Zaměřit se na to, jak jíte, je stejně důležité jako dbát na správné složení stravy. (Pablo Merchán Montes / Unsplash)
Zaměřit se na to, jak jíte, je stejně důležité jako dbát na správné složení stravy. (Pablo Merchán Montes / Unsplash)
V posledních letech se stále častěji setkáváme s pojmem vědomý stav (někdy i vnímavost), to jest „duševní stav či přístup, kdy se člověk zaměřuje na právě probíhající okamžik“.

Díky tomuto přístupu si řada lidí vyvinula dovednosti, jak zvládat bolest, deprese, úzkost, stres nebo poruchy spánku. Zároveň jde o oblíbený způsob, jak si změnit stravovací návyky, čemuž se říká „vědomé jedení“.

Vědomé jedení je o věnování pozornosti jídlu, které konzumujeme, o vnímání všemi smysly, o všímání si fyzických i emočních reakcí před jídlem, při něm i po něm. Vědomé jedení učí lidi, aby používali při stravovacích rozhodnutích rozum, aby neměli předsudky k volbě jídla a aby rozeznávali fyzické příznaky hladu.

Přestože cílem není zhubnout, tato metoda může lidem pomoci při nápravě přístupu k „dobrým“ a „špatným“ potravinám. Vědomě jíst znamená také pomáhat s omezením emocionálního jedení, upřednostňovat menší porce a méně kalorií.

Ale navzdory současné popularitě mezi psychology a výživovými odborníky není vědomé jedení ničím novým. Jeho původ sahá do konce viktoriánského období a váže se k práci amerického nadšence pro zdravou stravu, Horace Fletchera.

Zdravé žvýkání

Fletcherovi se přezdívalo „velký žvýkač“. Tvrdil, že emocionální stav člověka při jídle hraje podstatnou roli při volbě stravy. Fletcher doporučoval pro lepší zdraví přežvýkat každé sousto 32krát (jako počet zubů). 

Svou první knihu vydal tento autor roku 1913 pod názvem Fletcherismus: Co to je a jak jsem se stal v šedesáti mladým. Jeho rady nápadně připomínají zásady dnešního vědomého jedení:

Zaprvé: počkej si na opravdovou, zaslouženou chuť na jídlo

Zadruhé: z dostupného jídla si vyber to, na které máš největší chuť a v pořadí, jaké ti určuje chuť


Zatřetí: v ústech dostaň z pokrmu veškerou chuť, která tam je a polykej teprve tehdy, až se sousto prakticky „spolkne samo“


Začtvrté: plně si vychutnej chuť pokrmu, aniž bys dovolil depresivním či zbloudilým myšlenkám, aby tento obřad narušily


Zapáté: čekej, vezmi si a vychutnej si tolik, kolik ti chuť k jídlu dovolí. Zbytek udělá příroda.
 
Fletcher tvrdil, že jíst jen kvůli tomu, aby se člověk uklidnil, vyvolává poruchy trávení. Proto radil svým čitatelům, aby na chvilku přestali jíst a všímali si svých pocitů, než po potravě sáhnou. Podle jeho názoru vede vnímání jídla v puse k „novým a příjemným vjemům, novým radostem z chuti jídla a novým chuťovým sklonům“.

Tato doporučení jíst se záměrem a vychutnat si každé skousnutí tvoří ústřední součást současného vědomého jedení.

Umění jíst

Horace Fletcher 1
Horace Fletcher. (volné dílo)
I Fletcher uváděl, stejně jako některá současná tvrzení vědomého přístupu k jídlu, že pravidelný fletcherismus vede k čistější hlavě, navýšení tělesné síly a energie a k odvrácení choroby a únavy.

Aby svá prohlášení dokázal, vyzval osobně nejlepší sportovce na Yalu, aby se s ním utkali v síle a výdrži a říká se, že ve věku šedesáti let tento zápas vyhrál. Z Fletcherovy knihy se rychle stal bestseller. Jeho metody používaly osobnosti, jako Arthur Conan Doyle, Franz Kafka, Theodore Roosevelt a Mark Twain.

Výrobce cereálií John Harvey Kellogg zavedl fletcherismus ve své ozdravovně Battle Creek Sanitarium a dokonce si najmul kvartet, aby napsal hudbu ke „Žvýkací písni“, jež zazněla ve filmu The Road to Wellville.

Fletcherismus se začal brzy vyučovat dětem jako způsob uvědomování si svého těla a myšlení. Díky zdravotnímu reformátorovi Bernardu MacFaddanovi byla metoda přidána roku 1914 do školních osnov.

Fletcherismus se považoval za přínos i pro vojáky nebo vězně. Jeden vězeň dokonce tvrdil, že mu to pomohlo zbavit se špatných životních návyků, protože se dozvěděl, že „stravovací počestnost jde ruku v ruce s duchovním zdravím“.

V první polovině 20. století se ve Spojených státech a Velké Británii vynořily „žvýkací kluby“, kde se fletcherismus praktikoval hromadně. Po smrti zakladatele v roce 1919 však hnutí začalo ztrácet sílu a vědomé jedení nahradil jiný, méně zdravý přístup