Ekonomika

Mír jako základ nového ekonomického plánu USA pro Střední východ

2019-06-24T14:57:12+00:00

Bílý dům v sobotu zveřejnil detaily ekonomického plánu pro Střední východ, ve kterém se uvažuje o nových investicích v hodnotě přes 50 miliard dolarů na období deseti let.

Nový plán s názvem „Peace to Prosperity“ (mírem k prosperitě) si klade za cíl „zplnomocnit palestinský lid“ a zaměřuje se na rozvoj ekonomického potenciálu území a jeho správu. V plánu je vytvořit globální investiční fond, který pozvedne ekonomiky Palestiny a sousedních arabských států. Počítá se i s 5 miliardovou podporou dopravního koridoru, jenž by měl propojit Západní břeh s Gazou.

Plán má představit příští týden na mezinárodní konferenci v Bahrajnu Jared Kushner, senior poradce Bílého domu. Na základě rozhovorů s americkými úředníky a detailů plánu agentura Reuters informovala, že plán zahrnuje 179 projektů z oblastí infrastruktury a obchodu.

„Palestinský lid je už příliš dlouhou dobu uvězněný v neefektivních strukturách minulosti,“ prohlásil Kushner. „Plán ‚Peace to Prosperity‘ je nosnou kostrou pro jasnější a vzkvétající budoucnost palestinského lidu a regionu a je vizí toho, čeho lze dosáhnout za mírových podmínek.“

Ambiciózní ekonomický plán je výsledkem dvouletého úsilí Kushnera a jeho asistentů. Jeho realizace je založena na podmínce, že se dosáhne politického řešení dlouhodobých problémů v regionu.

Tisková kancelář Bílého domu označila plán za „dosud nejobsáhlejší mezinárodní snahu pro palestinský lid“. Měl by pomoci zdvojnásobit palestinský hrubý domácí produkt, vytvořit pro Palestinu přes milion pracovních příležitostí a snížit stupeň chudoby v zemi o 50 %.

Více než polovina z celkových 50 miliard dolarů by měla být určena pro ekonomicky slabé oblasti Palestiny a zbytek rozpočtu by se měl rozdělit mezi Egypt, Libanon a Jordán. Některé z projektů cílí i na egyptský Sinajský poloostrov, kde by mohly investice prospět Palestincům žijícím v pásmu Gazy.

Dle rozhovoru Kushnera pro Reuters Trupmova administrativa doufá, že většinu z návrhu podpoří bohaté země Golfského zálivu, evropské a asijské národy a také soukromí investoři.

„Naše představa je taková, že chceme, aby se lidé na plánu shodli, a poté budeme diskutovat o tom, kdo má o kterou oblast potenciálně zájem,“ řekl Kushner.

Kushner také řekl, že někteří palestinští podnikatelé potvrdili svou účast na konferenci, ale odmítl je jmenovat.

Amerikou vedená konference se bude konat v bahrajnském hlavním městě Manáma 25. a 26. června. Zúčastní se jí i několik arabských států z Golfského zálivu včetně Saudské Arábie. Kushner zde uvede první část mírového plánu a jak zdůraznil, nečeká, že hned na místě padnou finanční přísliby.

Americký prezident Trump ve svém stanovisku týkajícím se dohody, která by přinesla mír mezi Izraelci a Palestinci prohlásil, že „udělá vše co může, aby jim pomohl dosáhnout cíle“.

Kushner řekl pro Reuters, že jeho přístup má za cíl ukázat Palestincům ekonomické pobídky a jejich potenciál pro prosperující budoucnost v případě, že se vrátí k vyjednávacímu stolu a uzavřou mír.

Redakční úprava a překlad původního článku newyorské redakce: J. S

Až 80procentní zdanění amerických milionářů?

2019-02-05T13:28:38+00:00

V návaznosti na návrh 70procentního zdanění bohatých Američanů demokratickou reprezentantkou Alexandrií Ocasio-Cortezovou z před několika týdnů – přichází její stranická kolegyně Ilhan Omarová s požadavkem na 80–90 % zdanění.

Hlavní slovo na burzách měla v roce 2018 geopolitika. Co nás čeká v letošním roce?

2019-01-04T16:39:27+00:00

Za posledních zhruba deset let si investoři do akcií zvykli, že každý rok jim jejich zainvestované peníze vydělaly. Během roku 2018, zejména pak v jeho druhé polovině, však poprvé museli přihlížet, jak se akciové indexy překlápějí do červených čísel a jejich zainvestované peníze ztrácejí na hodnotě.

Hlavní americký akciový index S&P 500 vykázal roční ztrátu 6,2 %, technologicky zaměřený Nasdaq odepsal 3,9 %. V celoročním vyjádření se ztráty nemusí zdát vysoké. Bližší prozkoumání nám však prozradí, že poklesový trend se na trhy dostavil až v září. Od tohoto období do konce roku 2018 klesl index S&P 500 ze svých úrovní o téměř o 20 % a povážlivě se přiblížil „medvědímu“ trendu. Některé konkrétní akcie dopadly ještě hůře. Kdo si například koupil akcie Facebooku v polovině léta, pravděpodobně jen nevěřícně sleduje ztrátu na své investici čítající přes 40 %.

Vývoj na starém kontinentu byl v indexovém vyjádření tristnější než ten za oceánem. Německý akciový index uzavřel rok 2018 se ztrátou 18 %. Nejeden investor si v tomto světle jistojistě pokládá onu otázku „za milion“, totiž: co bude dál?

V prvním čtvrtletí roku 2019 budou probíhat bilaterální jednání mezi Spojenými státy a Čínou o podobě vzájemného obchodu. Ten má zahrnovat témata, jako technologický transfer nebo ochrana duševního vlastnictví amerických firem. Pro Spojené státy bude klíčové, aby skončily obchodní praktiky vedené Komunistickou stranou Číny. Na summitu G20 v Argentině dojednaly obě země dočasné 90denní příměří v celní válce. Toto období skončí začátkem března. Pokud k dohodě nedojde, Spojené státy nejen že zvednou již zavedená cla z 10 % na 25 %, ale zavedou i cla nová na zbylý čínský import do USA.

Právě napětí mezi Spojenými státy a Čínou bylo hlavním spouštěčem poklesů na akciových trzích v USA, Evropě i Asii v minulém roce. Obchodní válka, ke které dvě největší ekonomiky světa prozatím směřují, ohrožuje podle ekonomů hospodářský růst. Na druhé straně situace silně tlačí zejména na Čínu, aby ustoupila od zavedených praktik, zejména ve sféře zcizování dat a duševního vlastnictví (více zde...). Hospodářský růst v posledních letech pomáhal hnát akciové indexy vzhůru. Zůstává otázkou, zda deeskalace ve vzájemném obchodě situaci celkově uklidní.

V prvním čtvrtletí roku 2019 budou probíhat bilaterální jednání mezi Spojenými státy a Čínou o podobě vzájemného obchodu. Fotografie z 1. prosince 2018 na summitu G20 v Buenos Aires. (SAUL LOEB / AFP / Getty Images)

Obě země stále více vykazují známky širší geopolitické rivality. Jedním z takových signálů byly události, které následovaly po prosincovém zatčení finanční ředitelky a dcery zakladatele telekomunikační firmy Huawei. Stalo se tak v Kanadě na žádost Spojených států. USA, ale i další země podezírají Huawei z propojení s vládní Komunistickou stranou Číny a označují jej za přímé bezpečnostní riziko. Vůči postupům společnost se vyhrazují IT experti a organizace v různých zemích. V ČR je to například Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (více zde...).

Ve stejné době jako jednání mezi USA a Čínou budou probíhat i další „rozvodová“ jednání Evropské unie a Velké Británie. O tom, jakou bude mít finální podobu, se dá prozatím jen spekulovat. Jako prozatím neřešitelný se ukazuje problém Severního Irska. Část Konzervativní strany premiérky Mayové dojednanou dohodu tvrdě odmítá. Mayová dokonce musela odložit hlasování o dohodě v parlamentu, aby předešla jejímu zamítnutí. Právě nejistota spojená s Brexitem má nemalý podíl na poklesu německého akciového indexu v minulém roce.

