Sýček potřebuje pastviny s velkými druhy hmyzu

Po výrovi velkém je druhou naší „zamračenou“ sovou, avšak velikosti holuba. Mizející populace sýčků obecných dělá starosti ornitologům a udělána byla již mnohá opatření. Změna hospodaření, mizející pastviny v blízkosti zástavby způsobily velký úbytek dříve hojných sov, posedávajících často na střeše kdejaké stodoly. A přestože v současné době pastvin přibývá, sýčci mizí dál. Jen za posledních 20 let se jejich početnost zmenšila o více než devadesát procent, odhadem na pouhých 130 párů. Nyní je proto potřeba urychleně jednat a chránit zbylou populaci těchto ohrožených sov.

Sýček je jedním z mnoha druhů zemědělské krajiny, které doplatily na intenzifikaci zemědělství. Tyto změny v hospodaření vedly k výrazným změnám v kulturní krajině a například sýčkové tak přišli o vhodná loviště v podobě pastvin s hojnou nabídkou velkého hmyzu, a tím i o zdroj potravy. Nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mláďata, kterých při nízké nabídce potravy vyvádějí méně.

„V posledních desetiletích sice prostředí vhodné pro sýčky přibývá, ale počty samotných sýčků tomu neodpovídají,“ upozorňuje Martin Šálek z České společnosti ornitologické a dodává: „Stejně alarmující je ale i zmenšení oblasti výskytu sýčků a pokles hustoty jednotlivých populací, které jsou u nás nyní řídce roztroušené na několika posledních lokalitách a jsou tudíž mnohem více náchylné k vyhynutí.“

Pozor na fukary, sudy a napajedla!

U nás stálé sýčky v současné době decimují také tuhé zimy s velkým množstvím sněhu a tím, že k hnízdění využívají téměř výhradně lidské stavby, je ohrožuje také člověk. „Množství sýčků, kteří uhynou na následky lidské činnosti, je vysoké. Časté jsou například případy, kdy sýčka srazí auto. Sovy se také mohou ocitnout v pasti, kterou pro ně představuje například komín, fukar, sud nebo napajedlo s hladkými okraji, ze kterého se sýček nedokáže sám dostat,“ vysvětluje Šálek. Česká společnost ornitologická se proto od letošního roku věnuje v rámci projektu ATHENE monitoringu a ochraně sýčka, společně s Centrem životního prostředí Drážďany, Muzeem města Ústí nad Labem a Ústavem biologie obratlovců AV ČR.


Úbytek sýčků se netýká jen České republiky, ale zasáhl i celou střední Evropu a v některých zemích západní a severní Evropy je situace dokonce ještě kritičtější. V sousedním Polsku, východním Německu, Rakousku i Slovensku se populace sýčků dramaticky snížily a v Dánsku nebo Lucembursku je sýček dokonce na pokraji vyhynutí. V některých zemích už se ochraně sýčků věnují v rámci záchranných programů a nezbývá než doufat, že stejná pozornost bude věnovaná i našim sýčkům. Rozhodně by si ji zasloužili.

Jsou i dobré zprávy z budek

„I když je současný stav sýčcí populace alarmující, přece jen přinášíme dobré zprávy z letošních kontrol budek, umístěných našimi sýčcími specialisty v minulých letech na území Ústeckého a Středočeského kraje“ sdělují Lucie Hošková a Martin Šálek z ČSO.

„Jako velký úspěch považujeme stále vyšší počet hnízdících sýčků v našich budkách. Od roku 2015, kdy jsme hnízdění sýčků prokázali ve třech budkách, v roce 2016 to bylo již pět obsazených budek, a letos sýčkové hnízdili v minimálně sedmi. Celkově jsme letos zaznamenali hnízdění sýčků na 14 lokalitách Ústeckého a Středočeského kraje. Právě zabezpečení bezpečného hnízdění sýčků považujeme jako základ pro budoucí šíření sýčků do dalších lokalit. Znamená to nesmírně pečlivý výběr umístění budky, samotná budka musí být chráněna před predátory, např. plechovým límcem a okolí hnízdiště musí být zabezpečeno (např. odstraněny technické pasti – roury, fukary, je nutné zakrýt sudy s vodou a melasou apod.). Každopádně se sýčkům v našich budkách líbí a zaznamenali jsme dokonce 5 mláďat v jedné budce!“


Projekt ATHENE je založen na spolupráci Centra životního prostředí Drážďany, České společnost ornitologické, Muzea města Ústí nad Labem, p. o. a Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Kooperační partneři se v česko–saském příhraničí věnují péči o zbytkové populace sýčka a podporují jeho další šíření pomocí monitoringu, výzkumu a konkrétních opatření na jeho ochranu. Projekt ATHENE funguje v rámci přeshraničního Programu spolupráce Česká republika – Svobodný stát Sasko 2014–2020. Tento projekt je podpořen Evropskou unií v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Sýček obecný (Athene noctua) je malá sova velikosti hrdličky. Shora je hnědošedý s velkými světlými skvrnami. Charakteristická je pro něj také velká hlava se široko od sebe posazenýma žlutýma očima. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako „půjď“.

Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina. V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou v dostatečně malé vzdálenosti od pastvin, kde loví potravu – drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu. Ztráta lovišť a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé. To se pak projevuje menším počtem vyvedených mláďat. Původní dutiny ve stromech už v ČR k hnízdění prakticky nevyužívá. Sýček u nás vytvořil i několik městských populací, například v Teplicích, Ústí nad Labem nebo Chomutově. Je stálý, věrný svému hnízdišti a má relativně malé domovské okrsky.

Více na: ornitologie-hok.cz.

Čtěte také: Sýček obecný – zmizí u nás Athénina sova?