Dunkerk vás nenechá na minutu vydechnout (filmová recenze)

Britští a francouzští spojenečtí vojáci z pozemního vojska se ukázněně řadí na pláži k molu. Na otevřenou pláž byli zatlačeni německou ofenzívou, a zde nekryti čelí ničivému bombardování německé Lufwafe. Krušné chvíle před námořní evakuací prožilo tehdy několik set tisíc vojáků britské a francouzské armády.

Dunkerk roku 1940 – jedna z válečných epizod se nejprve jevila jako potupná porážka, avšak poté se stala hybnou silou následujících válečných událostí. A také inspirací pro režiséra, kameramana a tvůrce hudby, kteří spojili své síly v jeden celek. Docílili toho, že divák je napjatý od první do poslední minuty jako při akčním filmu, ba ještě více. Zde sledujeme skutečné události, sestávající z několika epizod, které museli skuteční vojáci a námořníci prožít anebo zaplatit životem.

Tuto historickou chvíli...

Historický válečný film od Ch. Nolana, tvůrce Temného rytíře, Interstellaru nebo Počátku apod. vychází z krátkého časového úseku, ve kterém naloďující se vojáci byli neustále ohrožováni německou Luftwaffe. Na obranu proti ní neměli protiletadlová děla, která byla kvůli nepochopení rozkazu předčasně zničena. Britská RAF zasahovala jen sporadicky, celodenní letecké krytí si nemohla dovolit.

Převládá nebe a moře

Milovníci válečného letectva, zejména legendárních spitfirů, ani nedýchají. Jen srdce se jim tetelí nad scenérií letecké bitvy, kterou svádějí tři spitfiry, aby ochránily loďstvo, převážející evakuované vojáky britské a francouzské armády z pasti otevřené pláže.

Kamera sleduje tři letouny s charakteristickými barevnými terči, jak v úhledném oblouku frčí oblohou nad mořem, posléze se rozdělují a bojují s „bandity“. Každý potom snáší svůj vlastní osud.


„Motor Rolls-Royce Merlin, nejkrásnější zvuk, který znám,“ komentuje průlet přátelských letounů klidný kapitán obchodní lodi, která sehrála důležitou úlohu při záchraně tonoucích námořníků. Tento loďař jako jeden z mnoha civilistů uposlechl výzvu válečného velitelství a se svým synem pluje do Dunkerke, aby pomohl evakuovat uvízlé spojenecké vojáky. S klidnou oddaností se ohlíží od svého kormidla a sleduje děj na palubě i na hladině moře. S pomocí trosečníkům neváhá ani okamžik.

Snímek často střídá časové úseky, dějové prožitky různých skupin. Země je tu minimum. Převládá nebe a moře. Hudba Hanse Zimmera vás nenechá chvíli v klidu. Dunivé staccato zvyšuje dojem ze střelby, ponurost temné mořské vody, nebezpečí a beznaděj vojáků uvězněných v ostřelované kocábce. Osudovost války vykreslují okamžiky, kdy záchranná loď byla zasažena torpédem, nebo minolovka trefená ze vzduchu od Heinkelu se pokládá na bok a trosečníci se snaží plavat v oleji rozlitém na hladině. Olej hořící na moři, ve kterém se škvaří plovoucí trosečníci. 

Klaustrofobické záběry z nitra lodi, úleva při čaji, a další útoky se střídají se záběry mladých vojáků, kteří v khaki uniformách dělají tempa na moři, když museli opustit loď.

Střídají se podané ruce i nervózní hádky, temno a světlo. Výkřik „Opusťte loď!“ se bohužel ozývá i při záchranných operacích, kdy se snaží odvézt raněné k anglickému pobřeží.

Kostýmy

Divák si nemůže nepovšimnout fešácké námořní uniformy, jakou nosí lodní důstojníci i řadoví námořníci. Znalosti vojsk se doplňují. Pozemní vojáci často ani netuší, jak dlouho trvá příliv a odliv. Námořník to ví. „Proto jsme tu my od námořnictva,“ sděluje lodní důstojník veliteli pozemních vojsk, který projevuje neznalost intervalu přílivu.

Protagonisté jsou zhusta málo známé tváře, většinou jde o mladé vojáky. Výjimkou jsou Mark Rylance, Tom Hardy, Cillian Murphy a Kenneth Branagh. Z těchto známých tváří dostává malý herecký prostor jen Murphy a Mark Rylance, ostatní jen sporadicky. Tom Hardy jako pilot britského královského letectva bojující do poslední kapky benzínu ukáže svou tvář až na závěr, kdy sundá masku a odevzdaně zlikviduje milovaný letoun, aby nepadl do rukou nácků.


Scéna jako z obrazu Zrzavého bárek na moři

Spojenecká armáda by samozřejmě ráda obdržela mocnou obranu, ponorky, letectvo, velké lodě. Ale není z čeho vybírat. Dojemný okamžik nastává: k pláži osazené vojsky a bombardované německou Luftwafe společně připlouvají civilní bárky, barevné lodičky s plachtami. Jsou to civilní zdroje, které respektují nouzovou výzvu k přepravě spojeneckých vojáků. Námořní důstojníci na molu tehdy nedokáží zakrýt svou radost a respekt.

Z historie víme, že se podařilo evakuovat zhruba 338 tisíc britských a francouzských vojáků. Nepodařilo se evakuovat posledních 40 tisíc převážně francouzských vojáků, kteří kryli ústup. Jejich osud zpečetili velitelé, kteří oznámili, že jejich evakuace je zbytečná. Ze 123 tisíc zachráněných francouzských vojáků naprostá většina byla obratem evakuována do francouzských přístavů a mnozí z nich padli do zajetí o pár týdnů později.

O válečnou historii se Nolan dopodrobna nezajímá. Ale podařilo se mu vytvořit pár okamžiků, jež velmi hmotně a impresionisticky barevně vykreslují, jaké to tehdy asi mohlo být. Zimmerova hudba podbarvuje dramatický celek. Někteří vytýkají Nolanovi chladný odstup od událostí. Myslím, že divák si může vybrat, jak dalece odstoupí nebo jak hluboko děj filmu prožije.