Donald Trump hovoří ke svým příznivcům v rámci volební kampaně v Arizoně, 29. října 2016. (Gage Skidmore)
Jedno je jisté: Donald Trump není obvyklý prezident, ba ani politik. Přijít na kloub jeho přístupu k politice se teď stává nezbytností.
Donald Trump se narodil v roce 1946 rodičům Fredovi a Mary Anne v newyorském Queensu. Jeho otec podnikal jako realitní investor. Vedl výstavbu tisíců bytů na jihu Brooklynu a severu Queensu. Nikdy se ale nepustil do výstavby na Manhattanu.
Už během školy Donald začal pracovat v otcově podniku a v roce 1971 se stal jeho ředitelem. Koncem sedmdesátých let začal investovat do luxusních mrakodrapů na Manhattanu. Později investoval také do hotelů, kasín, golfových hřišť a dalších podniků. Odhady jeho majetku se pohybují od 4,5 do více než 10 miliard dolarů.
Trumpova suverénní image tvrdého byznysmena mu vynesla role v realitní show The Apprentice, post moderátora wrestligových zápasů a epizodní „cameo“ roličky v desítkách filmů a seriálů. Jeho hláška „Máš padáka!” („You’re fired!”) zlidověla.
Zatímco média Trumpa zpodobnila jako hlupáka, který vlastně ani neví, co
chce, porovnání jeho programu 2000 a 2016 ukazuje nejen konzistenci, ale i pozoruhodnou předvídavost.
chce, porovnání jeho programu 2000 a 2016 ukazuje nejen konzistenci, ale i pozoruhodnou předvídavost.
Trump nikdy dříve nezastával veřejnou funkci. Po desítky let se ho však reportéři ptali, zdali o kandidatuře na prezidenta uvažuje a Trump opakovaně přisvědčil.
Nikdy se také nezdráhal politiku komentovat. V roce 2000, kdy byl reálné kandidatuře na prezidenta nejblíž, dokonce vydal knihu „Amerika, kterou si zasloužíme” („America We Deserve”), kde detailně popsal své politické postoje od vzdělávání po zahraniční politiku.
Pro mnohé, kdo Trumpovy názory vstřebávali především z mediálního pokrytí jeho loňské kampaně, by byl tento sedmnáct let starý spis překvapením.
Zatímco média Trumpa zpodobnila jako hlupáka, který vlastně ani neví, co chce, porovnání jeho programu 2000 a 2016 ukazuje nejen konzistenci, ale i pozoruhodnou předvídavost.
Trump, alespoň v obecné rovině, správně předpověděl blížící se ekonomickou krizi. Správně také předvídal, že nadcházející bezpečnostní hrozbou bude především terorismus. V několika otázkách postupem času přijal konzervativnější postoj, avšak většina jeho názorů z roku 2000 je stejná jako dnes.
Jaké postoje tedy Donald Trump zastává? Rozebírat jeho domácí politiku přesahuje rámec tohoto článku. Nemá to také přímý dopad na Čechy a Evropu. Jeho vůdčí principy a zahraniční politika však dopady mají.
Trump nemluví o Evropě často. Tím méně o Evropě střední. Významnou výjimkou byl jeho varšavský projev ze 6. července. Tento projev byl významný nejen proto, že shrnul Trumpův postoj k regionu, ale i proto, jak intenzivně se Trump soustředil na význam tradičních hodnot a jejich provázanost s prosperitou státu.
„Můžeme mít největší ekonomiky a nejvražednější zbraně kdekoli na světě, ale nemáme-li silné rodiny a silné hodnoty, budeme slabí a nepřežijeme,“ řekl Trump.
Trump podporuje silnou Evropu, avšak ne na úkor identity jednotlivých národů. Doufáv „silné spojenectví svobodných, suverénních a nezávislých národů“.
Varoval Evropu, aby se bránila „neustálému rozlézání státní byrokracie, která vysává vitalitu a bohatství lidí“.
