Ilustr. foto. (GLYN KIRK / AFP / Getty Images)
Po většinu dějin lidstva chovali lidé slunce v úctě či ho dokonce uctívali jako boha. Tyto rituály postupně vyšly z módy, dokud nepřišla průmyslová revoluce a lidé si opět neuvědomili, jak důležité pro naše zdraví sluneční paprsky jsou. Továrny byly tehdy čím dál produktivnější a chrlily mračna sazí a smogu, které zahalily oblohu a tím i slunce. Lékaři napříč Evropou začali pozorovat podobnou situaci: zatímco děti na venkově se vyvíjely normálně, děti ve městech měly křivici, chorobu, při které kosti slábnou a deformují se. Těla těchto dětí doslova skomírala kvůli nedostatku slunce.
Dnes již víme, že křivici způsobuje nedostatek vitamínu D, kterému se někdy přezdívá „sluneční vitamín“. Vědci dnes říkají, že vitamín D je ve skutečnosti hormon s chemickými vlastnostmi podobnými estrogenu a kortizolu. Naše tělo nedokáže vytvářet vitamín D samo, může ho vyrobit pouze syntézou, když je kůže vystavena ultrafialovému záření.
Lékaři ve starověku sice o vitamínu D nevěděli, ale i oni si povšimli léčivé síly čerstvého vzduchu a slunečních paprsků. „Otec medicíny“ Hippokratés předpisoval slunění na léčbu různých onemocnění. Ostatně lékaři předepisovali sluneční paprsky na léčbu tuberkulózy a dalších chorob ještě ke konci 19. století.
Od chvíle, kdy byl objeven vitamín D, klade se větší důraz na jeho užití jakožto doplňku stravy než na opalování. Vitamín D je obsažen ve velice omezené škále potravin (většinou jde o ryby), a tak potravinářské firmy přidávají tuto složku již od 30. let minulého století do mléka, džusů a cereálií, aby zabránily návratu křivice.
Křivici se nám sice pokořit podařilo, ale nový myšlenkový směr je toho názoru, že vyhýbáním se slunečnímu svitu přicházíme o řadu výhod.
Pravidelně a v malém množství
Po většinu minulého století nám bylo předkládáno, abychom se slunce stranili. Strašili nás rizikem rakoviny a poškozením pokožky. Dermatologové odkazující se na desítky let výzkumu doporučují, abychom se přímým slunečním paprskům vyhýbali, a odborníci nás pobízejí, abychom si vitamín D doplňovali ve formě přípravků a stravy.
Novější výzkumy však tento názor zpochybňují a vrhají nové světlo na spojení mezi vystavováním se slunci a rakovinou. Například dvě studie uveřejněné v bulletinu Národního ústavu pro rakovinu uvádějí, že u lidí, kteří jsou slunci vystaveni denně, panuje nižší riziko vzniku nehodgkinského lymfomu. U pacientů s melanomem v počáteční fázi byla rovněž vypozorována vyšší míra přežití.
Pravidelné slunění v malých dávkách je zdravé, tvrdí někteří odborníci. (Pixabay)
Závěry těchto výzkumů přiměly organizace, které v minulosti proti slunění brojily (např. Světová zdravotnická organizace a Britský svaz dermatologů), aby zaujaly vyrovnanější postoj. Dokonce i v Austrálii, která má nejvyšší výskyt melanomů na světě, dnes úřady doporučují, aby se lidé pravidelně slunci vystavovali.
Logickým ospravedlněním této argumentace je, že malé a pravidelné dávky slunečního světla pomáhají našemu tělu, aby si vybudovalo obranu před škodlivými účinky slunce.
Kontroverzní lékař
Doktor Michael Holick je endokrinolog na zdravotním středisku Bostonské univerzity, který se specializuje na vitamín D. Přestože je sám zastáncem doplňkové stravy, říká, že tablety nedokáží poskytnout to, co umí slunce.
„Tato slunce-fobická nálada se propaguje už hodně dlouho, ale doporučení abstinovat celý život byť i od jednoho přímého slunečního paprsku jde proti zdravé logice,“ říká Holick. Vyhýbání se slunci může snižovat riziko rakovinu kůže, ale zároveň také zvyšuje riziko dalších chorob, jako jsou rakovina, srdeční onemocnění nebo rakovina tlustého střeva, upozorňuje lékař.
Vyhýbání se slunci může snižovat riziko rakovinu kůže, ale zároveň také zvyšuje riziko dalších chorob, jako jsou rakovina, srdeční onemocnění nebo rakovina tlustého střeva.
