Ilustr. foto. (rawpixel.com/Unsplash)
Ilustr. foto. (rawpixel.com/Unsplash)
Spisovatel Danny Wallace chtěl jenom hot dog, nic víc. Zašel si proto do malého občerstvení, zaplatil a čekal. Uběhla hodina a jídlo nikde. Když se slušně zeptal, proč to tak dlouho trvá, vykopli ho se slovy, aby neotravoval.

Tato zkušenost mu ležela v hlavě ještě několik dnů poté. Aby vyventiloval svou zlobu a majitele občerstvení potrestal, na internetu si našel stránku s hodnocením podniků. Jenže jak se jeho líčení o mizerné kvalitě služeb zhmotňovalo do útočivého elaborátu o 85 tisíci slovech, Wallace se rozhodl, že prozkoumá vliv neurvalosti na hlubší úrovni.

Pro svou poslední knihu (F You Very Much: Understanding the Culture of Rudeness—and What We Can Do About It) autor prošel studie, které zkoumají psychologické a sociologické dopady hrubého jednání.

Někteří vědci popisují hulvátství jako jakýsi typ nakažlivého neurotoxinu. Každý, kdo se někdy terčem hulvátství stal, ví, jak ničivé může být. Nemůžete to pustit z hlavy a dokonce to může pokroutit vaše uvažování. Najednou vám připadá, že se vás každý snaží dostat.

„Proto někdy předpokládáte, že jsou lidé v emailech sarkastičtí nebo nepříjemní, a přitom to tak není,“ vysvětluje Wallace a dodává: „Ale není to vaše chyba. Prostě jste byli nakaženi.“  

Příčina, proč nás neomalené chování tak pálí, je, že je pod hranicí základní lidské slušnosti – myslet na druhé, čekat, až na nás přijde řada, a říkat „prosím“ a „děkuji“. Když někdo tahle pro nás posvátná pravidla poruší, urazí nás to a my jsme zmateni. Proč to udělali? A proč mně?

Jsou dva scénáře: buď to bylo od druhé osoby kruté a záměrné, anebo prostě neuvážlivé. Hulvátství je projev neúcty a vzbuzuje v nás ty nejhorší pocity. „Hraje to na naše základní instinkty. Okamžitě prahneme po nějaké pomstě,“ vysvětluje Wallace.
 
I když se nám podaří ovládnout impulz k odplatě, věda dokázala, že hrubé chování stejně narušuje naši schopnost soustředit a rozhodovat se. Někdy nám to může zkazit celý den.

Jedna studie zjistila, že chvilka neurvalosti může dočasně snížit schopnosti chirurga o 50 procent. S hrubostí se dá podle docentky Joyce Mikal-Flynnové ze  Sacramento State University bojovat slušným chováním. Proto ve všech svých přednáškách, zejména o neurovědě, pobízí studenty k zachovávání patřičného dekora.

„Chování ovlivňuje naše neuropřenašeče štěstí a umožňuje vybudovat si skvělé osobní vazby. Z biochemického pohledu na slušném chování záleží. Lidem to přináší pocit bezpečí a radosti,“ říká doktorka Mikal-Flynnová.

V první den výuky hovoří docentka se svými studenty o dochvilnosti a vzájemné úctě při komunikaci. Chce tím vytvořit lepší studijní prostředí pro všechny zúčastněné a daří se jí to.

Síla respektu

Může nám to připadat jako nevýznamná věc, ale dobré vychování může být klíčem k úspěchu. Ředitelka marketingové firmy Mavens and Moguls, Paige Arnof-Fennová, říká, že velkou část svých zakázek si vysloužila zdvořilým jednáním. Jeden klient se jí svěřil, že ji najal přednostně pro její slušnost, protože všechno ostatní se dá doučit v průběhu práce.

„Je zarážející, jak nízko je dnes laťka nastavena. Už jen ozvat se někomu, komu jsme to slíbili, do konce týdne, se považuje za dobré způsoby,“ napsala byznysmenka v emailu.

Tento nedostatek civilizovaného chování inspiroval Maryanne Parkerovou k založení firmy, která se specializuje na mezinárodní etiketu. Parkerová původně pracovala ve financích, ale jak cestovala po světě, všude znovu a zas objevovala, že jinak nadaní podnikatelé sabotují vlastní úspěch absencí základní diplomacie.

Pro Parkerovou je slušnost a etiketa jako sofistikovaný jazyk, který má sice pravidla, ale naučit se ho může snadno kdokoliv. Navíc má ušlechtilý podtext: dokázat, aby se druzí ve vaší přítomnosti cítili příjemně.

„Etiketa znamená vliv. Díky ní se s vámi lidé chtějí stýkat,“ popisuje podnikatelka a vysvětluje, že pravidla slušného jednání byla v minulosti přísně vynucována. Moderní etiketa podle ní pochází z dob Ludvíka XIV. Proslulý „Král slunce“, který vládl v 17. a 18. století, udržoval pořádek na svém dvoře pomocí složitého systému odívání a společenských pravidel.

Jak krále nahradili volení úředníci, upustilo se od řady formalit a vztahy nabraly čím dál ležérnější charakter. Problém je, že v procesu opouštění zkostnatělých rituálů minulosti jsme také opustili srdce pro dobré mravy – zapomněli jsme na úctu.

Když přijde na etiketu, není to ani tak o tom, jakou vidličku použít nebo jak správně podat solničku. Jádro etikety spočívá v úctě k druhým při každé příležitosti. Stačí se zaměřit na základní věci, radí Parkerová: „Usmívat se, chodit včas, být upřímný a vhodně se oblékat. Když si nevíte rady, požádejte o ni. Když vás představí někomu novému, postavte se a potřeste si rukama.“  

Když přijde na etiketu, není to ani tak o tom, jakou vidličku použít nebo jak správně podat solničku. Jádro etikety spočívá v úctě k druhým při každé příležitosti.

Vyšší měřítka

S tím, jak trávíme čím dál víc času online, se vytrácejí i příležitosti si tato společenská pravidla procvičovat. A kdo ví, možná, že je to další důvod, proč se s hrubých chováním na internetu setkáváme tak často. Přestože často slýcháme, že  uživatele na internetu povzbuzuje k urážlivým komentářům anonymita prostředí, výzkum dokázal, že je daleko těžší být sprostý vůči lidem, než tváří v tvář obrazovce.

Jedním ze způsobů, jak si docentka Mikal-Flynnová vynucuje slušné jednání při svých přednáškách, je ten, že požádá studenty, aby odložili své mobilní přístroje. Studenti sice ze začátku reptají, ale nakonec pochopí, že to vede k daleko angažovanější diskusi. Pedagožka však tento model neaplikuje pouze u studentů. Jde jim příkladem a sama telefon před výukou odloží.

Je těžké prokázat druhým úctu, když neustále zírají na obrazovku mobilu. Když ale budeme trvat na vyšších standardech chování, hulvátství nemá šanci na přežití.

Stejně tak máme povinnost na neurvalost upozornit, za předpokladu, že to učiníme slušně, říká Wallace. Jinak se to rozšíří jako nákaza. „Poukazovat na ni lidem připomíná, že jsou součástí společnosti jako celku, a aby společnost mohla správně fungovat, musíme mít empatii a myslet na druhé. Máme na výběr: Chceme-li si naši civilizaci udržet, musíme být civilizovaní.“


Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Přeložil: Ondřej Horecký; Zdroj.