rozho
Eduardo Bolsonaro. (screenshot/video)

Deníku Epoch Times se nedávno podařilo získat exkluzivní rozhovor s Eduardem Bolsonarem, brazilským kongresmanem a synem tamního prezidenta Jaira Bolsonara. Setkání a následná diskuze proběhly 19. března u příležitosti návštěvy brazilského prezidenta v Bílém domě.

The Epoch Times: Během svého současného politického angažmá jste v roli kongresmana působil dvě volební období. Navíc v posledních volbách jste vyhrál s obrovským náskokem a od voličů jste získal více hlasů než jakýkoliv kongresman v historii.

Eduardo Bolsonaro: Ano, je to tak. Nutno však podotknout, že pro nás to bylo obrovské překvapení. Naše očekávání nebylo kdovíjak vysoké, ale jak lze dnes už říci, šlo o historický okamžik. Dost to vypovídá o době, ve které žijeme, a teď nemám na mysli pouze Brazílii. Když se rozhlédnete kolem, celý náš region včetně Chile, Kolumbie, Paraguaye a Argentiny nyní zastupují lidé s obdobným smýšlením jako má můj otec či prezident Trump.

Tisk tyto jedince často označuje jako členy krajní pravice. Já to spíše vnímám jako něco přirozeného a jasnou zprávu od lidí, že socialismus dále už v naši ani okolních zemích nechtějí.

The Epoch Times: To je velká změna. Je to pravda, že před šesti lety v Brazílii neexistovala žádná konzervativní strana?

Eduardo Bolsonaro: Správně. Pro současného prezidenta bylo tehdy velmi těžké najít stranu, která by ho jednoznačně podpořila. A koukněte teď, nyní jsme největší stranou Kongresu. Někdy mi připadá těžké všem těm změnám uvěřit, je to jako sen.

The Epoch Times: Proč myslíte, že se to stalo tak rychle? Navíc jak říkáte, nejen v Brazílii, ale v několika dalších zemích Jižní Ameriky.

Eduardo Bolsonaro: Když se podíváme na celou oblast, všichni bývalí prezidenti byli přátelé. A jelikož bylo vše o převratech a politické korektnosti, lidem to začalo lézt krkem. Bylo tolik skandálů a korupce, že si lidé řekli: „Dobrá, je třeba změnu.“

Avšak kdo reprezentoval změnu? Kdo se lidem přiblížil? Můj otec neutratil během své kampaně ani jeden milion dolarů. Je to někdo, kdo věnoval své zemi 17 let v armádě a pak téměř 30 let jako kongresman. Co víc, neměl příliš velkou podporu politických stran. Byly to těžké volby, ale měli jsme něco, co ostatní kandidáti neměli – lid na své straně.

The Epoch Times: Opravdu zajímavý příběh. Je jasné, že po desetiletí existence socialistické vlády měli lidé korupce po krk. Co si myslíte, že bylo tím hlavním hnacím motorem? Jedna věc je být nespokojen s tím, jak věci probíhají, a další je vidět a rozpoznat, že existuje alternativa, kterou reprezentoval váš otec, jenž nabídl lidem v Brazílii jinou cestu.

Eduardo Bolsonaro: Na internetu existuje video, ve kterém bývalý prezident Lula promlouvá, směje se a oslavuje se slovy, že neexistuje ani jeden pravicový protikandidát na jeho post. Myslím, že to bylo kolem roku 2010 či 2014.

Je to proto, že bylo těžké dospět. Víte, na začátku je socialismus jako škola na prvním stupni. Takže lidé ho mají rádi. Každý má peníze a může si všechno koupit. Dříve či později je však nutné vystřízlivět a vyrovnat účet. U nás v Brazílii, ten čas přišel během období Dilmy Rousseffové. V zemi bylo 14 milionů nezaměstnaných. Bylo to opravdu těžké. Myslím, že šlo o nejhorší hospodářskou krizi v naší historii. Z určitého pohledu nám to však pomohlo k této změně.

The Epoch Times: Takže lidé začali vidět, že věci nefungují?