„Západ dosáhl velikosti ne díky papírování a regulacím, ale díky tomu, že lidem bylo dovoleno pustit se za svými sny a hnát se za svými osudy,“ říká Trump. „Američané, Poláci a evropské národy si cení svobody a suverenity. Musíme společně pracovat na tom, abychom čelili silám, ať už přicházejí zevnitř nebo zvenku, z jihu nebo východu, které hrozí, že časem podkopají tyto hodnoty a vymažou pouta kultury, víry a tradice, které nás činí tím, čím jsme.“
Trumpova skepse vůči masivním mezinárodním úmluvám a organizacím a jeho slogan „Amerika na prvním místě“ vedly k obavám, mzdali nesměřuje k izolaci a protekcionismu. To se ale ukázalo mylným.
Trumpův postoj se zdá být zakořeněn v konzervativním přesvědčení, že etické otázky nelze vyřešit systémově. Pokud si spojenci nedokážou důvěřovat dobrovolně, nutit je k tomu nadnárodní byrokracií situaci ještě zhorší. Trump ujistil partnery, že Amerika dostojí svým závazkům v NATO. Vyzval je ale, aby sami neotáleli s již dříve odsouhlaseným navýšením výdajů na bezpečnost.
Významnou výjimkou byl jeho varšavský projev ze 6. července. Tento projev byl významný nejen proto, že shrnul Trumpův postoj k regionu, ale i proto, jak intenzivně se Trump soustředil na význam tradičních hodnot a jejich provázanost
s prosperitou státu.
Co se „Ameriky na prvním místě“ týče, jde ve skutečnosti o návrat k tradičním principům diplomacie. Amerika si vysloužila mnoho kritiky pro strkání nosu do záležitostí jiných zemí – strhávala diktátory, nastolovala režimy. Takřka celé minulé století byl postoj USA pochopitelný – kam nestrkali nos oni, tam ho strkali komunisté, a důsledky jejich vlivu byly daleko tragičtější – pro Čínu, Kubu, Kambodžu a mnohé další – komunisté otevřeně hlásali hegemonii a systematicky likvidovali jeden národ za druhým, ekonomicky, kulturně a morálně.
Trump podporuje silnou Evropu, avšak ne na úkor identity jednotlivých národů. Doufáv „silné spojenectví svobodných, suverénních a nezávislých národů“.
Varoval Evropu, aby se bránila „neustálému rozlézání státní byrokracie, která vysává vitalitu a bohatství lidí“.
„Západ dosáhl velikosti ne díky papírování a regulacím, ale díky tomu, že lidem bylo dovoleno pustit se za svými sny a hnát se za svými osudy,“ říká Trump. „Američané, Poláci a evropské národy si cení svobody a suverenity. Musíme společně pracovat na tom, abychom čelili silám, ať už přicházejí zevnitř nebo zvenku, z jihu nebo východu, které hrozí, že časem podkopají tyto hodnoty a vymažou pouta kultury, víry a tradice, které nás činí tím, čím jsme.“
Trumpova skepse vůči masivním mezinárodním úmluvám a organizacím a jeho slogan „Amerika na prvním místě“ vedly k obavám, mzdali nesměřuje k izolaci a protekcionismu. To se ale ukázalo mylným.
Trumpův postoj se zdá být zakořeněn v konzervativním přesvědčení, že etické otázky nelze vyřešit systémově. Pokud si spojenci nedokážou důvěřovat dobrovolně, nutit je k tomu nadnárodní byrokracií situaci ještě zhorší. Trump ujistil partnery, že Amerika dostojí svým závazkům v NATO. Vyzval je ale, aby sami neotáleli s již dříve odsouhlaseným navýšením výdajů na bezpečnost.
Významnou výjimkou byl jeho varšavský projev ze 6. července. Tento projev byl významný nejen proto, že shrnul Trumpův postoj k regionu, ale i proto, jak intenzivně se Trump soustředil na význam tradičních hodnot a jejich provázanost
s prosperitou státu.
