Zatýkání následovníků Falun Gongu na Náměstí nebeského klidu v Pekingu, 1999. Na fotografii vpravo dole drží následovníci Falun Gongu transparenty s morálními principy Falun Gongu vyjádřenými třemi čínskými znaky Čen, Šan, Žen - Pravdivost, Soucit, Snášenlivost. Policista jim je vytrhává z rukou. (minghui.org)
Zatýkání následovníků Falun Gongu na Náměstí nebeského klidu v Pekingu, 1999. Na fotografii vpravo dole drží následovníci Falun Gongu transparenty s morálními principy Falun Gongu vyjádřenými třemi čínskými znaky Čen, Šan, Žen - Pravdivost, Soucit, Snášenlivost. Policista jim je vytrhává z rukou. (minghui.org)
Když přijde řeč na Čínu, dělný lid už od padesátých let zmiňuje „žluté nebezpečí“, odvolávajíc se na Sibylino proroctví, v němž „žluté plémě zaplaví Evropu“. A porušování lidských práv v Číně? Čech položí půllitr a mávne rukou: „Stejně jich tam je moc.“ Před realitou jako bychom stále zavírali oči. Čína je plná morálních a slušných lidí, bojujících o holé přežití.
 
Na pekingském nádraží nastává další modravé ráno. Rozespalý námezdní dělník šoupe nohama po peronu, raději se celý den toulat po městě než zase do práce. Koleje, mizející v jemném smogovém oparu, v něm vzbuzují nostalgický pocit, jako by tudy právě projela parní lokomotiva. Ze zasnění ho probouzejí výkřiky a hlasité reptání. U východu z nástupiště se utvořila skrumáž osob, o zeď se tam ledabyle opírá pohublý policista a velitelsky ukazuje směrem na zem. Spěchající lidé se chtějí dostat ven, strkají se, ale fronta se hýbe jen velmi pomalu. Dělník se přišourá blíž, aby se na to pozdvižení podíval.

Na zemi v úzkém průchodu leží velká podobizna muže v oranžovém mnišském rouchu. „Šlápnout nebo plivnout,“ opakuje mechanicky policajt a dělníkovi, sám neví proč, naskočí husí kůže. Zhnuseně pozoruje, jak lidé neochotně šlapou po fotografii zakladatele Falun Gongu a brání se rukám, které ho zezadu postrkují dopředu. „Tak dělej!“ v hlase zaslechne studený tón zloby a to už je postrčen přímo před fotografii. Silou se vzepře tlaku zadních řad a vzpurně koukne na policajta: „A proč na to mám šlapat?!“ „Aby se zjistilo, jestli nejsi Falun Gong,“ říká policajt a zkoumavě po něm blýskne očima. „Tihle Falun Gong jezdí demonstrovat na Tchien-an-men a to je zakázáno. Jsi snad jeden z nich? Běž a nestarej se.“ Dělník se ale provokativně ušklíbne, fotku přeskočí, jeho boty zaduní o dlažbu, a nejen to, těsně předtím, než zapadne do davu čekajícího před budovou na odjíždějící autobusy, ještě vykřikne: „Kašlu na vládu!“ Čekající zástupy ho odmění hurónským smíchem, který však záhy hluše odezní. Přes ošlapanou fotografii se valí další a další nohy.

Výše popsaný výjev se odehrál v létě roku 1999. Na sklonku 20. století začala zatím poslední kampaň čínské komunistické strany na odstranění „nežádoucích elementů ve společnosti“. Trvá dodnes.
 
20170829-zemin
Exprezident Ťiang Ce-min gestikuluje v proslovu během návštěvy USA. (hk01.com)
Za její symbolický začátek můžeme považovat dopis starším funkcionářům strany, který dal 25. dubna 1999 do oběhu tehdejší generální tajemník Komunistické strany Číny Ťiang Ce-min. „Komunistická strana musí potlačit Falun Gong. Jak bychom mohli dopustit, aby marxistická teorie, kterou hlásáme, materialismus a ateismus, ve které věříme, nepřemohly to, co propaguje Falun Gong?“

O pár měsíců později byl založen takzvaný Úřad 610 s pravomocí nad veškerými složkami státní správy. Jeho posláním je odstranění Falun Gongu. Neoficiální direktiva zní: „Očerněte jejich pověst, zruinujte je finančně, zlikvidujte je fyzicky.“ Celostátní zákaz Falun Gongu přichází 20. července 1999.

Zatímco do Pekingu proudí miliony příznivců Falun Gongu s úmyslem apelovat na vládu za ukončení represí, úřady zřizují kontrolní body na letištích, nádražích a v hotelích. Jak je popsáno v úvodu článku, každý, kdo tudy chce projít, musí šlápnout na fotografii mistra Li, zakladatele Falun Gongu. Kdo odmítne, je zadržen a vyslýchán.