Eduardo Bolsonaro: Ano. Určitě. Avšak nejde jen o jedno hledisko. Z pohledu bezpečnosti má naše země co dohánět a každým rokem máme rekordní počet vražd. A média říkají: „Kradl, protože když byl mladší, nemohl chodit do školy. Či věci typu: „Problémem je naše společnost, protože lidé nemají rádi černochy.“ Celá tato věc je o politické korektnosti. Když ale lidé změní svůj úhel pohledu, svět je naprosto odlišný od toho, co jim říká vláda, a lidé toho měli jednoduše už dost.

Takže naše strana a lidé kolem současného prezidenta mají pocit odpovědnosti. Žádná druhá šance nebude a my musíme udělat, co je doopravdy správné, a změnit historii naší země. Jsme si jisti, že pokud se nám to nepodaří, levicová strana a všechno, o co usilují, se vrátí a Brazílie bude mnohem blíže Venezuele než například Spojeným státům.

The Epoch Times: Takže tuto zázračnou změnu, která nastala zhruba před pěti až šesti lety, kdy si Brazilci náhle řekli, že mají dost socialismu, vnímáte jako něco křehkého a pokud lidem nedokážete, že to jde i jinak, vrátí se zpět k socialismu.

Eduardo Bolsonaro: Samozřejmě. Rétorika levice je snadná. Co zdůrazňují? Říkají: „Hele, jsem tady, abych nastolil mír. Každý, kdo říká něco jiného, je proti míru. “ či „Hele, jsem tady, abych ochránil černochy. Takže kdokoliv oponuje mým názorům, je rasista.“ A tak to pokračuje ve všech ostatních obdobných záležitostech. Proto říkají, Bolsonaro je rasista, xenofob, homofob, nacista, fašista a podobně. Dokonce vytvářejí nové výrazy, špatné výrazy a dávají nám různé nálepky.

A pak, když navštívíte internet, kde mainstreamová média nejsou třeba, aby vám řekla, co se děje, můžete spatřit reakce lidí na vlastní oči. Stačí otevřít Instagram na svém smartphonu nebo na Facebooku, a uvidíte naprosto odlišné reakce.

Takže internet byl v naší kampani velmi důležitý. A co levice udělala v Brazílii, dělá ve Spojených státech, v Evropě, v Chile i Kolumbii. Veškerá levice je velmi dobře propojena, a to je jeden z důvodů, proč chci využít svého vlivu a pozice, abych pomohl uskutečnit tento brazilský zázrak vybudovat i v jiných zemích, a aby nešlo o nějakou módní vlnu, ale permanentní věc. Opravdu musíme zastavit socialismus tak moc, jak jen to bude možné.

The Epoch Times: Takže sociální média umožnila vašemu otci prolomit tento levicový blok a navázat přímé spojení s lidmi?

Eduardo Bolsonaro: To jste trefil naprosto přesně. Sociální profily mého otce mají obrovský počet odběratelů. V mnoha případech ten počet přesahuje počet online fanoušků fotbalových hvězd či známých osobností. V naší kampani hrál internet obrovskou roli a byl rozhodujícím činitelem. Můj bratr, jenž se stará otcovi o sociální média, nechce dělat rozhovory ani nemá rád pozornost, avšak v těchto volbách byl nejdůležitější postavou v pozadí. Poté, co byl otec pobodán, bratr zůstal po velkou část kampaně jako jeho doprovod v nemocnici.

Takže si představte, že se zastaví celá kampaň. Místo abychom cestovali po zemi, můj bratr trávil většinu času s mobilním telefonem. Veškerý úspěch padá na jeho hlavu. Poté, co byl můj otec zvolen do úřadu, uvedl ve svém prvním vystoupení: „Děkuji ti Carlosi, můj synu.“

The Epoch Times: Začátkem září byl váš otec při útoku pobodán a málem zemřel. Můžete přiblížit pozadí pro čtenáře, kteří se nepohybují v brazilské politice?

