Propagandistické plakáty komunistické strany v bývalém Československu. (Volné dílo)
Protože nedošlo k zákonnému zákazu komunistické strany, její odpůrci musejí podle českého právního řádu vystačit s odhalováním zločinů komunismu a zločinné povahy komunistické strany. Informovaná veřejnost dle vlastní libovůle vše posoudí a rozhodne se na osobní úrovni při svobodných volbách.
Níže nabízím stručný, časově uspořádaný přehled snah o zákaz komunistické strany po listopadu 1989 a doplňuji řadu odkazů na mediální zpravodajské záznamy, filmovou dokumentaci a knihy.
Řada lidí nevěřila v reálný dopad zákazu KSČM a vnímali jako nejdůležitější bojovat s komunismem v myslích lidí…
Můj osobní názor na problematiku a současnou situaci je takový, že velká část veřejnosti dosud nechápe podstatu komunismu a nerozumí jádru jeho negativního vlivu na společnost. Rovněž v lidech podle mě přežívá názorová vrstva, která uznává ideály komunismu za správné, jako takzvaný „krásný sen“ o komunismu jako „ráji na zemi“ a takzvané „rovnosti mezi všemi“.
TIP: Diplomová práce: Snahy o zákaz KSČ (KSČM) v České republice (Masarykova univerzita)
1990
První snahy o zákaz komunistické strany a postavení jejích představitelů před soud proběhly v roce 1990. Tedy krátce po pádu komunismu v listopadu 1989. Měly charakter společenské a mediální diskuse. Probíhala argumentace: na jedné straně chtěli lidé zrušit komunistickou stranu na podporu ochrany demokracie – a na druhé straně se objevovaly názory, že nejlépe bude umožnit „demokratický zánik“ komunistické strany ve svobodných volbách.
Dále se široce diskutovalo o majetku, který komunistická strana nashromáždila v období totality. Generální prokuratura zahájila trestní stíhání pro „okrádání státu komunistickou stranou“, uvedl v článku Majetek tmelí mafii deník Mladá fronta 21. května 1990.
„Ačkoli se v roce 1990 o možnosti zákazu KSČ čile diskutovalo a nálada krátce po revoluci mohla vyvolat dojem realističnosti, popř. racionality takovéto výzvy, v praktické rovině se žádný politický, administrativní ani trestní krok vůči straně jako celku nezrealizoval,“ uzavírá rok 1990 v diplomové práci studentka Masarykovy univerzity (2014).
1993
V roce 1993 byl Parlamentem České republiky vydán zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, v němž Parlament mimo jiné konstatuje:
„Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948–1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody…“
1999
Novinář Martin Schmarcz v té době v článku v Lidových novinách z 9. listopadu 1999 argumentoval pro zákaz KSČM. „Pokud po všech strašných zkušenostech přijmeme postulát, že komunismus je od základů zločinný, pak by bylo nečestné ustoupit od restrikcí nositelů komunistické ideologie z „politických důvodů“.
„Pokud budeme komunistickou ideologii (na rozdíl od nacismu) považovat za politicky korektní, v základech státu zůstane definitivně zažraný neblahý mravní relativismus,“ – Martin Schmarcz
„Trvání na morálním posuzování komunismu bude mít ozdravný vliv na společenské ovzduší a nakonec i na politiku,“ uvedl dále Martin Schmarcz.
Schmarcz zdůraznil, že by měla dostat přednost individuální trestní odpovědnost za propagaci komunismu jakožto zločinné ideologie: „Nejprve musí být zřejmé, že provozování komunismu je trestný čin stejně jako propagace nacismu, stejně jako krádež.“
2000
Začalo se diskutovat o návrhu novely trestního zákona, podle níž by „lidem veřejně podněcujícím ke třídní nebo náboženské nenávisti mohl hrozit trest odnětí svobody.“
Do Trestního zákoníku byl zanesen zákon č. 40/2009 Sb. § 405 o Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. V paragrafu 405 je psáno: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“
2005
Rok 2005 přinesl diskuse o tom, že KSČM stále vyznává nebezpečnou ideologii a používá symboly diktatury, někteří lidé byli toho názoru, že demokracie se musí chránit před extremistickými názory. Jiní tvrdili, že iniciativy na zákaz KSČM jsou zbytečné, protože je třeba bojovat s komunismem v myslích lidí, a ne na politické úrovni.
