Alphonse Bertillon – otec antropometrie

Vězni se na něj vždy těšili. Přicházel v časných ranních hodinách a jeho pokusy sloužily k obecnému veselí a pobavení nejenom samotných trestanců, ale i vedení věznice La Santé ve 14. obvodu Paříže devatenáctého století. Tehdy ještě nikdo netušil, jak významnou se jeho práce stane.

K tomu, aby pomocí svých přístrojů mohl měřit lidské partie, nalezl pomocný písař Alphonse Bertillon ve vězení více pochopení nežli u svých nadřízených na policejní prefektuře. Vězni se ochotně stavěli, nechávali se měřit, nastavovali svoje hlavy, paže a nohy, a ještě se u toho nasmáli. A písař horečně měřil i zapisoval jména, míry, délku těla, délku uší, obvod hrudníku a tak dále.

Nejednou se mu dostalo posměchu od kolegů, avšak největší salvu smíchu vzbudila jeho žádost, aby mohl přeměřovat zatčené osoby předvedené k registraci.

Písař na policejní prefektuře

Alphonse Bertillon kdysi jako malý chlapec sedával ve svém domově a naslouchal vášnivým diskuzím mezi vědci, kteří se podobně jako jeho otec zabývali vědeckými tématy, jako např. Pasteurovým objevem bakterií, převratnou atomovou teorií Johna Daltona nebo objevy z oblasti chemie, jak je přiblížili Gay-Lussac nebo Berzelius. Předmětem jejich zájmu však byly i anatomie, biologie či fyziologie a v neposlední řadě také Quételetovy metody statistické analýzy.

Bertillonův otec s dědečkem měřili nespočetné množství lidských lebek všech možných ras a snažili se zjistit, zda existuje vztah mezi tvarem lebky člověka a jeho duševním vývojem. Asi při tom pozapomněli Alphonse vychovávat, neboť jako dospělý se údajně jevil spíše jako nedovzdělaný, asociálně vystupující, vztekající se muž, trpící záchvaty bolestí hlavy. Základy pro jeho budoucí práci a úspěch však byly v rodném domě položeny.

Z milosti a známosti svého otce nastoupil Alphonse do služby u francouzské policie, aby v zaprášeném koutě prefektury vyplňoval a opisoval karty zločinců z kartotéky. Před očima mu běžely vzpomínky na vědecké diskuze zažité v rodném domě a současně narůstal vztek z jednotvárně vykonávané práce.

Jeho metoda měla usvědčit recidivisty, kteří si záměrně měnili jména a identitu.

V beznadějném rozpoložení se mu v hlavě zrodil nápad vypracovat přesnější identifikaci pachatelů podle jejich tělesných rozměrů, které by byly zaneseny v kartách a podle určitých parametrů roztříděny k dohledání.

Recidivisté si rádi měnili jména a identitu a při opětovném dopadení tvrdili, že jsou někdo jiný. A právě tomu se snažil Bertillon, a nejen on, zabránit. Byl přesvědčen, že některé míry se u lidí mohou shodovat, nikdy však čtyři až pět rozměrů současně. Zarputile pokračoval ve svém výzkumu. Vyvinul systém registrace karet podle měr zločinců, který umožnil během pár minut zjistit, zda míry měřeného byly již někdy dříve zaznamenány, nebo ne. Odkazoval se přitom na svého otce antropologa a byl si vědom toho, že přírodní věda objevila takzvané „Kainovo znamení“, tedy že každý člověk má odlišné tělesné míry, které nelze zaměnit.


Trnitá cesta k praktické antropometrii

Svůj volný čas Bertillon obětoval tomu, aby vypracoval zprávu, jež navrhovala způsoby použití jeho metody měření ve forenzní kriminalistice, a několikrát ji předložil svému nadřízenému. Napjatě čekal na kladnou odezvu, jeho zpráva však nebyla dostatečně srozumitelná a působila spíše chaoticky, neboť formální srozumitelnost nahrazoval pedanterií. Jeho zpráva tedy zůstala bez odezvy.