Kromě mezinárodní politiky měla vliv na odliv kapitálu z burz i americká centrální banka (Fed). Za minulý rok zvedl Fed základní úrokovou sazbu čtyřikrát. Vyšší úrokové sazby v bankách vytvářejí „konkurenci“ pro akcie, a ty tak ztrácejí na hodnotě.

Predikovat další vývoj dost dobře nelze. Společnost a ekonomika jsou na to příliš komplexní a vývoj určují často náhody. S velkou pravděpodobností však bude mít opět hlavní slovo politika, samozřejmě ta mezinárodní. Ekonomická krize prozatím nehrozí, jakkoli často se tato slova budou opakovat. Kromě akcií šla totiž o třetinu dolů i cena ropy. Pro ropné státy to sice dobrá zpráva není, ale pro všechny ostatní určitě ano. Nižší cena znamená mimo jiné i nižší inflaci. Centrální banky by nemusely v příštím roce tak rychle zvedat úrokové sazby. Akcie by tak opět mohly najít půdu pod nohama.

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Bílý dům v obchodní válce s Čínou otvírá novou frontu

2018-11-13T14:06:24+00:00

WASHINGTON – Trumpova administrativa zvyšuje tlak v obchodní válce s Pekingem. K omezení krádeží intelektuálního vlastnictví (IV) Čínou přijímá novou strategii.

Dle zprávy Wall Street Journal, která cituje zainteresované zdroje, začíná Washington kromě odvetných cel používat proti Číně i žaloby a další nástroje.

Americká vláda nedávno učinila bezprecedentní kroky, aby ochránila amerického výrobce paměťových čipů Micron Technology. Ministerstvo obchodu a Ministerstvo spravedlnosti ostře zakročily proti státní čínské společnosti kvůli krádežím obchodních tajemství.

1. listopadu 2018 obžalovalo Ministerstvo spravedlnosti (MS) Fujian Jinhua Integrated Circuit, jejího tchajwanského partnera United Microelectronics Corp. a zaměstnance včetně prezidenta firmy Jinhua za spiknutí s cílem ukradení obchodního tajemství, ekonomické špionáže a související zločiny vůči americké společnosti Micron v souvislosti s výrobou paměťových karet DRAM.

MS také podalo žalobu vůči firmě Jinhua a jejím partnerům pro dovoz takovýchto produktů do USA.

Tento krok přišel poté, co Ministerstvo obchodu (MO) v říjnu oznámilo exportní omezení firmy Jinghua jejím zařazením do „seznamu“, protože představuje ohrožení národní bezpečnosti USA.

MO uvedlo, že společnost ohrožovala „dlouhodobou ekonomickou životaschopnost amerických dodavatelů základních komponentů pro vojenské systémy“.

Dle zprávy Komise IV Národního výzkumného úřadu pro Asii z roku 2017 připravují krádeže Spojené státy ročně o 600 miliard dolarů.

Krok přichází několik týdnů před plánovaným bilaterálním setkáním Trumpa a Si Ťin Pchinga na summitu G-20 v Buenos Aires, který by měl obsahovat i obchodní diskuzi.

Doplnění – Navarrovo varování

Z další zprávy doplníme krátkou informaci, že obchodní poradce Bílého domu Peter Navarro varuje vlivné finanční firmy z Wall Street, aby nehrály roli „neregistrovaných zahraničních agentů“.

V září pozvali úředníci Komunistické strany Číny na návštěvu vrchní představitele firem, jako je John Waldron - prezident Goldman Sachs, vrchní představitele Citigroup - JPMorgan Chase, Morgan Stanley a Blackstone Group, a bývalého tajemníka amerického ministerstva financí Hanka Paulsona.

Ti se teď dle Navarra snaží tlačit na prezidenta Trumpa, aby ukončil obchodní válku s Čínou, čímž kromě jiného oslabují prezidentovu vyjednávací pozici.

Překlad a redakční úprava: J. S.; Zdroj.

Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Napětí mezi Tureckem a Spojenými státy posílá měny rozvíjejících se trhů dolů, dolar naopak sílí

2018-08-17T19:39:23+00:00

Pokud plánujete dovolenou v Turecku, určitě se nemusíte bát utrácet. Turecká lira totiž od letošního roku ztratila 40 % své hodnoty. Stáhla s sebou měny i ostatních rozvíjejících trhů včetně například ruského rublu, čínského jüanu, mexického pesa, ale i české koruny.