Eduardo Bolsonaro: Ano, bylo to tehdy opravdu těžké. Nějaký čas zpátky jsem o tom ani nedokázal hovořit. Ale zvykám si na to. Když otce pobodali, vedl jsem kampaň v São Paulu. Otec se tehdy nacházel ve městě Juiz de Fora. Někdo z jeho lidí mi zavolal se slovy: „Zůstaň klidný, tvůj otec byl pobodán.“ Můj nejstarší bratr, Flavio, sdílel na síti příspěvek, že rána byla jen povrchní. Později, když jsem se vrátil domů a podívat na zprávy, hlásili, že ztratil více než dva litry krve.

Otec dvakrát zemřel a vrátil se zpět. Měl štěstí, protože jeho ochranka ho vyvedla třicetitisícového davu velmi rychle. Dokonce znali dokonale okolí a věděli, kde je nejbližší nemocnice, takže vše probíhalo bleskově.

Doktoři zmínili, že pokud by dorazili o pět minut později, mohlo už být pozdě. Navíc při operaci, kterou podstoupil, přežívá jeden člověk ze sta. Takže můj otec si myslí, že tu má poslání a příliš mnoho okolností hraje v jeho prospěch, takže na něho někdo dohlíží.

The Epoch Times: Váš otec je často přirovnáván k prezidentovi Donaldovi Trumpovi. Myslíte si, že je to srovnání vypovídající?

Eduardo Bolsonaro: Před volbami v USA lidé v Brazílii o Trumpovi moc nevěděli. Informace, které se k nám dostávaly, byly vesměs levicového charakteru, jako: nelíbí se mu Mexičané, chce postavit zeď, nemá rád černochy a chce dělat politiku jen pro bohaté lidi. Vesměs stejný typ zpráv, jež se šířily o mém otci.

Tehdy jsem mu veřejně vyjádřil svou podporu. Je jasné, že ji nepotřebuje, a já nemám schopnost ovlivnit věci ve Spojených státech. Avšak chtěl jsem říci: „Hele někdo vystoupil z politicky korektního rámce jak u nás, tak v USA, věnujte těmto věcem pozornost.“

Takže když byl zvolen, byla to celkem sranda. Všechny zprávy v Brazílii byly stejného charakteru: „Donald Trump byl právě zvolen prezidentem. Jak je to možné? Můžete potvrdit, že je tomu opravdu tak?“ Nikdo nečekal, že vyhraje, a média se snažila manipulovat společnost. Když nahlédnete do reálného světa, většina lidí otevřeně neřekne: „Budu volit takového a takového kandidáta“. Pokud by to udělali veřejně, lidé by ho například odsoudili se slovy, že je to rasista a xenofob, nebo by například přišel o práci. Takže raději nic neřeknou a nechají mluvit své činy. Navíc takový typ lidí se nezajímá o mainstreamová média, a pokud něco považují za správné, prostě to udělají bez ohledu na to, co jim prezentují média.

The Epoch Times: Tito jedinci mají politickou odvahu a nestarají se o politickou korektnost.

Eduardo Bolsonaro: Samo sebou. V naší zemi je většina populace konzervativní. Jsme křesťané. Lidé moc nesouhlasí s levicovými prohlášeními o spoustě věcí jako například o homosexualitě. Navíc levičáci jsou mistři v rozdělování společnosti a v dalším okamžiku si hrají na ochránce černých, žen a ostatních jen za účelem získání vašeho hlasu a udržení se u moci.
Pokud se podíváme na situaci v zemi za posledních 15 let, uvidíte, že i komici mají problémy s tím, aby se uživili a mohli prezentovat řadu vtipů. Někdy musí před soudem prohlásit, že nejsou rasisti a obdobné věci. Je nudné žít v takové společnosti, kde musíte věnovat pozornost tomu, jakým způsobem říkáte vtipy a co řeknete, protože se může objevit někdo, kdo se urazí. Je to vtip, každému je to přeci jasné. Proč nemáme v naší zemi [právní] ochranu pro všechny plešaté lidi, jako jsem já? To by bylo fajn ne?

The Epoch Times: Co si váš otec slibuje od návštěvy Washingtonu?

Eduardo Bolsonaro: Prvotním účelem návštěvy je dát jasně najevo, že Brazílie a USA jsou spojenci. Naši bývalí prezidenti pracovali až moc s ideologií. V celém regionu, ať už jde o Venezuelu či Kubu, jsme investovali dost peněz. Žádné z těchto prostředků se nám nevrátily. Navíc musíme vyřešit dost problému i u nás doma. Takže všechny tyto okolnosti přinutily naše bývalé vůdce, aby ukradli miliardy dolarů a vedli pohodlný život.

Tito lidé se shlukovali kolem skupiny Foro de São Paulo. Šlo o společnou spolupráci s bolívarskými prezidenty. Moc nevěřte řečem, že minulé politické postavy, jako bývalý prezident Lula, skončili ve vězení kvůli politice. Ne, skončili tam, protože hodně kradli. Brazílie je bohatá země a není důvod, proč by nemohla vypadat jako Spojené státy či Kuba. To je cesta, kterou se chceme vydat – proto byl můj otec zvolen.

The Epoch Times: O skupině São Paulo, kterou jste zmínil, jsme na našem webu informovali. Mým pochopením je, že se snaží zavést komunismus v celé Jižní Americe. Jak to vidíte vy?

Eduardo Bolsonaro: Obdobně. Oni si myslí, že vybudují velký patriarchát. Co je to velký patriarchát? Je to sen některých, aby se celá Latinská Amerika stala jednou zemí. To je důvod, proč říkají, že žádné hranice a obdobné věci. Navíc dostávají peníze od Brazílie a posílají je do jiných zemí. Symbolem Foro de São Paulo je Latinská Amerika. Chtějí, aby vše směřovalo k řízení bez parlamentů a smyslu pro zodpovědnost. Takže takhle chtějí vybudovat svou nejlepší společnost.

A pokud by ten průběh byl takový, skončí to obdobně jako na Kubě či ve Venezuele. Proto levice o Venezuele příliš moc nemluví, protože si myslí, že je to fáze revoluce. Takže to následuje jejich plán. Podle nich je v pořádku, že lidé budou zabiti a podobně. Vidí to jako přípravu země pro komunisty. Historie se opět opakuje, nyní právě ve Venezuele.

The Epoch Times: Plánujete téma Venezuely a komunismu přednést během setkání?
Eduardo Bolsonaro: Jistěže. To je důvod proč Jair Bolsonaro dorazil do USA s největší skupinou ministrů včetně ministra obrany, spravedlnosti a generála Helena. Navíc obdobné věci se dějí i v USA a Kolumbii, takže určitě na to přijde slovo. Venezuelci navíc mají velkou naději, že se věci mohou změnit. Když se rozhlédnete kolem, je tu Trump, Duque, Bolsonaro, Pinera, Macri a všichni podporují svobodné volby ve Venezuele.

Aby však mohlo přijít na svobodné volby, je nutné odstavit Madura od moci. A ten se moci jen tak nevzdá. Jako diktátor a obyčejný zločinec spolupracuje s prodejci drog. Ví, že jakmile by byl odstaven od moci, půjde mu o život. Nejde to ukončit slovy: „Ok, nebudu už prezidentem, budu dělat něco jiného. Ne ne ne.“

Dost lidí kolem něj mu usiluje o život. Takže pokud by řekl: „Odstoupím a budu žít na Kubě či v Severní Koreji, spoustě lidí, kteří podnikají v podsvětí, se to nebude líbit. Víme, jací zločinci jsou a jak se k sobě chovají. A zdá se, že nikdo nemá ten správný recept na to, jak se s tím vypořádat. I přesto je teď ta správná chvíle udělat vše, co můžeme, abychom ho odstavili od moci. Jinak lidé budou trpět a umírat hlady.

