Není to tak dávno, co svět obletěl příběh anglického batolete Alfieho Evanse, které zemřelo v nemocnici poté, co ho lékaři, i navzdory prosbám rodičů a veřejnosti, odsoudili k smrti.
Lékaři odmítli nevyléčitelně nemocného chlapečka dál udržovat uměle při životě. Soudní bitva o právo doktorů odpojit 23měsíčního Alfieho od přístrojů, se táhla několik měsíců a sám papež František nabídl chlapci léčbu ve vatikánské nemocnici.
Alfie trpěl vzácným onemocněním mozku a podle lékařů nemělo smysl v léčbě pokračovat. Zemřel pět dnů poté, co byl odpojen od přístrojů.
Webstránky Life Site News citovaly italské noviny La Nuova Bussola Quotidiana, podle nichž zdravotní personál vpíchl Alfiemu čtyři různé látky potom, co si jeho otce zavolali na neobvyklou půlnoční poradu. To bylo dvě hodiny před smrtí.
„Tohle byl malý chlapeček, který byl plně naživu, a ne to, co se snaží tvrdit nemocnice, že když má někdo poškození mozku, je mimo kontrolu, takže ho musí zabít,“ prohlásil katolický poslanec Evropského parlamentu, Steven Woolfe.
Když se Woolfe setkal s představiteli nemocnice, bavili se „jenom o tom, jak by mohli život Aflieho ukončit“.
Otec Alfieho natočil video, aby doktorům ukázal, že stav jeho malého synka se zlepšil, když mu přestali v nemocnici podávat léky.
Rodiče zoufale prosili zaměstnance britské nemocnice, aby se na důkazy podívali a poslanec Woolfe napsal několik apelačních dopisů britské premiérce, ministrovi zdravotnictví i řediteli nemocnice Alder Hey – všechno marně.
Nemocnice byla kritizována nejenom za to, že odmítla respektovat přání rodičů, aby byl jejich syn léčen v Itálii, ale také kvůli tomu, že Alfieho nekrmila 24 hodin po odpojení všech přístrojů.
U nemocnice čekala helikoptéra, která byla připravena dítě odvést do Itálie v případě, že to soudy dovolí. Chlapeček dokonce dostal na poslední chvíli italské občanství, aby mohl být z Anglie přepraven. Přesto všechny snahy vyšly vniveč a nemocniční oddělení, kde byl Aflie hospitalizován, bylo střeženo policií pro případ, že by ho chtěli rodiče „unést“.
Nejde ovšem o první případ, kdy se Alder Hey ocitla v centru skandálu.
Server Natural News napsal, že nemocnice má „otřesnou minulost“ odebírání orgánů. Autor Mike Adams tvrdí, že ústav je napojen na „kriminální gang s dětskými orgány“, který má za desítky let na svědomí odebrání více než 100 tisíc orgánů malým dětem. Tyto orgány měly údajně skončit v nemocnicích po celé Velké Británii.
Jak odhalila zpráva BBC z roku 2001, nemocnice Alder Hey v minulosti přiznala, že žijícím dětem vyjímá orgány a „dává“ je farmaceutické společnosti výměnou za „dary v hotovosti“.
Britský ministr zdravotnictví, Alan Milburn, tehdy uvedl: „Pro rodiče dětí léčených v Alder Hey jde o další hluboce znepokojivou zprávu,“ napsal deník The Guardian.
V roce 2005 informoval ten stejný list, že „si patolog z Alder Hey dělal zásoby dětských orgánů“. Obviněný lékař, který byl v nemocnici vedoucím fetální a kojenecké patologie, odebral dětem orgány tajně a bez souhlasu rodičů.
Alder Hey není přitom jedinou britskou nemocnicí, která byla obviněna ze skladování lidských orgánů bez souhlasů příbuzných. V roce 2013 publikoval deník The Sun své vyšetřování, kde obvinil nemocnice Guy’s a St Thomas’ Hospitals v Londýně z ukládání mozků a dalších orgánů zesnulých osob, včetně dětí. Tyto orgány měly zřejmě sloužit k testování.
Kanadský filmový producent Leon Lee ve svém dokumentárním snímku Člověk na prodej: Černý obchod s orgány v Číně (Human Harvest: China’s Organ Trafficking) popisuje ještě temnější praktiky s lidskými orgány.
V Číně, kde nefunguje systém dobrovolného dárcovství, kvete multimiliardový ilegální obchod s orgány. Pro orgány jsou tam zabíjeni političtí vězni, většinou následovníci meditační praxe Falun Gong.
Lukrativní obchod s orgány, které se využívají pro transplantace, byl poprvé vyzrazen v roce 2006 jednou pracovnicí nemocnice na předměstí Šen-jangu. Podle ní byly pro orgány zavražděny až čtyři tisíce stoupenců Falun Gongu. Kromě toho dodala, že její manžel, který působil ve stejném zařízení jako chirurg, se jí přiznal, že odebral rohovky asi dvěma tisícům příslušníků zakázané meditace.
Znepokojivé zprávy prezentované i v americkém kongresu odhalují, proč se Čínská lidová republika může chlubit čekacími lhůtami na orgán už od 1–2 týdnů, zatímco ve světě jsou tak krátké doby naprosto nemyslitelné.
„Neexistuje žádný jiný způsob, jak tohle vysvětlit,“ míní kanadský obhájce lidských práv David Matas, který se tématikou dlouhodobě zaobírá.
Koncem 90. let, kdy Komunistická strana Číny Falun Gong zakázala, bylo v Číně podle zpráv státních médií až 100 milionů osob, které se této duchovní disciplíně věnovaly. Experti uvádějí, že čínský režim tyto meditující zavírá do pracovních lágrů a vězení, kde jim dělá krevní testy a využívá je jako živou databanku orgánů.
Vždy, když si někdo přiletí do Číny transplantovat orgán, jeden z těchto vězňů svědomí, jehož krevní skupina odpovídá skupině příjemce, je jako ovce na porážku odvlečen na operační stůl.
Čínský režim tato obvinění popírá. Nejdřív sice přiznal, že na orgány používá popravené vězně, ale v roce 2017 svá předchozí tvrzení zase kategoricky popřel.
Kanadští vyšetřovatelé David Matas a David Kilgour, kteří byli nominováni na Nobelovu cenu míru, svědčili společně s publicistou Ethanem Gutmannem, autorem knihy Jatka, před několika světovými parlamenty, kde vypovídali, že podle jejich odhadů je ročně v čínských nemocnicích transplantováno 60 až 100 tisíc orgánů, cifra výrazně vyšší než oficiálních „10 tisíc“, jak tvrdí čínská vláda.
„Čínská vláda obchoduje s orgány za účelem zisku již příliš dlouho a my máme silné důkazy, že praktikující Falun Gongu byli k odběrům orgánů vyčleněni,“ potvrdil člen americké Sněmovny reprezentantů, Chris Smith.
Veřejnost nezůstala k tomuto tématu chladná, kdy jen mezi červencem a listopadem 2013 podepsalo petici organizovanou Lékaři proti násilnému odebírání orgánů (DAFOH) na 1,5 milionu lidí.
Převzato od partnerské televizní stanice NTD. Přeložil O. H.; Zdroj.
Podpořte prosím tento článek jeho sdílením na internetu.