Předepisovat slunečnou kúru je v moderní medicíně silně kontroverzní. Holick již v roce 2004 ve své knize věnované tomuto tématu doporučoval lidem, aby se přímému slunci vystavovali denně na pět až deset minut, dvakrát až třikrát za týden. Jeho nadřízení z univerzity mu sdělili, aby svá doporučení buď odvolal anebo odstoupil ze své funkce na katedře dermatologie.
Holick se rozhodl, že si bude stát za svým, a nadále zůstává profesorem medicíny, fyziologie a biofyziky, jakož i ředitelem Střediska pro kožní výzkum na univerzitní klinice. Řada jeho kolegů však svůj názor mění pomalu, podotýká Holick, protože jejich generace byla utvrzována v představě, že i malé množství slunečního světla může poškodit DNA a geny, které regulují růst buněk a tím poškozují kontrolní mechanismy, které zabraňují buňce, aby se stala maligní.
Jenže tento koncept je příliš úzký, namítá profesor Holick a poukazuje na nedávnou studii z Velké Británie, kde byli lidé s bledou pokožkou (pokožka nejvíce náchylná na poškození sluncem) vystaveni simulovanému slunečnímu světlu dva- až třikrát týdně po dobu šesti týdnů.
„K určitému poškození DNA došlo, ale co pozoruhodné je, že na konci studie to vypadalo, že začaly pracovat mechanismy, které pomohly poškození DNA napravit,“ uvádí Holick.
Není to jen o vitamínu D
Vitamín D není jedinou věcí, kterou nám slunce poskytuje. Když fotony ze slunce procházejí naší pokožkou, dochází k řadě chemických proměn. Díky slunci se vytváří také oxid dusičný, jež zapříčiňuje uvolnění krevních cév a snižuje krevní tlak.
UV záření může rovněž stimulovat geny v kožních buňkách, které způsobují produkci jiných hormonů pomáhajících modifikovat náš imunitní systém, a produkci beta-endorfinu, látky, o níž se vědci domnívají, že nám dává pocit euforie, když se sluníme.
„Existuje dost důkazů, že v čím nižších zeměpisných šířkách žijete (na severní polokouli), tím je nižší i riziko vysokého tlaku, riziko srdečních příhod, roztroušené sklerózy, cukrovky typu 1, nakažlivých chorob, kognitivní dysfunkce a mohl bych pokračovat dál,“ vyjmenovává profesor Holick.
Přestože je slunce často spojováno s poškozením pokožky, v malých dávkách může ve skutečnosti mnohé kožní problémy vyléčit. Dermatolog z New Yorku Bobby Buka uvádí, že UV záření může mít na zánětlivé kožní onemocnění, jako lupénka, ekzém a akné příznivý dopad.
Protože kvalita přímého slunečního světla se může značně lišit v závislosti na místě a době, doktor Buka používá k léčbě svých pacientů speciální lampy, jež vydávají úzké pásmo UVB záření. A nezabere to ani dlouho: od 30 vteřin do tří minut, dva a třikrát týdně. Prvotní dávka se liší podle typu kůže. Například bledý a zrzavý člověk dokáže tolerovat pouze krátké ozáření, zatímco typy s tmavší pletí dokáží snést daleko víc.
Podobný účinek může mít i sluneční světlo. Doktor Buka vypozoroval, že lidé, kteří žijí blíže rovníku, nemají tolik vážných kožních chorob jako ostatní, nicméně upozorňuje, aby si lidé slunce užívali s mírou.
Správné dávkování
Samozřejmě, slunce není žádná neškodná svítící koule. Už staří Řekové věřili, že Apollón může dávat zdraví, ale také přinášet nemoc. Ne všechno sluneční světlo je si rovné. Je třeba zvažovat spoustu faktorů jako typ pokožky, zeměpisnou polohu, kde žijete, hladinu ozónu a uhlovodíku v atmosféře, roční období a denní dobu.
„Před devátou ranní a po čtvrté až páté odpolední v podstatě nezískáte žádný vitamín D, i kdybyste byli na rovníku a byl jasný den,“ říká profesor Holick a dodává, že tyto časy nejsou pro pleť vhodné, protože ji UVA záření poškozuje stejně jako imunitní systém.
Před devátou ranní a po čtvrté až páté odpolední v podstatě nezískáte žádný vitamín D, i kdybyste byli na rovníku a byl jasný den.
Lékař sice chce, aby se lidé slunili více, ale nabádá přitom k opatrnosti a zdravému rozumu. Při silném sluníčku nezapomeňte na klobouk, sluneční brýle a opalovací krém na tvář, která je paprskům vystavena nejvíce.
Z angličtiny přeložil O. H.:
