„Komerční boty z nás dělají invalidy,“ říká vynálezce zdravotní obuvi Josef Hanák

Bulvár ho nazývá Járou Cimrmanem českých ševců. Jeho neortodoxní názory zvedají někoho ze židle a ostatní obuvníci se na něj dívají přes prsty. Josef Hanák přesto odhodlaně pokračuje ve svém poslání přinést české kotlině lepší zdraví a pohyblivost.

Ve světě bot se Josef Hanák pohybuje již 26 let. Šel proti proudu. Zatímco ostatní v oboru krachovali kvůli levným dovozům, on si po revoluci koupil pár šicích strojů a pustil se do výroby. U lidí v okolí viděl spoustu vad dolních končetin, od kladívkových prstů a plochých chodidel až po křivé nohy. Bylo mu jasné, že je to způsobeno špatnou obuví, kterou nosíme.

Chodíte na vlastní váze těla, a tím pádem nepotřebujete vyvíjet tolik energie, protože tělo se nosí samo.

Noha nedokáže v normální botě fungovat tak, jak by měla, říká Hanák. Komerční bota nárt tlačí dolů a nohu zplošťuje, nevytváří se klenba a pata pak tlačí o opatek. V takovém případě nepracuje Achillova šlacha navazující na tří- a čtyřhlavý sval a nezapojujeme ty svaly, které by pracovat měly, anebo je zapojujeme pouze částečně. Dalším problémem je, že nefunguje takzvaná rigidní páka, tj. šlachy kolem palce nohy se nemohou správně pohybovat.

Jako přemýšlivý typ vynalezl Hanák speciální stélku, která respektuje přirozené vlastnosti chodidla. Je typická zejména prohlubní pod palcem, která uhýbá sezamským kůstkám a umožňuje tak zapojení palce do odrazové fáze kroku. Stélka má šest vrstev, včetně uhlíku a drcených listů ořešáku. Uhlík absorbuje vlhkost a pohlcuje pachy, zatímco drcené listy ořešáku eliminují bakterie a plísně.

Na čas si myslel, že objevil Ameriku. Pak mu ale došlo, že pouhá stélka nestačí. Dosáhl sice aktivace palce, ale bylo třeba vypilovat i další aspekty. Za čas proto přišel s celou botou, která respektuje biomechaniku nohy a nebrání jí v pohybu. Ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně objevil pomocí rentgenu, že nárt nohy se při nákroku zvedá o sedm milimetrů a pata se také o sedm milimetrů stahuje směrem do středu.

Musíme vrátit motoriku těla aspoň do doby, kdy jsme chodili bosky. Ale my chceme víc. My se chceme dožívat 140 let.

Boty samochodky

Tato zjištění zapracoval do nového návrhu, který využívá váhu těla k tomu, aby se při chůzi spotřebovalo co nejméně energie. „Chodíte na vlastní váze těla, a tím napínáte šlachy, vazy a svaly, aby fungovaly ve flexi (tahu) a extenzi (protitahu). Tím pádem nepotřebujete vyvíjet tolik energie, protože tělo se nosí samo. Je to, jako byste chodili sami a něco vás pohánělo dopředu.“ Hanák to přirovnává k modernějším vozidlům, kde se energie vyvolaná brzděním ukládá do akumulátorů, aby se využila později při rozjezdu.


Protože jsem si sám boty vyzkoušel, musím přiznat, že se v nich od prvního okamžiku chodilo velmi dobře a se zřetelnou lehkostí.

Kinetická energie má podle obuvníka ještě další výhodu, a to, že v těle dochází k lepšímu prokrvení a okysličení svalů. „Gravitace nám nedovolí, aby krev tekla nahoru. Něco ji musí do srdce dostat zpátky, proto je důležité tuto energii využít.“ Jak se natahují a stahují svaly, aktivuje se navíc také lymfatický systém, který odvádí škodliviny z těla, dokresluje Hanák a tvrdí, že jeho obuv je lepší než chodit naboso. „Při chůzi bosky po rovině nebo v obyčejných botách nefunguje u palce rigidní páka a v písku zase ztrácíte kinetickou energii, protože se vám palec propadá.“

Dokáží-li starší lidé zůstat mobilní a plni energie i v pozdějším věku, přinese to užitek všem.

Za ubohý zdravotní stav dnešní populace viní svérázný švec především špatnou obuv. „Porušili jsme některé fyzikální zákony, a tak přicházejí problémy. Dneska už je stáří v padesáti letech, u některých ještě dřív. Kyčelní klouby se dělají už pro 35leté. To se dřív nedělalo, dneska je z toho průmysl. A bude hůř. Budeme pořád snižovat motoriku těla, budeme se sice dožívat vyššího věku, protože máme lepší hygienu, lepší bydlení, vyspělé lékařství, ale to je jenom lepení člověka.“

Boty ze Snovídek podle jejich autora dokáží invaliditě seniorů předejít. „To není o tom, že se dožiji sto roků, ale budu jenom ležet a dívat se do stropu. Já tu potřebuji být 120 nebo 140 roků, ale až do konce života chodit, postarat se o sebe. Takže jde o to stáří nepoznat, a když, tak jen stáří důstojné, a to je hozená rukavice světu,“ říká Hanák a podotýká, že on tuto rukavici dokázal zvednout.

Budoucnost najdeme v historii

Po roce 1945 začaly být boty dostupným artiklem pro každého, což nás geneticky poznamenalo, popisuje moravský vynálezce. „Za těch sedmdesát let najednou máme děti, které mají nohy horší než prababička. Ona to zasela, protože na těch botách začala chodit a změnila postavení nohy. To se pak přeneslo na další generace,“ říká Hanák.

Patologické stavy nohou jsou dnes v tak zoufalém stavu, že je problém boty pro lidi vyrobit. „Za doby Bati byla šířka boty F, potom se přešlo na G a dneska je to v háčkách a i v káčkách.“ Hanák tím naráží na velmi rozšířený problém vbočených palců, který trápí řadu žen. Přesto se setkává s častým jevem, že mladší generace mávnou nad rizikem mozolů rukou a myslí si, že je to nedožene. „Ale ono je to dožene. A od toho jsou tu jejich babičky, aby jim poradily, protože ty vědí, o čem mluví.“

Patologické stavy nohou jsou dnes v tak zoufalém stavu, že je problém boty pro lidi vyrobit.

I proto je důležité poznat minulost, abychom se z ní mohli inspirovat, poznamenává čiperný Hanák, který přišel letos v únoru s dalším zlepšením svého vynálezu. Nová bota obsahuje stejný prvek jako obuv starých Číňanů, vysvětluje obuvník a ukazuje v knize bojovníky terakotové armády, jejichž boty měly zvýšenou špičku o čtyři centimetry. „Oni ale neuměli tento prvek pořádně využít. Ty boty ve staré Číně byly zdvižené pořád. Naše bota je strečová. Když se vyzuje, vypadá jako ta u terakotové armády, ale když ji obujeme, jde do roviny, funguje rigidní páka, a to i vsedě.“ Bota, která má i v klidu tendenci napínat se špičkou nahoru, má údajně schopnost napravit nežádoucí stavy nohou v řádu měsíců. Hanák ji proto doporučuje i lidem, kteří mají sedavé zaměstnání, ať už jde o řidiče nebo programátory.


Obuv z jeho dílny má na zdraví člověka větší vliv než správná strava nebo cvičení, tvrdí penzista. „Vy si dneska koupíte nové sportovní boty a myslíte si, jak si pomůžete, když v nich jdete běhat. Vy ale tělo nadměrně energeticky vysilujete, ono předčasně stárne, a klouby a kyčle ještě navíc nesedí, jak by měly. Ještě jsem nikdy neviděl: Sportem ku zdraví. Vždycky je to: Předčasně do důchodu.“

Na odpočinek není čas

Přestože je Hanákovi 73 let, do důchodu se nechystá. „Každý měsíc dojde k něčemu novému a pořád nejsem na konci. Proto pořád hledám nové a nové věci, a to vás nepustí, protože to všechno navazuje na další věci.“ Jeho ambice nejsou malé. V jeho fabrice spočívá spása lidstva, tvrdí. „Musíme vrátit motoriku těla aspoň do doby, kdy jsme chodili bosky. Ale my chceme víc. My se chceme dožívat 140 let.“

Jeho bádání se však neomezuje pouze na obuv. Pro lidi, kteří nejsou až tak mobilní, vymyslel šestinohou posilovací židli. Ta má při pravidelném cvičení a za použití snovídkovských bot posilovat svaly na lýtkách, stehnech, tříslech, hýždích, zádech, břiše a bránici. Při cvičení dochází k prokysličení a prokrvení svalstva a také ke zvýšení aktivity lymfatického a imunitního systému.

Dneska už je stáří v padesáti letech, u některých ještě dřív. Kyčelní klouby se dělají už pro 35leté.

Dokáží-li starší lidé zůstat mobilní a plni energie i v pozdějším věku, přinese to užitek všem, myslí si podnikatel. „Když tu bude člověk aktivně do osmdesáti, devadesáti roků, získá daleko víc informací, které pak může předat společnosti a vychovat další generace.“ Problém s dostatkem kvalifikovaných pracovních sil se na českém trhu dotýká stále většího počtu podniků a často dochází k případům, že by zaměstnanec pro společnost třeba i rád pracoval, přesto nemůže, jelikož mu to zdraví nedovolí.

Zdá se, že zdravotní stav panu Hanákovi v dalším bádání nezabrání. Energie z něj přímo čiší. „Všichni moji vrstevníci jsou na tom zdravotně špatně, motorika těla jim nefunguje. Problémy se zády, s kyčlemi, a s čím vším, to já prostě neznám. Motoriku mám o dvacet, třicet let zpátky.“ Ovšem i kdyby mu nemohoucnost v další činnosti zabránila, o budoucnost firmy se bát nemusí. Už teď v ní pracují jeho syn, dcera a dva vnuci, kteří mohou jeho pochodeň převzít a dál rozvíjet jeho poslání.