Levnější dovolená a nákupy v Turecku jsou asi jediným pozitivem na aktuální měnové krizi v Turecku. Poklesly i evropské akcie – zejména bank – z důvodů obav o splácení peněz, které Turecku evropské bankovní domy půjčily. Strmý pád turecké liry dělá také starosti českým exportérům do Turecka. Ve vzájemném obchodě má Česká republika s Tureckem kladnou obchodní bilanci, slabá lira však české výrobky na tureckém trhu zdražuje.

Za poklesem stojí dlouhodobé napětí mezi Spojenými státy a Tureckem. To eskalovalo v nedávné době, po požadavku USA na propuštění svého občana, pastora A. Brunsona. Větším zdrojem vzájemného napětí však bude turecké rozhodnutí koupit ruský moderní protiraketový systém S-400. Obě země na sebe vzájemně uvalují sankce a zdá se, jakoby ani nešlo o desetiletí trvající spojence v NATO.

Americký pastor Andrew Craig Brunson doprovázen tureckou policií u svého domu v Izmiru, 15. července 2018. Brunson strávil téměř dva roky ve vězení na základě obvinění z terorismu v kontroverzním případu, který vyvolal napětí se Spojenými státy. Andrew Brunson, který řídil protestantskou církev v egejském městě Izmir, byl zadržen v říjnu 2016, od jeho propuštění je držen v domácím vězení. (Foto : - / AFP / Getty Images)

Reakce prezidenta Erdoğana byla tradičně nesmířlivá. Z kolabující liry obvinil nepřátelské síly a vyzval Turky, k prodeji cizích měn a nákupu domácí liry. Turci vlastní měně dlouhodobě nevěří, drží 158 mld. dolarů. Nákup dolaru se stal dokonce formou protestu proti prezidentovi.

Dolar je v současné době vítězem globálního napětí. V dobách geopolitických tenzí vnímají investoři dolar jako bezrizikovou měnu. I vůči koruně je nyní na nejvyšší úrovni za poslední rok.

Z jejích historicích minim vůči dolaru turecké liře pomohlo oznámení Kataru nakoupit v Turecku aktiva v hodnotě 15 mld. dolarů. Nejde však o návrat k normálu. Dlouhodobě jí pomůže jen návrat důvěry investorů v tureckou centrální banku. Prezident Erdgoğan na ni dlouhodobě tlačí, aby snížila úrokové sazby. Dělá tak navzdory vysoké inflaci v zemi, která je nyní okolo 15 %. Turecké liře by však pomohl přesný opak, a to razantní zvýšení sazeb.

Turecku nyní hrozí, že měnová krize přeroste do krize finanční. V takovém případě by se jistě nevyhnulo pomoci od Mezinárodního měnového fondu. Bude přitom paradoxem, že to byly právě Erdoğovany vlády, které Turecko z poslední krize roku 2001 vymanily.

Čtěte také: Prezidentský systém v Turecku může fungovat, ale…

Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Německo chystá po vzoru USA přísnější dohled nad čínskými investicemi

2018-08-09T19:14:18+00:00

Němečtí protekcionisté brojí proti čínským investicím a po vzoru Spojených států navrhují důslednější ochranu před nákupem národních firem zahraničními společnostmi.

Kancléřka Angela Merkelová chce snížit hranici, kdy stát může do převzetí německé společnosti zámořským investorem zasahovat. Ministr hospodářství, Peter Altmaier, prozradil novinám Die Welt, že snížení hranice je nutné pro mapování „akvizic v citlivých sektorech ekonomiky“.

Berlín momentálně může vetovat prodej, pokud zájemce ze zemí mimo EU hodlá odkoupit alespoň 25 procent z čistého jmění společnosti. Záměrem německé vlády je snížit tuto hranici na 15 procent. K legislativní úpravě by podle Die Welt mohlo dojít již letos.

