Prezident USA Donald Trump pronáší 18. prosince 2017 projev v budově Ronalda Reagana ve Washingtonu. Prezident představil nový dokument o národní bezpečnostní strategii, v němž se hovoří o hlavních tématech národní bezpečnosti a jejich řešení ze strany americké vlády. (Mark Wilson / Getty Images)
Podle Goldwater-Nicholsova zákona z roku 1986 je prezident Spojených států každoročně povinován předložit Kongresu zprávu o strategii národní bezpečnosti USA. V uplynulých letech však byly takové zprávy zpožděny či nebyly vydány vůbec. Obamova vláda vypracovala za osm let svého působení pouze dva strategické dokumenty (v roce 2010 a 2015).
To, že Trump zveřejnil dokument pouhých jedenáct měsíců po nástupu do úřadu, naznačuje, že jeho vláda usiluje o větší angažovanost v záležitostech národní bezpečnosti. Dokument o strategii je často považován za indikaci toho, jak daná vláda vidí roli Ameriky ve světě, a také poukazuje na budoucí směr diplomatického a vojenského vedení USA.
Na rozdíl od strategických dokumentů předešlé Obamovy administrativy se Trump zaměřuje především na posílení pozice Spojených států na úkor těch, které označuje za strategické soupeře.
Dokument identifikuje tři hlavní skupiny konkurentů, kteří aktivně brojí proti Spojenými státům a jejich spojencům – revizionistické mocnosti Číny a Ruska, nepřátelské státy Íránu a Severní Koreje, a nadnárodní hrozby, zejména džihádistické teroristické skupiny.
„Čína a Rusko začaly znovu utvrzovat svůj vliv na regionální a celosvětové úrovni,“ uvádí dokument a dodává: „Stručně řečeno, napadají naši geopolitickou převahu a snaží se změnit mezinárodní řád ve svůj prospěch.“
Je však zřejmé, že Čína si získala u Trumpa největší pozornost. Ve své první formální formulaci zájmů a priorit v oblasti zahraniční politiky ji zmínil 23krát, ve srovnání s Ruskem, o němž hovořil 17krát.
Členové posádky čínské flotily v jižním moři se účastní logistického výcviku v oblasti James Shoal, 10. května 2016. Čínský režim si uzurpuje suverenitu nad téměř celým Jihočínským mořem na úkor mnoha sousedících států v regionu. (STR/AFP / Getty Images)
Dokument uvádí, že v dřívější americké politice bylo zakořeněno přesvědčení, že americká „podpora růstu Číny a její integrace do mezinárodního řádu“ Čínu liberalizuje. V kontrastu s těmito nadějemi však, jak rozvádí dokument, Čína jen rozšířila svou moc na úkor svrchovanosti ostatních zemí a navíc se aktivně snaží vytlačit Spojené státy z indopacifické oblasti.
V reakci na výzvy, které Čína vyvolává, volá Trumpova strategie po „zdvojnásobení“ závazku vůči stávajícím aliancím a partnerstvím a zároveň po budování nových vztahů.
Strategický dokument slibuje, že Trump ve své vizi o Indopacifiku „nevynechává žádný národ“. Zvláštní pozornost věnuje Tchaj-wanu v otázce „armády a bezpečnosti“ v indopacifické oblasti, kdy mu Spojené státy nabízí pomoc se „zajištěním legitimních obranných a donucovacích prostředků“ v souladu se Zákonem o vztazích s Tchaj-wanem.
Toto ujištění je pro ostrov důležité, neboť Čínská lidová republika si na Tchaj-wan činí nároky a považuje jej za součást Číny. Ve srovnání s Obamovým strategickým dokumentem z roku 2010 byl Tchaj-wan zmíněn jen jako okrajová záležitost, a v dokumentu z roku 2015 byl již vynechán zcela.
Trumpova strategie také slibuje, že USA „zlepší čtyřstrannou spolupráci s Japonskem, Austrálií a Indií“. Hypotetická aliance čtyř demokracií – známá jako Čtyřstranný dialog o bezpečnosti neboli Quad, byla nadnesena japonským předsedou vlády Shinzem Abe již v roce 2007, avšak kvůli protestu ze strany Číny byla ihned zase smetena ze stolu. Obnovení této myšlenky by mohlo naznačovat ochotu Trumpovy vlády formálně utvořit alianci navzdory očekávané čínské opozici.
Přestože se strategie zaměřuje především na Čínu, strategický dokument rovněž opakuje mnoho Trumpových plánů na řešení hrozeb ze strany Severní Koreje a dalších, jako je například systém protiraketové obrany, a také zpřísnění bezpečnosti hranic kvůli zmírnění hrozeb terorismu.
Líbil se vám náš článek? Podpořte nás prosím tím, že ho budete sdílet na sociálních sítích. Děkujeme!
Přeložil Michal Cabejšek; Zdroj:
