Tažný kůň Belgik Princ přichází se svým kočím. (Z. Danková / ET ČR)
Rozlehlá zámecká zahrada ožila zejména pobytem kovářů, výstavou jejich výkovků a ukázkami kovářské práce.
Belgik Princ přichází
V neděli 16. 6. mohli zvídaví návštěvníci sledovat celý proces kování tažného koně. Kočí pracující s koňmi v lesích kolem městečka, přivedli belgika, 15-letého valacha jménem Princ. Princ už při práci v lese ztratil svoje podkovy, kování se musí opakovat každé 2 měsíce. Také roh kopyta dorůstá a musí být zkrácen.
Pedikúra koně má několik fází. Prvně se musí kopyto očistit, zastřihnout a okraje zapilovat. (Z. Danková / ET ČR)
Belgický chladnokrevník je nejstarším plemenem v Čechách, chován je již 70 let pod názvem Českomoravský Belgik. Lehce robustní koník je velmi klidný, ovladatelný, spolehlivý. Přivedený valach se jménem Princ váží 960 kilogramů. Pokud se narodí hříbě, má po narození 70 kilo, sděluje kočí.
Koňská pedikúra a kování
Trpělivé zvíře s mohutnou stavbou těla si vzali do práce dva kočí a kovář. Nejprve mu různými nástroji očistili kopyto, zastřihli a rašplí zabrousili, podobně jako když my si děláme pedikúru.
Malé děti byly vybídnuty k posedu na koníka, zatímco u něj probíhal asi 1,5-hodinový proces kování, od čištění kopyta až po přitlučení podkovy a začištění hřebů.
Pilování okraje kopyta pro začištění. (Z. Danková / ET ČR)
Kováři zvednou koni nohu, ten lehce ohne kotník a trpělivě vyčkává, zatímco oni dělají svoji práci.
Když jsou všechna čtyři kopyta očištěna – základní „pedikúra“ je splněna, vybírají pro koně podkovu. Přikládají na nohu a vyberou tu, která mu dobře padne. Tato podkova je potom rozžhavena v kovářské výhni a přiložena na kopyto, aby se lépe zafixovala.
Z kopyta se valí dým, ale koník nic necítí – tuto část nohy nemá citlivou. Když je podkova vypálená, po vychlazení se přiloží koni na nohu a přitluče hřebíky. Nakonec probité hroty hřebíků kovář ohne a začistí, aby kopyto bylo bez závad.
Kovář zkouší, která podkova koni padne. (Z. Danková / ET ČR)
Kovář musí dávat bedlivý pozor, aby trefil hřebíky do té správné zóny na chodidle koně, jinak by kůň mohl cítit bolest, nemohl by chodit. Pokud by byl nesprávně okovaný, takovému koni se v profesní řeči říká „zakovaný kůň“.
Během práce se na hřbetě koně střídají děti, které těší na něm sedět. Princ občas projeví mírnou netrpělivost, ale kočí ho uklidní.
Kdo by tohle vydržel? Kéž by lidé měli alespoň polovinu jeho trpělivosti …!
Po novém okování je koník opět připraven vykonávat práci v lese. A – čím je krmen? Kočí uvádí: oves, seno – a večer se v ohradě ještě napase.
Podle správy Českých lesů v současnosti pracuje v lese asi dva a půl tisíce tažných koní.
Podkova ze žhnoucí výhně se přiloží na kopyto, aby lépe padla. (Z. Danková / ET ČR)
Nakonec se podkova do kopyta přitluče pomocí dlouhých hřebů. (Z. Danková / ET ČR)
Princ má na hrudi jizvu. Stal se mu kdysi během práce úraz, když mu hrudník poranila ostrá větev. (Z. Danková / ET ČR)
Nakonec se podkova do kopyta přitluče pomocí dlouhých hřebů. (Z. Danková / ET ČR)
Princ má na hrudi jizvu. Stal se mu kdysi během práce úraz, když mu hrudník poranila ostrá větev. (Z. Danková / ET ČR)
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
Čtěte také: Tažní koně v lese a práce kočího - „Kůň má s člověkem jiný vztah než pes”