„Chceme se pečlivěji zaměřit na společnosti v obranném průmyslu a v kritické infrastruktuře a na jisté další civilní technologie, jež souvisí s bezpečností, například v oblasti IT,“ vysvětlil Altmaier.

Ministr zároveň ujistil média, že nechce zahraniční investice zablokovat, jen chce lépe porozumět motivům cizích kupců a chránit národní bezpečnost.

Auto s umělou inteligencí, Audi ELAINE, při výstavě na technologickém veletrhu CeBIT 2018 v Hanoveru; 12. června 2018. (Alexander Koerner / Getty Images)

Tyto kroky jsou cíleny zejména na čínské investory. Vládní úřady totiž mají obavy, že Čína se o evropské firmy zajímá, aby se dostala ke klíčovým technologiím a know-how.

„Používají masku, že jde o tržní transakce, ale ve skutečnosti jde v mnoha případech o státem řízenou investici, která hodlá ukořistit klíčový zahraniční podnik, odvětví nebo technologie,“ uvedl Stephen Ezell, viceprezident amerického think-tanku Information Technology and Innovation Foundation.

Čína má na Německo chuť

Podle zprávy Rhodium Group a Mercator Institute for China Studies skupuje Čína společnosti napříč celou Evropou a jen vloni takto proinvestovala téměř 30 miliard euro.

Čínský režim hraje v těchto akvizicích klíčovou úlohu. Podíl státních subjektů při čínských investicích v Evropě vyskočil ze 35 procent v roce 2016 na 68 procent v roce 2017, uvádí zmiňovaná zpráva.

Německo, Francie a Velká Británie jsou pro čínské investory nejlákavější destinace a souhrnně se podílejí na čínských investicích v EU 75 procenty.

Loňský rok byl však v Německu vidět obrovský propad čínských investic, které klesly z 11 miliard euro v roce 2016 na 1,8 miliardy euro v následujícím roce. Příčinou jsou částečně regulační průtahy na straně Německa, ale také může jít o načasování velkých akvizic, jak podotýká zpráva. Německo každopádně stále zůstává oblíbenou investiční destinací čínských kupců.

Rostoucí protekcionalismus

Protekcionistické nálady začaly v Německu stoupat poté, co čínský výrobce spotřebičů Midea Group koupil v roce 2016 německou firmu na výrobu robotů Kuka.

Kontroverzní obchod rozšířil obavy, že Čína skupuje nejmodernější technologie, které jsou pro německou ekonomiku strategicky důležité. Znepokojení vedlo k zablokování podobné koupě, tentokrát v podobě akvizice německého výrobce chipů Aixtron, na kterého si brousil zuby jeden čínský investiční fond.

Vláda Merkelové nedávno hlasovala pro zablokování potenciálního převzetí strojní firmy Leifeld Metal Spinning, která působí v jaderném a leteckém průmyslu.

Roboti firmy Kuka podávají nealkoholické pivo na Hannover Fair v Německu; 23. Dubna 2018. (JULIAN STRATENSCHULTE / AFP / Getty Images)

Také britská vláda zbystřila pozornost nad zahraničními investicemi. V červenci vydala 120stránkovou směrnici, která rozšiřuje možnosti státu zabránit převzetí britských firem investory, kteří by mohli ohrozit národní bezpečnost. Tento krok směřuje podle Financial Times zejména na čínské a ruské investory.

Na čele do roku 2025

Před třemi lety čínský režim zveřejnil oficiální státní strategii s názvem „Made in China 2025“, kde oznámil, že hodlá dosáhnout dominance v deseti oblastech špičkových technologií včetně robotizace, letectví, elektrických vozidel a pokročilých informačních technologií.

Peking se ve snaze docílit svých ekonomických ambicí uchyluje k nejrůznějším taktikám - průmyslové špionáži, počítačovým útokům, nuceným joint ventures výměnou za přístup na trh nebo koupi zahraničních společností za účelem získání citlivých technologií.

Jak uvádí zpráva Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations), cílem Číny není přidat se k vyspělým technologickým zemím, ale být na nich nezávislý a nakonec je nahradit.

„To by mohlo být devastující pro státy, jako Jižní Korea nebo Německo, kde odvětví špičkových technologií tvoří velký podíl průmyslové výroby a vývozů,“ píše se ve zprávě.

