Ilustrační foto. (Flickr.com / Tanvir Alam)
Pozitivní přístup k tělu se stal velmi potřebným trendem, který vyvažuje ideál přehnaně vyhublé postavy. Jenže hesla jako „Mějte se rádi v každé velikosti!“ „Těšte se z vašich křivek!“ nebo „Jste krásní!“ mohou být neurčitá, nadměrně zjednodušující a v reálném životě ne příliš užitečná.
Jak může člověk jednoduše přejít od desetiletí sebekritiky nebo pohrdání sama sebou k tomu, že se bez praktické podpory a vedení začne mít rád? Někteří odborníci označují za řešení další módní slovo – vnímavost.
Vnímavost je stav aktivního povědomí o současnosti. Když jste vnímaví, pozorujete své myšlenky a pocity z dálky, aniž byste je soudili, zda jsou dobré nebo špatné. Vnímavost znamená žít v daném okamžiku a rozvíjet si větší spojení s lidským prožitkem.
Boj s vnitřním kritikem
Duševní návyky, které jste si za život vytvořili, ať už jsou špatné či dobré, vytvářejí v mozku vzorce neboli nervové dráhy. Pokud jste k sobě roky kritičtí, tyto vzorce mohou být hluboce zakořeněné a těžko se odbourávají. Nicméně s trochou praxe a úsilí to možné je.
Být vnímaví nám může pomoct, abychom si tento samo-nenávistný program uvědomili a změnili své vnímání sebe, stejně jako měníme své zlozvyky, říká Alena Gerstová, psychoterapeutka z New Yorku.
„Jedním z hlavním způsobů, jak lze vnímavost použít ke zlepšení smýšlení o svém těle, je všímat si, jak o sobě hovoříme,“ vysvětluje Gerstová a pokračuje, „Když se podíváte do zrcadla, doopravdy si všimněte, co si říkáte. Jste hned kritičtí? Plísníte se za to, co vnímáte jako tělesné nedostatky? Pokud je to tak, a v naší společnosti je to něco velmi běžného, pak můžete začít s použitím vnímavosti.“
Všechno je to postupný proces. Nejdříve je třeba začít si všímat své kritičnosti. Zkuste si například spočítat, kolikrát za den řeknete sobě nebo jiným něco negativního o svém těle. Možná budete sami překvapeni. Také si všímejte, co tyto komentáře spouští. Jsou to určití lidé, činnosti nebo místa, kde se cítíte hůř?
Právě v těchto okamžicích si musíte dávat velice dobrý pozor na své záporné myšlenky a vykořenit je, radí Cynthia Buliková, autorka knihy Žena v zrcadle: Jak si přestat plést to, jak vypadáte, s tím, kdo jste.“
Dejme si příklad. Stojíte v supermarketu v řadě před pokladnou a z časopisů na vás zírají úsporně oděné krasavice a „vyphotoshopované“ celebrity. Co to ve vás vyvolá? Víte-li, že taková situace vás dostane, je na čase probudit svého vnitřního trenéra, aby vám poskytl trochu povzbuzení: „V klidu se dostanu přes pokladnu, aniž bych ze sebe měla špatný pocit.“ Anebo zauvažujte o tom, proč nás tím média krmí: „Jaký produkt se mi ten časopis snaží těmito obrázky prodat?“
Tlustá? O tom se nebavím!
Buliková také varuje před škodlivými debatami žen o tom, jak jsou tlusté. Slabší pohlaví má zkrátka tendenci stěžovat si mezi sebou, jak jsou tlusté a co na svém těle nesnáší. Kritika se může ale týkat i osob kolem, například: „Nemůžu uvěřit, kolik po mimču přibrala.“
„Řeči o tloušťce, to je mor. Jsou zákeřné a všudypřítomné. Skoro si ani neuvědomujeme, když z naší pusy vychází, a přesto jsou všude kolem nás. Řeči o tom, jak jsou tlusté, ženy a dívky ničí,“ píše Buliková.
Jak se bránit? Buliková radí: Zakázat nejdřív v hlavě, pak zakázat i ve vašem okolí. Můžete odmítnout účastnit se řečí na toto téma nebo změnit námět hovoru. A také se můžete s druhými ženami od srdce pobavit o svém novém předsevzetí, o životě, kde se máte ráda a kde je slovo „tlustá“ zakázáno. Kdo ví, třeba je to motivuje ke stejné strategii.
Od kritiky k přijetí
Spisovatelka a bývalá modelka KJ Landis zná škodlivé dopady denní sebekritiky moc dobře. Když jí při řízení explodoval vadný cestovní hrnek, utrpěla popáleniny druhého a třetího stupně. Na břiše a stehnech jí zůstaly hluboké jizvy. Po třiceti letech v modelingu nebyla schopná přijmout tuto novou realitu.
