Vlevo Loretta Duchampsová jako teenager, vpravo při meditaci Falun Dafa. (osobní archív L.D.)
Loretta Duchampsová je teď šťastnou manželkou a matkou dvou dětí. Z jejího sebevědomého vzhledu byste nepoznali, že vyrůstala ponořená do strachu, samoty a zoufalství. Obzvlášť období jejího dospívání je plné vzpomínek, na něž by každá oběť šikany nejraději zapomněla. Co jí pomohlo uzdravit si duši a znovu nabýt pocitu vlastní hodnoty, se dozvíte v následujícím řádcích.
„Fuj, Loretta je taková šereda.“ Učebnou zazněla tlumeným hlasem tato věta a celá třída se na mě zadívala. Měla jsem pocit, že se hanbou propadám do země a červená jsem byla až za ušima. Stalo se to jednou při hodině biologie, když mi bylo 13 nebo 14. Všichni žáci stáli kolem stolu, když holka, co mě pravidelně zesměšňovala, prohodila tu poznámku.
Loretta pózuje se svou kočkou, když byla ještě dítě. (archív L.D.)
Byla jsem totiž v dětství a v průběhu dospívání šikanována. Mělo to různé podoby, od toho, že mě vrstevníci nazývali ošklivou a nechtěli si se mnou hrát, až po fyzické napadení a vyhrožování.
Tuto nehezkou kapitolu svého života už jsem překonala, ale předtím jsem v sobě dlouho nosila velice intenzivní strach a depresi. Byla jsem přesvědčená, že s tím nic nemůžu udělat ani to nikomu říct. Šikana mi tak časem zničila sebedůvěru a sebeúctu.
Temná mračna přejdou
Narodila jsem se a vyrůstala v Belgii, kde jsem vystudovala ergoterapii, ale od roku 2012 žiji ve Velké Británii. Měla jsem štěstí, že když mi bylo 19, otevřela se mi cesta k uzdravení a k nastolení víry v lepší život. Teď jsem šťastná manželka a matka dvou nádherných dětí, čtyřletého kluka a dvouleté holčičky.
Nedávno jsem četla spoustu příběhů mladých lidí, kteří spáchali sebevraždu kvůli šikaně, například 10letá holčička nebo 13letá dívka, které neustále šikanovali a nazývali je „šeredami“.
Je mi z jejich ztráty tak smutno. Chápu duševní muka, kterými si musely procházet, a ten hluboký strach, úzkost a nesnesitelné trápení, den za dnem. Když nevidíte konec tunelu a máte totální pocit beznaděje a samoty, je velice těžké jít dál.
Ale bez ohledu na to, kolik si člověk vytrpí, mohou to být jen dočasná temná mračna, která se rozplynou nebo se objeví zlomový bod, který vás zavede do zářivé budoucnosti. Jak říkají někteří lidé, po dešti přijde slunce.
Z hloubi srdce vím, že život je obrovsky cenný a smysluplný, a proto jsem napsala svůj příběh v naději, že to pomůže někomu druhému, kdo je třeba v podobně těžké situaci.
Po každém dešti vyjde slunce. Bez ohledu na to, kolik člověk trpí, temné mraky se nakonec rozplynou a znovu bude krásný, jasný den.
Dětství plné strachu a osamocení
Můj dřívější život byl plný strachu a osamění, jak během základní, tak střední školy. Od šesti do dvanácti let jsem chodila domů skoro každý den s pláčem, protože mě šikanoval jeden kluk ve škole. Posmíval se mi a nadával mi, ať jsem dělala nebo říkala cokoliv. Bála jsem se ho a nechtěla jsem, aby to moji rodiče pověděli ve škole, jenže postupně mne to proměnilo na dítě s velice nízkým sebevědomím.
Jednou byla moje sebeúcta nabourána ještě víc. Když jsem se snažila povědět asistentce, která na nás dohlížela ve školním autobuse, že mě ten kluk šikanuje, nejenom že mi nepomohla, ale dokonce si ze mě dělala legraci. A když ten kluk popřel, že by mě šikanoval, postavila se na jeho stranu a řekla mi pár urážlivých slov. Řidič a ostatní děti v autobuse to všichni slyšeli, ale nikdo se mě nezastal.