USA bude přísnější

Nedůvěra k čínským investicím přiměla nedávno americké zákonodárce, aby přijali nový zákon, který má reformovat dohled na zahraničními investicemi ve Spojených státech.

Díky němu budou moci americké úřady podrobit kontrole širší škálu transakcí. Nebude se přitom jednat pouze o prověrku odkupu většinových podílů v amerických společnostech, ale i o menší podíly ve firmách, které se pohybují v klíčových oborech.

Článek byl redakčně zkrácen. Přeložil O. H.; Zdroj.

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Mark Zuckerberg přišel o 16 miliard USD

2018-07-26T22:38:18+00:00

Ve středu zaznamenal Facebook na burze cenných papírů rekordní propad. Jeho zakladatel, Mark Zuckerberg, tím přišel o zhruba 16 miliard dolarů.

V důsledku nižšího zisku ve druhém čtvrtletí a velmi slabé aktivity uživatelské základny se akcie Facebooku tento týden propadly o téměř 20 %. Ve čtvrtek ráno spadly na hodnotu $176,79.

Tento propad snížil hodnotu společnosti o 124 miliard dolarů.

V žebříčku nejbohatších lidí světa magazínu Forbes si Zuckerberg zároveň pohoršil – posunul se z třetího místa na čtvrté.

Překlad a redakční úprava: J. S.

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Tvrdý přístup se vyplatil. Čínská firma splatila několikamiliardovou půjčku CEFC

2018-06-08T16:53:37+00:00

Česká pobočka čínské skupiny CEFC China Energy se dostala do problémů se splácením půjčky česko-slovenské investiční skupině J&T, od níž si napůjčovala přibližně 11,5 miliardy korun. Vedení J&T Private Investments na situaci rychle zareagovalo a kvůli nesplácení dluhu převzalo vedení CEFC Europe a podalo na firmu trestní oznámení policii. Následně sesadilo její vedení a dosadilo vlastní krizový management.

Názor: Kam se v příštích měsících bude pohybovat cena ropy?

2018-06-04T13:21:09+00:00

Jen těžko bychom hledali komoditu, která si v posledních deseti letech prošla tak turbulentním vývojem. A jen málokteré komoditě věnují investoři takovou pozornost jako právě ropě. Začněme menší exkurzí do nedávné historie.

Přesně před deseti lety predikovali analytici v Goldman Sachs, že cena ropy vyšplhá až na 200 dolarů za barel. V té době cena americké ropy WTI (West Texas Intermediate) byla 122 dolarů. Vůbec nejvyšší úrovně dosáhla ropa v červenci 2008, kdy stála neuvěřitelných 147,27 dolarů za barel. Běžně se psalo, že příští válka bude o ropu. V únoru 2016 pak klesla cena ropy pod 30 dolarů za barel a vypadalo to, že ropu najednou „nikdo nechce“.

Tehdy se OPEC v čele se Saúdskou Arábií dohodl s Ruskem na omezení těžby ve snaze podpořit cenu ropy. Tenhle plán se jim povedl a před pár dny ropa atakovala hodnotu 80 dolarů za barel, nejvyšší od roku 2014. Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury (IEA) vzroste v letošním roce globální poptávka na 100 milionů dolarů denně. Kam se s takovou může cena ropy dostat? Vrátí se ke sto dolarům nebo i výše?

Takový vývoj není příliš pravděpodobný. Ropa na 80 USD (Brent) pravděpodobně v současnosti dosáhla svého vrcholu. Za posledních deset let se totiž trh s ropou výrazně proměnil. Na nabídkové straně přibyla nová metoda těžby, tzv. frakování. Díky této nové metodě těžby se podle IEA stane ze Spojených států již brzy největší producent černého zlata na světě.

Ropě střednědobě mohou „pomáhat“ i některá politická rozhodnutí. Například odstoupení Spojených států od íránské dohody. Prezident Trump tenhle krok oznámil letos 8. května. Zároveň dodal, že znovu zavede sankce vůči Íránu. Ceně ropy to pomůže, ale nikterak výrazně. USA jsou prozatím jedinou zemí, které od dohody s íránským režimem odstoupily. I nové sankce tak nebudou mít takový dopad jako ty předešlé. Íránská ropa pravděpodobně nabere východní směr. Tam už nyní najdeme většinu kupců íránské ropy.