„Kvůli jizvám jsem si připadala ošklivá a moje sebevědomí začalo upadat. Začala jsem se cítit sklíčeně a sklouzávat do deprese. Děsilo mě to,“ napsala na svém blogu. Na doporučení své neteře se nechala zapsat na Bikram jógu, kde se naučila vnímavosti, jak se naladit na své tělo a mysl, jak meditovat a jak praktikovat vděčnost.
Tento proces ji naprosto změnil. „Vnímavost mi umožňuje věci opustit. Reakce na negativitu druhých a mého vnitřního kritika ustoupily. Sama sobě si říkám: ‚Jsem dokonale krásná i se všemi svými jizvami. Bůh mě stvořil, jsem jeho rozdělaná práce, tak jako každý jiný.‘“
Buďte nezaujatým pozorovatelem
Než se hned snažit o stoprocentní pozitivní přístup k tělu, zaměřte se ze začátku na dosažitelnější neutrální postoj, radí doktorka Fran Walfishová z Beverly Hills, která působí jako rodinná psychoterapeutka, a která je autorkou knihy Uvědomělý rodič.
„Je takřka nemožné přejít od tvrdé sebekritiky k super pozitivnímu přístupu. Prvním cílem je stát se laskavým pozorovatelem. Toho se dosáhne tím, že si sami sebe víc uvědomujete a všímáte si okamžiků, kdy si o sobě myslíte něco špatného… Tohle je první obří krok ke změně k pozitivnímu myšlení,“ říká Walfishová.
Terapeutka radí, že když vás začne váš vnitřní hulvát shazovat, jednoduše to zažeňte nezaujatým pozorováním, například: „A zase je tady a posílá mi kritické myšlenky.“ Vaší mysli to umožní pozorovat vlastní myšlenky bez strachu, citových reakcí a soudů a separovat se od takovéhoto negativního uvažování.
„Když jste ve vnímavém stavu, hanění těla a posuzování zjevu nad vámi ztrácí moc. Přijmete to, co máte tady a teď,“ říká doktorka Nancy Mramorová, psycholožka a autorka knihy Spirituální fitness.
Nalaďte se na své tělo
Newyorská terapeutka Kimberly Hershensonová, která se specializuje na poruchy jedení a image těla, používá vnímavost, aby pomohla klientkám překonat překroucený obraz sebe sama. Jedním ze způsobů, jak se přestat zaobírat fyzickým vzhledem, je soustředit se na to, jak se tělo cítí.
„Například když cvičíte, soustřeďte se na protahování svalů, na klidnou mysl a na vnímání chodidel na podlaze, místo aby si člověk zoufal po vypracovaném břichu nebo užším pasu,“ říká Hershensonová.
Důležitá je rovněž změna rétoriky, jakou k sobě mluvíme. Kupříkladu místo myšlenky „Nelíbí se mi moje stehna“ použijte frázi jako „Jsem vděčná, že mám silné nohy, které mě vždycky unesou.“ To vám umožní cítit ke svému tělu víc lásky. Přirozeně to neznamená, že se nemůžete snažit své tělo změnit nebo zlepšit si zdraví. Jde o to, abychom se sami zbytečně nepotápěli, podotýká Hershensonová: „Než bojovat proti vlastním myšlenkám, přijměte to, co teď máte.“
Až zvládnete umění pozitivního promlouvání sama k sobě pomocí vnímavosti, je docela možné, že zažijete zcela nový vztah ke své osobě, říká Christine Fornerová, odbornice na vnímavost, která dodává: „Vnímavost je místo, kde se učíme, jak zapadnout sami do sebe, do svého těla, tak jako ruka do rukavice. Můžeme se naučit, jak si cenit každého vjemu a všech těch emocí, které z těla vycházejí. Vnímavost lze použít k tomu, abychom měli soucit s negativními pocity, které můžeme vůči svému tělu cítit. Výsledkem pak bude přijetí.“
Tento nově nalezený stav může vašemu životu prospět nečekanými způsoby, říká Nosh Marzbani, osobní a vztahový poradce a zakladatel Beverly Remedy Center. „Když získáte toto povědomí o svém těle, budete vědět, jak ho adaptabilně používat. Víte, jak reagovat na stresy a tlaky v každodenním životě. Také se budete schopni stabilněji vypořádat se situacemi, které způsobují citovou nerovnováhu,“ říká Marzbani.
Z angličtiny přeložil Ondřej Horecký; původní článek: 
