Léčivá síla vody – Nečekané účinky Priessnitzovy vodoléčby

Priessnitzův zábal neboli studený zapařovací obklad zná hodně maminek. Kašlajícímu dítěti rodiče obvykle kromě bylinek a kapek udělají také Priessnitzův zábal na krk. Obvykle se připraví ve vodě namočený a vyždímaný obklad a suchý šátek. Mokrý zábal se přiloží na krk a přes něj následuje suchý šátek. 

Obkladem se dosáhne lokálního prokrvení, které urychlí hojivé pocity v těle. Priessnitzův obklad se používá i při dalších onemocněních, jako angína, laryngitida, horečky, ale také na klouby a revmatická onemocnění. Obklad se přikládá opakovaně. Jedná se o jednoduchý, přírodní postup osvědčený dlouholetou praxí.

Priessnitzův obklad se používá při různých druzích onemocnění.

Vincenz Priessnitz se narodil na konci 18. století, roku 1799, jako šesté dítě chalupníků Jana Františka a Marie Terezie Evy Priessnitzových, v malé osadě Gräfenberg, poblíž města Frývaldov (dnešní Jeseník). Rodina Priessnitzů byla rakouského původu a německé národnosti. Jeho rodiště Gräfenberg se nacházelo ve slezské části Jeseníků. Osada v té době čítala jen asi 15 chalup.


Dnešní Lázně Jeseník nesou jméno Priessnitzovy léčebné lázně a žijí čilým životem. Jde o první vodoléčebné zařízení na světě. Ročně je navštíví 20 tisíc ubytovaných návštěvníků z celého světa, z nichž 90 % jsou domácí hosté. Návštěvníků, kteří přijedou jen na výlet, třeba jen do Balneoparku, se počítá na statisíce. Léčba je zaměřena především na nemoci onkologické, dále na poruchy výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí, netuberkulózní nemoci dýchacího ústrojí a kožní nemoci. Zdejší klima působí také jako balzám na duševní poruchy.

^{Inspirace přírodou}

Vincenzovi rodiče byli těžce zkoušeni, když jim zemřeli tři starší synové. Sám Vincenz se těžce vyrovnával s tím, že dva lidoví léčitelé, ranhojič a bába kořenářka, nedokázali jeho nejbližší vyléčit. Ranhojič nesprávnou léčbou zapříčinil smrt jeho staršího bratra Josefa a kořenářka nepomohla jeho otci, který oslepl. Vincenzovi nezbylo, než se od svých 12 let starat o rodinné hospodářství, slepého otce, matku a sestru. Práce na kamenitém políčku ho motivovala k tomu, aby později prosazoval také léčbu prací, čerstvým vzduchem a pramenitou horskou vodou. Položil základy hydroterapie a je považován za klíčovou postavu přírodního léčitelství.

„Koho Bůh miluje, tomu dovolí žít v Jeseníkách.“ – místní pořekadlo

Pověst praví, že Priessnitz jako dítě sledoval lesní srnu, jak si poraněný běh opakovaně namáčela vodou z pramene, a tak se sama vyléčila. Jiné záznamy uvádí, že Priessnitz sám byl jako hoch těžce zraněn, když mu vůz přejel přes hrudník. Přivolaný lékař tehdy zranění prohlásil za smrtelné. Vincenz si však pomohl sám a s pomocí vody a obkladů zhojil zlomená žebra a pohmožděné vnitřnosti. Tento první léčebný úspěch mu údajně dodal odvahu léčit i druhé. Proslul díky svým léčebným procedurám, při kterých využíval sílu vody, čímž inspiroval ke vzniku vodoléčebných lázní po celém světě. Za léčbu původně nevybíral žádné peníze, ale movitější pacienti mu je stejně rádi sami dávali.

^{Úspěchy vodoléčby}

Navzdory protestům a pomlouvačným dopisům kritiků z řad místních lékařů a ranhojičů stoupala popularita Priessnitzových procedur na základě zkušeností jeho pacientů.

