Tradiční svatební obřad v Číně na obraze malíře Sü Jen-ka nazvaném „Zámožný Suzhou” z roku 1759. (Volné dílo)
A tak ho lidé pojmenovali Čang Paj-žen (Zhang Bairen), což doslova znamená „sto snášenlivostí“ nebo „sto činů snášenlivosti“.
Čang Paj-žen se nikdy nehádal s ostatními, když s nimi pracoval. Od sebe samého vyžadoval disciplínu, ale k ostatním byl štědrý. Během mnoha let snesl celkem 99 neobyčejných utrpení a zbývalo mu ještě jedno, aby mohl naplnit svoji přísahu.
Jednoho dne se ženil Čangův vnuk, a tak pozval mnoho přátel, aby přišli na jejich svatební obřad, a připravil pro hosty bohatý banket. Když bylo kolem poledního, přišel na banket neznámý žebrák. Čang Paj-žen řekl ostatním: „Nechovejte se k němu ošklivě, dejte mu nějaké jídlo. Až ho sní, nechte ho jít.“
K Čangovi však přišel sluha a oznámil mu, že žebrák chce sedět mezi hosty. Čang Paj-ženovi připadalo, že je žebrákův požadavek trochu zvláštní, ale přistoupil na něj.
Žebrák oblečený do špinavého, smradlavého mnišského oděvu vstoupil do místnosti, přistoupil k Čangovi a řekl: „Děkuji ti za tvoji štědrost. Dnes je svatební den tvého vnuka a já jsem mu především přišel pogratulovat. Ale mám ještě další přání, a to jíst s tvými nejctěnějšími hosty.“
Čang Paj-žen chvíli zaváhal, ale potom souhlasil. Představil mnicha novomanželům a všem hostům oznámil: „Dámy a pánové, můj vnuk se dnes žení. Rád bych vám všem vyjádřil svou vděčnost za to, že jste na svatbu přišli. Tento starý muž právě přišel a rád by seděl s námi se všemi. Prosím, buďte tak laskaví a udělejte mu místo.“
Žebrák v ten moment řekl: „Ne. Ne místo mezi obyčejnými hosty, ale mezi čestnými hosty.“
„Proč trváš na tom, abys seděl na čestném místě? Místo, které jsme ti připravili, je také pro důležité hosty,“ řekl Čang Paj-žen.
Když to žebrák uslyšel, řekl: „Jsi muž s velkým srdcem? Jak je možné, že máš tak silnou touhu se chovat k lidem odlišně? Pěkné šaty nepředstavují pěknou povahu. Chudý oděv neznamená, že jsou lidé chudí ve své povaze nebo že mají špatný charakter. Proč to nepromyslíš dříve, než se zachováš příliš unáhleně?“
Co žebrák řekl, se skutečně dotklo Čangova srdce. Pomyslel si, že žebrák má pravdu. „Jelikož jsem přísahal, že snesu sto nesnesitelných věcí, proč by mě měla trápit taková maličkost?“ řekl si Čang a okamžitě se žebrákovi omluvil. Otočil se ke všem hostům a řekl: „Kvůli mně, nechte prosím starého muže sedět na čestném místě a neobávejte se, že by mohl říci něco nevhodného.“
Každý účastník svatby souhlasil, aby žebrák usedl na čestné místo.
Po banketu všichni hosté odešli, ale žebrák stále seděl na svém místě a neměl se k odchodu. Čang Paj-žen k němu přistoupil a zeptal se ho: „Dědečku, teď jsi měl myslím dost jídla a připozdívá se, co kdybys tu dnes přespal? Můžeš spát s kuchařem v kuchyni.“
„Ne. I když jsem žebrák, neměl bys mě nechat spát v kuchyni. Měl bys mi najít na spaní dobré místo,“ řekl žebrák.
„Dobře, samozřejmě, smíš spát v pokoji pro hosty,“ odpověděl Čang Paj-žen.
Na to žebrák řekl: „Ne. Nebudu spát v pokoji pro hosty. Domnívám se, že nejpohodlnější pokoj v domě by měl být pokoj nevěsty, a tak budu spát tam. Požádej vnuka, aby spal někde jinde.“
Kdyby se chtěl žebrák zúčastnit svatby vašeho vnuka, přijali byste ho? Detail obrazu „Žebráci a pouliční postavy“ z roku 1516, od autora Čou Čche-na. (Clevelandské muzeum umění / Volné dílo)
Žebrákův výrok všechny šokoval a Čang Paj-žen už málem vybuchl. „Dědečku, respektuji tě kvůli tvému věku a snažil jsem se co nejlépe splnit tvé požadavky, ale nemůžu pochopit, proč máš tak drzý požadavek!“ řekl.
