Falun Gong: 70milionové duchovní hnutí – návrat prastaré kultury

 První informace o této metodě jsem vyslechl z úst nadšence, který roky dělal aikido, osm kusů brokátu, tchaj-čchi, až konečně zakotvil ve Falun Gongu (Fa-lun Kung nebo také Falun Dafa). V proudu jeho řeči jsem se brzy ztratil, ale před očima mi vyvstala krásná vize světa jako barevné mozaiky plné různých národů a jejich bohů, světa, kde se jako v pohádce můžeme polepšit a být za to odměněni.

 

„Na metodě Falun Gong mě hned zpočátku zaujal princip pravdivosti,“ usmívá se čtyřicátník Milan z Pardubic. „Být sám k sobě pravdivý, zní to tak jednoduše, a přitom je to jedna z nejtěžších věcí vůbec.“ „To mě k Falun Gongu přivedlo cvičení,“ říká další Pardubák Jakub, „viděl jsem na plakátě vyobrazení pátého cvičení, Zesilování božských sil. Ty pohyby, ta gesta rukou mě úplně uhranula. Věděl jsem, že je to mimořádné a že se to musím naučit.“

Když se s českými praktikujícími Falun Gongu setkáte tváří v tvář, budete mít pocit, že si to docela užívají. Po chvíli však většinou zvážní, tajemný úsměv jim z tváře opadne, na čele naskočí lehké vrásky, a oni se přiznají, že zušlechťování vlastního já touto metodou školy buddhismu je svým způsobem řehole. A jednoduché to rozhodně není. Ale jak se vlastně tento nepříliš známý meditační systém dostal ze vzdálené Číny až do parků patnácti českých měst, kde se pravidelně cvičí?

Pro odpověď na tuto otázku se musíme nejprve vrátit do Číny poloviny 20. století, do otřesné éry Maova Velkého skoku vpřed. Období 50. let je v Číně dobou krvavých čistek mezi vlastními obyvateli a hospodářských hokuspokusů rané komunistické administrativy. Vrcholí hladomorem gigantických rozěrů s odhadovanými 20–40 miliony mrtvých.

Když se čínská společnost začne z tohoto traumatu jakžtakž vzpamatovávat, přijde nová rána: Velká kulturní revoluce a další miliony mrtvých, tentokrát popravených ve jménu boje s „kontrarevolucí“.

V čínské společnosti na sklonku 70. let proto nic nerezonuje více než potřeba utišení, zklidnění a uzdravení se z přestálých muk. Právě tehdy vyjdou na veřejnost mistři zapomenutých ezoterických nauk a metod. V tichosti začnou veřejnosti vracet to, co se zdálo být ztraceno, co bylo napříč pěti tisíci lety čínské civilizace známo jako siou-lien (v přepisu pchin-jin xiulian), kultivační praxe, metoda sebezušlechťování. Pro staronový fenomén se vžije název čchi-kung (qigong), který státní cenzory na rozdíl od tradičních názvů ničím nepopuzuje.

Tisíce čchikungových škol nabírají nové učedníky, vydávají své tiskoviny, velebí své mistry a prezentují cvičební metody v městských parcích; s nevysloveným požehnáním Strany, která se rozhodne do čchikungových aktivit nevměšovat. S jistým blahobytem, který Číně přinesou hospodářské reformy 80. let, začne zájem o ztracený duchovní prostor ještě stoupat. Číňané s oblibou zapřádají hovory o úsvitu nové spirituální civilizace, kterou vnímají jako protiklad civilizace materiální.

Nadšení z nové duchovní sféry kulminuje, když na veřejnost vychází čchikungový mistr Li Chung-č‘, aby ve městě Čchang-čchun poprvé vyučoval svůj systém nazvaný Falun Gong, cestu Kola Zákona. Píše se rok 1992 a Li pro svou výuku zvolí formát devítidenních seminářů, jichž v následujících letech uspořádá po celé zemi více než padesát. Strmý vzestup obliby jeho metody ilustruje i návštěvnost seminářů, od kterých Li nakonec musí upustit. Mnohatisícová srocení zájemců o osobní vyučování Mistra Li (v čínštině „si-fu“ neboli „mistr“ je označení pro učitele) způsobují rozruch, přeplňují dopravní prostředky a přitahují pozornost vládnoucí komunistické strany.

