Aby se voda v krajině nestala ničivým živlem: Vsak vody v krajině (rozhovor s ekoložkou)

Otázku můžeme rozdělit na vodu v krajině – a vodu ve městě.

V krajině – voda na svazích působí destruktivně, pokud půda není zpevněna porostem, který ji drží. A to plní nejlépe souvislý travnatý porost nebo lesy. (Nejméně např. kukuřice. Ta na svah a na Vysočinu nepatří.) Schopnost půdy sáknout ovlivňuje, kromě sklonu pozemku, také stav půdy. Sklon snížíme tak, že na svazích můžeme dělat meze nebo tzv. svejly, průlehy, sedýlka – po vrstevnicích s 1–2° sklonem a mohou být i zatravněné. Taková terénní vlna, kde se voda shromáždí a zastaví.

U obdělávané půdy zásak pozitivně ovlivní pěstování plodin ve směsích nebo konkrétní druhy plodin, které nevyvolávají erozi. Právě kukuřice je typická erozní plodina. Nebo jsou vhodné brázdy s mírným sklonem šikmo po vrstevnicích, aby se voda neshromáždila. Ale co je důležité, u obdělaných polí, že se voda vsákne úměrně k množství humusu v půdě.

 

Humus tam dostaneme různými způsoby. Pěstování směsky, zeleného hnojení, podsevy, pěstováním bobovitých rostlin, které vážou dusík. Nebo vyzrálý koňský hnůj, travní mulč, kompost. Zachováme jej nepoužíváním orby, nepoužíváním chemie. Použití chemických látek likviduje tu humózní část kolem hlinité u drobtu půdy. Vnější část je humózní, je nasákavá, lehká a je tvořena mikroorganizmy. Když je zničíme, tak odpadnou od drobtu, zůstane jen ta hlinitá složka. Potom se půda ztužuje a nesákne. Kromě určitých úkonů na svahu dalším důležitým způsobem v krajině je zalesňování. Lesy drží nejvíc vláhy. Tu postupně uvolňují. Lesní porosty také ovlivňují klima a vytvářejí mikroklima, tj. při vysokých letních teplotách snižují teplotu a při nízkých zimních teplotách teplotu zvyšují. Vyrovnávají teplotní rozdíly tím, že drží vodu. Voda se postupně stále odpařuje, výměny energií vytvářejí právě mikroklima.

Ve všech okolních zemích je schválený zákon o dešťových vodách, kdy jsou všichni povinni dešťovou vodu zasakovat, tj. nechat zasáknout v místě. Pokud to ve městech nejde přímo v místě okapu, tak se voda svede, ale ne kanalizací do řeky, ale do míst, která jsou k tomu vytvořená. Může to vypadat suchá nádrž, která se naplní vodou jenom za dešťů. Nebo jsem to viděla jako louky terasovitě udělané, ale mají zdvižené okraje, jsou to vlastně takové zatravněné „lavorky“, kam voda ze sídlišť přitéká a vsákne. Jinak slouží ke hrám i piknikům.

Dobře byly realizovány zásakové plochy v Brně nebo v Hradci Králové, i v Olomouci se realizovaly zásakové plochy, a v zahraničí jsme to viděli v některých větších německých městech.

Od r. 2009 je nařízeno, že vsak vody má být primárně na pozemku.

Ano, nemá to jít do kanalizace a do řeky. Ano, dva zákony zde toto podporují, ale – nikdo to nevymáhá. Realizovat to je povinné při stavbě rodinného domu nebo při rekonstrukci. Ale po firmách už se to nevyžaduje. Pokud firma nedělá zásaky, tak za odtok vody platí. Z toho má obec peníze. Když si udělá zásakovou plochu, tak samozřejmě nemusí za odtoky platit. Z toho vyplývá, že obce nemusí mít zájem, aby firmy zásaky udělaly, protože z toho mají peníze…

Obce mají dotace na zásakové aktivity až 80 % z Operačního programu životní prostředí. Ale – když jsem na schůzi jedné místní akční skupiny hovořila o důležitosti zásaků, tak její vedoucí řekl, že v současnosti pro ně jsou důležitější kanalizace a odvod odpadních vod do čističky.

Tyto dvě věci spolu souvisí, a je potřeba na to nahlížet zároveň. Protože ve chvíli, kdy dělám kanalizaci, tak už zároveň oddělím svod dešťových vod zvlášť a dešťovou vodu svedu do zásakových míst. Do míst, kde se může zasáknout. Tedy ne do řeky.

 

U průlehů je poznámka, že je to vlastně znalost našich předků...

Ano, to je.

Svodnice jsou nejvíce využívané lesy a lesními správami, vlastníky lesů i firmami. Tam je to vidět na lesních cestách, kde šikmo napříč přes lesní cestu vede jakýsi járek, může to být kovové „účko“. Voda teče po svahu z kopce dolů, po cestě a tam skončí a je svedená tím járkem do strany, do lesa. Svodnice vodu odvádí z cesty bokem do porostu.

Nad zasakovací jámou můžeme vytvořit travnatý povrch, aby se logicky nesplavovala zemina do zasakovací jámy. Jakkoliv je to myšleno, tak povrch nad jámou nesmí způsobovat erozi, být zpevněný a zadržovat vodu. Trávník zmírňuje příval vody, roztříští jej.