Novinář Josef Bouška v článku Zlo nemá právo na existenci, který vyšel v Hospodářských novinách 20. října 2005, napsal: „Všichni extremisté mají skvělé předpoklady pro vítězství nad demokracií, neboť mohou využít její tolerance jako slabiny při cestě vzhůru.“
„Pro skupinu předkladatelů novely trestního zákona bylo řešení jasné – cestou pozitivního práva zabránit propagaci komunismu,“ – Martina Lhotská, studentka politologie
Skupina zákonodárců v čele se senátory Jaromírem Štětinou a Martinem Mejstříkem předložila v horní komoře Parlamentu návrh novely trestního zákona, který měl výslovně postihovat propagaci komunismu a nacismu. Podobná formulace byla do zákoníku zařazena již v roce 1990, ale Ústavní soud ji v roce 1992 zrušil. Senátoři však byli přesvědčeni, že explicitní konstatování trestnosti podpory daných hnutí do českého právního řádu patří. Jejich prvotním cílem tedy bylo zabránit propagaci komunismu.
„I při šestnáctém výročí událostí 17. listopadu roku 89 se tak nabízí otázka - proč se Česká republika významněji nevypořádala se svou komunistickou minulostí?“ ptal se v pořadu České televize 6. října 2005 moderátor Václav Moravec.
2006
I když Senát novelu trestního zákona schválil, Poslanecká Sněmovna ji v březnu 2006 odmítla.
Na popud senátora Jaromíra Štětiny vznikla na půdě Senátu 2. listopadu 2006 Dočasná komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy, která měla posuzovat (jak vyplývá z názvu), zda se komunistická strana chová v souladu s ústavou ČR.
Již při zřízení komise Jaromír Štětina vyslovil podezření, že „KSČM nepostupuje v souladu s ústavou“ a odvolával se při tom na oficiální dokumenty strany, kde mj. stálo, že „komunisté považují za základní příčinu stupňujících se problémů světa kapitalismus“, a žádají proto jeho odstranění.
Hlavním cílem senátorů bylo prozkoumat, zda strana neusiluje o „odstranění demokratických základů státu“, čímž by porušovala zákon 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách.
„Jakékoli komunistické hnutí není demokratické a směřuje k potlačování práv a svobod. To není jen naše historická zkušenost, ale zkušenost všech zemí ve světě, kde se komunisté dostali k moci.“ – Miroslav Kalousek, KDU-ČSL
V té době předseda Komunistické strany Čech a Moravy Vojtěch Filip na zasedání ústředního výboru KSČM pronesl: „Pokusme se vrátit k Leninovi. Jestliže komunisté měli být z pohledu leninské teorie třikrát nej – tedy nejrevolučnější, nejpokrokovější a nejmasovější, tak měli být také internacionální. [...] A je KSČM připravena ideově, teoreticky, ale zejména politicky a věcně vyvolat a postavit se do čela eventuálních revolučních procesů – ano či ne?“
Senátor Štětina v reakci na Filipův projev prohlásil, že se KSČM hlásí k „leninskému násilí“ a tím porušuje Ústavu, která říká, že „součástí demokratického parlamentního systému mohou být jen strany, které odmítají násilí jako prostředek pro dosažení svých cílů.“
2007
První výsledky přednesla Štětinova komise v lednu 2007. Senátoři ve zprávě uvedli, že „KSČM je v podstatě územní organizací Komunistické strany Československa. Máme proto důvodné podezření, že KSČ ve formě KSČM nadále v České republice existuje.“
V roce 2007 vznikl na základě zákona č.181/2007 Sb. Ústav pro studium totalitních režimů.
2008
30. října 2008 prezentovala senátní komise závěrečnou zprávu svého šetření. Ta obsahovala „76 indicií z dokumentů KSČM a projevů jejích představitelů“, které konstatovaly, že: „KSČM neodmítá násilí jako prostředek k dosažení svých cílů, naopak se hlásí ke Komunistickému manifestu Karla Marxe.“ Navíc je podle komise stále organizační složkou bývalé KSČ, která byla zákonem z roku 1993 označena za zločinnou. Senát zprávu postoupil vládě.