Liova kniha Čuan Falun (Zhuan Falun, Otáčení Kolem Zákona) se v roce 1996 stává v pevninské Číně bestsellerem a je po ní taková poptávka, že se ve venkovských oblastech šíří její ručně psané kopie. Jen samotný Peking eviduje na 2000 cvičebních míst příznivců Falun Gongu. Zkrátka, děje se něco velkého, co mnozí považují za první krůček k obnově velké slávy staré Číny, hodnot taoismu, buddhismu a konfucianismu, nakrátko zadušených levicovou ideologií. Mezi praktikujícími Falun Gongu druhé poloviny 90. let tento pocit vykrystalizuje do mysteriózního, leč optimistického sloganu: „My jsme lidé budoucnosti.“ Budoucnost ale má vypadat jinak.

Masová obliba Falun Gongu brzy přitáhne pozornost funkcionářů vládnoucí komunistické strany. Protože charakter cvičení a duchovní praxe není politický a akcentuje pouze zlepšení povahy srdce (čínsky „sin-sing“), Falun Gong nikomu nevadí. Navíc prokazatelně šetří výdaje na zdravotnictví. Jeho pozitivní vliv na zdraví potvrzuje rozsáhlá studie, které se na žádost ministerstva tělovýchovy a sportu zúčastní 34 000 příznivců Falun Gongu v jedenácti velkých městech. Někteří funkcionáři čínského režimu však už tou dobou začínají pozvedat obočí nad davy cvičících na náměstích čínských měst. Podle odhadu ministerstva tělovýchovy a sportu se v Číně tou dobou Falun Gongu věnuje asi 60–70 milionů lidí.

Očividný je také kontrast marxistické ideologie s jednoduchými, ale hlubokými idejemi Falun Gongu – morálními principy pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Na praxi je navíc dlouhodobě upřena kritická pozornost generálního tajemníka čínské komunistické strany Ťiang Ce-mina, v jehož hlavě se formuje zásadní tragické rozhodnutí. (Více zde.)

Asi v té době si Falun Gong z Číny přivezou první lidé ze Západu. Česká země a Slovensko si na své první praktikující počkají až někdy do roku 1998. Masové obliby se zde nedočká, ale pár stovek lidí se pro něj přeci jen nadchne. Dnes příznivci Falun Gongu pravidelně cvičí ve zhruba dvacítce českých a moravských měst, cvičení se podle požadavků zakladatele vyučují bezplatně. Vše je dobrovolné a bez registrace, potřebné materiály i videoukázky cvičení jsou na internetu bezplatně publikovány on-line.

Cvičební systém operuje s pojmy jako „čchi“ (qi, energie nebo životní síla), „kung“ (gong, kultivační energie), „čchi-ťi“ (qiji, energetické mechanismy) apod. Cvičení je nedílnou součástí praxe a při každém z jednotlivých cvičení příznivci metody zažívají různé subjektivní pocity a dopady na zlepšení zdravotního či psychického stavu.

Za nejdůležitější však Falun Gong považuje výše zmíněné morální principy, které bychom mohli objevit ve školách buddhismu a taoismu, a jejich uplatnění v běžném životě. Zatímco princip Čen (Zhen, pravdivost, upřímnost) sumarizuje učení školy Tao, princip Šan (Shan, soucit, láska k bližnímu) reprezentuje školu buddhismu. V kombinaci s principem Žen (Ren, schopnost snášet utrpení, trpělivost, zdrženlivost) tvoří principy podle zakladatele základní charakteristiku nebo povahu vesmíru, kterou by člověk měl následovat a neodchylovat se od ní.

Požadavky na zlepšování povahy srdce hovoří také o vzdávání se připoutaností – závislostí, zlozvyků, egoistických tužeb a usilování o osobní prospěch. Je kladen důraz na přirozený běh věcí, uchovávání ctnosti a postupné odstraňování karmy. Na Západě je pojem karma obvykle synonymem „hříchu“.

A tím se vlastně kruh uzavírá – jak bylo řečeno v úvodu článku, že je něco jednoduché, neznamená, že je to snadné. Na druhou stranu, mohlo by to, co je mimořádné a vzácné, být snadné? Odpověď zřejmě leží někde mezi tajemnými úsměvy praktikujících Falun Gongu a lehkými vráskami na jejich čele.


Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.


Objednávejte naše další magazíny.