Minulý rok jsem navštívil hranici mezi Brazílií a Venezuelou. Kolem můžete potkat spoustu lidí mezi 20 a 30 lety, kteří cestují do hlavního města Brazílie. A to i třeba tři dny pěšky, protože nemají 10 dolarů na taxi či autobus. Proč jdou do Brazílie? Chtějí pracovat a posílat peníze svým rodinám, protože na ulicích už nejsou kočky a psi, které by mohli sníst.

Pokud je požádáte, aby ukázali fotky, když byli mladší, všichni mají o 10 či 20 kilo víc. Je to smutné tahle žít. Takže kdy nepomůžeme Venezuele, co se stane? Z té země bude emigrovat stále více lidí a Amerika bude čelit největší přistěhovalecké krizi vůbec. A proto musíme tvrdě pracovat. Určitě bude tato otázka probírána i v médiích.

The Epoch Times: Doufejme, že s něčím přijdou. Předtím než se váš otec setká s prezidentem Trumpem, s největší pravděpodobností povečeří na velvyslanectví se Stevem Bannonem. Jaký je váš vztah?

Eduardo Bolsonaro: V minulosti mě požádal, abych byl součástí jeho skupiny podobně smýšlejících pravicových lidí s názvem Hnutí. Obdobně to udělal Salvini v Itálii. Je to další krok k organizaci pravice po celém světě. Stejně jako to dělá levice. Má i zkušenosti s Trumpovou kampaní v roce 2016. Na večeři jsem kývnul, ale není za tím nic hlubšího, prostě jsem pozvaný jako ostatní lidé.

Myslím, že hlavním programem večeře bude setkání mého otce s brazilským filozofem Olavem de Carvalho. Olav je pro naši zemi opravdu důležitou osobností a má velký vliv. Učí spoustu lidí a pokrývá řadu témat od skutečného odhalení toho, čím komunismus je, přes kapitalismus a konzervatismus. Navíc naše skupina je založena na určité myšlence, takže vycházíme z filozofie. To, o čem Olav mluvil před 20-30 lety, se nyní v Brazílii děje, takže můj otec mu přirozeně naslouchá.

The Epoch Times: Co tvrdí o kulturním marxismu?

Eduardo Bolsonaro: Olavo? Ten zabředává do nejmenších detailů. A samozřejmě levičáci říkají: „Ne tohle je vtip, tohle se nestane.“ Navíc našim cílem je proti marxismu bojovat. Poté co Karl Marx představil světu komunismus, vše se pak rychle semlelo.

V roce 1917 tu máme Ruskou revoluci, v roce 1949 Čínu, 1959 Kubu a v roce 1964 se snažili o to samé v Brazílii. Naštěstí armáda nedovolila komunistům dostat se k moci. Nebyl nutný ani jeden výstřel ani jeden pokyn armádě. Proč? Protože měli obrovskou podporu lidí. Levice se vždycky snaží překroutit historii a tvrdí, že v Brazílii byla diktatura. Ne, to jen novináři mluví špatně o vládě. Všichni generálové byli zvoleni parlamentem. Ale stejně uslyšíte něco jiného. Vždy opakují ty věci, o kterých se domnívají, že jsou správné, dokud jim neuvěříte.

Takže co se stalo po roce 1964? Část komunistů se obrátila k teroristickým praktikám. Dokonce unesli amerického velvyslance. V Brazílii se unášela letadla a některá směřovala na Kubu. Kubánci milují svobodu a tehdy se pomalu začaly uplatňovat názory italského filozofa Antoina Gramsciho. Co Gramsci zastával? Říkal, že aby vlády získaly politickou moc, musí nejdříve změnit kulturu. Pokud se k moci člověk dostane násilím, nebude to nadlouho a dříve či později ztroskotá.

Takže levice se snaží přijít s těmito kroky, hlavně učitelé na univerzitě. Protože studující budou po škole soudci, právníci, novináři, politici, inženýři či lékaři. V tomhle ohledu jsou velmi chytří a dnes to lze pozorovat u Chile i Brazílie. Pokud jde člověk na státní univerzitu, téměř všichni řeknou, že po ukončení studia následujete myšlenky socialismu. Člověk většinou tyto názory odloží, když čelí reálnému světu, začne pracovat a musí platit účty.

