Ilustr. foto. (Volné dílo)
Proč jsou výživové rady tak protichůdné a neustále se mění? Jedním slovem, výzkum. Kvalitní věda a výzkum jsou teoreticky poháněny hypotézami, myšlenkami a koncepty, které je třeba prokázat či vyvrátit. Mělo by to být vlastně jednoduché. Přesto, co se týká vědy o výživě, je to tak pouze zřídka.
Níže uvádím několik důvodů, proč může nutriční výzkum sejít na scestí a jak vědět, kterým informacím můžeme důvěřovat.
Ne všechny studie jsou si rovny
Kvalitu studií ovlivňuje řada faktorů. Tady je několik těch nejdůležitějších:
Kvalitní výzkum nemusí být snadno aplikovatelný na otázky výživy. Ty nejspolehlivější výzkumné metody se naneštěstí těžko aplikují na řadu otázek ohledně toho, co představuje zdravé stravování. V lékařství se za nejpřesnější způsob získávání důkazů považují náhodné kontrolované testy. Účastníci jsou při nich vybráni náhodně a pak rozděleni do dvou skupin: testovací skupina a kontrolní skupina. Názor je tu ten, že z důvodu náhodné selekce účastníků bude jakýkoliv rozdíl ve výsledcích výsledkem léčby.
Mnoho takových studií se dělá po dobu pár týdnů nebo měsíců, a tudíž neodráží skutečný život ani jak mohou konkrétní stravovací preference ovlivnit tělo v průběhu několika desetiletí. Jestliže výzkum spoléhá na krátkodobé studie, aby nacházel odpovědi na chronické, dlouhodobé potíže, vždy tam budou mezery.
Rovněž není praktické a ani etické, abychom zkoumaný vzorek lidí kvůli přesným výsledkům někam na dvacet let zavřeli a zkoumali každé jídlo, které zkonzumují, nebo opakovaně krmili účastníky výzkumu nezdravým jídlem, aby se vidělo, jak na to jejich organismus reaguje.
Široce používané pozorovací studie mají tendence být nepřesné. Většina nutričního výzkumu se spoléhá místo na kontrolované testy na pozorovací studie, při nichž se sleduje skupina lidí, kteří se dlouhodobě stravují určitým způsobem, a při nichž se pozorují jisté zdravotní ukazatele, jako například míra srdečních onemocnění, vysoký krevní tlak nebo výskyt rakoviny.
Studie tohoto typu nejsou tak přesné, protože existuje spousta faktorů, které výzkumníci nemohou kontrolovat a ani o nich vědět. Například řekněme, že probíhá srovnání zdraví vegetariánů a veganů. Možná, že vegetariáni budou mít větší skóre, protože si díky vyššímu příjmu či vzdělání budou vybírat kvalitnější potraviny. Anebo z toho vyjdou lépe vegani, protože kouří méně než vegetariáni, víc cvičí anebo chodí častěji na zdravotní prohlídky.
„Kromě váhy člověka, jeho zdraví a rizika onemocnění existuje celá řada faktorů ohledně životního stylu. Výživa je jedním z hlavních faktorů, ale není to ten jediný,“ upozorňuje nutriční odborník a spisovatel Dan DeFigio.
Další otázkou je nahrazování potravin, říká Eric Feigl-Ding, odborník na výživu a epidemiolog na fakultě veřejného zdraví na Harvardu. Jestliže někdo přejde na nový jídelníček, může to fungovat proto, že nové potraviny nahradí něco jiného. „Když jíte víc avokád, ve skutečnosti tím nahradíte jiné potraviny. Co tím nahrazujete? Je to mrkev? Anebo nahrazujete slaninu?“ pokládá řečnickou otázku Feigl-Ding. A právě toto nahrazování a vytlačování potravin se nebere u výzkumů v potaz.
Dotazníky se spoléhají na paměť a upřímnost. A to je problém, protože lidská paměť není bezchybná. Kromě toho je třeba počítat se lhaním. Lidé se snaží ukázat v lepším světle a dávat odpovědi, které chceme slyšet. A tak se může stát, že zapomenou uvést zákusek, který měli s kolegyněmi v práci o přestávce.
A navíc, i kdyby dokázal subjekt uvádět do dotazníku vše s maximální přesností, ty stejné potraviny mohou být různého ražení. Například ne všechny hamburgery jsou stejné: doma zhotovený hamburger z krav pasených na horské louce podávaný s celozrnnou bulkou se v mnohém liší od svého vysoce zpracovaného bratra z fast-foodového řetězce.
Další problém je, že některé nutriční výzkumy používají malý vzorek populace anebo se zaměřují pouze na konkrétní skupinu obyvatel, což limituje aplikovatelnost výsledků na obecnou veřejnost.
Studie na zvířatech
Při nutričních výzkumech se často používají živočichové, ale tady je vždy otázka aplikovatelnosti na lidi. Rozdíly v anatomii, stavbě orgánů a jejich funkce, metabolismus a tisíce dalších rozdílů mezi lidmi a jinými živočišnými druhy při pokusech převést závěry výzkumu na lidi může vést k nedostatečným či chybným informacím.
Pochybné financování
Střet zájmů je u výzkumu správného stravování velkým problémem. Výzkumy je třeba nějak financovat. Zdroj peněz obvykle pochází ze dvou míst: stát nebo soukromý průmysl. Zdravotní výzkum podporovaný soukromými subjekty se od 70. let nepřetržitě zvyšuje. Vědci z Dětské nemocnice v Bostonu zjistili, že když je studie financovaná nějakou potravinářskou firmou, panuje osmkrát větší pravděpodobnost, že výzkum skončí kladně pro výrobek dané firmy.