Kořenová čistička – kořenovka se skládá z nepropustné vrstvy – fólie, a ze štěrku a rostlin. Z jedné strany tam přichází přes horizontální i vertikální čištění voda. Přichází předčištěná voda a vyčištěná odchází.

U rodinného domu pro 4 osoby – počítá se 4 m2 na osobu – tak asi 20 m².

Vyhloubí se obdélníkové, cca 80 cm hluboké lože, položí se folie, vysype se štěrkem. Do něj se vysází rostliny. Ale – mezi domem a čistící plochou, jak přichází ta šedá i černá voda, musí být 3komorový septik. A přepad ze 3komorového septiku vede kořenovkou tuto odpadní vodu horizontální a vertikální technologií čištění. Dříve byla jen horizontální, dneska se používá i vertikální. Jsou to dva způsoby probíhající v kořenové čističce, které dostanou vodu do parametrů, vyhovujících hygienickým požadavkům. Můžeme jí pak využít na zálivku. Ve štěrkovém loži ji čistí bakterie, které jsou na povrchu štěrku a kořenech rostlin. Čím je štěrk členitější, tím více bakterií. Proto nejsou vhodné oblázky, ale ostrý štěrk. Velikost částic cca 4 cm. Dalším čistícím prvkem jsou kořeny rostlin, které žijí ve štěrku. Jde o bažinné rostliny.

Za kořenovou čističkou je vhodné jezírko, kde máme vyčištěnou odpadní vodu z domu. Voda je již tak vyčištěná, že v něm mohou žít i žáby.

Navíc se může pustit trativodem k rostlinám v sadu a zároveň jako zálivka. A tak se voda, která byla odčerpána z místa, zase vrací nazpět na místo.

 

To je výhoda kořenové čističky, že nepotřebujeme žádný přísun elektriky a minimální péči. Na jaře to je pořezání suchých stvolů trav, než začnou rašit nové. Po 20 letech je třeba výměna štěrku po prokořenění. Rákos bývá hodně bujný, je třeba vyměnit jej dříve.

Štěrk se dá pročistit a může být znovu použit. Dá se prokátrovat mechanicky přes síto. Nebo ho jednoduše odvézt jako stavební suť, a dovézt si nový. Ale štěrk má v sobě jen kořínky, takže rozložit, vysušit, prosít. Existují také pískové filtry, ale také se po letech vymění, odvezou se.

Zelené střechy jsou známé již z historie. Je to minulost našich předků, hlavně v severských státech. Na střechu se položí několik vrstev březové kůry - a používá se to i dnes – a na ně se nakladou travnaté drny. U nás je nyní již sušší a teplejší počasí, takže zelená střecha je využívá ne vždy a všude. Používá se především u mírného sklonu.

Tvoří ji okraje a v nich geotextilie, nepropustná fólie, nopková fólie – má úžlabinky, které zadržují vodu. Na to se dá většinou zemina se štěrkem pro střešní zahrady. Je to zemina se specifickým složením pro střešní zahrady. Jsou firmy, které se tím specielně zabývají.

Do zemin se vysazují sluncomilné a suchomilné rostliny. Záleží i na nosnosti střechy. Nejlehčí střecha je extenzivní, kde stačí 5 cm zeminy, a i v ní rostou skalničkové druhy, jako třeba rozchodníky, netřesky, trávy a jiné suchomilné rostliny. Když je možnost větší vrstvy zeminy, lze vysadit i menší stromky a keříčky.

V Praze např. na Karlově náměstí - lidé chodí kolem obchodního centra, které má zelenou střechu. Je to na spoustě domů ve velkých městech, ale zespodu to není vidět! Třeba i v Chrudimi je zelená střecha na budově banky.

Tím se zabývají firmy, mají i návody na svých webstránkách, ale součástí mého poradenství je i návod, jak si udělat jezírko. Malé jezírko si člověk udělá sám, vykope si prostor, jaký potřebuje. Pokud tam chce mít nějaké plovoucí rostliny, jako je třeba leknín, tak uprostřed musí být minimálně 60–80 cm hloubka. Okraj tvoří sedlo zaplněné štěrkem a osázené rostlinami. Štěrk i rostliny to jezírko čistí přirozeným způsobem.

Ve chvíli, kdy uděláte v zahradě jezírko a do okrajů vysadíte rostliny, kde je štěrk, ta mělká část při okraji přitáhne různé živočichy. Děti pozorují vážky, čolky, život na vodní hladině… co žije ve vodě. Přijde tam spousta živočichů a je co pozorovat.

V mateřských školách už se děti seznamují s vodou zábavným způsobem.

Voda z okapu, třeba ze zahradního domečku, se pouští přes různá udělátka, barevnými hadicemi, třeba do PET lahví, které jsou proděravělé, z nich to zase teče do kyblíčku nebo jinak. Udělají se různé kaskády z různých materiálů, který se recykluje. Nemusí to být jen z okapu. Děti mohou vzít konvičku a nalévat do pískoviště. Z mokrého písku si pak mohou dobře dělat bábovičky. Ještě lepší je, když se učí péči o rostliny, samy je sází a zalévají.