Co se „Ameriky na prvním místě“ týče, jde ve skutečnosti o návrat k tradičním principům diplomacie. Amerika si vysloužila mnoho kritiky pro strkání nosu do záležitostí jiných zemí – strhávala diktátory, nastolovala režimy. Takřka celé minulé století byl postoj USA pochopitelný – kam nestrkali nos oni, tam ho strkali komunisté, a důsledky jejich vlivu byly daleko tragičtější – pro Čínu, Kubu, Kambodžu a mnohé další – komunisté otevřeně hlásali hegemonii a systematicky likvidovali jeden národ za druhým, ekonomicky, kulturně a morálně.
Rezidence MacLeod House and Lodge ve Skotsku patřící do hotelové skupiny Trump. (trumphotels.com)
Avšak od pádu východního bloku je situace komplikovanější. Trump není fanouškem prostého šíření demokracie mečem. Kritizuje například vstup Ameriky do konfliktů v Iráku a Lybii. Tamní režimy, ačkoli diktátorské, Ameriku prakticky neohrožovaly.
Přistěhovalectví Trump váží proti zachování bezpečnosti, kultury a hodnot původní společnosti. V Americe jsou vítáni jen ti, kdo se chtějí stát Američany, hájit principy její ústavy a přispívat společnosti.
„Ačkoli budeme vždy vítat nové občany, kteří sdílejí naše hodnoty a milují naše lidi, naše hranice budou vždy zavřené terorismu a extremismu jakéhokoli druhu,“ řekl Trump. Desítky let Trump také volal po efektivnějším vyjednávání s Ruskem. Během své kampa‐ně utlumil kritiku Ruska a nabídl spolupráci v oblastech společného zájmu, jako ekonomika a boj proti terorismu.
Po přijetí úřadu dal ale rychle najevo, že za ústupky očekává něco nazpět a excesy hodlá trestat, jak se ukázalo, když nechal odpálit rakety na vojenské letiště syrského prezidenta a ruského spojence Bašára al-Asada, když Asad údajně použil chemickou zbraň proti civilistům.
Zdá se, že ani teď Trump nechce vnímat Rusko jako nezbytného nepřítele. Chápe ale, že respekt Ruska si získá jedině projevem síly.
Mnoho bylo řečeno o Trumpově vztahu s médii. Již zkraje své obchodní kariéry se Trump naučil, jak přitáhnout pozornost médií. Svůj přístup, který se později stal známkou jeho prezidentské kampaně, popsal ve své knize The Art of the Deal, bestselleru s více než milionem prodaných výtisků.
„Jedna věc, kterou jsem se o tisku naučil, je, že jsou vždycky hladoví po dobrém příběhu, a čím senzačnější, tím lepší. Je to v povaze té práce a já to chápu. Pointa je, že pokud jste trochu jiní nebo trochu nehorázní, tisk o vás bude psát. Já jsem vždycky věci dělal trochu jinak. Kontroverze mi nevadí a moje obchody bývají poněkud ambiciózní... Výsledek je, že o mně tisk vždycky chtěl psát,“ píše o sobě Trump.
Při jednání s médii má Trump sklon k hyperbole. „Hraji na fantazie, které lidé mají. Lidé nemusejí vždycky sami myslet na velké věci, ale ti, kteří tak myslí, je stále dokáží nadchnout. Proto nikdy neškodí drobná nadsázka. Lidé chtějí věřit, že je něco největší, nejskvělejší a nejvelkolepější,“ napsal.
Po přijetí úřadu dal ale rychle najevo, že za ústupky očekává něco nazpět a excesy hodlá trestat, jak se ukázalo, když nechal odpálit rakety na vojenské letiště syrského prezidenta a ruského spojence Bašára al-Asada, když Asad údajně použil chemickou zbraň proti civilistům.
Zdá se, že ani teď Trump nechce vnímat Rusko jako nezbytného nepřítele. Chápe ale, že respekt Ruska si získá jedině projevem síly.
Mnoho bylo řečeno o Trumpově vztahu s médii. Již zkraje své obchodní kariéry se Trump naučil, jak přitáhnout pozornost médií. Svůj přístup, který se později stal známkou jeho prezidentské kampaně, popsal ve své knize The Art of the Deal, bestselleru s více než milionem prodaných výtisků.
