Hudba dokáže vyvolat vzpomínky lépe než fotografie

Řada párů má svoji speciální píseň – „ta naše píseň“ – která jim připomíná významnou událost v jejich vztahu, například když se poprvé potkali, při svatební oslavě nebo když je odloučila válka.

Tyto písničky jsou mocným nástrojem ke vzájemnému propojení se společnými vzpomínkami a pocity, které v nás tyto okamžiky vyvolaly. Jde o jistý druh sdílené autobiografické paměti vyvolané hudbou, o jakési „duchovní pojidlo“ sdílené identity každého páru.

Navzdory tomu, jak běžně se tento jev vyskytuje, existuje překvapivě omezené množství výzkumu na toto téma. Daleko více se s „tím naším songem“ setkáme ve vyprávění a ve filmech. Společnou oblíbenou píseň ale nemají jen páry, ale také blízcí přátelé a rodinní příslušníci.

V dramatické podobě to krásně vyobrazil film Moonlight, který získal letos Oskara. Přátelé Chiron a Kevin ve snímku rádi společně poslouchají píseň Hello Stranger od Barbary Lewisové. Přátelství obou je velmi intenzivní, jde o období pro Chirona hodně těžké. Ve škole ho šikanují a jeho na drogách závislá matka se o něj nezajímá. Uplyne spoustu let a každý z přátel jde svou vlastní cestou, ale když Kevin znovu uslyší „jejich píseň“, vyvolá to u něj silnou vzpomínku na vzájemné přátelství. Uprostřed noci Chironovi zavolá a Chiron se rozhodne, že zajede autem až do městečka, kde Kevin pracuje v restauraci. V památné chvíli, kdy se znovu uvidí, Kevin znovu pouští „tu jejich“ píseň.


Nástroj v boji se senilní demencí

U lidí, kteří mají s někým společnou oblíbenou píseň, může být účinek dlouhotrvající, přesahující až do stáří, a to i navzdory úbytku kognitivních schopností, jež jsou příznačné pro senilní demenci.

U lidí s Alzheimerovou chorobou, což je neurodegenerativní stav způsobující poškození paměti, mohou hudební schopnosti a hudební paměť zůstat „ostrůvkem“ nenarušené paměti u jinak kognitivně postižené osoby.

Existují ohromující případy lidí v rozvinutém stádiu Alzheimerovy demence, kteří si nejenže pamatují „tu jejich píseň“, ale také dokáží zahrát na hudební nástroj a naučit se nové melodie, aniž by předtím prošli formální hudební výukou.

Hudba přivedla Teda McDermotta, známého jako Teddy Mac, k životu a dokonce se dočkal nahrávky u hudebního vydavatelství potom, co se níže uvedené video s jeho synem dočkalo na internetu masové popularity.


Jak je všechno tohle možné? Výzkumy za pomoci snímkování magnetickou rezonancí ukázaly, že hudba poskytuje mozku „super stimul“. Aktivuje rozsáhlé oblasti mozku včetně těch částí, které ovládají pohyb, emoce a paměť. Povědomé a oblíbené písně mohou také silně zapojit přední části mozku, které jsou běžně ušetřeny poškození Alzheimerovou chorobou.

To znamená, že žádný jiný katalyzátor nedokáže vyvolat vzpomínky tak mocně jako hudba. Hudba může poskytnout kriticky důležité pojítko k minulosti jedince a dokáže nabídnout způsob, jak se propojit se vzpomínkami a zážitky z minulosti.

Hudba silnější než fotografie

V našem výzkumu lidí s Alzheimerovou demencí zjišťujeme, že hudba je při vyvolávání osobních vzpomínek účinější než jiné pomůcky, například fotografie.

Písně z období od dospívání do rané dospělosti vyvolávají autobiografické vzpomínky nejlépe. Není divu, jde o věk, kdy mnoho lidí nachází svou vlastní identitu a často také prvního partnera nebo manžela či manželku.

To znamená, že pokud se pár potkal na začátku své dospělosti, panuje větší pravděpodobnost, že mají „tu svou oblíbenou“. Tak to bylo i s Barbarou a Davidem (nepravá jména), kteří se do sebe zamilovali už na střední škole, a nyní se zúčastnili našeho (dosud nezveřejněného) výzkumu.

Barbaře našli před pěti lety Alzheimerovu chorobu a bývala často zmatená a rozčilená. Někdy se stávalo, že nepoznávala ani svého manžela Davida. Když ho obvinila z toho, že se jí vloupal do domu a vyhnala ho, David byl v koncích. Netušil, jak Barbaru přesvědčit, že je její partner, s nímž strávila téměř 60 let.

David dnes říká, že to byla síla písně, co Barbaru přivedlo zpátky k němu. První noc, když se potkali, si šli zatancovat na poslední píseň večera. Hráli tehdy Unchained Melody od Righteous Brothers. David ji tuto píseň začal každý den zpívat, dokud „se nevzpamatovala“. Epizody, kdy ho nerozeznávala, úplně ustaly.


Hudba existuje ve všech známých kulturách. Někteří vědci tvrdí, že přežila evoluci jako zásadní prvek společenské soudržnosti. Hudba lidi spojuje, buduje a udržuje vztahy ve společnosti. Bez ohledu na to, zda lidé trpí demencí, osobní vzpomínky vyvolané  hudbou nám zpravidla připomínají někoho speciálního v našem životě, často současného nebo minulého partnera, či evokují mladé časy, kdy člověk vyrážel do společnosti hledat zábavu.

Amee Bairdová je klinická neuropsycholožka zabývající se výzkumem demence na Macquarie University v Sydney. Bill Thompson je vedoucí výzkumný pracovník v ARC centru pro výzkum kognitivních poruch na Macquarie University. Tento článek byl původně publikován na portálu The Conversation.

Z angličtiny přeložil Ondřej Horecký;