Senátoři usuzovali, že KSČM porušuje zákon a za nejpádnější argument považovali, že se strana nezříká násilí jako prostředku politické moci. Předseda komise Jaromír Štětina věřil, že by vláda měla podat návrh na zrušení této strany.
KSČM se chová protiústavně, neodmítá násilí coby prostředek politické moci, je organizační složkou bývalé KSČ, chce využít slabosti demokracie. – Jaromír Štětina, senátor
Dramatik a novinář Karel Steigerwald v článku Až bude udavač Filip rudým prezidentem, vydaném v deníku Mladá fronta Dnes 1. listopadu 2008, napsal: „Je teorie, že v demokracii smějí všichni všechno, že svoboda je i pro komunisty. Ale je také teorie, že svoboda a demokracie se musí bránit. Když se nebrání a začne se absurdně chápanou svobodou dusit, spolkne ji nějaký extremismus. Hitler i Gottwald svobody využili plně ke zrušení svobody. Ve věznicích a u popravčího kůlu či v plynové komoře mohli pak demokrati donekonečna mudrovat, že v demokracii je svoboda i pro Hitlera a Gottwalda.“
U příležitosti výročí 17. listopadu roku 2008 vznikla občanská iniciativa Na komunisty si zvykat nechceme, která zahájila petici na podporu aktivity Senátu a žádala veřejné činitele, aby zabránili návratu komunistů k reálné politické moci, důsledně postihovali veřejnou propagaci komunismu a završili proces nápravy zločinů komunistického režimu.
2009
V roce 2009 se začala senátorskou iniciativou zabývat vláda ČR. Senátní komise vydala výroční zprávu v prosinci 2009.
Ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb na základě zjištění senátorů požadoval pozastavení činnosti KSČM.
Podnětem senátorské komise se začal zabývat i ministr vnitra Ivan Langer, který si vyžádal znalecké posudky expertů z oblasti politologie a extremismu.
Posudek ministerstva vnitra (tehdy už pod vedením Martina Peciny z vlády Jana Fischera) v roce 2009 nedoporučil postih KSČM z důvodu „práva na alternativní politický názor“.
2010
V roce 2010 vláda ČR uspěla se zákazem Dělnické strany a senátní komise využila verdikt jako návod k sepsání správní žaloby na pozastavení činnosti KSČM.
Senátní komise vydala Výroční zprávu o svojí činnosti za rok 2010, v níž mimo jiné uvádí, že nabídla vládě spolupráci při zpracování návrhu na posouzení činnosti KSČM. „Ministr vnitra Martin Pecina tuto nabídku přijal a vypracování správní žaloby se ujala advokátní kancelář Mgr. Stanislava Němce, která ji předložila na zasedání Dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM dne 18. května 2010.
V srpnu 2010 roku předal předseda Dočasné komise Jaromír Štětina správní žalobu na KSČM předsedovi vlády. „Komise předpokládá, že vláda vyslyší doporučení Senátu PČR a ve smyslu zákona o politických stranách nechá podezření Senátu PČR prověřit Nejvyšším správním soudem.“
Ministerstvo vnitra vypracovalo Analýzu možnosti pozastavení činnosti Komunistické strany Čech a Moravy, v níž uvádí:
„…nezbývá než konstatovat, že z čistě právního hlediska ministerstvo vnitra na základě prostudování dokumentů shromážděných senátní komisí návrhu na pozastavení KSČM a analýzou dalších informací, které jsou veřejně přístupné, v současnosti došlo k závěru, že v tuto chvíli nejsou žádné důvody k právním krokům vůči KSČM, a to ani ve formě návrhu na pozastavení činnosti.“
2011
Tehdejší ministr vnitra Radek John sestavil speciální tým, jenž měl připravit podklady pro případný zákaz strany. Radka Johna později vystřídal na postu ministra vnitra Jan Kubice.
Při projednávání zákona o třetím odboji na půdě Poslanecké sněmovny pronesli zástupci KSČM kontroverzní výroky, které pobouřily část politického spektra. Miroslav Grebeníček řekl, že „bojovníci proti komunismu byli teroristé a vrazi“ a Marta Semelová obhajovala pohraniční stráž jako „obránce míru a klidu pracujících“.
