Štefan Füle, bývalý eurokomisař, ministr a velvyslanec, nyní člen představenstva CEFC Group (Europe) Company a. s. (Se svolením Institutu pro politiku a společnost)
Štefan Füle, bývalý eurokomisař, ministr a velvyslanec, nyní člen představenstva CEFC Group (Europe) Company a. s. (Se svolením Institutu pro politiku a společnost)

V poslední době se hojně probírají závažné případy infiltrace vlivu čínského režimu do australské nebo americké společnosti a do blízkých zemí, jako jsou Tchaj-wan nebo Vietnam. Dalo by se bez nadsázky říci, že na poplach bije také Evropská unie, která aktivně vyhodnocuje rizika a strategie rostoucího čínského vlivu v zemích unie. A jaké formy přebírá onen „skrytý vliv“ v České republice?

Poučení o formách „skrytého“ ovlivňování přináší například kniha australského univerzitního profesora Clive Hammiltona nazvaná „Tichá invaze“ (Silent Invasion). Tichá a nesnadno pozorovaná je především v tom smyslu, že v dlouhodobém měřítku postupně ovlivňuje konkrétní lidi a instituce uvnitř společnosti, které krok za krokem mění představy veřejnosti o Číně. Zkrátka, vykreslují režim komunistické strany Číny pozitivněji, než jaký ve skutečnosti je a jak jedná.

Experti tento přístup nazývají „soft power“ neboli „jemná síla“, obvykle prosazovaná finančními pobídkami ve spojitosti s nátlakem nebo různými druhy pobídek či pohrůžek, ať už ekonomických či diplomatických. V psychologii je tento manipulativní přístup někdy nazýván „dobrý a zlý policista“.

Evropský parlament ve Zprávě o situaci v oblasti vztahů mezi EU a Čínou z roku 2018 uvádí, že „čínské vedení postupně a systematicky zvyšuje úsilí o převedení svého ekonomického významu do formy politického vlivu“, a dále, že „strategickými komunikačními činnostmi zaměřenými na ovlivňování evropských politických a ekonomických činitelů, sdělovacích prostředků, univerzit a akademických nakladatelů a širší veřejnosti“ se pokouší čínský režim vytvářet „pozitivní obraz země“.

Dále EP uvádí, že čínský režim využívá k ovlivňování veřejného mínění „síť“ sympatizujících Evropanů napříč společnostmi a velký počet studentů z pevninské Číny, kteří nyní studují v celé Evropě. Zdroj

Z informací zveřejněných již v roce 2012 v článku Rudý koberec je zřejmé, že čínská výzvědná služba je schopna dlouhodobě sledovat Západní společnost a vybírat v ní lidi, kteří by pro ni mohli vykonávat určité role v rámci „soft power“, která nemusí být u jednotlivce velká a na první pohled patrná, ale jako spojitá síla skupiny subjektů může ve společnosti získávat zásadní vliv a měnit veřejné mínění. Ukazuje to také nedávný případ odhalení zneužívání sítě LinkedIn čínskými agenty ve Francii.

Kolik lidí si už nedovolí říkat pravdu

Vliv čínského režimu můžeme částečně ilustrovat na situaci bývalého vysokého českého politika Štefana Füleho, který je nyní členem správní rady čínské společnosti CEFC Europe, která je právě přebírána čínskou státní společností CITIC.

Na besedě pořádané Institutem pro politiku a společnost s názvem „Čínský vliv v ČR. Může být zvyšování čínských aktivit ohrožením pro naši zemi?“ vystoupil Füle jako jeden z řečníků. Na jeho projevu můžeme pozorovat různá omezení. Za prvé je z jeho pozice zřejmé, že nebude kritizovat porušování lidských práv (a řadu dalších věcí), kterých se čínský režim v Číně dopouští, a které čítají celou paletu činů, jenž by v České republice byly trestně stíhány jako zločiny.

