20180618 break victim
(Peter Sjo/ Unsplash)

Oběť je podle slovníku osoba, která byla podvedena, oklamána, poškozena, zraněna či zabita jako důsledek zločinu, nehody či dalších událostí.

Tyto věci zažije v průběhu života každý, když ne fyzicky, tak emocionálně. Všichni jsme někdy obětmi, obětmi životních překážek a těžkostí. Z psychologického hlediska je zdravé přiznat si, že trpíme a zažíváme bezmoc.

Přesto je razantní rozdíl mezi někým, kdo se cítí jako oběť určité situace, a mezi osobou, která trpí mentalitou oběti a udržuje si identitu oběti.

Všichni známe lidi, kteří jakoby neustále vzpomínali na nějaké nespravedlnosti, kterých se jim dostalo – jak jim druzí odepírají to, co potřebují, chtějí a zaslouží si, nebo je proti jejich vlastní vůli ovládají. Nebo jak je život proti nim a že je vesmír trestá. Možná vy sami jste někdo, to takto vnímá život.

Pořád se cítit jako oběť života nebo milovat někoho, kdo má pocit, že je sám obětí, je bolestivé a těžké. Zde jsou tři případové studie, abychom ilustrovali některé z nejběžnějších forem mentality oběti a co nám odhalují.

Případ 1

Manželé Mary a Phil jedou na dovolenou. Mary se postarala o všechny rezervace a naplánování cesty a požádala Phila, aby si ověřil u taxi služby čas vyzvednutí. To ráno, kdy mají odjíždět, se Phil ležérně zmíní, že taxi bylo potvrzeno na čas, který by mohl být dost pozdě na to, aby stihli let. Mary Phila požádala, aby čas vyzvednutí pozměnil, na což on zareagoval tím, že se nemusí o nic bát a že změna není nutná.

Mary byla frustrovaná, zmatená a rozzlobená. Její reakcí bylo, že se rozhodla nechat čas vyzvednutí být, a místo toho se utápěla ve vzteku na manžela. Dalších několik hodin strávila tím, že si vytvořila příběh o oběti, kde ji Phil ovládá a obírá ji o její dovolenou, tu, kterou ona zajistila a kterou si tolik zaslouží.

Jak to viděla ona, Philovo rozhodnutí, že čas vyzvednutí měnit nebude, z ní udělal bezmocnou oběť, v jejíž moci není dostat to, co chce. Rozhodla se, že to riskne a nechá taxík přijet dle domluvy a bude tím riskovat, že jim uletí letadlo a přijde o dovolenou. A to všechno jen proto, aby si hýčkala svou identitu oběti a dokázala manželovi, že je to jeho chyba.

Analýza: Pro Mary pramení mentalita oběti z neschopnosti nebo neochoty převzít vlastnictví svých vlastních požadavků a potřeb. Bez ohledu na volbu, kterou učinil její manžel, Mary chtěla letadlo stihnout a cítit se po cestě na letiště uvolněně. O dovolenou nepochybně stála. Také si přála manžela, který se o její potřeby postará. Tři z těchto čtyř potřeb nebyly možné. Jedna ano. Místo, aby převzala kontrolu na tím, co chce, což by obnášelo tak jednoduchou věc jako změnit u taxi služby čas vyzvednutí, použila svou energii na to, aby s manželem psychicky bojovala za to, že jí ničí dovolenou.

Případ 2

Peterovo podání svého života je o tom, že ho ovládají druzí, a on musí pořád poslouchat nároky druhých a nemůže o ničem rozhodovat sám. Nedávno mu jeho dcera takhle po ránu sdělila, že je jí zima, a poprosila ho, aby spravil topení, protože podle ní dobře nefungovalo. To Petera hodilo do plného módu oběti a související zášti.

Měl pocit, že ho jeho dcera záměrně ovládá, a on je teď donucen strávit celý den opravou topení, aby se ona nemusela cítit nepohodlně. Také byl přesvědčen, že když problém okamžitě nevyřeší, bude potrestán a obviňován z dceřiny nespokojenosti. Znovu byl obětí, obětí potřeb všech druhých, kde se jeho slovo nepočítá.

Analýza: Peterova mentalita oběti je způsobena pocitem bezmocnosti, který s danou situací nesouhlasí. Někdo jako Peter se nejdřív začne cítit bezmocně, a pak to promítá do druhých, kteří jsou ti, kdo mu „rozkazují“. Peter nedokáže tolerovat nepohodlí své dcery, a má pocit zodpovědnosti za nápravu. Také mu chybí povědomí či zvědavost ohledně kořene svých pocitů bezmocnosti. Ten pocit tam byl už předtím, než došlo k popisované situaci. A podobně jako u Mary, chybí tu schopnost respektovat své vlastní tužby a potřeby, což zahrnuje nechuť strávit den opravou kotle.

 

Případ 3

 

Lisa ještě neměla tento měsíc ani den volna, částečně kvůli vlastní volbě, a částečně protože firma měla hodně práce. Když ten tolik očekávaný den nastal, vzbudila se do zvuků deště bubnujícího na střechu. Lisa strávila první dvě hodiny svého rána přemýšlením o tom, jak ji Bůh trestá a jak je proti ní celý vesmír. Ona toužila jen po opalování se na dece. Chce toho snad tolik? Očividně.

Analýza: Lisina mentalita oběti je druhem negativního narcisismu. To je přesvědčení, že vesmír a chování všech lidí kolem se točí kolem ní. Všechno se děje kvůli ní a v souvislosti s ní. Věří, že Bůh a další lidé mají za primární cíl potrestat ji.


Jak se prolomit mentalitou oběti

Existuje spousta věcí, které můžete udělat, abyste změnili svou mentalitu oběti. Tyto přístupy můžete také doporučit někomu jinému kolem sebe, kdo se propadl do sebelítosti.

1. Převezměte zodpovědnost za své vlastní potřeby a nároky. Rozhodněte se, co chcete a co je pro vás důležité. Pojmenujte to a udělejte, co je třeba, aby k tomu došlo – kvůli sobě. Nemarněte čas obviňováním těch, kdo nechtějí ty samé věci jako vy, a nečekejte na to, že se k vám přidají nebo vám pomohou. Zaměstnejte se starostí o to, co je důležité pro vás, a druhé z toho vynechejte.

2. Procvičujte si říkat „ne“. Pokud něco udělat nechcete a reálně to ani udělat nemusíte, prostě to nedělejte. Nezapomínejte, že máte dovoleno mít své vlastní potřeby, stejně jako jiní lidé.

3. Přestaňte obviňovat. Když se uslyšíte, že někoho obviňujete, ať už jiné lidi, svět, život nebo kohokoliv, řekněte si nahlas „stop“ a odvraťte od těch obviňujících myšlenek pozornost.

4. Najděte kořen svého pocitu bezmocnosti. Než si vykonstruujete svůj další příběh o tom, jak vám někdo krade vaši moc, zajímejte se o skryté pocity bezmocnosti, které situacím předcházely.

5. Buďte na sebe hodní. Když ze svého utrpení obviňujete vesmír a život, opravdu si tím nepomáháte a nebudete se cítit líp. Tím, že se chopíte role oběti, svou bolest jen navyšujete. S identitou oběti trpíte nejenom tím, co se přihodilo, ale ještě navíc přidáváte myšlenky, že jste prokletí, že se vás život a vůbec všichni snaží dostat a že vás vesmír nenávidí. (Je vám z toho líp?)

6. Zaměřte se na pomoc druhým. Když se utápíte v mentalitě oběti, celý svět je jen o vás a vaší bolesti. Místo toho si s laskavostí přiznejte své trápení a pak zvažte, jak byste mohli pomoci druhým. Ano, jde to proti vaší intuici, ale čím víc máte pocit, že je vám něco upíráno, tím víc potřebujete rozdávat. Nabídnout laskavost a dobrotu je ten nejzaručenější protilék na uvažování typu „já chudáček“.

7. Procvičujte si vděčnost. Mentalita oběti se soustřeďuje na vaše utrpení a na to, čeho se vám nedostává. Zkuste svůj náhled kompletně změnit a zaměřit se na jednu věc, která je pro vás důležitá, která vás baví a které se vám dostává. Přesuňte svou pozornost z toho, co vám chybí na to, co máte.

8. Hledejte cesty, jak danou situaci změnit. Když se cítíte jako oběť, sami se přesvědčujete, že nemůžete okolnosti změnit. Jenže to není téměř nikdy pravda. Zaměstnejte se tím, jak se snažit situaci zlepšit, i když se to zdá nemožné.

9. Procvičujte si empatické naslouchání. Když nasloucháte druhým lidem, zkuste poslouchat s cílem procítit ze srdce, co vám říkají. Přestaňte se soustředit na to, co musíte udělat s tím, co vám druzí říkají, co vy si o tom myslíte nebo cokoliv jiného, co má s vámi co do činění. Poslouchejte, jako byste byli „jedno ucho“ a nedovolte, aby se vám do cesty dostal zbytek vašeho já.

10. Procvičujte si odpuštění. Když hrajete roli oběti, rozhodujete se, že se budete držet hořkosti a zloby a jistoty, že vám bylo ublíženo – bez ohledu na to, jaké mohly být úmysly té druhé osoby. Místo toho, abyste zamořovali svůj vlastní prožitek myšlenkami plnými zášti, pokuste se aplikovat soucit a pochopení druhé osoby. Začněte s novým návykem – každý den si zkoušejte odhazovat zášť a odpouštět.

Žít jako oběť nebo s obětí není žádná legrace. Ale dobrá zpráva je, že když si to uvědomíte, když máte touhu změnit se a nové návyky můžete tu mentalitu oběti přerůst. Život plný vděku a laskavosti je daleko lepší než život plný zášti a hořkosti a obviňování vyšší moci. To, jaký pocit z vás vesmír a druzí lidé budou mít, si ve skutečnosti určujete vy sami svými volbami.


Nancy Colierová je psychoterapeutka, pastorka a publicistka. Bloguje pro Psychology Today, The Huffington Post, pořádá workshopy a je autorkou několika knih o vnímavosti a osobnostním růstu. Se svými klienty pracuje i přes Skype. Její internetové stránky jsou NancyColier.com.    

Z angličtiny přeložil O. H.

Čtěte také:
 

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.