Kamenná socha Lao-c u u Čchüan-čou na úpatí hory Čching-jüan. (Thanato – vlastní dílo, CC BY-SA 3.0)
Feng Š' z dynastie Čchin měla syna, který byl milé a chytré dítě. Již od mládí bylo zřejmé, že je poněkud odlišný. Když uslyšel ostatní zpívat, tvrdil, že plakali. Kde jiní viděli barvu bílou, on viděl černou. Kde ostatní cítili příjemnou vůni, on cítil nepříjemný zápach. Když ostatní tvrdili, že jídlo je hořké, on ho shledal sladkým. Zkrátka vnímal tento smrtelný svět úplně obráceně než ostatní.
Zanedlouho se začaly šířit zvěsti, že její syn je poblázněný. Samotná Feng Š‘ začala být sužována obavami o duševní zdraví svého syna. Slyšela, že stát Lu je proslulý svou spravedlností a prosperitou. Žilo tam mnoho šlechetných a vznešených lidí včetně Konfucia. Doufala, že v tomto prostředí se najde někdo, kdo bude schopný jejího syna vyléčit. A tak se společně sbalili a vydali na cestu.
Během své cesty projížděli městem Siang-i, kde narazili na tajemného muže s bílými vlasy. Postarší muž byl Lao-c‘. Feng mu svěřila, jaký je účel jejich cesty a její úmysl najít pomoc ve státě Lu. V odpovědi se Lao-c‘ hlasitě zasmál.
„Jak můžeš vědět, že je tvůj syn poblázněný?“ odvětil. „Nikdo dnes nedokáže rozlišit mezi tím, co je správné, a co nikoliv. Lidé si mylně zaměňují dobré se zlým a naopak.“
Lao-c‘dále řekl: „Sebezájem a strach z osobní ztráty přiměly lidi vnímat svět obráceně. To je skutečná poblázněnost. A jelikož je každý poblázněný, tento fakt si neuvědomují. Pokud by lidé mluvili tak jako tvůj syn, byli byste vy považování za blázny? Takzvaní šlechetní muži státu Lu jsou těmi nejzmatenějšími. Vládnou způsobem, že apelují na přechodné populární rozmary, než aby spoléhali na svůj zdravý rozum! Tvůj syn má čistou mysl a přesto chceš, aby ho léčili duševně zmatení lidí. Není to legrační? Vezmi svého syna a vraťte se domů.“
„Tři ochutnávači“ od Hakuina Ekakua, jednoho z nejdůležitějších osobností v historii japonského zen-buddhismu. (Public Domain)
Říše kultivujícího
Hakuin Ekaku (1686–1769), známý v čínštině jako zenový mistr Paj-jin, je hlavní postavou v historii japonského zen-buddhismu.
Jednoho dne se Hakuin vydal do města prosit o almužnu. U jedné z domácností narazil na pána domu, který se s ním odmítl podělit o jídlo. Hakuin to respektoval a nevadilo mu to. I přesto se rozhodl na chvíli zůstat stát vedle dveří. To majitele domu dopálilo a velmi se rozzlobil. Ve vzteku popadl koště a udeřil Hakuina tak nešikovně, že mnich na místě omdlel.
Blízko místa, kde Hakuin žil, provozoval známý obchodník úspěšnou prodejnu. Ačkoliv to bylo nezvyklé, jeho dcera byla svobodná a těhotná. Její rodiče byli ponižováni a neustále se dcery dožadovali, aby odhalila identitu otce dítěte.
Mladá žena chtěla mermomocí ochránit totožnost mladého muže a věděla, že její otec Hakuina velmi respektuje, a tak prohlásila, že otcem dítěte je on. Rodina se vydala do chrámu, aby mnicha s novinkou konfrontovali. Když si to vše Hakuin vyslechl, odvětil: „Opravdu je tomu tak?“
Poté, co se dítě narodilo, vzala rodina dítě do chrámu se slovy: „Tady je výsledek tvých chlípných činů!“ Zpráva se rychle rozšířila a další lidé následovali, aby přišli mnicha odsoudit. Hakuin tím nebyl znepokojen a pečlivě se o dítě dál staral.
O rok později dcera již dále nemohla snést duševní muka z vykonstruované lži, a tak řekla rodičům pravdu. Ti, obeznámeni s novou skutečností, pocítili hluboký zármutek. Celá rodina se opět vydala do chrámu tentokráte s omluvou. Hakuin se usmál a předal rodině dítě se slovy: „Opravdu je tomu tak?“
Všechny tyto zkušenosti byly bolestivé, avšak měly svůj důvod a hodnotu. Kultivující, jejichž mysl dosáhne takové říše, disponují velkou snášenlivostí a projevují nesmírnou toleranci.
Přeloženo do angličtiny Dorou Li. Tyto příběhy jsou přetištěny a publikovány s povolením autora knihy Treasured Tales of China vol. 1, jež je dostupná na Amazonu.
Překlad a redakční úprava článku newyorské pobočky The Epoch Times: Petr Matějček.
Více příběhů ze staré Číny zde.
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