Asistentka ve školním autobuse nejenom že mi nepomohla, ale dokonce si ze mě dělala legraci.
Ve dvanácti jsem byla ráda, že můžu ze základky odejít na střední, ale situace se místo toho ještě zhoršila.
Sebeúcta na nule
Začalo to, když jsem jednou čekala na školní autobus. Několik holek, o nichž jsem si myslela, že jsou moje kamarádky, se mi začaly posmívat, ale neřekly mi, proč. Cítila jsem se zraněná a ponížená.
To byl ale jen začátek. Později začaly vytvářet kliky a schválně mě mezi sebe nebraly. Časem jsem si tak vybudovala pocity osamělosti a vnitřní nejistoty. Po incidentu v hodině biologie se moje neustálé myšlenky na to, že jsem ošklivá a bezcenná osoba, utvrdily do přesvědčení. Když jsem musela před třídou mluvit, byla jsem celá zarudlá. Aby to nebylo vidět, sedávala jsem v první řadě a vlasy si zakrývala obličej z obou stran. Nikdo mi tak nemohl vidět do tváře, když mě kantor vyvolal.
Loretta (první zleva v druhé řadě) při focení s třídou.
Krutost a bezcitnost
I mimo školu existovala jedna holka, která mě terorizovala a obtěžovala pokaždé, když se naše cesty setkaly, a navíc s krutostí, kterou jsem nedokázala pochopit.
Snímek Loretty Duchampsové, když byla na střední škole.
Za nějaký čas jsem seděla na lavičce v parku, když se ke mně přiblížila ta stejná holka. Řekla něco jako: „Kdo si jako myslíš, že seš? Moc si o sobě myslíš!“ Celá otřesená jsem rychle utekla.
Jednou, to bylo v místním klubu pro mládež, mi ta samá holka začala vyhrožovat a prstem si přejela před hrdlo, aby naznačila, že mě zabije. Dodnes si vybavuji ten strach, který jsem v ten moment pocítila. Utekla jsem domů a dlouho, dlouho brečela.
Úvahy nad smyslem života
Tohle je jen pár příkladů toho, jakým tyranizováním jsem si během svých školních let prošla. V té době jsem si myslela, že neexistuje nikdo, na koho bych se mohla obrátit o pomoc, a tak se ze mě stala mistryně v zatajování. Nikomu jsem o těchto incidentech neřekla, ani své rodině. Předstírala jsem, že jsem normální holka, ale přitom jsem uvnitř byla celá traumatizovaná.
Vzpomínám si, jak když mi bylo 16, ležela jsem každou noc na posteli a přemýšlela nad tím, že nechci mít takový zoufalý život a říkala si, k čemu je život, kde musím tolik trpět a nakonec stejně umřít.
Ve věku 16 let se Loretta vážně zaobírala smyslem života a utrpení.
Zároveň mi hlavou probíhalo obrovské množství existencionálních myšlenek: Co je smyslem života? Přišla jsem sem, abych byla mučena, a tím to končí? Anebo je pro mě přichystána nějaká cesta, něco, co mám naplnit a jen se čeká, než to objevím?
Tyto otázky nakonec vedly k událostem, které navždy změnily můj život k lepšímu, protože ve mně zažehly duchovní jiskru, vědomou stránku, která byla sice mou součástí, ale byla úplně udušená, dokud jsem nebyla schopna ji znovu oživit.
Duchovní hledání
Díky mým rodičům, kteří se snažili nalézt smysl života, jsem se začala zajímat o spirituální věci. Rodiče mě seznámili s meditací, jógou a starými naukami, jako buddhismus nebo taoismus. To všechno mi přineslo úlevu a jakési útočiště a ujištění, jež jsem nikdy předtím nezažila.
Loretta se svými rodiči a mladším bratrem. (archív L. D.)
Když jsem hledala odpovědi na otázky, jako „proč jsme na tomto světě“, moje zvědavost rostla a já se plně ponořila do vlastního hledání duchovna. To nakonec vedlo k objevení toho, co mě doslova navrátilo zpátky do života.
Narazila jsem na to jednoho dne v roce 2006, když mi bylo 19. Zúčastnila jsem se s rodiči jedné spirituální akce a jedna starší paní nám dala letáček o disciplíně zvané Falun Dafa. Je to tradiční čínská praxe, která učí, jak se kultivovat neboli zlepšovat svou mysl a tělo následováním principů pravdivosti, soucitu a snášenlivosti, a tím dosáhnout moudrosti a duchovního osvícení.