Pokud člověk nemá povědomí o reálném světě, je snadné tomu věřit a následovat univerzitní učitele. Lidé většinou reagují: „Ne, tohle je přece demokracie. Ne ne ne.“ Přednášející vám řeknou, čtěte Trockého, Marxe či Foucaluta nebo Adama Smitha, Karla Poppera a další. Je to chytrý tah a je to efektivní. Máme spoustu práce, abychom lidem tuto věc odhalili a učili je něco jiného.

Proto mám rád think tanky a chci pomoci v oblasti vzdělávání. Často mluvím o univerzitách, ale obdobné to je s nevládními organizacemi, hlavně s tzv. colectivo ve Venezuele. Ty většinou ovlivňují teenagery a učitele a snaží se toto hnutí rozšířit přes školy a univerzity. Jak jsem řekl, jsou mistři v rozdělování společnosti. Dokonce vnesou konflikt mezi otce a syna, muže a ženy, sever a jih atd. Takže když se nad tím zamyslíte, říkají lidem, co si mají myslet a co je pro ně nejlepší, včetně toho, jakého politického vůdce zvolit.

The Epoch Times: Takže vláda se bude bránit politické korektnosti.

Eduardo Bolsonaro: Tohle už dělají. Není to jen o tom být proti takovému druhu skupin a organizací, ale i o respektu k penězům lidí. Když vám vláda zdaní plat a další věci, dáváte jí své peníze s vírou, že je to pro vzdělání a bezpečnost a zdraví. Lidé zodpovědní za tuto věc dostanou měsíčně 10 tisíc dolarů (cca 200 000 Kč). To není to, co přinese naší zemi úspěch v ekonomické či technologické oblasti.

The Epoch Times: Váš otec i prezident Trump jsou kritiky globálních institucí. Co je špatného na globalizaci z hlediska Brazílie?

Eduardo Bolsonaro: Je to snaha změnit celý svět. Brazílie není jako USA či Argentina. Máme rádi fotbal a karneval. Vy máte americký fotbal a baseball. Jsou tu tedy různí lidé a není nutné, abychom byli všichni stejní. Každá země má svou kulturu. Měla by si zachovat svůj odkaz a svou kulturu, na tom není nic špatného. Stejné je to s Italy, Číňany a podobně. Proč bychom měli být nuceni být všichni stejní? Proč by lidé měli říkat, že se jim něco líbí, když se jím to nelíbí? To je můj názor. Lidé by měli být nadřazeni státu, a ne naopak. Nepotřebuju politiky, aby mi říkali, co je pro mě nejlepší.

The Epoch Times: Chápu.

Eduardo Bolsonaro: Stejné je to se zákony. U nás existuje zákon, že v určitých oblastech země je zakázáno mít na stole sůl. Je to proto, že sůl neprospívá srdci a krevnímu tlaku, takže pokud sůl chcete, musíte si o ní říct číšníkovi. Možná se usmějete a řeknete si: „To není problém, je to v pohodě.“ Ale co přijde pak? Den bez masa? Představte si, že vám vláda začne říkat, že maso není zdravé a nahradí ho jiným výrobkem, a tak by to pokračovalo dál a dál. To není svoboda.

The Epoch Times: Chápu. Takže vy a váš otec chcete pro svůj lid svobodu a chcete, aby byli zodpovědni za svůj život.

Eduardo Bolsonaro: Ano. A to je také důvod, proč můj otec jmenoval Paula Guedese ekonomickým ministrem. Paulo Guedes má frázi, která zní: „Více Brazílie a méně Brasília.“ Brasília je hlavním městem Brazílie. Co tím má na mysli? Jako stát musíme od lidí vybírat méně daní. Tahle vám zůstane více peněz a vy se sami rozhodnete, co s nimi. Nikdo nechce platit polovinu svého měsíčního platu státu. Do toho ještě máme politiky, kteří kradou miliardy a miliardy dolarů. Pokud jste proti korupci, budete s touto myšlenkou souhlasit.