Dalším problémem je pochybné spojení mezi výzkumem v odvětví a některými organizacemi, které o sobě tvrdí, že ochraňují zdraví veřejnosti. Například mezi lety 2011 a 2015 přijalo 96 amerických zdravotnických organizací peníze od Coca-Coly nebo PepsiCo či od obou dvou, jak uvedla studie publikovaná vloni v Americkém časopise preventivní medicíny. Mezi tyto organizace patří například Americký červený kříž, Americká společnost pro cukrovku nebo Národní ústav pro zdraví.
Rovněž stojí za to zmínit, že soukromě financovaný výzkum ovlivňuje to, co se bude studovat. Studie o zdravotních přínosech ovoce a zeleniny nejsou tak výnosné jako studie o novém léku na rakovinu.
Nutricionismus
„Nutricionismus je věda o rozložení složek stravy na jejich jednotlivé části, jako například jeden vitamín nebo jeden druh tuku a jejich studování v izolaci,“ píše Dr. Mark Hyman ve své knize „Jezte tuky a zhubnete“.
Tento přístup je sice přínosný u studia léčiv, kde může být jedna molekula, na niž se dá zaměřit při léčbě určité konkrétní nemoci, uvádí Dr. Hyman, ale u studia jednotlivých nutričních složek už tato metoda nefunguje. Proč? „Protože lidé jedí stravu, ne jednotlivé složky,“ říká Hyman.
Názor, že strava je pouze součet živin, které jídlo obsahuje, dělí živiny do dvou kategorií: špatné a dobré. Taková myšlenka často nebere v úvahu jídlo v kontextu celkového vyváženého stravování. Tento přístup mají obzvlášť rády potravinářské firmy, protože jim umožňuje démonizovat ingredience, které se momentálně nachází na černé listině (např. tuk), a tím zvyšovat prodeje a propagovat levnou, nutričně podřadnou potravu jako něco zdravého.
Ilustr. foto. (Volné dílo)
Síla statusu quo
V ideálním světě by měli být věci a věda neomylné a nestranné. Přesto je vědec nevyhnutelně součástí toho, co filozof Ludwik Fleck nazýval „myšlenkový celek“ - skupiny lidí či kolegů, kteří si vzájemně vyměňují myšlenky.
Každý myšlenkový celek má svá pravidla, způsob vyjadřování a postupy práce a vědecké bádání dané skupiny podléhá stejným pravidlům, která vládnou společenskému života lidstva: dominance charismatických jedinců, ustupování většinovému názoru, ostrakizace před odchylkami a neochota uznat chybu. V tomto prostředí to mají nesouhlasící hlasy velmi těžké, pokud jde jejich výzkum proti zažitému status quo.
Dejme si příklad. V 50. a 60. letech minulého století byl za hlavního viníka srdečních chorob označován tuk, a to i navzdory výzkumu, který z toho vinil cukr. Nicméně vyhrála protituková rétorika, a to vedlo k všudypřítomným nízkotučným potravinovým pyramidám s velkým obsahem sacharidů, jež stále dominují západnímu světu.
S tím, jak obezita dosahuje rekordních výšin, je teorie o tuku čím dál více kritizována a vyvracena jako mylná a na černé listině se začínají objevovat pravé příčiny obezity – cukr a zpracované sacharidy, zatímco zdravé tuky se začínají těšit napravené pověsti.
Zkreslování a senzacechtivost ze strany médií
Nesprávné výklady, senzacechtivost, překrucování, zveličování – média mají na svědomí všechny tyto neřesti, vše ve jménu napsání poutavého příběhu. Díky tomu je však nutriční výzkum pro veřejnost vysoce zmatečný a hatí upřímné snahy lidí o dosažení lepšího zdraví.
Abyste zjistili, zda můžete článkům o zdravém stravování věřit, pokuste se najít původní výzkum (často publikovaný v odborných lékařských časopisech) a ověřte si, že výzkum byl proveden poctivě a kvalitně. Také nezaškodí prozkoumat, co jiného se na adresu dané problematiky napsalo a zda to souhlasí s důkazy v širším kontextu.
Strava založená na nezpracovaných, přírodních potravinách, které se pomalu tráví, snižuje u každého riziko chronických onemocnění bez ohledu na hmotnost, věk, pohlaví, rasu či zemi původu.
Jak vědět, čemu věřit
Dívejte se na celkovou váhu všech důkazů, jak byla která studie realizována a kdo ji financoval. Například: pozorovali účastníky výzkumu v nemocnici a dlouhodobě anebo lidi požádali, aby vyplňovali tabulky sami a sami si vařili? Byla studie financována Svazem cukrovarů?
Rovněž není na škodu zjistit, jestli bylo ke stejné problematice provedeno více studií – klinické pokusy, pozorovací data, studie v laboratoři – a jestli tyto došly k podobným závěrům. Pokud různé metodologie došly k podobným výsledkům, pak je to poměrně slušná indikace, že existuje spojení mezi konkrétním druhem stravování a určitým zdravotním dopadem.
A také, nezapomeňte věřit sami sobě, protože každý je jiný. Poslouchejte své tělo a uvidíte, díky kterým potravinám vypadáte zdravěji a cítíte se zdravěji. „Hlavní důvod, proč je nutriční výzkum tak rozporuplný, je, že ignoruje skutečnost, že my všichni jsme unikátní jedinci,“ říká spisovatelka a zdravotní koučka Liza Bakerová.
Takže jak máte vědět, co je dobré jíst? Odborník na obezitu a spisovatel Dr. David Ludwig má na to jednoduchý návod: „Strava založená na nezpracovaných, přírodních potravinách, které se pomalu tráví, snižuje u každého riziko chronických onemocnění bez ohledu na hmotnost, věk, pohlaví, rasu či zemi původu.“
Z angličtiny přeložil O. H.; zdroj:
