Drama / Historický
Belgie / Lucembursko, 2018, 117 min
Scénář: Robert Rodat

Hrají:

Matthias Schoenaerts, Léa Seydoux, Colin Firth, Max von Sydow, Michael Nyqvist, Peter Simonischek, Martin Brambach, Geoffrey Newland, August Diehl, Steven Waddington, Matthias Schweighöfer, Joel Basman, Gustaf Hammarsten, Lars Brygmann, Guido De Craene, Artemiy Spiridonov, Bjarne Henriksen, Pit Bukowski, Miglen Mirtchev aj.


„Kolik máme času?“  Pár minut,“ odpovídá chvilku před koncem jeden z námořníků přeživších výbuch torpéda v ponorce, avšak dosud marně čekajících na pomoc od svých vlastních vojenských sil. Pokud šlo z pozůstatků námořníků doložit, jaká byla jejich poslední chvíle, mohla být takto scéna autentická.

Filmů, které byly natočeny na téma – dát přednost zachování vojenských nebo strategických tajemství (anebo prestiže) před záchranou lidských životů, bylo natočeno vícero. Kursk je však realita, která se odehrála. Ruská jaderná ponorka pojmenovaná po městu, jež bylo svědkem největší tankové bitvy v dějinách, se potopila 20. srpna 2000 v Barentsově moři.

Člověk trpící klaustrofobií se určitě nemůže stát námořníkem na ponorce, a možná i divák bude mít potíže během filmu, který se většinou odehrává pod vodou, na mořském dně.

Pár záběrů na šedé Barentsovo moře s plující flotilou nechává diváka nadechnout studeného vzduchu, kapitánova nebo admirálská uniforma působí efektně oproti modrým blůzám námořníků v ponorce.

Kursk byl postaven r. 1994, se svou délkou 155 metrů a čtyřmi podlažími byl největší útočnou ponorkou, zkonstruovanou ještě za sovětské éry. Nesl torpéda a poháněn byl jaderným pohonem, avšak údržba a obnova severní flotily si žádala své, a na to Ruská federace neměla potřebné prostředky. Závadnost námořní techniky se promítá do celého filmu – vyslané záchranné plavidlo dosedne několikrát na únikový otvor z torza ponorky, avšak – dochází mu baterie. Je nutno se zvednout a vyjet na hladinu – bez námořníků, které mělo plavidlo zachránit. Baterie se nabíjí 12 hodin. A kde jsou rezervní?

Na to admirál věcně odpovídá: Ty byly prodány spolu s lodí, která dnes vozí turisty na prohlídku vraku Titaniku.



Prodané ponorkové hodinky

Co přecházelo tragédii? Přestože z Moskvy nepřišly námořníkům výplaty, věnují se bujarému veselí na svatbě jednoho z nich. A to i za cenu, že jeden prodá své „ponorkové hodinky“. Prozíravého diváka hned napadne, že veselí bude vystřídáno smutkem.

Nepříliš pozorně nakládají námořníci do ponorky svou zátěž, už tehdy konstatují, že teplota torpéda je zvýšená. Ale – je to v normě. Ve chvíli, kdy Kursk vyplouvá z přístavu na svou misi, doprovázen zraky rodinných příslušníků, působí velebně.

Klíčový a opravdu napínavý okamžik filmu nastává, když námořníci opět zjistí, že teplota v torpédu stoupá, a to nezvykle rychle. Stále však „odpovídá normě“. Na žádost, zda by bylo možno se torpéda zbavit – tedy je vystřelit v zapovězených vodách, je kapitánem zamítnuta. Zda měl kapitán čas svůj omyl pochopit, se nikdo již nedozví. Torpédo vybuchlo na palubě, a tím se poroučelo několik sekcí a životy téměř stovky námořníků.

Zbylá posádka přežívá díky duchapřítomnosti některých lépe vycvičených a zkušenějších mužů na zádi, v prostoru, který ještě dokáže produkovat kyslík. Otvory kolem těsnění hřídelů šroubů se mezitím dovnitř tlačí Barentsovo moře, které v srpnu mívá nejvýš 12 stupňů Celsia.

Aby mohli dále dýchat, je třeba vyrábět kyslík, proto musejí námořníci podstoupit riskantní potopení se do zaplaveného sektoru pro baterie – a to je další napínavá scéna… Superoxidové kazety byly získány pro výrobu kyslíku, ale podle jedné verze se možná staly výbušným materiálem, který ukončil život zbylé posádky.

