„Peking zastrašuje aktivisty, kteří chtějí vypovídat před OSN,“ říká Kenneth Roth, šéf HRW

„Děje se tak v době, kdy jsou represe v Číně nejhorší od potlačení prodemokratických demonstrací na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989,“ dodal Kenneth Roth. Informovaly o tom Hospodářské noviny.

Čína má v OSN také svoje vyslance, kteří nezřídka vyrušují přímo při zasedání, kdy přijde na výpovědi nebo příspěvky jiných zpravodajů. Viz například při jednání rady OSN pro lidská práva v Ženevě 19. září 2013.

Pokud bychom měli sepsat nějaký výčet zásahů řízených Komunistickou stranou Číny proti obráncům lidských práv, protáhl by se tento článek na poměrně dlouhý seznam událostí. Zmiňme tedy alespoň to, že opakovaným represím čelí právníci, kteří zastupuji lidskoprávní případy. Nejedná se pouze o jednotlivé případy, ale celoplošné zátahy, kdy je v jedné vlně zatčeno a vězněno až několik set právníků.

V poslední době se v Číně obdivuhodně formuje právnické hnutí Wei-čchuan (Právní obhajoba), které čítá na 900 právníků činných v právní praxi. Cílem hnutí je přinutit režim, aby dodržoval literu zákona. Soudci totiž přísahají věrnost komunistické straně, podle čehož také soudní rozhodnutí vypadají.

Pravdou je, že i na vrub čínských soudů je třeba poslat menší chválu, protože se objevilo několik případů, kdy soudci zastavili případy zjevného porušování lidských práv nebo zastavili procesy hned na začátku. Podle expertů na čínskou politickou scénu se však nejedná o známky reformy čínského režimu, ale spíše o rodící se svědomí a spravedlnost mezi jednotlivci.

Ke zlepšení situace by mohla přispět také OSN, ale jak říká zpráva Human Rights Watch, „Peking zastrašuje čínské aktivisty, kteří chtějí vypovídat před OSN o represích ve své zemi.“

Čínský režim označuje jak náboženská hnutí, tak lidskoprávní či prodemokratické aktivisty za „protičínské síly,“ které se snaží „podkopávat státní moc“, což je poměrně obvyklá totalitní replika vycházející ze snahy o udržování absolutní moci nad jednáním a myšlením lidí.

Čína se stává celosvětovým hráčem v oblasti ekonomiky, ale zároveň si do nového věku z minulosti přináší veškeré totalitní praktiky, jako jsou cenzura, násilné represe, propaganda, zastrašování, kádrování, ale také ateismus a ideologii spojenou s prosazováním jediné největší moci, a tou má být komunistická strana.

Ať už se jedná o internet nebo o soudní síně či ulice, všude probíhá každodenní boj o prolomení informační blokády, zavedení práva nebo rozbíjení oparu všudypřítomné propagandy. Dochází k nepřetržitému souboji zahraničních organizací o „provrtávání“ tunelů do takzvaného Velkého čínského firewallu na jedné straně a o zalepení všech mezer na straně čínské státní kontroly nad internetovou sítí.

U soudů se někdy vede otevřená válka. Nezřídka jsou obžalovaní nebo svědci napadeni stráží, když chtějí vypovídat o mučení ve vězení. Právníky stráž celkem běžně doslova vyhodí ze soudní síně, jakmile si dovolí formulovat obhajobu ve „stranou zakázaných“ případech. Právničku Wang Ju vynesla stráž ze soudní síně za nohy a za ruce a vyhodila ji na ulici před soudní budovu. Případ se stal u okresního soudu Šen-che, ve městě Šen-jang, provincie Liao-ning 22. dubna 2015 a je pouze jedním z mnoha.

Na ulicích se pokouší zejména duchovní hnutí Falun Gong (český přepis Fa-lun Kung) rozdávat informační letáky, které objasňují původ a praktiky komunistické strany, a objasnit, proč strana začala Falun Gong v roce 1999 tvrdě pronásledovat po celé Číně.

Přičtěme lidskoprávní aktivisty a disidenty, kteří jsou aktivní především v konkrétních lokálních případech a jsou ochotni organizovat různé formy osvětových akcí či demonstrací na internetu nebo na ulicích. A skončeme u každodenního života, kdy i řadový Číňan přispěje sem tam do nějaké diskuse či se namátkově zapojí do protestu. Ať už tak nebo tak, odpor vůči režimu existuje a čínský režim vynakládá na represe vlastních občanů větší částky než na obranu proti vnějšímu nepříteli.

Experti na čínskou politickou scénu nenabízejí konzistentní pohled na řešení současné situace a na účinné postupy, které by vedly ke zlepšení stavu lidských práv v ČLR. Po zkušenostech, kdy se čínský režim při jakékoliv kritice ještě více uzavřel a stal se prchlivým, přešly i zahraniční vlády k taktice nekritizovat otevřeně a chválit ekonomickou stránku věci, aby se režim více otevřel diskusi a dosáhlo se alespoň nějakých výsledků a zlepšení.

Jak často zaznívá, o změnu situace v Číně by se měli zasloužit především samotní Číňané, a tak se zatím jako nejlogičtější přístup jeví podporovat skupiny uvnitř Číny, které mají zájem o změnu situace a každý den něco riskují pro to, aby ke zlepšení došlo.

Podporu si jistě zaslouží již zmiňované právnické hnutí Wei-čchuan, které pracuje na nápravě právního odvětví, aby docílilo spravedlivého soudního procesu, kdy budou ústava a zákony hlavními měřítky procesu, nikoliv libovůle úředníků komunistické strany.

Duchovní hnutí Falun Gong, které se mimo jiné snaží o návrat tradičních hodnot a prastaré čínské kultury, která byla za vlády komunismu téměř vyhlazena. A vlastně obecně svoboda víry a myšlení, kterou reprezentují také podzemní křesťané, Tibeťané nebo Ujgurové nebo buddhisté, by mohla být základním kamenem pozitivních změn.

Za pozornost stojí také jednotliví aktivisté, kteří dokázali přitáhnout mezinárodní pozornost. Například bloggerka přizdívaná Holligan Sparow, o níž vznikl časosběrný dokument, umělec Ai Wei-wei, slepý právník Čen Kuang-čcheng, který se z domácího vězení doslova doplazil na velvyslanectví USA, kde požádal o azyl, a mnozí další.

Nad Čínou se uvažuje jako nad velmocí budoucnosti, ale zároveň jako nad největší totalitou současnosti.