Detenční centra, vazební věznice, komerční sklady a dokonce i pekingský sportovní stadion se plní zatčenými následovníky Falun Gongu. Mnoho z nich z obavy o bezpečnost svých příbuzných a přátel odmítne uvést své osobní údaje. Vaše jméno? Praktikující Falun Gongu. Vaše bydliště? Vesmír. Tak byl postupně položen základ vzniku obrovské anonymní komunity vězňů, která brzy začala být bezuzdně zneužívána.

Vězeňská stráž má jasně předepsáno, že následovníky Falun Gongu je třeba reformovat. Nejde jen o standardní „reformu prací“ (lao-kaj), nýbrž o „ideologickou transformaci“. Její součástí je podpis pod takzvaný dvojí slib: nebudu Falun Gong dál praktikovat ani za něj apelovat. Bývalí vězni přinášejí svědectví o tom, že na následovníky Falun Gongu se uplatňuje více než sto mučicích metod, od bolestivého svazování přes vrážení bambusových trnů pod nehty, elektrické obušky až po takzvanou „tygří lavici“ nebo vodní klec. Pokusy o protestní hladovku končí nuceným krmením hadicí vtlačenou do žaludku skrze nosní dutinu. Nechat se reformovat ovšem velkou úlevu nepřinese, reformovaní musejí policii pomáhat s převýchovou ostatních, natáčet propagandistická videa nebo se veřejně kát v televizi.

Státní tisková agentura Nová Čína (Sin-chua) mezitím do světa chrlí informace o úspěšném tažení proti „nebezpečnému náboženství Falun Gong“. I český deník Blesk tehdy neopatrně psal o „sektě, jejíž členové páchají v čínských věznicích hromadné sebevraždy“. Pravda o tisícovkách umučených se začne vynořovat až mnohem později – z hlášení zvláštního zpravodaje OSN Manfreda Nowaka („dvě třetiny mučených vězňů v Číně jsou následovníci Falun Gongu“), ze zpráv mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International či vyšetřování viceprezidenta Evropského parlamentu Edwarda McMillan-Scotta.

Několik obzvlášť křiklavých případů otřese i otrlými obhájci lidských práv a dostane se jim přechodné pozornosti světových médií. Paní Wang Li-süan je v pracovním táboře Tchuan Che umučena i se svým osmiměsíčním synem. Svět oblétnou fotografie zčernalé tváře paní Kao Žung-žung, účetní na umělecké akademii v Šen-jangu, kterou policie v obličeji pálila elektrickými obušky. V lednu 2008 zastaví policejní hlídka mladého zpěváka Jü Čoua a jeho ženu Sü Na. v jejich autě jsou objeveny materiály Falun Gongu. Čouovo mrtvé tělo je za deset dní předáno rodině, Sü Na je dodnes pohřešována uvnitř čínského vězeňského systému.

Nutno přiznat, že navzdory rezolucím amerického Kongresu a Evropského parlamentu je mezinárodní společenství vůči Číně podivně bezzubé. Pokusy soudů ve Španělsku a Argentině pravomocně odsoudit tři hlavní strůjce perzekuce (Ťiang Ce-min, Luo Kan a Po Si-laj) vyzněly do ztracena.

Jedinou hmatatelnou nadějí se jeví změna v samotné Číně. Ta spočívá jednak v proměně vnitropolitické situace. Maoistická frakce, která je vinna perzekucí Falun Gongu, je současnou vládnoucí garniturou Si Ťin-pchinga odstavována na druhou kolej, její protagonisté jsou zatýkáni a souzeni za korupci nebo drženi v domácím vězení.

Ještě zásadnější je ale vnitřní proměna čínské společnosti. Obrovskou vlnu nenásilné rezistence zahájili samotní následovníci Falun Gongu. Jednou z jejích aktivit je založení Globálního centra pro vystupování z čínské komunistické strany. Souvisejícím projektem je Global Internet Consortium, které prolamuje blokádu čínského internetu a poskytuje milionům uživatelů v Číně možnost svobodného přístupu k informacím. Neméně významné je také rostoucí povědomí o zločinech čínské komunistické strany; jak se šíří od člověka k člověku, režim je stále více demaskován a běžní Číňané začínají chápat jeho manipulaci. Důkazem změny myšlení společnosti a návratu prastarých hodnot může být i ručně psaný slogan, který se v posledních letech stále častěji objevuje na čínských bankovkách: „Nebesa potrestají čínskou komunistickou stranu.“


Čtěte také: Falun Gong: 70milionové duchovní hnutí – návrat prastaré kultury


Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.


Objednávejte naše další magazíny.