Lyskonoh ploskozobý, dospělá samice ve svatebním šatě. (Wikimedia Commons)
Lyskonoh ploskozobý, dospělá samice ve svatebním šatě. (Wikimedia Commons)
Praha – Česká ornitologie zaznamenala světový úspěch. Ornitologovi Vojtěchu Kubelkovi se podařilo publikovat v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů světa Science článek zabývající se vlivem změny klimatu na míru predace hnízd bahňáků vychází 9. listopadu 2018.

Na článek šestičlenného mezinárodního týmu[1] odkazuje také titulní strana s fotografií bahňáka lyskonoha ploskozobého.

„Tři a půl roku intenzivní práce bylo završeno ohromnou radostí,“ říká Kubelka, který se studiu bahňáků, jedinečné ptačí skupiny podnikající extrémně daleké migrace a obývající rozličná prostředí, podrobně věnuje od roku 2007.

Vědecký článek Global pattern of nest predation is disrupted by climate change in shorebirds se zabývá mírou predace hnízd bahňáků, tedy sežráním vajec například liškami nebo krkavcovitými ptáky.

„Přišli jsme na to, že v posledních desetiletích došlo k zásadnímu nárůstu míry predace* hnízd, a to zejména v oblastech s výraznějším oteplováním a vyšší mírou klimatické nestability, v Arktidě je tento nárůst až trojnásobný,“ shrnuje ornitolog svůj příspěvek do diskuse, jak klimatické změny ovlivňují přírodu. 

„Predace je takový způsob obživy, kdy predátor (český ekvivalent „kořistník“, který se ale prakticky nepoužívá) získává potravu lovem kořisti, tj. zabíjením a konzumací celých živočichů (predace může být někdy vztažena i na rostliny, v tom případě je to každý pták, který sezobne jedno semeno, ale mimo teoretickou ekologii se to takto nepoužívá). Tedy v našich zeměpisných šířkách jsou predátory například liška, vlk, kuna, lasička, jestřáb, krahujec, puštík, ale i slunéčko sedmitečné, střevlíci, pavouci, atd.,“ upřesňuje Zdeněk Vermouzek, předseda ČSO.

Podle Kubelky jsou hnízda lyskonohů ploskozubých napadána druhotně predátory, kterým ubyla jejich přirozená kořist, a musí se tedy spokojit s náhražkou. 


Článek je součást Kubelkovy obhájené disertační práce na Katedře ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Intenzivně na něm pracoval od roku 2015.

„Shromáždili jsme unikátní dataset 38 191 hnízd z celého světa. Data jsme čerpali z dříve publikovaných prací i našeho sběru v terénu,“ komentuje osmadvacetiletý ornitolog.

Skupina bahňáků je pro tento typ výzkumu ideální.

„Jejich hnízda, zpravidla na zemi spoře vystlaná kotlinka se čtyřmi nebo třemi vajíčky, mají tu výhodu, že napříč světem vypadají podobně pro potenciální predátory, a navíc míra jejich predace je hojně studována, takže materiálu je dostatek,“ dodává Kubelka.

Ke studiu bahňáků Kubelku inspirovala akce České společnosti ornitologické (ČSO).

„V roce 2007 jsem se účastnil ornitologického kurzu Členové členům v Jizerských horách. O jedinečnosti bahňáků tam hovořil dnes již bohužel zesnulý významný český bahňákář Pavel Žďárek. Jeho přednáška mě nadchla natolik, že jsem do několika týdnů inicioval vznik Skupiny pro výzkum a ochranu bahňáků (SVOB)[2] v České republice, pracovní skupiny ČSO,“ popisuje Kubelka, který je koordinátorem skupiny.

Kubelka je od roku 2004 členem ČSO a od roku 2014 i členem jejího výboru. Ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek si Kubelkova úspěchu velmi cení.

„Ten, kdo publikuje v časopise Science, patří mezi vědeckou špičku. Česká ornitologie má ve světě dlouhodobě dobré jméno a tohle je věc, která to potvrzuje,“ komentuje Kubelkův úspěch Vermouzek.

* Z hlediska užšího slova smyslu je predace vrcholný článek pastevně-kořistnického potravního řetězce. Vždy se tedy striktně jedná o masožravý (popř. všežravý) druh žijící dravým způsobem života. Pravá predace zahrnuje i pojídání semen a vajec, jelikož semena a vejce jsou potenciální organismy

Podle zdroje: TZ ČSO

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.


Poznámky:

[1] Tým pracoval ve složení Vojtěch Kubelka, Miroslav Šálek, Pavel Tomkovich, Zsolt Végvári, Robert Freckleton, Támás Székely. Členové ČSO jsou Vojtěch Kubelka a Prof. Miroslav Šálek z České Zemědělské Univerzity.


Vojtěch Kubelka
se narodil v roce 1989 v Českých Budějovicích. V roce 2014 absolvoval magisterský program na katedře ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, poté pokračoval pracovní praktickou stáží na University of Bath ve Velké Británii a letos úspěšně ukončil doktorské studium na Univerzitě Karlově. Od roku 2004 je členem České společnosti ornitologické, od roku 2006 členem výboru Jihočeského ornitologického klubu a od roku 2014 i členem výboru ČSO, od roku 2007 je koordinátorem Skupiny pro výzkum a ochranu bahňáků v ČR, od roku 2014 je členem výkonného výboru mezinárodní bahňákářské skupiny (International Wader Study Group), jejíž celosvětovou konferenci spolupořádal v roce 2017 v Praze.


Bahňáci jsou skupina dlouhokřídlých ptáků s 245 druhy po celém světě, od pobřeží po pouště, přes tropické pralesy, velehory, až po arktickou tundru. Většina druhů se pohybuje na mořském pobřeží, ve vnitrozemí na bahnitých nebo bažinatých místech. V ČR hnízdí pravidelně devět druhů, desítky dalších pravidelně protahují. Nejtypičtějším zástupcem v ČR je čejka chocholatá, hnízdící v zemědělské krajině. Další jsou například kulíci, vodouši, břehouši, sluky, jespáci a další. Většina bahňáků má tenký a dlouhý zobák, někdy ohnutý nahoru nebo dolů, který používají k nalezení potravy v zamokřené půdě, písku nebo bahně rybníků. Hnízdí na zemi, snáší obvykle tři až čtyři vejce. Mnohdy dochází k prohození rolí pohlaví, kdy barevnější samice mezi sebou soupeří o samce, kteří se poté sami starají o snůšku a mláďata. Často se rodičovská péče může měnit i v rámci jednoho druhu na základě působení řady faktorů.



[2] SVOB (http://svob.czweb.org) volně navazuje na Skupinu pro výzkum bahňáků v České a Slovenské republice, která fungovala 30 let do roku 1998.