S vládní iniciativou souhlasil i předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík, který uvedl, že „v České republice by neměla existovat strana nesoucí název zločinecké ideologie“.
Ministerstvo vnitra tehdy nevyloučilo možnost použít k monitorování aktivit KSČM Bezpečnostní informační službu (BIS).
20. července 2011 pověřili tehdejší premiér Petr Nečas a 1. místopředseda vlády Karel Schwarzenberg ministra vnitra, aby „zpracoval a vládě předložil do 31. října 2011 návrh na pozastavení činnosti Komunistické strany Čech a Moravy“.
2012
Na popud ministerstva vnitra se k obsahu podkladů vyjádřili čtyři oslovení experti: Pavel Uhl, advokát a politolog, který se zabývá transformací politických systémů, svobodou projevu a extremismem. Michal Mazel, odborník na extremismus. Miroslav Mareš, odborník na extremismus. Ivo Svoboda, znalec pro obor kriminalistika se specializací na společenskou závadnost textů a zástupné symboly a pro obor sociální vědy, s rozsahem znaleckého oprávnění pro politologii k posuzování problematiky extremismu a terorismu.
Texty dokumentů od všech expertů jsou dostupné zde.
Ministerstvo předložené analýzy zhodnotilo a v březnu 2012 tehdejší ministr vnitra Jan Kubice uvedl, že neexistují relevantní důkazy, které by odůvodňovaly nutnost pozastavit činnost KSČM.
Závěr
Komunistická strana přežila převrat v listopadu 1989 a působí dodnes. Část komunistů se transformovala do jiných politických stran a působí dodnes. Jádro členů komunistické strany přežilo mocenský převrat v roce 1989 bez úhony, a ovlivňuje společnost na různých úrovních dodnes.Odpůrci komunismu míní, že by se společnost měla nadále zabývat odhalováním povahy ideologie komunismu a v důsledku historických zkušeností zakázat propagaci jejích znaků. Zákaz používání symbolů komunismu, názvů „komunistický“ v názvech politických stran nebo zákaz propagování komunistické ideologie na veřejnosti, by měly být výrazem uvědomění si zločinné a destruktivní povahy této ideologie.
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
Čtěte také:
Kdo byl Svatopluk Potáč? Komunista, ekonom, poradce a jeden z „otců“ kupónové privatizace…
Rozhovor: Karel Franče – rozvoj satelitních systémů v české polistopadové demokracii a příběh společnosti ACS
Snahy o zákaz komunistické strany v ČR. Proč neuspěly a kdo jim po roce 1989 bránil
POZNÁMKY: Ve výše uvedené retrospektivě jsem do značné míry vycházel ze zdrojů shromážděných v diplomové práci Bc. Martiny Lhotské, kterou zpracovala v rámci studia na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzity. Dále také z debaty pořádané v dubnu 2019 v kavárně DAMU.
Zákony
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
(Platnost od 30. července 1993)
Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
(Trestní zákoník – č. 40/2009 Sb. § 405)
Zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů
(12. července 2007)
Komise:
Dočasná komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy Výroční zprávy: 2007, 2008, 2009, 2010
Dokumenty:
Abeceda komunistických zločinů (Česká televize)
Tajné akce Stb (Česká televize)
9 komentářů ke komunistické straně (Epoch Times)
Jak přízrak komunismu vládne našemu světu (Epoch Times)
Vladimír Hučín. Není to o mně, ale o nás (Nuabi)
Názory a média:
Seriál Abeceda komunistických zločinů (iDNES.cz)
Zločiny komunismu (Hospodářské noviny)
Téma: zločiny komunismu (Info.cz)
Fenomén debaty zákazu komunistické strany v České republice (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2014)
Militantní demokracie a evropské právo lidských práv: k otázce zákazu komunistických stran (Roman Barinka, Časopis pro právní vědu a praxi, 2007)
Instituce:
Ústav pro studium totalitních režimů (Státní úřad)
Společnost pro výzkum zločinů komunismu (NGO)
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (Policie ČR)
