Po zlomení prostého dřevěného kříže na louce Budínce byl vztyčen nový se symbolickou kolejnicí. (Někteří zabití Němci byli nalezeni poblíž železnice). (Z. Danková / ET ČR)
Od poloviny 19. století bydlela v tom vesnickém domku nad kamenným tarasem německá rodina, generaci za generací, Czeplovi se jmenovali. Původně se psali „Tschőpl“. Před domem byla maličká zahrádka. U předních vrat stodoly byl dvorek, ze zadních vrat stodoly se vjíždělo na malý pozemek za stodolou. Jejich majetek čítal asi 2,25 ha.
Nebyli úplně chudí, říkalo se jim domkáři (domkář je obyvatel vesnice, který vlastnil pouze obydlí, příp. nepatrnou výměru polí nebo zahrádku.) Poslední německá rodina, která v domku bydlela, moc životního štěstí nepobrala. Josef Czepl sloužil v kapli česko-německé vsi jako kostelník. Anna Czeplová chodila v pajerském (kroj místní německé skupiny) jako většina německých obyvatel obce. Sloužilo u nich české děvče, zřejmě za byt a stravu. Měli jednu dcerušku Marii.
Pamětnice ze vsi probírá svoje vzpomínky. Pamatuje se každého Němce. (Zdenka Danková / ET ČR)
Mařenku však zaskočilo, že víko rakve se potom zavřelo a obrázek zůstal vevnitř. Domů se vrátila s pláčem. Maminka se jí ptala, zda tolik pláče pro malou Mary. Když uslyšela, že dcerka přišla o nejmilejší obrázek, utěšovala ji, že od pana faráře dostane jiný. A kromě toho, zesnulou dívenku obrázek doprovodí na cestě do nebe, a je to od Mařenky pěkný dárek na rozloučenou.
Za dva roky na to umřel domkář Czepl, Anna v domku osaměla. Později se vdova podruhé vdala, vzala si za muže Franze Ripela z blízkého Dobronína. Přišel za ní do domečku, ve kterém pak spolu žili i přes válku. Děti neměli.
Co způsobila hnědá košile...
Ve starší obecní kronice Stříteže najdeme jméno Franz Rippel mezi jmény padlých ve 2. světové válce. Takto to podal kronikář. Avšak – Franz Rippel ze Stříteže č. 50 – k wehrmachtu nikdy nenarukoval.
Obec Střítež, původně česko-německá Schrittenz, Zámecký rybník. (Zdenka Danková / ET ČR)
Ve skutečnosti se stal členem NSDAP 1. dubna 1939 a byl organizován u všeobecných SS v nejnižší hodnosti SS-Mann. Možná i nosil hnědou košili. To je možné. Nikdo nedosvědčil, že by za války někomu škodil. Během válečných let setrvával ve vsi na svém hospodářství.
J. Vybíhal o jeho smrti uvádí: „V databázi německých poválečných úřadů je uvedeno, že pravděpodobně zemřel 27. května 1945 v obci Deutsch-Schützendorf Dobronín, louka Budínka) včetně zmínky, že byl zabit Robertem Kautzingerem. („Jihlavsko ve stínu říšské orlice“)
Nacifikace obce
Když se vrátíme k době na počátku války, okolo 15. března 1939 se místní Němci se nijak nemobilizovali, ale přišli „ordneři“ z blízkých Heroltic, německé vsi, a ti odvedli z domácností všechny české muže a zavřeli je do školy. Zdejší Němci se českých sousedů spíše zastávali, nakonec je propustili, ale potřebovali někoho zatknout, tak odvezli starostu Wastla. Kromě toho chodili „ordneři“ oblečení v černých rajtkách, hnědých košilích a černých vázankách co chvíli na vlakovou zastávku a naivně očekávali, že vlakem přijede sám Hitler.
V době války na vsi nebyla přílišná nouze o jídlo. Jen někteří sousedé spolu přestali mluvit. Sousedé mluvící dvěma jazyky předtím spolu léta vycházeli, ale fašistická propaganda zapůsobila i zde.
Květen 1945 na Budínce
Po konci války, během května 1945 přišli členové Revolučních gard do domů (místní lidé mezi gardisty nebyli), sebrali některé německé muže a zavřeli je do stodoly v Dobroníně. Přišli také pro Franze Rippela. Jeho žena v domku nad tarasem opět zcela osaměla.
Její tragédie však ještě pokračovala. Podle stávajících zákonů Anna o svůj dům přišla, byla umístěna do sběrného tábora a potom odsunuta do Německa, samotná. Do země, kde sotva koho znala, když její domov byl celý život ve vsi na Českomoravské vysočině. Zda se vůbec dověděla, že se podruhé stala vdovou, nevíme.
Po jedné tancovačce v Dobroníně, koncem května 1945, se někteří místní posilnili alkoholem a vyvlekli uvězněné německé sousedy na louku zvanou Budínka, kde je brutálně zlikvidovali. Tato kauza byla otevřena až po více než 60 letech. Kosterní pozůstatky se na louce opravdu našly a identita některých se potvrdila. Franz Rippel, Annin manžel, byl identifikován podle testů DNA. O jeho smrti se v dalekém Německu vdova Anna zřejmě nedozvěděla, po 65 letech neměl ani svůj hrob.
Na louce Budínce někteří místní lidé vztyčili kříž z úcty k mrtvým, avšak museli trpce vzdorovat nesouhlasu značné části místních obyvatel. Zabité Němce nechtěla obec pohřbít ani na místním hřbitově.
Jejich vrazi nebyli nikdy potrestáni. Ukrývali se za svou ztrátu paměti a za členství v KSČ.
„Dechovka“ u Budínky
Příběh (ne)jedné pajerské vdovy (potažmo vícero vdov) zaujal pražský divadelní soubor.
Závěrečná úklona herců Vosto5. (Z. Danková / ET ČR)
Největší satisfakce k případu poválečného vraždění se odehrála skoro na místě činu. Jednak vztyčený kříž, jednak se odehrála inscenace „Dechovka“– přímo v kulturním domě v Dobroníně, velmi blízko místa činu. Když v roce 2014 přijel divadelní soubor Vosto5 a v rámci filmového festivalu sehrál divadlo o tragédii na konci války, zastupitelé obce se nakonec rozhodli udělat vstřícný krok a poskytli bezplatně sál kulturního domu divadlu. A do hry se dokonce podařilo zapojit i místní ochotníky.
Podle vyprávění pamětnice ze Stříteže u Jihlavy.
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