„Jedna věc, kterou jsem se o tisku naučil, je, že jsou vždycky hladoví po dobrém příběhu, a čím senzačnější, tím lepší. Je to v povaze té práce a já to chápu. Pointa je, že pokud jste trochu jiní nebo trochu nehorázní, tisk o vás bude psát. Já jsem vždycky věci dělal trochu jinak. Kontroverze mi nevadí a moje obchody bývají poněkud ambiciózní... Výsledek je, že o mně tisk vždycky chtěl psát,“ píše o sobě Trump.
Při jednání s médii má Trump sklon k hyperbole. „Hraji na fantazie, které lidé mají. Lidé nemusejí vždycky sami myslet na velké věci, ale ti, kteří tak myslí, je stále dokáží nadchnout. Proto nikdy neškodí drobná nadsázka. Lidé chtějí věřit, že je něco největší, nejskvělejší a nejvelkolepější,“ napsal.
V soukromé sféře tato metoda Trumpovi procházela. V politice jí však trpěl. Média si Trumpa nelítostně dobírala pro každé zveličené prohlášení či nepřesnou statistiku. S postupem času si začal dávat větší pozor na absolutní formulace jako „největší v dějinách“ apod.
Většina amerických médií ale zašla v kritice Trumpa mnohem dál a nafukovala jeho výroky do absurdních rozměrů.
Většina amerických médií ale zašla v kritice Trumpa mnohem dál a nafukovala jeho výroky do absurdních rozměrů.
Vezměme si Trumpův pravděpodobně nejkontroverznější výrok, hned zkraje jeho kampaně: „Když Mexiko posílá svoje lidi, neposílají ty nejlepší. Posílají lidi, kteří mají spoustu problémů, a oni tyhle problémy nesou s sebou. Přinášejí drogy, přinášejí zločin, jsou to sexuální násilníci a někteří, předpokládám, jsou dobří lidé. Já ale mluvím s pohraniční stráží a oni nám říkají, co dostáváme.“
O čem Trump mluvil? Z narážky na pohraniční stráž je zřejmé, že hovořil o ilegálních přistěhovalcích. Jeho odkaz na sexuální násilníky narážel na článek v časopise Fusion, který uvedl, že 80 procent dívek a žen prchajících ze Střední Ameriky do USA přes Mexiko je po cestě znásilněno. Článek se odkazoval na několik ředitelů útulků pro přistěhovalce.
V mnoha ohledech je Trump opakem Baracka Obamy. (Pete Souza)
Trumpův výrok byl přehnaný. Koneckonců, většina ilegálních přistěhovalců nejsou zločinci a násilníci. To je ale malou útěchou pro ty, kteří padnou za oběť té menšině, která násilná je a v USA by vůbec být neměla.
Většina médií se však nespokojila s uvedením Trumpova výroku na pravou míru. Mnohé publikace Trumpa obvinily, že považuje všechny mexické přistěhovalce za sexuální násilníky. Některé dokonce tvrdily, že Trump považuje za sexuální násilníky všechny lidi hispánského původu.
Podobných příkladů jsou desítky. Trump ale rány opětoval. Opakovaně média kritizoval pro nepoctivost a vybraná řádka největších levicově orientovaných médií si u něj vysloužila přezdívku „falešné zprávy“.
V mnoha ohledech je Trump opakem Baracka Obamy. Obama se vyznačoval uhlazeným projevem a slovníkem intelektuála. Amerika ale za jeho vlády ztratila mnoho svého zahraničního vlivu a téměř zdvojnásobila státní dluh, který teď čítá zhruba 19 bilionů dolarů – sumu reálně již nesplatitelnou.
Trump hovoří prostě, občas i hrubě, ale jeho pragmatický přístup kombinovaný s důrazem na tradiční hodnoty, jako víra, rodina, píle a vlastenectví, jsou léty prověřeným receptem ke stabilitě.
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