Během prudké epidemie cholery Priessnitz zachránil nakažené, kteří se na něj obrátili.

Vodoléčebný ústav, který Priessnitz původně vybudoval v roce 1822 z rodného domu, se brzy stal vyhledávaným místem řady pacientů. Když se mu o čtyři roky později podařilo ve Vídni vyléčit císařova bratra, arcivévodu Antonína Viktora, úspěch hydroterapie již nemohl nikdo zastavit. Do Jeseníků začaly proudit davy nemocných toužících po uzdravení, od příslušníků evropské šlechty až po spisovatele či básníky, mezi nimi například N. V. Gogol. Nechyběla ani více než stovka evropských lékařů, kteří do lázní přijeli studovat Priessnitzovu metodu. Vodoléčba proslula zejména během prudké epidemie cholery, kdy zachránil všech 21 nakažených, kteří se na něj obrátili, zatímco ranhojičům a chirurgům umíraly pod rukama desítky lidí. V roce 1846 byl vyznamenán c. a k. zlatou medailí za zásluhy první třídy. Přirozené metody léčby pomocí zábalů, koupelí a terapie v přírodě získaly jesenickému rodákovi světový věhlas a jeho jméno se začalo objevovat ve vědeckých knihách.

Ponoření horních končetin do chladné vody vede k vymizení migrén a nespavosti, zklidňuje srdeční tep.

^{Hlavní principy vodoléčby}

Jak už název hydroterapie napovídá, hlavním prvkem léčby je voda, ať už jde o chůzi ve studeném přírodním bazénku, ponoření horních končetin do venkovní chladné vody (vede k vymizení migrén a nespavosti, zklidňuje srdeční tep) či o komplexní metodu jedno- a dvoufázových pololázní, kdy se kombinuje použití teplé a studené vody a střídají se sprchy, koupele a zábaly s kartáčováním a poléváním těla.

K těmto osvědčeným Priessnitzovým postupům se dnes přidávají také další vodní procedury, jako saunování, vířivá lázeň, perličková koupel, parní lázeň, Kneippův chodník a další. Nabídkou těchto služeb navíc už nejsme limitováni pouze v prostředí lázeňském, ale můžeme si je vychutnat i v různých wellness centrech.

Priessnitz ovšem nezůstával pouze u hojivých vlastností vody. Kromě obkladů, zábalů a koupelí předepisoval jako součást léčby fyzickou námahu a bosou chůzi po okolních kopcích. Také pravidelná životospráva, zdravý jídelníček a dostatek spánku hrály svou roli, nemluvě o krásách jesenické přírody. A zatímco organismus člověka se posiloval otužováním, nesměla chybět ani očista duše – lázně měly rovněž svého psychologa.

Priessnitzova vodoléčba se během staletí stala vyhledávaným způsobem, jak se pomocí pouhé vody zbavit nemocí, a my si tak díky němu můžeme vychutnávat zdravotní účinky hydroterapie až dodnes.

^{Šňůra pomníčků a pramenů}

Na úpatí Studničního vrchu se nachází na 60 pramenů a pomníků. Tato zastaveníčka se stala doplněním kulturního života pacientů.

Nyní jsou mnohé pomníčky propojeny naučnou stezkou Vincenze Priessnitze. Mezi nimi se nachází třeba Český pramen se sochou Hygie od sochaře J. V. Myslbeka, Slovanský, Bezručův a další. Areálem nevede pouze stezka Vincenze Priessnitze, jsou tu i další tematické stezky.

Od roku 2014 jsou procedury a odkaz Vincenze Priessnitze zapsány na národním seznamu nehmotného kulturního dědictví. Už za jeho života bylo napsáno na 200 knih a brožur o jeho vodoléčbě.


Další články naleznete ve speciálním vydání Epoch Times „Tělo a Mysl – Nerozlučné spojení“

Objednávejte i naše další magazíny.

---