The Epoch Times: Váš otec byl a je občas kritizován kvůli svému nepřiměřenému projevu a pro příkrá slova, jako například po prvním kole prezidentských voleb.

Eduardo Bolsonaro: Svoboda projevu… Chtěl bych vidět jen jeden skutek mého otce, jenž byl v průběhu těch dvou měsíců v úřadu autoritářský. Je to to, o čem už jsem mluvil. Kritici chtějí vybudovat historii v souladu s jejich hodnotami a v jejich prospěch, takže se snaží kritizovat, kde můžou, aby se mohli vrátit k moci. Těmto řečem moc nevěřte.

Je pravda, že volba slov mého otce je občas tvrdá. Avšak jsme v reálném světě a je třeba nazývat věci pravými jmény. Takže můj otec nebude měkký, ale díky Bohu velmi upřímný, a tak ti, kdo pro něj hlasovali, budou vždy vědět, jakým typem člověka je. Někdy, když lidé volí politika, tak ten má tendenci se později, až se dostane k moci, změnit. U mého otce tomu tak není.

The Epoch Times: OK. Ještě pár otázek. Často jste zmiňoval pojem „Díky, Bože.“ Jakou roli hraje víra v Boha v hnutí, které podporuje vašeho otce?

Eduardo Bolsonaro: Myslím, že Brazílie je země tvořená křesťany, dokonce i lidé, kteří nevěří v Boha, jsou v naší zemi velmi dobře přijímáni. Více než 80 procent Brazilců jsou křesťané, zejména katolíci a evangelíci, a chtějí někoho, kdo smýšlí obdobně jako oni. A z mého pohledu si myslím, že to je v pořádku. U nás nenajdete hnutí, které se snaží zabít či pronásledovat ostatní víry. Křesťané jsou jako nejmilovanější lidé na světě – možná to je důvod, proč jsme terčem tolika útoků. Někdy ostatní napadají kostely katolické nebo evangelické.

The Epoch Times: Pokud se prezidentství vašeho otce setká s úspěchem, jak se Brazílie změní? Co bude jiné?

Eduardo Bolsonaro: Hodně věcí. Pravděpodobně se objeví více lidí jako můj otec. Jednotlivci, kteří se nebojí politické korektnosti, kteří brání rodinu, lidi, kteří nemají rádi potraty, lidi, kteří…

The Epoch Times: Opravdu jste řekl potraty?

Eduardo Bolsonaro: Ano. A podporovatelé zbraní taky. Tohle je jako vláda zasloužilých, kdy nepotřebujeme autoritu, aby nám poskytla seznam omezení a povolení. Může to mít komornější formu menšího státu s daleko menšími daněmi. Takže můj otec může zanechat velký odkaz. Pokud neuspěje, lidé jako Dilma Rousseffová se jistojistě vrátí.

The Epoch Times: Zpočátku jste řekl, že pokud selže, Brazílie by byla odsouzena k socialismu.

Eduardo Bolsonaro: Ano, ano.

The Epoch Times: Jste vládní úředník a zároveň prezidentův syn. Vycestoval jste zde s ochrankou? Koneckonců, váš otec byl téměř zavražděn.

Eduardo Bolsonaro: Ano, ale nemyslím si, že by se mi v USA mohlo stát něco špatného. Mnohem snazší je to uskutečnit doma v Brazílii. Tady jsou za vraždu lidé tvrdě potrestáni. Také kdokoliv se o něco takového pokouší zde, nejen vůči mně, ale každému občanovi, bude čelit opravdu tvrdému soudu.

The Epoch Times: No, doufejme.

Eduardo Bolsonaro: To je důvod, proč je to tak jiné. Zde máte tři nebo čtyři vraždy na každou množinu 100 tisíc lidí a v Brazílii máme 30 vražd na 100 tisíc lidí.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.


Překlad a úprava původního článku newyorské redakce:Petr Matějček

Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.