„Budu tam jen spát a nemám žádné jiné úmysly. Proč se tomu tak bráníš? Musím říct, že nejsi hoden toho, aby ses jmenoval Čang Paj-žen. Prostě si ho změn na Čang Nemůžu to snést,“ odpověděl žebrák.
Když Čang uslyšel, co žebrák řekl, nevěděl co dělat. Po chvilce žebrákovi odpověděl: „Nu dobrá. Nechám tě spát v pokoji nevěsty, ale musím požádat o svolení ženicha i nevěstu.“
Čang si promluvil s celou rodinou. „Ne. To je urážka. Rozhodně ne,“ řekl vnuk.
I všichni ostatní členové rodiny byli toho názoru, že žebrák žádá příliš: „Co když se zpráva, že přespal v ložnici nevěsty, dostane ven? Naše jméno bude zničeno!“
Čang zkusil ostatní přesvědčit: „Vidím, že to není nějaký běžný žebrák, a je tak starý. Nemyslím, že by nevěstě něco nevhodného udělal. Mimo jiné přísahal, že když bude moci spát v pokoji nevěsty, nebude dělat nic jiného než spát. Zajistím nějaké stráže, které budou stát před pokojem. Ženo mého vnuka, jestliže se v pokoji ozve nějaký hluk, jen zakřič a všichni tě půjdeme dovnitř zachránit.“
Vnukova manželka to slyšela a pomyslela si, že co řekl, zní rozumně, a tak pravila: „Dědeček byl po celý svůj život velkorysý a byl respektován jako někdo, kdo má vysoký charakter a také je velmi dobrý v usměrňování členů své rodiny. My jako jeho vnoučata bychom měli zdědit tyto cnosti. Co kdybychom tedy souhlasili s jeho požadavkem, abychom mu tím pomohli naplnit jeho stý čin mimořádné snášenlivosti?“
Po chvíli se celá rodina shodla. Čang Paj-žen odešel do obývacího pokoje požádat žebráka, aby se odebral k odpočinku do pokoje nevěsty. Žebrák se usmál a spokojeně Čanga následoval. Jakmile si lehl, usnul. Bylo ticho po celou noc. Za úsvitu se Čang Paj-žen a ostatní shromáždili před pokojem nevěsty a čekali, až žebrák vyjde ven. Nevěsta je očekávala uvnitř. Nakonec otevřela dveře a řekla: „V noci jsem se bála, vůbec jsem nespala a proseděla celou noc na posteli. Naštěstí se žebrák při spaní ani neotočil.“
Všichni se podívali na postel a viděli, že žebrák stále spí. Čang Paj-žen na něj několikrát zavolal, ale žebrák neodpovídal. Natáhl tedy ruku a stáhl z něho zdobnou přikrývku. K jeho údivu pod ní nebyl žádný žebrák. Na místo toho na posteli ležela zlatá zářící socha velikosti lidské postavy. Když se podíval blíže, uviděl, že vypadá jako Venuše Tchaj-paj* a podobá se soše uctívané v místním chrámu. Na jejím těle bylo vyryto následující dvojverší:
„Budete-li pilně pracovat, nebudete mít v tomto životě žádné potíže. V síni Sta činů snášenlivosti bude vždy soulad a harmonie.“
Nakonec si Čang Paj-žen uvědomil, že ten podivný žebrák byl Venuše Tchaj-paj, která přišla zkoušet jeho snášenlivost. Brzy se zpráva o události rozšířila po celé provincii, a ještě dál do celé Číny. Každý Čanga obdivoval a současně pociťoval velikost božího soucitu. Lidé pochopili, že cokoli ve světě dělají, bohové je pozorují a budou za to odměněni dobrem nebo zlem. Čang byl po podivné příhodě se žebrákem všemi ještě více respektován a jeho příběh si připomínaly i následující generace jako upomínku na to, že pokud odkáží snést to, co se zdá nemožné, přinese jim to navždy veliké štěstí.
* Poznámka: Jméno Venuše Tchaj-paj (Venus Taibai) odkazuje na postavu z čínské mytologie Tchaj-paj Ťin-sing (Taibai Jinxing), také nazývanou Velká hvězda z bílého zlata. V čínské astronomii je takto označována planeta Venuše. Tchaj-paj Ťin-sing je v čínském lidovém náboženství také označována jako posel boha nebo vyslanec Jadeitového císaře, pána nebes.
Překlad původního článku newyorské redakce: Kateřina Fučíková a Milan Kajínek
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
prosím
