8 hlav šílenství podává další výpověď o sovětském režimu

Zpěvačka Aneta Langerová měla původně do filmu nazpívat „lágrovou odrhovačku“ v ruském jazyce. Neočekávaně se však zhostila přímo hlavní role ruské básnířky Anny Barkovové v hraném životopisném dokumentu, který měl svoji premiéru11. října v Lucerně.

Scénaristka a režisérka Marta Nováková hledala pro hlavní představitelku výraznou osobnost mezi ruskými hudebnicemi, výtvarnicemi či tanečnicemi spíše než v hereckých kruzích. S Anetou Langerovou se původně setkala s přáním, aby do filmu nazpívala „lágrovou odrhovačku“ v ruském jazyce.

Scenáristka Nováková pracovala na projektu od roku 2008. Při sběru materiálu podnikla také několik výprav po stopách stalinských lágrů na Sibiři a studovala básně, novely, deníky a dopisy Anny Barkovové.

Ztracený život nadané umělkyně

Netradiční autentický příběh představuje ruskou básnířku Annu Alexandrovnu Barkovovou (1901–1976), která měla v sovětském Rusku původně úspěšně nakročeno. Roku 1921 mladičké Anně právě vyšla první sbírka, která nastínila, že „prý bude největší ruskou básnířkou, která zastíní samotného Puškina“.

„O pár let později už se ale tísní v nákladním vagónu, který směřuje do neobydlených stepí Kazachstánu,“ uvádí ČSFD. Nebude to její jediná cesta, ani její jediný lágr. Básnířka Anna Alexandrovna strávila v táborech sovětského Gulagu a ve vyhnanství 22 let svého života.

Název filmu 8 hlav šílenství odkazuje ke stejnojmenné novele Anny Barkovové, ale i k osmi hlavám - kapitolám, do nichž je snímek rozčleněn. Každá kapitola má odlišný styl, a každá přenáší diváka do jiného období života básnířky. Jako celek pak skládají strhující příběh výjimečně nadané umělkyně unášené dějinnými událostmi 20. století v Sovětském svazu.

Představitelka hlavní role Aneta Langerová o své postavě prohlásila: „Zaujal mě její bohatý vnitřní svět, díky kterému přežila všechny hrůzy té doby.“ 

Eugenie Číhalová, která pracuje pro Dům národnostních menšin Praha, navštívila premiéru filmového snímku a sdělila na FB: „Ano, je to zpěvačka, a jak se ukázalo, skvělá herečka. Výkon obdivuhodný,“ a dodala:

„Kdybych nebyla pozvána, což se neodmítá, také bych zvažovala. Ve svém věku těžko snáším jakékoliv násilí. Po zhlédnutí vím jediné - všemi silami se postavit těm, kteří stále adorují tento strašný režim. A vím, kde se fašisté a nacionalisté učili. A i toto je dobré vědět...“ 

Autentických výpovědí o totalitních režimech nebude nikdy dost. Lidé se bojí je slyšet, ale kdo má odvahu, naslouchá a zří. Jen moudří pak vědí, že pokud se člověk nepoučí ze své minulosti, bude ji muset prožít znovu.