Mnich Ťi-kung, který byl proslulý tím, že pomáhal chudým a zastával se utlačovaných. Socha mnicha Ťi-kunga ve Wan-caj Ču-sien Cave Park v Ču-chaji, Čína.
Ťi-kung byl slavný mnich, který žil za dynastie Jižní Sung (1127–1279). Občas ho lidé nazývali také Tao-ťi. O Ťi-kungovi se až dodnes vypráví mnoho pověstí, jak svými nadpřirozenými schopnosti pomáhal lidem, bránil chudé a trestal zlomyslné.
Jednoho dne, když si Ťi-kung chodil po svých almužnových obchůzkách, uviděl, jak prodavač psího masa sedí ve venkovní latríně. Prodavač na straně ulice nechal dva koše plné čerstvě vařeného masa společně s tyčí na záda, na které koše nosil.
Ťi-kung díky svým schopnostem viděl, že se budova brzy zřítí a ruiny připraví muže o život. Pomyslel si: „Ne. Neměl by zemřít! Prodavač je skvělým příkladem, jak děti mají ctít své rodiče a předky. Svět se od něho může učit.” Přešel ulici, hodil si jeho tyč přes ramena a začal utíkat i s koši plnými masa. Současně z plných plic volal: „Podívejte! Někdo tu nechal dva koše s masem! Vezmu je a odnesu je do svého chrámu!“
Prodejce masa to uslyšel a okamžitě vyběhl ven z latríny. Přidržoval si kalhoty a volal za mnichem: „Hej mnichu, ty koše jsou moje, nech ty koše být!“
Neuběhl ani pár kroků, když za sebou uslyšel ohromné burácení. Když se ohlédl, uviděl, že se celá budova zhroutila. Lekl se a pomyslel si: „Svatá dobroto, ten mnich mně zachránil život. Bez něho bych byl zcela jistě mrtev.“ Ťi-kung se jen pousmál a vrátil mu koše s masem.
Mnich mu řekl: „Jsi dobrým a uctivým synem. Až doprodáš všechno své maso, jdi rovnou domů, tvoje matka na tebe čeká.“
Prodejce masa, jménem Chu-san, se takto živil už několik let. Společně se svojí matkou a ženou žil v ulici Čchien-tchang.
Chu-san vycházel s lidmi ve svém okolí velmi dobře, ale s vlastní matkou dobré vztahy neměl. Od rána k ní byl nepříjemný, byl vulgární a měli mezi sebou časté neshody. Jeho dobrotivá žena to viděla a byla by ráda, aby byli spolu za dobře. Často s ním o své tchýni mluvila a prosila ho: „Tvá matka je už tak stará, tak se už s ní prosím nehádej.“ Chu-san na to nic neřekl a jen si dál hleděl svých pracovních povinností.
Jednoho dne Chu-san doma vařil maso a požádal manželku, aby na maso dohlédla, než se vrátí. Z trhu přinesl dva psy – fenu i se štěňátkem. Vynesl je na dvůr, fenu uvázal a šel zpátky do domu pro nůž, aby oba psy zařízl. Na dvorku si nůž odložil na zem a vrátil se ještě do domu pro mísu. Když se vrátil na dvůr, nemohl nůž nikde najít. Šel se tedy zeptat své ženy: „Ženo, nesebrala‘s mi nůž?” „Ne, nevzala,” odvětila ona.
Obraz „Vzorová úcta k rodičům” pocházející z dynastie Song, který je připisován malíři Ma Che-č'ovi (1131–1189). Národní palácové muzeum v Tchaj-peji, Tchaj-wan. (Public Domain)
Po chvilce hledání našel nůž pod ležícím štěnětem. Stěně vidělo, že se mu Chu-san chystá zabít matku, a tak odneslo nůž v tlamě pryč a lehlo si na něj svým tělem. Chu-san psa odkopl a pes běžel okamžitě k matce a lehl si jí na krk. S vyceněnými zuby civěl pes na Chu-sana a z psích očí se mu hrnuly slzy.
Ohromený Chu-san odhodil nůž a běžel do domu s křikem, kterým vylekal i svou ženu. Chu-san si pomyslel: „I pes je lepší, než jsem já. On ví, kdo se o něj staral, neměl by to člověk také vědět? Poté se vrátil na dvůr a promluvil k oběma psům takto: „Nebudu vás zabíjet. Pokud chcete, můžete zůstat a já pro vás připravím jídlo. Pokud budete chtít jít, jste volní.“
Poté odešel do pokoje, který patřil jeho matce, kleknul si jí k nohám a pověděl: „Prosím odpusť mi, že jsem se k tobě nechoval s úctou. Chyba byla na mojí straně.“
Jeho žena prohlásila: „Uvidíš, že od této chvíle, kdy ses začal dobře chovat ke své matce, budou naše životy mnohem šťastnější.”
Chu-san dál pověděl: „Až doprodám poslední psí maso v hrnci, změním živobytí. Nebudu už zabíjet zvířata.“
Ten samý den odešel prodat své poslední maso, když si najednou potřeboval nutně odskočit. Položil koše na stranu ulice a spěchal do venkovní latríny. Před jistou smrtí v troskách spadlé místnosti ho v ten den zachránil mnich Ťi-kung. Lidé se možná mohou ptát, proč je Chu-san nazýváný příkladem úcty k rodičům, přestože byl tak hrubý ke své matce.
Tento příběh naznačuje, že rozdíl mezi dobrem a zlem se skrývá v jedné naší myšlence. Přestože se Chu-san na začátku nechoval dobře ke své matce, v okamžiku, kdy si to uvědomil, své chování změnil. Začal ke své matce projevovat hluboký respekt a úctu. Jeho dobrotivé úmysly převážily ty špatné a vše ostatní se pak napravilo. Jeho zlovůle se zcela vytratila. A proto ho Ťi-kung zachránil a prohlásil o něm, že je „nejlepším vzorem úcty k předkům”, od kterého se svět může mnohé učit.
Stejně tak, když člověk vykonává celé roky jen to dobré, a najednou má zlý úmysl. Ten ho může dovést až k tomu, aby opravdu něco zlého vykonal. Vše dobré, co kdy udělal, bude k ničemu, protože ve chvíli, kdy se tato myšlenka v jeho hlavě urodí, je už skutečně špatným člověkem.
Volba mezi dobrem a zlem spočívá v jedné jediné myšlence. Laskavá myšlenka je nesmírně důležitá a přináší požehnání. Proto se o ní také říká, že „Buddhovo světlo září všude“.
Překlad a redakční úprava původního článku newyorské redakce: Martina Halámková Tomlinson.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