Druhý podpůrný vliv na cenu ropy má nevídaná politická krize a ekonomické zhroucení Venezuely. Tento významný producent ropy není schopen dodávat na trh tolik ropy jako obvykle. K tomu přidejme sankce, které po tamějších prezidentských volbách na Venezuelu uvalily Spojené státy. Venezuela tak bude zřejmě ještě dlouho nižšími dodávkami podporovat cenu ropy.

V posledních dnech cena ropy ze svých čtyřletých maxim klesla. Přispěli k tomu opět vrcholní politici. OPEC s Ruskem brzy zvednou produkci, a tím pošlou cenu ropy opět dolů. Koneckonců i tato dohoda byla manželstvím z rozumu, kterým chtěli na nějakou dobu cenu ropy stabilizovat. V Rusku se totiž letos v březnu konaly prezidentské volby a Saúdská Arábie zase plánuje IPO (primární úpis akcií) státní ropné společnosti Saudi Aramco.

Trochu paradoxní je pak fakt, že příliš vysoká cena ropy není ani v zájmu hlavních exportérů. Ty totiž mohou ovlivňovat chování spotřebitelů, kteří pak namísto nového vozu od tradiční automobilky mohou dát přednost nablýskané Tesle od Elona Muska. Pokud tak hledáte odpověď na otázku, zda bude vaše letenka či plná nádrž levnější či dražší, nikdo vám ji spolehlivě nedá. Výše zmíněný odhad Goldman Sachs z roku 2008 budiž jasným příkladem, jak takové odhadování bez existence křišťálové koule může dopadnout.

Řekněme však, že v příštích měsících budeme tankovat když ne za stejnou cenu, tak alespoň trochu levněji.

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Volný obchod je iluzí. Trumpovy tarify pouze mění to, co kdo dostane

2018-04-12T17:17:53+00:00

Vše, co americký prezident Donald Trump udělá, obvykle způsobí narušení statusu quo. V březnu se zaměřil na obchod, když učinil rozhodný krok a uvalil cla na ocel, hliník, pračky a solární panely nejenom z Číny, ale i z dalších zemí.

Reakcí některých médií a politiků zasažených zemí bylo obvinit Trumpa z ničení skvělého systému „volného obchodu“, který se vytvořil kolem Světové obchodní organizace (WTO) a její předchůdkyně Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT).

Stejně jako u všeho, co Trump dělá, je důležité udělat krok zpátky a podívat se na celou věc v širším kontextu.

Volný obchod není volný

První bleskové zprávy hovořící z vyšší perspektivy byly schopny poukázat na fakt, že ani WTO ani GATT nejednají na základě volného obchodu, který by měl být bez vládních zásahů.

Jedna země může vyrábět a vyvážet spoustu oceli, ale nedostává na to žádné dotace a nemá žádné ochranné celní tarify. Zaslouží si pak dostat největší podíl na světovém trhu, protože je zkrátka nejkonkurenceschopnější. Používá místní zdroje pracovních sil i kapitálu a používá je tím nejproduktivnějším způsobem.

Další země může být nejlepší ve výrobě solárních panelů a stane se tak lídrem v této oblasti. Tyto dvě země si mohou vyměňovat ocel za solární panely a mít výbornou obchodní bilanci. Každý stát v tomto případě tedy dělá to, v čem je nejlepší.

Pakliže, a je to velké pakliže, neexistuje na trhu ze strany státu žádné zasahování do peněz samotných – jinými slovy, pokud existuje globální a pevný peněžní standard – pak obchodní přebytky v jedné zemi povedou k přílivu peněz a odlivu zboží, což zvedne cenovou hladinu a učiní vývozní položky méně konkurenceschopné.

V zemi s deficitem odtékají peníze a přitéká zboží, což snižuje hladinu cen a činí její vývozní zboží atraktivnější. Tím pádem by neexistovaly žádné trvalé deficity, jak jsme tomu nyní svědky ve Spojených státech a ve zbytku světa.