Tato metoda učí sadu čtyř cvičení ve stoje, meditaci v sedě a morální učení vyložené v knize zvané Zhuan Falun. Dozvěděla jsem se, že Falun Dafa se věnuje víc než 100 milionů lidí po celém světě a že jeho učení je vždy zdarma.
Loretta při meditaci Falun Dafa.
Návrat sebevědomí
Zhuan Falun mi zodpověděl všechny otázky, které jsem o životě a jeho smyslu měla. Pomohl mi pochopit moudrost tkvící v braní věcí zlehka a vždy reagovat s laskavostí na každou situaci, i když se může zdát, že je ke mně někdo neférový, zlý nebo krutý. Dozvěděla jsem se, že upřímnost, laskavost, trpělivost a sebeovládání patří mezi ctnosti, jež jsou součástí původního pravého já každého z nás.
Pocítila jsem hluboký pocit štěstí, který jsem nikdy předtím nezažila. S tím, jak jsem se začala cítit silnější, odpuštění a optimismus nahradily mou zlost, zášť a myšlenky na pomstu, které jsem si za ty roky kvůli šikaně vytvořila.
Loretta se svou dcerkou.
Začala u mě znovu sílit sebedůvěra, takže když se mě někdo na univerzitě snažil ponižovat, dokázala jsem se s tím vypořádat důstojně. Jednoho dne, během mojí stáže, došlo k incidentu, kdy jsem pracovala pod dohledem kantorky v denním centru pro duševně postižené osoby.
Loretta se svým manželem v Londýně.
Jednou ke mě ta kantorka sarkasticky prohodila: „Ještě nikdy jsem nikoho nevyhodila. Ráda bych poznala, jaké to je, někoho vyhodit.“ Když jsem odpověděla uctivě, ale sebejistě, překvapilo ji to, možná i díky mé asertivitě, nicméně mě nechala výcvikem úspěšně projít.
Přeměna zevnitř
Znovu jsem získala svůj hlas a dokázala jsem reagovat sebevědomě a s plným vědomím svých schopností, a to všechno díky osobní a duchovní přeměně, kterou jsem si niterně prošla. Bylo to díky učení Falun Dafa.
Loretta Duchampsová na akci Falun Dafa, kde předvádí cvičení této kultivační disciplíny.
Těm, kdo mě předtím šikanovali, jsem úplně odpustila a nechovám vůči nim žádnou nenávist. Zároveň se v kultivaci neustále posunuji dopředu díky principům Falun Dafa – pravdivosti, soucitu a snášenlivosti – a opouštím své pocity strachu a méněcennosti.
I když se můžeme každý spolehnout, že život má pro nás nachystané těžké zkoušky a trápení, věřím, že uvnitř každého z nás je síla a pocit smysluplnosti, které jsou součástí božské dobroty, jež v našich životech působí.
Doufám, že můj příběh pomůže druhým, kteří právě zažívají šikanu nebo jiné těžké chvíle, a že i oni najdou víru v tuto vyšší moc a objeví před sebou zářivou budoucnost a nový směr.
Loretta Duchampsová se svým manželem při meditaci Falun Dafa v den své svatby.
Poznámka redakce:
Falun Dafa je kultivační praxe pro zušlechťování těla a mysli, která učí pravdivosti, soucitu a snášenlivosti jako cesty ke zlepšení zdraví a morálky a k dosažení duchovní moudrosti. Více informací naleznete na www.falundafa.org. Všechny knihy, hudba ke cvičení, instrukce a další zdroje jsou k dispozici zdarma.
Čtěte také:
Finanční poradce našel klid a smysl ve Falun Dafa
Němka procestovala 55 zemí, aby našla smysl života, nakonec objevila Falun Dafa v Ladaku
Erudovaná kardioložka unikla smrtelné nemoci nečekaným způsobem
Super-modelka Pooja Mor prozrazuje, jak ji meditace „drží při zemi“ ve světě módy
Bubeník Davida Bowieho, Sterling Campbell – závislosti na alkoholu a drogách se zbavil za 2 týdny
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích. Zdroj.