Zmiňme například zneužívání moci k pronásledování celé řady skupin obyvatel, ať už pro jejich náboženské vyznání, etnickou příslušnost nebo angažovanost v obraně lidských práv a podobně. Je nutné specifikovat, že to co nazýváme pronásledováním, obsahuje: očerňování ve státem řízených médiích, zatýkání, věznění a mučení za účelem takzvané „převýchovy“. Je třeba vědět, že tato čínským režimem oficiálně zmiňovaná „převýchova“ končí v mnoha případech fyzickou újmou a nezřídka smrtí, což můžeme bez výčitek svědomí nazvat vraždou nebo politickou vraždou. Zjednodušeně řečeno, mluvíme o režimu, který se neobává sáhnout na lidské zdraví, život nebo rodinu a vydírat kohokoliv, pokud jde o udržení absolutní moci nebo prosazení určitých zájmů.

Štefan Füle si nemohl na besedě dovolit o těchto věcech mluvit vůbec. Byť je občanem České republiky a žije pod ochranou ústavy ČR, sám si zvolil, že omezí svoji ústavou zaručenou „svobodu slova“ a nebude o těchto věcech mluvit. V praxi to znamená, že pokud chce setrvat na pracovní pozici, kterou financuje čínská firma, potažmo čínský režim, nebude o těchto otázkách hovořit, jinak „poletí na hodinu“ ze své pozice. Dalšími náznaky čínského vlivu bylo bagatelizování toho, že by čínský režim mohl být nějakým způsobem „nebezpečný“, a uvádění, že „respektuje, že se to někde dělá jinak“.

U lidí, kteří jsou v situaci jako je pan Füle (obchodují s čínským režimem nebo jsou jím dokonce zaměstnáváni) musíme automaticky počítat s tím, že i když o zločinech čínského režimu vědí, nebudou o nich mluvit, protože jim to vlastní zájem, v tomto případě setrvávání na placené pozici, nedovoluje.

A nejsou to samozřejmě pouze čeští představitelé CEFC, kteří budou mlčet. Je celá řada dalších lidí, institucí a podniků, kteří jsou v podobné situaci a dohromady už mají plošný dopad na to, jak je situace v Číně vykreslována a veřejností chápána. Úplně stačí, aby všichni mlčeli, a bude se zdát, že kromě obchodování a masivní výroby „made in china“ se v Číně nic neděje.

(Vpravo) Sinolog Martin Kříž v pořadu Máte slovo na otázku existence zločinů čínského režimu a porušování lidských práv odpověděl: „S ničím takovým jsem se v Číně nesetkal.“ (screenshot / ceskatelevize.cz)
(Vpravo) Sinolog Martin Kříž v pořadu Máte slovo na otázku existence zločinů čínského režimu a porušování lidských práv odpověděl: „S ničím takovým jsem se v Číně nesetkal.“ (screenshot / ceskatelevize.cz)


Chci cestovat do Číny = budu mlčet

Vezměme si například pozici sinologa, který chce v rámci svojí práce a výzkumu cestovat do Číny. Je obecně známo, že čínský režim vede tvrdou vízovou politiku a neváhá zablokovat vízum komukoliv, kdo by se vyjadřoval o Komunistické straně Číny kriticky. Zmiňme případ, kdy čínské úřady odmítly vpustit do Číny Miss Kanada 2015 Anastasii Lin na soutěž Miss World, nebo zrušení víz zahraničním reportérům zpravodajských agentur, protože odhalili korupci čínských úředníků. Obsáhlou listinu „nežádoucích osob“, mezi nimiž jsou i mnohé světové osobnosti, jako herci Richard Gere nebo Christian Bale doplňuje například zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš. Vyhlídka obyčejného sinologa nebo podnikatele je potom velice „deprimující“ a jasná. Pokud bude veřejně kritizovat čínský režim, už se do Číny nepodívá.

Například bývalý zpravodaj České televize v Číně Tomáš Etzler byl v Číně 23 krát zatčen při pořizování reportáží. Podobné zážitky má z Číny také zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš.

Rád bych se vrátil ke staršímu případu, kdy sinolog Martin Kříž, který chtěl stále překračovat hranice ČLR, v pořadu Máte slovo na otázku existence zločinů čínského režimu a porušování lidských práv odpověděl: „S ničím takovým jsem se v Číně nesetkal.“ Naproti tomu uznávaní čeští sinologové, jakými jsou Olga Lomová nebo Martin Hála, situaci v Číně pojmenovávají velmi přesně. Informují veřejnost otevřeně o událostech v Číně a nazývají věci pravými jmény. Je také jasné, že šíření pravdivých informací obětovali možnost cestovat do Číny, protože jejich jména čínský režim okamžitě pošle na listinu „persona non grata“, čili „nežádoucí osoba“.

Pokračujme přes českého prezidenta Miloše Zemana, české politiky a podnikatele se zájmy v Číně. Ti všichni budou následovat model „veřejně mlčet“, či hůře - ještě tu a tam přihodit nějakou tu propagandu z dílny čínského režimu viz. „Tibet, dalajláma a v Číně vždycky vládla totalita“ a podobně. Tito lidé mlčí, aby si režim neznepřátelili a mohla pokračovat jejich politicko-ekonomická výměna.

Hongkongský kardinál Joseph Zen před lety prohlásil, že „Západ v Číně zaprodal své hodnoty“ a je to poměrně přesné, protože dochází k výměně hodnot za byznys, tedy v konečném důsledku za peníze.

Bývalý ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček, který v pořadu Máte slovo prohlásil, že „prezident může špitat do ouška“ (pravděpodobně čínského prezidenta), aby ovlivňoval věci, rozumějme oním „správným směrem“, jak už bylo řečeno. (screenshot / ceskatelevize.cz)
Bývalý ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček, který v pořadu Máte slovo prohlásil, že „prezident může špitat do ouška“ (pravděpodobně čínského prezidenta), aby ovlivňoval věci, rozumějme oním „správným směrem“, jak už bylo řečeno. (screenshot / ceskatelevize.cz)


Taktika „nechat Čínu, ať se otevírá“ a „špitat do ouška“

Štefan Füle na zmiňované besedě také prohlásil, že politika přístupu k Číně je taková, že ekonomická spolupráce s Čínou napomáhá k jejímu otevírání se světu, během čehož mohou ti lidé, kteří jsou v přímém styku s úředníky čínského režimu „nějak“ promlouvat a ovlivňovat je „správným“ směrem. Rozumějme, pomáhat k přechodu čínského režimu k nějaké snesitelnější a lidštější formě vlády.

Podobný přístup naznačoval také bývalý ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček, který v pořadu Máte slovo prohlásil, že „prezident může špitat do ouška“ (pravděpodobně čínského prezidenta), aby ovlivňoval věci, rozumějme oním „správným směrem“, jak už bylo řečeno.

Nakolik tento přístup funguje nebo bude fungovat a jaký je pozitivní dopad tohoto mlčení a údajného „špitání do ouška“, zatím není nikterak viditelné. Vidíme však nesporné známky toho, že čínský režim využívá finančního přebytku k převedení totalitní společnosti do nového věku. Moderní technologie slouží k odposlouchávání, sledování a pronásledování obyvatel. Čína také účinně přeměňuje Západní země k obrazu svému masivní infiltrací, čemuž je i podle Evropského parlamentu třeba se účinně postavit a nezdá se, že by „mlčení a špitání do ouška“ mělo tyto obranné účinky, naopak vytváří v oblasti veřejného mínění představu, že v Číně komunistická strana dnes žádné zločiny nepáchá.

Hra na schovávanou a „zlomené srdce čínského lidu“

Tradiční čínská kultura a čínská historie, si již ve světě dávno svoje místo vydobyly a jsou vnímány jako hodnotné a úctyhodné. Co ovšem potřebuje zlepšit pověst a image, je komunistická strana Číny, která si chce dobrou pověst zaplatit (koupit) nebo vynutit.

Čínský režim se často schovává za pojmy „Čína“ nebo „čínský lid“, jen aby nemusel čelit otevřené kritice a odpovídat na ni. Když budeme kritizovat čínský režim, rozumějme Komunistickou stranu Číny, potom nezřídka dostaneme oficiální reakci v podobě: „Právě jste zlomili srdce čínského lidu“. Nebo budeme čelit podobné otázce jakou položil zaměstnanec čínského velvyslanectví v Praze herci Janu Budařovi: „Co máte proti Číně? Co máte proti čínskému lidu?“.

