tu jiní. To neznamená, že by byli horší nebo lepší, prostě jsou jiní. Je to jiná kultura, mentalita, a tak je to pro mě trochu těžké. I v Itálii máme rozdíly v mentalitě mezi lidmi na severu a na jihu. Milán a Neapol, to jsou obrovské rozdíly, takže rozdíly mezi Italy a Čechy jsou ještě o to větší. Navíc už nemám dvacet, ale padesát, takže jsem si tu nezvykl. Na druhou stranu se cítím dobře, protože učím na konzervatoři, ve škole, tam mám třicet dětí plus práce korepetitora v divadle, a to mě těší.
Luca Gualco při vystoupení v Krnově. (Luca Gualco)
Proč máte Česko rád, co vám tu schází?
Protože tu mám práci, je tu hodně lidí, kteří mají rádi kulturu. To neznamená, že v Itálii kultura není, ale tady je větší vztah ke klasické hudbě, k opeře a také je hodně dětí, které na něco hrají. V Itálii taková situace není. Takže tady v Česku se můžu víc realizovat. Samozřejmě, chybí mi tu hodně věcí – moře, klima, dobré kapučíno (smích). Ale takový je život.
A co česká hudba? Jak se stavíte k ní?
Česká hudba je také jiná, jako lidé. Já například málo chápu Janáčka, Smetanu... Dvořák je jiný, ale to proto, že dlouho žil v Americe, a tak byl víc otevřený.
Jak byste charakterizoval vaši hudbu? Je to hudba vážná, klasická?
Všichni se na tohle ptají. A já jim odpovídám, že jsem klasický klavírista, protože jsem byl klasicky vzdělán, klasickou hudbu hraju – Mozart, Beethoven, Chopin – a můj učitel, to byl nejlepší pianista minulého století, Claudio Arrau. Pocházel z Chile, ale koncertoval po celém světě. Takže já jsem byl sice vzdělán klasicky a jsem vážnou hudbou ovlivněn, ale skládám a hraju moderní hudbu s klasickými melodiemi a harmonií. Někteří lidé říkají, že hraju New Age, a já bych řekl, že je to na rozmezí klasické hudby a New Age.
Mně vaše skladby připomínají rozjímavou tvorbu dalšího současného Itala, Ludovica Einaudiho...
To máte na tisíc procent pravdu. Ludovico Einaudi byl pro mě inspirací, když jsem pracoval na lodi. Začal jsem psát podobný styl s podobnou atmosférou, to není těžká hudba, ale vyjadřuje spoustu emocí. Teď bych řekl, že mám svůj vlastní styl, něco, co není kopií Einaudiho, je to něco originálního.
Vydal jste teď nové album. Jak byste ho popsal?
Jmenuje se Chiudi Gli Occhi, to znamená: Zavři oči. Vyšlo koncem února v Itálii a brzy bude doufám dostupné i v České republice. Jde o hudbu pro klavír a také je tam pět skladeb s bubnem. Takže je to zajímavé duo - kombinace klasického klavíru a primitivního bubnu v podání Zuzany Tihlaříkové.
Tohle není vaše první album, že ne?
Ne. Jde už o třetí. Hotové mám ale už i čtvrté se skladbami pro klavír a orchestr. Nahrávat se bude s Bulharským symfonickým orchestrem a album vyjde ke konci letošního roku.
Luco Gualca se Zuzanou Tihlaříkovou při koncertě v Itálii; únor 2017. (poskytl Luca Gualco)
Přijímají vaši hudbu lépe lidé u nás nebo v Itálii?
Zatím v Itálii, protože tam mám nového producenta a ten mou hudbu propaguje, takže bude víc a víc koncertů v Itálii. Ale i tady mám hodně kontaktů a koncertů. Řekl bych, že můj život bude pořád mezi Itálií a Českem, ale žít budu tady, protože tu nejsou tak vysoké daně jako v Itálii (smích). A to je pravda (smích).
Kde berete při skládání inspiraci?
Pro mě je hudba improvizací. To, co cítím vevnitř, ty emoce, to ztvárňuji do hudby. Samozřejmě, také skládám, ale hlavně hraju podle nálady, je to odraz mojí duše. Víte, to je zajímavé, protože já nejsem skladatel. Studoval jsem sice konzervatoř, a skládat dokážu, ale raději improvizuji.
S přestávkami jsem pracoval deset let na lodi a tam, když se hraje, musíte hodně improvizovat. A tehdy často přicházela inspirace od moře. Navíc pocházím z Janova, který je u moře, a moře, to je moje velká inspirace.
Jakou hudbu nejraději posloucháte vy?
To je zajímavé. Já hodně poslouchám klasickou hudbu, ale od té doby, co jsem tady v Opavě, poslouchám víc italské hudby. Šedesátá, sedmdesátá léta. Možná je to proto, že jsem daleko od domova, a když tu hudbu poslouchám, cítím se doma. Ono je to divné, ale i když korepetituji operu, nemůžu ji poslouchat celou, jen árie (smích). Z moderní hudby mám rád Queen, The Who...
Aby se skladatel a hudebník dotkl lidské duše a srdce, jaké by měl podle vás mít osobní kvality?
Podle mě je nejlepší skladatel ten, kdo si dokáže vychutnávat život, každou jeho chvíli. Kdo si vychutnává život, má hodně emocí, a to pak může předat lidem. Když lidé chodí na moje koncerty, říkají mi pak, že cítili vevnitř radost a energii podle toho, jaká moje hudba byla. To znamená, že s jejich srdci komunikuji prostřednictvím hudby.
Italové si potrpí na dobrou, kvalitní stravu. Co říkáte té české?
To je pro mě problém. Tady se jí hodně maso, a to mně zas až tak nechutná. Maso jím, ale ne často, možná dvakrát za měsíc, ale vychutnám si ho. Pro mě jsou lepší špagety nebo lasagne nebo něco jako pizza. Středomořská strava je podle mě zdravější. Vaše jídlo mi chutná, to ano, ale je moc těžké. Vy tu máte zimu a tak potřebujete to koleno a vepřové maso, a to je na mě trošku těžké.
Děkujeme za rozhovor.
Krátké ukázky z Lucovy tvorby si můžete poslechnout na jeho stránkách (v italštině a angličtině) http://www.lucagualco.com/#musica. Jeho nové CD lze objednat buď na tomto webu nebo na jeho facebookovém profilu „Luca Gualco pianista“.
