Ilustr. Záběr. (Unsplash)
Ilustr. Záběr. (Unsplash)
Lidé se učí napodobováním a instinktivně si hledají vzory, které by je vedly. Jako vzory jsou nám často předkládáni profesionální sportovci, slavní zpěváci, herci a další celebrity, ale lidé, kteří nám jdou příkladem, mohou mít mnoho podob, počínaje postavami historickými jako Gándhí, náboženskými, jako Ježíš nebo Buddha a konče obyčejnými lidmi, jako rodiče, učitelé či přátelé.

Role vzoru spočívá zkrátka ve vykazování vlastností, které si druzí přejí imitovat. Firmy chtějí získat vzory z řad celebrit kvůli jejich úspěchu a přitažlivému vzhledu, ale abyste měli dopad na lidi kolem sebe, nemusíte být ani slavní, ani bohatí, a ani nemusíte mít pod deset procent tělesného tuku.

Podle doktora Johna DeGarma, ředitele Ústavu pěstounské péče, jsme vzory my všichni, ať už se nám to líbí nebo ne: „Všichni z nás jsou chodící a mluvící vzory, 24 hodin denně. Každý z nás jde příkladem. Vždy k nám někdo určitým způsobem vzhlíží, sleduje, co děláme, a poslouchá, co říkáme.“

DeGarmo přemýšlel o síle příkladu hodně, zejména u dětí. Když ještě pracoval jako učitel na jedné zapadlé střední škole, povšiml si, že někteří studenti měli problémy s chováním, špatné výsledky ve škole a špatnou docházku. Ptal se sám sebe, proč to tak je. „Když jsem se pak hodně stýkal s jejich biologickými rodiči, uvědomil jsem si, že to všechno začíná doma,“ říká DeGarmo.

Role náhradních rodičů

Rodičovství je zřejmě ta nejdůležitější a nejintenzivnější role, jakou v životě máme. Nepředáváme pouze svůj genetický materiál, ale také náš styl života. Děti si zkoušejí zvyky a přístupy svých rodičů, aby si z nich ušili vlastní životní kabát.

Jenže jak je to u dětí bez rodičů? Kde ony získávají vedení? Tyto otázky vedly DeGarma a jeho ženu, aby svůj domov otevřeli mnoha dětem. Kromě svých šesti dětí (jak biologických, tak adoptovaných) dělá nyní pár pěstouny třem sourozencům. Za uplynulých deset let poskytli pěstounskou péči víc než padesáti dětem a vždy se jim snaží dát co nejlepší příklad.

20170801-deti2
Ilustr. foto. (Tim Boyles / Getty Images)
„Když k nám ty děti přijdou, některé nikdy neviděly, jak se manžel chová ke své ženě. Nikdy neviděly, jak spolu lidé jednají v obchodě, na benzínce, ve všech možných životních situacích,“ říká DeGarmo a dodává, že pokud si uvědomíme, že naše chování se kdykoliv může odrazit v někom jiném, budeme si dávat větší pozor na to, jak se chováme.

„Žijeme ve společnosti, kde je čím dál víc dětí vychováváno mobilními telefony, počítači a tablety. Komunikuje s nimi všechno možné kromě skutečné lidské bytosti. Proto je o to důležitější, abychom se tomu snažili bránit a byli pro každého, s kým se setkáme, vzorem. Je to obrovská zodpovědnost, ale je to důležité,“ vysvětluje americký pedagog.

Jak být vzorným příkladem

DeGarmovi se starají o tolik dětí, protože potřebují pomoc. Několik států v USA momentálně zažívá pěstounskou krizi, kdy nemohou najít dostatek lidí, kteří by se o opuštěné děti starali. „Dvě z dětí, které jsem adoptoval, jsou v pěstounské péči třetí generaci, to znamená, že jejich rodiče i prarodiče byli také v pěstounské péči. Prostě se vezli v tom začarovaném kruhu a ten jsme my přerušili tím, že jsme je adoptovali,“ říká DeGarmo.

Podle něj může sloužit jako vzorný příklad každý a nemusí to být ani náhradní rodiče. „U dnešních dětí, když jim nikdo neukáže, jak se chovat, jak mluvit, jak správně jednat a co je to být vzorem, pak skončíme s generací, která bude v nehezkém stavu,“ míní DeGarmo.

Vzory v dobrém i špatném

Vědomí, že někdo může kopírovat a posuzovat i ty nejmenší detaily našeho chování, může být poněkud znepokojivé, jak přiznává v posledním vydání časopisu Interview herečka Emma Watsonová.

„Když mi lidé říkají, že jdu příkladem, nahání mi to strach, protože mám pocit, že jsem odsouzena k tomu, abych je zklamala,“ svěřila se herečka.

K Watsonové vzhlíží a obdivuje ji řada dívek, ale není nutno, abyste byly slavné herečky nebo ambasadorky dobré vůle pro OSN k tomu, abyste druhým dávaly kladný příklad. Stačí, když budete dobrý, vřelý a vlídný člověk. Už to samo o sobě je hodno následování.

Naše slova a činy mohou podpořit ušlechtilé cíle, jako zdravý životní styl, důležitost vzdělání a další kladné vlastnosti, říká doktorka Shelly Chandlerová, proděkanka Beacon College na Floridě a certifikovaná poradkyně v oblasti duševního zdraví.

„Vyrůstala jsem na farmě, kde si otec cenil poctivé práce. Povzbuzoval nás tím, že když jsme na farmě pracovali společně, věnoval nám pozitivní pozornost. Tyto úkony nám dávaly společnou vizi a upevňovaly v nás hodnoty tvrdé práce a poctivosti,“ napsala Chandlerová v emailu.

Kopírování však funguje i opačným způsobem. Chandlerová podotýká, že když děti vidí negativní chování, po němž nenásleduje trest, může to vést k něčemu, co se nazývá „nepřímé negativní učení“.

Některé příklady mohou být až extrémní, například chlapec z Dallasu, který zabil svého mladšího bratra, když se snažil napodobit zápasnické chvaty, které viděl v televizi. Běžnější příklady však mohou být záludnější, například celebrity, které si zdánlivě užívají úspěchu, aniž by pro to musely vynaložit příliš úsilí.

„Nepřímé negativní učení je tendence chovat se tak, že nás za to někdo druhý chválí nebo to upoutá jeho pozornost, a to i navzdory faktu, že jde o chování špatné. Příkladů nepřímého negativního učení nalezneme vždy dost v médiích,“ poznamenává Chandlerová.

Děti se nevyhnutelně se špatným chováním setkají, a proto je nutné je pravidelně vystavovat vlivu pozitivních vzorů, aby došlo k určité rovnováze. DeGarmo však poznamenává, že spousta dětí vyrůstá v kultuře, kde vidí především záporné příklady a nemají nikoho, kdo by jim vysvětlil, co je a není dobré.

„Dítě chce dělat správné věci. Hodně dětí jen zkrátka neví, jak to udělat, protože nikdy neměly nikoho, kdo by s nimi trávil čas pozitivním způsobem,“ říká DeGarmo.


Z angličtiny přeložil Ondřej Horecký; zdroj: small United States