Osobní setkání s policejním prefektem nedopadlo dobře, rozrušený Bertillon nedokázal nadřízenému srozumitelně vysvětlit svoje pohnutky k vynálezu antropometrie. Navíc se mu dostalo varování, aby prefekturu již více neobtěžoval svými nápady. Bertillonův nadřízený se dokonce obrátil na jeho otce, uznávaného antropologa, a požádal ho o usměrnění syna v pracovních povinnostech.

Když rozzlobený otec, dr. Louis Adolphe Bertillon, žádal od svého syna vysvětlení, Alphonse mu předložil svoji práci. Po jejím zhlédnutí se synovi omluvil. Pohnutě uznal, že našel svou vlastní cestu k zavedení vědy do činnosti francouzské policie. Od toho okamžiku se s použitím svých konexí snažil objevu na prefektuře prorazit cestu.

Bertillona ztvárnil český herec Ondřej Havelka v seriálu Dobrodružství kriminalistiky.

První úspěchy

Bertillon se dostal ke slovu ve chvíli, kdy na policejní prefektuře usedl nový nadřízený. Aby prokázal užitečnost své metody, dostal Bertillon krátkou tříměsíční lhůtu k prokázání funkčnosti své metody v praxi.


Dostal k ruce dva pomocné měřiče, kteří ovšem nebyli příliš přesvědčeni o smyslu Bertillonova počínání, a tak nebyli moc ochotní. Když však poznali záchvaty Bertillonova mrazivého vzteku, záhy pochopili, že bude lépe být pečlivější a ochotnější.

Osud nakonec Bertillonovi dopřál ke konci zadané lhůty úspěch. Pomocí antropometrie se mu podařilo usvědčit recidivistu, který se vydával za někoho jiného. A tak roku 1883 proběhla v pařížském bulvárním tisku zpráva o úspěšném případu a novém Bertillonově identifikačním systému.

Tehdy ustaly posměšky, Alphonse dostal svou kancelář a další pomocníky. Během jednoho roku se mu podařilo pomocí kartotéky usvědčit několik desítek recidivistů. Tam, kde selhávala fotografická paměť detektivů a původní metody, pomohla takzvaná „bertillonáž“, jak ji začali nazývat pařížští novináři. Během roku 1884 pomocí antropometrie rozpoznal okolo tří set recidivistů, kteří proklouzli původními identifikačními metodami.

Aféra Ravachol a cesta k úspěchu

Nezapomenutelný byl roku 1889 velký případ tzv. Ravachola, zločince, který se vydával za anarchistu, aby přepadal a olupoval pařížské občany. Tento vrah před soudem stále zapíral svou identitu, avšak díky bertillonáži byl usvědčen jako Koenigstein a pod tíhou důkazů se přiznal. Tehdy Bertillon slavil svůj triumf a bertillonáž se stávala vyhledávanou a stále známější metodou.

Novináři vychvalovali metodu jako záruku, že na základě bezchybné identifikace již nebude docházet k justičním omylům. Za policejním prefektem Paříže chodili stále častěji političtí přátelé i zahraniční návštěvníci s dotazy na Bertillonovo měření.

Alphonse Bertillon – muž, který předčil Sherlocka Holmese.

Není bez zajímavosti, že Bertillona zmínil také sir A. C. Doyle ve svých detektivních příbězích. V románu Pes baskervillský prohlašuje, že jako teoretik je Bertillon úspěšnějším detektivem než Sherlock Holmes, čímž složil antropometrovi významnou poklonu.

Nový pařížský prefekt nařídil zavést metodu měření také na policejních úřadech v zemi a zadal vybudování Antropometrického centrálního úřadu. Z „bledé tváře na prefektuře“ se nakonec stala významná a vážená osoba.
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Svět Sherlocka Holmese.


Čtěte také: 

Výlety po stopách detektiva Sherlocka Holmese

Osudové ženy Sherlocka Holmese

Slavné filmové tváře Sherlocka Holmese

Zrození a smrt Sherlocka Holmese

Sir Arthur Conan Doyle: „Dobrý obr“ – kým byl, jak žil a co dokázal

Myslete jako Sherlock Holmes


Objednávejte naše další magazíny.

---