Jenže WTO funguje na komplexním systému pravidel a postihů, což je opakem k systému bez zásahů státu. Tato organizace poskytuje strukturu, aby si mohly vlády v jistém rozsahu ovládat vlastní obchod. Špatné hospodaření s nekrytým oběživem a pohyblivými směnnými kurzy nerovnováhu jen zvyšuje.

Každý druh vládní intervence na trhu, ať už prostřednictvím zdanění či celních tarifů a dovozních kvót, vytváří vítěze a poražené. Tito výherci a poražení jsou však jiní než v konkurenčním systému, kde má největší prodej ocelárna, která má nejčistší pece a spotřebovává nejméně elektřiny.

Vítězové a poražení

Vítězové za pomoci diktátu vládní intervence jsou často méně konkurenceschopnější a proto potřebují pomoc státu, aby přežili. Čínský ocelářský průmysl jako celek pokračuje jedině díky mohutné vládní podpoře ve formě levných půjček, přímých bankovních převodů a dotované elektřiny.

Americké ocelárny takovou pomoc nedostaly, a proto se řada z nich položila. V této ukázce „volného obchodu“ jsou tedy těmi poraženými a s nimi miliony amerických dělníků, kteří nedokáží soupeřit s levnou pracovní silou a masivními dotacemi státu v Číně.

Ale na americké straně byli také vítězové. Nadnárodní korporace, jako General Motors nebo Caterpillar profitovaly buď z vývozu do Číny nebo ze založení výroby v Číně. Platí to zejména pro digitální společnosti typu Apple, které díky prostředníkům vyrábějí většinu svých zařízení v Číně, kde jsou průměrné celní tarify vysoké až 10 procent ve srovnání s průměrnými 3,5 procenty ve Spojených státech.

Dalším vítězem tohoto nesymetrického volného obchodu je americká vláda, která si tak mohla prodat spoustu svého dluhu Číně prostřednictvím výše zmiňovaného systému nekrytých peněz a fixních směnných sazeb. Ale profitoval i americký spotřebitel tím, že platil méně za zboží z dovozu jako elektronická zařízení a další položky.

Seznam vítězů a poražených by takto mohl pokračovat dál a dál. Liší se to jen podle jednotlivých celních sazeb, jednotlivých zásahů a jednotlivých manipulací do systému nekrytého oběživa.

Ale vraťme se zpět k Trumpovi a jeho celním tarifům. Je jen přirozené, že v tomto již tak hluboce manipulovaném systému chce změnit nastavení vítězů a poražených. Trump je ekonomický nacionalista a jeho cílem je přinést prospěch americkému průmyslu a domácí zaměstnanosti.

Každý jeho politický krok, od přistěhovalectví po regulaci daní, odráží jeho filozofii, takže zvýšením cla na vybrané produkty vybírá, kdo bude na jeho domácím hřišti vítězem, který bude moci díky zredukované mezinárodní konkurenci rozšířit výrobu a najmout více tuzemských dělníků.

V opravdu volném obchodním systému by tyto zásahy měly dlouhodobé nevýhody, protože američtí dělníci a firmy by vykládali větší úsilí na něco, co dokáží lépe udělat zahraniční firmy a zahraniční dělníci.

Avšak v současném obchodním režimu to pouze uhlazuje cestu pro tuzemské výrobce a zároveň to ztěžuje život nejenom americkým společnostem operujícím v Číně, ale také v Evropě a Kanadě.

Samozřejmě, jako každý zásah státu, i toto přichází se všemi nechtěnými následky včetně pravděpodobnosti zvýšených cen u tuzemského spotřebního zboží.

Kdyby ale lidé, kteří si právě teď stěžují, měli opravdový zájem o volný obchod a nehledali jen, kde co ukořistit, už dávno by vyzvali Čínu, aby snížila průměrné celní sazby, a Evropu, aby přestala s nadstandardními dotacemi svého zemědělství.

Pro ně je volný obchod želbohu pouze jednosměrná ulice do Spojených států, a když Trump vyvěsil obří značku STOP, jsou z toho nešťastní.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou perspektivou autora a nemusí odrážet názory Epoch Times.

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.