Herec Jan Budař byl pozván k „pohovoru“, protože žádal o vízum do ČLR kvůli natáčení snímku Czech made man. A cože to udělal proti čínskému lidu a Číně? V roce 2008 se zúčastnil akce Pochodeň za lidská práva a nesl pochodeň z Karlova mostu směrem k Čínskému velvyslanectví. Tato pochodeň putovala světem paralelně s olympijskou pochodní u příležitosti Letních olympijských her v Pekingu.

Jak již může být zřejmé, čínský režim je schopen umlčovat kritické hlasy celé řady lidí. Navíc o způsobech, jakými je schopen zajít ještě dále a vytvářet o sobě pozitivní názory, by se dala sepsat celá kniha.

„Mě například pozvali na pohovor, když jsem žádal o čínská víza. Chtěli, abych jim vysvětlil, co mám proti Číně. Řekl jsem, že proti Číně nemám nic. ´A proti čínskému lidu máte co?' ptal se ten pan úředník. Proti lidu nemám už vůbec nic,“ řekl Jan Budař. (Kamil Rakyta / Epoch Times)
„Mě například pozvali na pohovor, když jsem žádal o čínská víza. Chtěli, abych jim vysvětlil, co mám proti Číně. Řekl jsem, že proti Číně nemám nic. ´A proti čínskému lidu máte co?' ptal se ten pan úředník. Proti lidu nemám už vůbec nic,“ řekl Jan Budař. (Kamil Rakyta / Epoch Times)


Řízené mlčení a budování pozitivního obrazu „jediné naděje pro Čínu“

Čínský režim se prohlašuje za „Čínu“ a „jedinou budoucnost pro Čínu“ a také „jediný hlas“ a tak dále. Shrňme to slovy svobodného světa do synonymních pojmů „absolutní moc, totalitní stát, plošná cenzura médií a internetu, kádrování a ovládání školství, vymývání mozků místních obyvatel od mateřské školky po vysoké vzdělávání“ a tak dále. Navíc mnozí Číňané tomu skutečně věří, a jakmile budete kritizovat čínský režim, budou to brát osobně nebo si budou myslet, že kritizujete jejich zemi. Nejsou schopni kritického myšlení nebo rozlišování mezi čínským režimem, Čínou a sami sebou. Jak například ukazuje reportáž z australského kampusu, kde se redaktor dotazuje čínských studentů. Více zde...

Vyvážení totality do Evropy

Čínský režim v zahraničí nepostupuje cestou přizpůsobení se hodnotám Západu a svobodných zemí, aby získal uznání a úctu. Postupuje cestou zavedených léta tříbených totalitních praktik manipulace, ovlivňování, cenzury, finančních pobídek a zastrašování, které praktikuje v Číně.

Můžeme zmínit například projekt nazvaný „Konfuciův institut“. Pokud pomineme, že Konfucius, jehož učení se stalo základem čínského státu během mnoha čínských dynastií, byl komunistickou stranou Číny označen za „nepřítele číslo jedna“, při bližším rozboru této instituce zjistíme, že s učením Konfucia nebo prastarou čínskou kulturou nemá institut nic společného. Výzkum této věci by vydal na samostatný článek, který jsme ostatně publikovali dříve a můžete jej nalézt zde: Konfuciův institut - nový kabát Čínské vlády?

Tyto instituty jsou zřizovány na zahraničních vysokých školách, jeden máme také v Olomouci, a mají za úkol infiltrovat Západní akademickou obec a ovlivňovat ji ve prospěch čínského režimu. A také načerpávat zpravodajské informace o Západní akademické obci. Rozumějme, v některých případech dosahuje toho, aby na vysokých školách nevznikaly studie kritické vůči čínskému režimu. Rozumějme, pokud čerpáte finance od čínského režimu, budete ho zároveň kritizovat? Činnost Konfuciova institutu do hloubky rozebírá například kanadský dokument Ve jménu Konfucia.

Poté tu a tam nějaký vysokoškolský funkcionář pochválí spolupráci s „Čínou“ a pokud nikdo nekritizuje a občas pochválí, je image prosperující země, s níž každý rád obchoduje, na světě, protože všude se dočteme o ekonomickém vzestupu Číny. Kde jsou násilné represe a porušování lidských práv? Kde jsou zinscenované soudní procesy a politické vraždy? Alespoň v ČR je toto téma ve vysokých politických kruzích diskutováno velice okrajově a velice opatrně. Kde jsou koncentrační tábory v Sin-ťiangu nebo pronásledování duchovního hnutí Falun Gong? No když se o nich nikdo nezmiňuje, potom už se asi Čína polepšila a je to dnes „moderní přátelská země, kam by se každý rád podíval“. Toto můžeme považovat za plošný výsledek vynuceného mlčení u celé řady subjektů.

Spojitá nádoba

Spojíme-li tyto faktory: politický vliv čínského režimu, který je v ČR zřejmý a způsobil odklon od otevřené polistopadové obrany lidských práv; vliv mlčení, které dobrovolně podstupují podnikatelé, politici a další, kteří chtějí do Číny nadále jezdit a vydělávat tam peníze; akademický vliv spojený s činností čínského velvyslanectví a Konfuciova institutu; a například činnost TV Barrandov a týdeníku Týden, koupených čínskou CEFC, které po této transakci přešly na neutrální až pozitivní zpravodajství o „Číně“ (zdroj AMO). Když tyto vlivy spojíme dohromady, dostaneme částečný obraz toho, jak zdeformovaný dojem o stavu současné Číny je schopen čínský režim na Západě (a v České republice) vytvářet.

Zvažme také, že jsem v článku pominul řadu dalších faktorů, které se staly předmětem zprávy české tajné služby BIS a jiných zahraničních tajných služeb o zvyšujícím se vlivu čínské rozvědky, působení infiltrace a pole ovlivňování ještě plošnějším dojmem.

Je ale třeba zmínit, že si za to můžeme také především my sami, když mlčíme.

Čínská rozvědka skutečně zblízka sleduje obyvatele Evropy

Rád bych také jako poslední věc zmínil případ, který ukazuje čilou činnost čínských tajných služeb v Evropě a spolupráci východoevropských zemí s Čínou na umlčování kritických hlasů vůči zločinům páchaným čínským režimem. Jedná se o případ zachycený v dokumentu The Blacklisted.

V Srbsku se v roce 2014 konal CEE-China summit. Několik desítek příznivců meditační praxe Falun Gong, mírumilovné, ale v Číně tvrdě pronásledované skupiny, se pomocí e-mailů domluvilo, že odjedou do Bělehradu společně protestovat. Pocházeli z různých evropských zemí. Na polovinu z nich čekala srbská policie přímo na letišti. Na druhou polovinu čekali policisté v hotelu, který si pronajali, a zatkli je hned po příjezdu na hotel. Dotyční byli vyhoštěni ze země nebo zadržováni ve vězení po dobu návštěvy čínského premiéra. Více zde...

Pokud si to promyslíme, musela zatčení předcházet rozsáhlá a dlouhodobá zpravodajská činnost, otevírání cizích e-mailů a spolupráce srbského státu s čínskou zpravodajskou službou. Ukazuje se, že čínská rozvědka dlouhodobě monitorovala skupiny lidí, kteří se v evropských zemích věnují meditační praxi Falun Gong a sledovala jejich e-mailovou komunikaci (pravděpodobně i telefonické hovory), z nichž zjistila, kam se chystají odcestovat, jaký let použijí a jaký hotelový pokoj si pronajali.

Na závěr doporučuji několik materiálů k tématu infiltrace čínského režimu do Západních společností:


Film: In the Name of Confucius (Ve jménu Konfucia)

Kniha: Silent Invasion (Tichá invaze)

Projekty: Sinopsis, Hlídací pes



Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.