Vyprávění vtipů o ledních medvědech uvolňuje hysterii některých členů posádky, ale čas neúprosně kvapí.

Někteří uvěznění námořníci psali dopisy na rozloučenou své rodině, fakta o výbuchu a co se odehrálo, je možná v tu chvílí nenapadlo zaznamenat:

… „Je příliš velká tma na psaní, ale pokusím se o to. Zdá se, že nejsou žádné šance, 10–20 %. Doufejme, že aspoň toto bude někdo číst. Zde je seznam osob z druhé sekce, kteří jsou teď v devítce a pokusí se odsud dostat. Pozdravy všem, není třeba zoufat. Kolesnikov,“ zní autentický poslední dopis.

Na souši se mezitím odehrávají pohnuté scény, kdy rodinní příslušníci pod vlivem nejasných zpráv zažívají mučivé otázky, bez odpovědí.

Admiralita podává vyhýbavé, navíc nepravdivé zprávy o stavu ponorky, která byla roztržena výbuchem a dosedla na mořské dno do hloubky asi 100 metrů.

Rodinní příslušníci vědí, že Barentsovo moře není hluboké 500 m, jak se jim snaží admiralita namlouvat, a to prohlubuje jejich nedůvěru i nejistotu. Rodiny se bouří, na tiskové konferenci vypukne tahanice, kterou zachycují kamery – v té době už byla cenzura v Rusku poněkud uvolněna.

Ovšem – staroruské způsoby charakteru „Na lidských životech nezáleží“, „Jednou jsi jako námořník složil přísahu, že budeš sloužit vlasti, máš závazek“ – se zde rovněž promítají.

Matthias Schoenaerts, který hraje námořníka, jenž se ujal velení zbylé posádky, vystupuje jako zkušený námořník. Shovívavě uděluje rady těm, kteří neprošli úplným výcvikem, neboť i takoví se v posádce nacházejí. Jako vůdce je spíš obětavý, než rozkazující, ale nijak výrazně se na roli nepodepsal.

Snad nejvíce charismaticky působí Colin Firth ve vedlejší roli britského důstojníka, který je ve stálé známosti ruského admirála Gruzinského. Nabízí neodkladnou pomoc ruské posádce, avšak je odmítán a pomoc odkládána. Firth na to reaguje věcně. Pomoc je tak dlouho odkládána, až je pozdě.

Existují dvě verze způsobu úmrtí zbylé posádky. Podle jedné mohl být zbytek ponorky postupně zaplaven mořem, než se k nim dostala pomoc.

Scénárista Robert Rodat (Zachraňte vojína Ryana) si vybral druhou možnost – po vyzvednutí ponorky byly nalezeny použité superoxidové patrony, které sice pomohly vyrábět kyslík, ale jejich zásobník při kontaktu s vodou exploduje. Vzniklý pořár pak sebral posádce zbylý kyslík a voda stoupla.

Nepodaná ruka

Dovětek ke způsobům ruské admirality se promítá při pohřbu, kdy malý chlapec odmítne podat ruku admirálovi, který projevuje soustrast, a po něm tak učiní další děti a pozůstalí.

Chlapec pak obdrží nazpět otcovy ponorkové hodinky, které táta prodal před svatbou svého kamaráda, když nedošly výplaty a on chtěl nakoupit…  Hoch je dostává nazpět od původního kupce.

Příběhy jednotlivých účastníků jsou věrohodné a velmi pravděpodobné. Vedle vynikající hudby Alexandre Desplata toho však není moc co dodat. Událost je sama o sobě silným příběhem, režisér Vinterberg ji však rozmělnil mezi pokus o civilní výpověď tragédie versus snímek podle holywoodských šablon.

Skutečný děj je sám o sobě zdrcující obžalobou politicko-byrokratických způsobů ve vedení Ruské federace, pro které životy námořníků a děti bez svých tátů nejsou důležité. Divák se neubrání pocitu, že opět zbytečně zemřeli lidé, pro které bylo možno něco udělat.

Přestože děj působí jako zředěný odvar a nemá dost spádu, aby více upoutal pozornost, i tak se stává důstojným pomníčkem námořní tragédie.

Schéma a konstrukce jaderných ponorek stejného typu jako Kursk byly a jsou dodnes vojenským tajemstvím.


Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.