Závislost na moderních technologiích a jak se jí bránit

V rámci projektu The World Unplugged (Odpojený svět), který zorganizovala University of Maryland, vědci zjistili, že když se studenti z deseti účastnických zemí měli obejít 24 hodin bez telefonu, jasná většina z nich zažívala pocity tísně.

Studie provedená v roce 2011 mezi mladými lidmi ve věku 16 až 22 let objevila, že polovina oslovených by se raději vzdala čichu než svého smartphonu. Navzdory tomu, že nám tato závislost zírá přímo do tváře, zůstáváme vůči ní slepí. Asi každý, kdo smartphone vlastní, zná ten pocit nutkání zkontrolovat, zda nedošla nová zpráva, email nebo co se děje nového na sociálních sítích a v dalších aplikacích. Jedna studie dospěla k závěru, že průměrný vlastník chytrého telefonního přístroje se dotkne obrazovky 2 600krát denně! U zapálených uživatelů je to až 5 500krát za den.

K závislosti na technologiích přispívá řada faktorů. Některé studie například ukazují, že zadostiučinění, kterého se nám dostává na sociálních sítích, působí jako spouštěč dopaminu a oxytocinu. Stejného efektu dokáží docílit i drogy.

Naše závislost na chytrých telefonech však nekončí u pouhé chemické reakce. Obětí se stávají naše vztahy, sebeúcta a pocit smysluplnosti, varuje americká psychoterapeutka, pastorka a publicistka Nancy Colierová, která se touto otázkou zabývá dlouhodobě.

Lidé vždy vyhledávali nějaká rozptýlení, ale než se objevily mobilní telefony, měli jsme těchto příležitostí daleko méně. Teď, když si každý z nás nosí chytrý přístroj u sebe, už nikdy nemusíte být sami se svými myšlenkami.

Média používají pravý opak vnímavosti neboli meditace, při níž se zostřuje pozornost a soustředěnost. Studie společnosti Microsoft z roku 2015 ukázala, že zlozvyk přeskakovat neustále mezi několika aplikacemi způsobuje, že je „těžké odfiltrovat irelevantní podněty“. Vědci rovněž zjistili, že od roku 2000 (těsně před nástupem mobilních technologií) klesla průměrná doba udržení pozornosti z dvanácti vteřin na osm.

„Stali se z nás horečnatí maniaci, kteří tráví tolik času hledáním odpovědí mimo sebe, že se nedíváme tam, kde leží ty pravé odpovědi: uvnitř nás samotných,“ říká Colierová.

U lidí, kteří pro zvýšení sebevědomí utíkají příliš do digitálního světa, může jít o ošklivý zlozvyk. Studie ukazují, že děti, které tráví na sociálních sítích nejvíce času, trpí nejnižší sebeúctou, duševními problémy a nedostatkem sociálních dovedností.

Na rozdíl od skutečných fyzických kamarádství ta digitální přátelství, která si dnes děti budují, jsou pomíjivá, uvádí Colierová: „Panuje falešná představa, že čím víc ,lajků‘ mám, tím víc se budu mít rád, ale to trvá pouze šest nebo sedm vteřin. Ztrácíme kontakt s tím, co z nás dělá lidi. Bereme hodnoty popularity a snadného dosažení a aplikujeme je do větších otázek života.“

Lidé jsou přirozeně přitahováni rychlým pohodlím a únikem, které mobilní technologie nabízí. Ovšem trávit náš veškerý čas ve světě instantního uspokojení nás stojí něco víc. „Když chcete přítele, přejedete prstem doprava. Když chcete vyjádřit postoj, zabalíte si svou facebookovou fotku do vlajky, která zrovna frčí. Je tu všechno, co jen chcete, a všechno je to super snadné. Problém je, že opravdová sebeúcta se buduje z času a úsilí. Jsou to ty věci, které jsou těžké, na kterých opravdu postupem času pracujeme, a ty vytváří naši skutečnou sebeúctu.“

Digitální přístroje monopolizují naše životy nejenom, když jsme vzhůru, ale stále častěji nám vstupují i do spánku. Průzkum z roku 2010 ukázal, že 90 procent lidí ve věku 18-29 let spí se svými smartphony. U jedinců ve věku 30–49 let to bylo 70 procent.

To, co nás nutí být neustále přilepeni s obrazovkám telefonů, je intolerance k nudě a strach, že přijdeme o něco důležitého. Je tu však i další faktor, a tím je manipulativní design aplikací. Tristan Harris pracoval jako programátor v Silicon Valley, ale dnes je z něj propagátor etiky v digitálním světě. Podle něj jsou naše zařízení a aplikace pečlivě navrhovány tak, abych v nás vzbuzovaly závislost.

V oboru, kde mezi sebou o naši pozornost soupeří celá řada aplikací, se klade velký důraz na nepatrná designová rozhodnutí, která mají zajistit, že budeme obrazovku neustále poklepávat a přejíždět po ní. Harris vytvořil lobbistickou skupinu Time Well Spent (Dobře strávený čas), která se u softwarových návrhářů přimlouvá, aby vytvářeli produkty, které nezneužívají našich psychologických slabostí.

Ale než softwaroví inženýři ze Silicon Valley uvidí přínos v navrhování morálně počestných produktů, je na nás, abychom si nenechali přerůst závislost na chytrých telefonech přes hlavu. Není ovšem hned třeba radikálně odstřihnout veškeré technologie.

Colierová radí racionální přístup: „Technologie nabízí některé neuvěřitelné nástroje a skvělé přínosy, ale my si chceme nazpět vybojovat kontrolu nad tím, jak budeme moderní technologie používat, místo abychom se stali jejími otroky.“

Podle psychoterapeutky to všechno začíná u vnímavosti. Jakmile pocítíte to návykové nutkání zkontrolovat si, zda vás nedorazily nějaké zprávy, zahrát si hru nebo se ponořit do detailů o posledním skandálu nějaké celebrity, zeptejte se nejdříve, proč se vlastně chcete rozptýlit. Opravdu jde o nutnost zjistit, co se děje, anebo je to jen příležitost k umrtvení vlastního vědomí?

Když takhle uchopíte daný okamžik (místo svého telefonu), zeptejte se sami sebe, co opravdu chcete a pak vyzkoušejte něco nového. Vyspíte se lépe, když hodinu před odchodem na lůžko vypnete své digitální miláčky? Jste klidnější, když si dáte každý den desetiminutovou procházku bez mobilu? Bude váš vztah s partnerem a rodinou důvěrnější, když během večeře vypnete telefon?

Tímto způsobem můžete docílit toho, že každý okamžik, který jste předtím obětovali svému přístroji, se stane příležitostí ke zlepšení kvality vašeho života.


Čtěte také: Závislost na digitálních přístrojích ohrožuje hlavně děti a dospívající

Článek redakčně zkrácen. Z angličtiny přeložil Ondřej Horecký; zdroj: