Kultura

Malebné Posázaví uprostřed krabatiny – Ledeč nad Sázavou

2019-07-27T15:18:32+00:00

Uprostřed krabatiny Českomoravské vrchoviny, v malebném Posázaví, ve stínu skal spočívá městečko Ledeč. Nad řekou Sázavou strmí hrad, který se řadí mezi nejstarší šlechtické hrady v Čechách. Ve středním Posázaví je jediným dochovaným hradem a na vysoké skále je nepřehlédnutelný. Dole v podhradí vás vlhký dech řeky příjemně doprovází při procházce po nábřeží.

Návštěva hradu nabízí rovnou 4 okruhy. Nedejte se odradit dětským okruhem, zhlédnete sice asi tisíc plyšových medvídků a starých hraček, ale na konci vás čeká báječná vyhlídka z parkánu a děti se mohou proběhnout v zeleném bludišti z živých plotů. Z hradní výšky zahlédnete v dáli vrch Melechov, jehož hřbet hýří všemi odstíny zeleně, a siluetu hradu Lipnice.

Starý hrad je natolik zachovalý, že s v jeho zdech natáčelo několik filmových pohádek, jako třeba pohádka Čertí brko, Anděl Páně 2 nebo Mucimutr.

Ze skály jsou nádherné výhledy na městečko v údolí Sázavy. (Z. Danková / ET ČR)

Kromě retro okruhu a výstavy historických hodin se v hradě nachází i muzeum Jaroslava Foglara, jež je prvním muzeem věnovaným českému spisovateli, který pozitivně ovlivnil několik generací, s množstvím dobových fotografií, skautských artefaktů a ježků v kleci (hlavolam z 1. republiky, pozn. redakce).

Čas v městečku je odměřován hodinami na věži kostela sv. Petra a Pavla, které odbíjejí každou čtvrthodinu. Míru času třikrát za den doplňuje zvon, zvoucí ke klekání. Památník poblíž chrámu připomíná faráře Josefa Toufara, s jehož pastoračním působením v blízké Číhošti je spjat takzvaný číhošťský zázrak.

Vodáci splouvají Sázavu už desítky let. (Z. Danková / ET ČR)

Malebný kraj i město jsou spojeny také s bohatou husitskou historií, což dokládá řada důkazů i nedaleká obec s názvem Bojiště.

Významným milníkem pro městečko byla počátkem 20. století stavba železnice podél řeky, po které pak uháněl tzv. Posázavský Pacifik ( ). Dodnes je to jediná přímá spojka podél celým Posázavím.

{youtube}M-sHKIKp490{/youtube}
Skalnatý vrch Šeptouchov na konci města zve k procházkám mezi altány, lavičkami a okrasnými keři.

Kromě na hrad vás ledečské informační centrum pošle do Sluneční zátoky, kde bezmála již sto let táboří skauti. Pod táborem se nalézá pamětní kámen zakladatele tábora, Jaroslava Foglara, zvaného Jestřáb.

„Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? … Jaroslav Foglar

Cyklostezkou kolem řeky tam můžete dojet, pokračovat na Stvořidla, pokochat se jejich peřejemi a zamávat odvážným vodákům, kteří splouvají řeku. Poté se dá vystoupat vrch Melechov a vyhledat zříceninu malé stejnojmenné tvrze.

Nebo můžete za Sluneční zátokou pěšky přejít přes lávku a na druhé straně Sázavy se vydat do Vilémovic, kde se nachází zámeček a hospoda U čerta. Nebo můžete dojet do obce Kouty, kde naleznete báječné koupání. Cyklisté musí jen počítat s tím, že vše je tu „do kopce“

Ledeč i její okolní krajina nabízí romantické zážitky při řece, možnosti rekreačního sportu i cyklistiky, ubytovací a pohostinské služby.

Hradní nádvoří známe z filmových pohádek. (Z. Danková / ET ČR)

Večerní smrákání u hradu.

Sluneční zátoka bývá o prázdninách plná dětí.

Pomník Jaroslavu Foglarovi ve stínu vzrostlých smrků. (Z. Danková / ET ČR)

Skalnatý vrch Šeptouchov, pod nímž protéká Sázava.

Pod záštitou senátora Hilšera probíhá výstava ve Valdštejnské zahradě „Masakr na náměstí Nebeského klidu 1989“

2019-07-24T10:42:31+00:00

PRAHA – Senátor Marek Hilšer se podle jeho slov snaží více informovat veřejnosti o represivní a násilné povaze čínského režimu. Jednou z jeho aktivit je pořádání výstavy nazvané „Masakr na náměstí Nebeského klidu 1989“, která je zdarma přístupná veřejnosti ve Valdštejnské zahradě Senátu Parlamentu ČR od 22. července do 31. srpna 2019.

Hlavním pořadatelem výstavy je Sinopsis, což je společný projekt Ústavu Dálného východu Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a AcaMedia z.ú. Senátor Hilšer výstavě poskytl záštitu a také turisty hojně navštěvované prostory Valdštejnské zahrady.

Výstava, která připomíná krvavé potlačení demonstrací na pekingském náměstí ze 4. června 1989, slibuje více než 40 unikátních fotografií, které během protestů na náměstí Tchien-an-men pořídili zahraniční novináři a agentury.

„Připomínka masakru v Pekingu by neměla být pouhým oživením dějinného faktu, ale závazkem vůči (dnešním) obětem totalitní zvůle, že nebudeme směňovat lidskou důstojnost a lidskost za ekonomické výhody,“

- senátor Marek Hilšer.

{youtube}tPgcrAsUn6Y{/youtube}

Kvůli masivní cenzuře takovéto fotografie v Číně na veřejnosti neuvidíte. Masakr na Tchien-an-men je jedním z nejcenzurovanějších témat v čínských státem kontrolovaných médiích a na čínském internetu.

Výstava bude dále putovat do Ostravy, Olomouce a Plzně. 17. listopadu se má podle plánu pořadatelů vrátit zpět do Prahy. V minulosti byla výstava k vidění na pražské Kampě od 4. června 2019 pod záštitou primátora Prahy Zdeňka Hřiba.

FOTOGALERIE (Senát), FOTOGALERIE (ČT24)

Článek byl upraven 25. července 2019

(Shora) Hovoří Kateřina Procházková, žurnalistka, Sinopsis. Martin Hála, sinolog, Sinopsis. Ve Valdštejnské zahradě probíhá výstava nazvaná „Masakr na náměstí Nebeského klidu 1989“, 22. července 2019, Praha. (Senat.cz)

Záběry z masakru na Tiananmen z roku 1989
{youtube}AGJoaHr2QdM{/youtube}

Čtěte také:

Reklama na foťák Leica odhalila masakr studentů z roku 1989 (video)

Kanadský žurnalista vzpomíná na masakr na náměstí Nebeského klidu v novém filmu

Čína: Zveřejněn seznam pachatelů masakru na náměstí Nebeského klidu

Touha po pravdě 25 let po masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu

Výpověď svědka masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu (videorozhovor)

Náměstí Nebeského klidu (Tiananmen) - vzpomínka na 4. čevna 1989

Čína: 38. armáda odmítla v roce 1989 masakrovat studenty

Recenze filmu: Bez věcí nad věcí – duševní prázdnotu nezaplníte nakupováním

2019-07-18T15:45:52+00:00

„Bojoval jsem za svobodu na Berlínské zdi proto, abych nakupoval?“

Kolik věcí měli naši předkové. Kolik naši prarodiče? Kolik předchozích kultur a myšlenkových proudů hlásalo potřebu navrátit se k přírodě a upřednostnit morální principy a duchovní hodnoty před honbou za věcmi, emocemi a požitky? A je to tady zase. Tentokrát se probudil mladý německý scénárista a režisér Florian David Fitz, aby položil zásadní otázky dnešní doby ve snímku Bez věcí nad věcí.

Původní název 100 věcí (100 Dinge) není tak výstižný jako česká verze, která je trefnější. Ale nenechte se zmást, Fitzův snímek není jako moderní pětiminutová skladba, která stále opakuje svůj refrén. Je spíše jako houslová skladba o několik větách – obsažná a otevírá více témat, která jsou jakýmsi hledáním lidskosti uprostřed všudypřítomného konzumu.

Všestranně nadaný Fitz nejenom napsal scénář a celý snímek režíroval, ale také si zahrál jednu z hlavních rolí. Jeho film naznačuje, že prostředí Facebooku, sociálních médií a chytrých telefonů je prubířským kamenem současné generace, která nezažila válku, nedostatek ani katastrofy, které by jim vytvářely zásadní životní výzvy.

Mladá generace nyní čelí prostředí manipulace, povzbuzování závislosti na věcech a technologiích a vyrůstá v ultra-materiálním prostředí, v němž musí hledat nejenom sama sebe, ale také smysl života.

Zápletka

Toni miluje svůj kávovar. Paul zbožňuje svůj chytrý telefon a nedokáže si představit chvíli bez Amazonu a svých supermódních tenisek.

Všechno se začne měnit jednoho rána, kdy se oba probudí nazí na zemi v prázdném bytě. Během včerejšího bujarého večera uzavřeli sázku, že se vzdají všeho, co vlastní a každý den si budou moci vzít zpět pouze jednu ze svých věcí.

Během náhodně vyprovokovaného dobrodružství, se jim podaří zodpovědět celou řadu zásadních otázek.

Upoutávka na snímek Bez věcí nad věcí

{youtube}hzr2HWYTN1o{/youtube}

Aktuální otázka, kterou snímek Davida Fitze položil, zní: „Dostaneme se do ráje pomocí moderní sériové výroby?“

Hodnocení a komentář

Snímek vychází z německého prostředí, není tedy divu, že se v něm objevuje narážka na uprchlickou krizi nebo vliv marxismu na evropskou společnost. Jak komunismus a Marxovy vize slibují ideál „materiálního ráje na zemi“, který přijde s hmotným dostatkem pro všechny, tak se dnešní lidé při vlnách konzumu zaplavili věcmi - ale šťastní nejsou, proč?

Někde se stala chyba, materiálním dostatkem, přebytkem a opakovaným nakupováním věcí lidé štěstí nedosahují. Snímek se přiblížil do bodu, kdy zjišťuje, že honba za věcmi nevyřeší lidský pocit prázdnoty. Pouze říká, že se musíme naučit s prázdnotou v sobě žít a pochopit, že nakupováním věcí se z toho nedostaneme.

Ve skutečnosti konzum a zavilý nepřítel duchovna Karl Marx zanevřeli na duchovní stránku člověka. Štěstí a únik z prázdnoty se ale nacházejí právě tam, v lidské duši, na kterou věda, zdravotnictví a konzum zapomínají. Je také obecně známo, že duchovně založení lidé jsou klidnější, spokojenější a žijí s trvalým pocitem štěstí, který jim přináší vnitřní rovnováha. Naproti tomu okamžik štěstí po nákupu se vytrácí poměrně rychle.

Jak říká jedno staré přísloví: „Pokud jsi spokojený s tím, co máš, jsi vždy spokojený.“ Nebo jak prohlásila Jenifer Zhengová, která přežila hrůzy vězeňského systému díky své víře: „Když dosáhnete vnitřního klidu, nechcete ovládat druhé, nemůžete ovládat ostatní, ale můžete ovládat sami sebe.“

Snímek samozřejmě tak daleko nejde, ale je zřejmé, že se jedná o konflikt. Zatímco Marx slibuje štěstí v „materiálním ráji“ pomocí sociálních výhod, duchovní cesty nabádají k dosažení ráje pro existenci duše, zušlechťováním sebe sama – nenásilím, zaslouženě, jako odměnu za dobré a ctnostné chování.

Lidé chtějí ze své podstaty dosáhnout „ráje“ a považují myšlenku existence „ráje“ za smysluplnou a reálnou. Aktuální otázka, kterou snímek Davida Fitze položil, zní: „Dostaneme se do ráje pomocí moderní sériové výroby?“

Hodnocení: {VERating 4}

Do 17 let nevhodný

Premiéra 18. července 2019, délka 111 minut * ČSFD * IMDB * Bioscop *

Scénář a režie: Florian David Fitz

Hrají: Florian David Fitz, Matthias Schweighöfer, Miriam Stein, Hannelore Elsner a další

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Čtěte také:

Učit umění znamená učit, jak rozvíjet charakter. Proč?

Tradiční kultura: Co je nalevo a co je napravo

Tradiční kultura: Když se zvonilo „klekání“

Co znamená být pravým mužem

Jaké poučení nám přináší příběh z jiného světa

Koncert: Mimořádný barokní večer v Březíně (19. července 2019)

2019-07-17T07:40:00+00:00

Hudební festival Procházky uměním nyní zavítá do malebné barokní obce Březín, kde ve spolupráci s festivalem Západočeské baroko proběhne mimořádný „barokní večer“.

Na své si přijdou i děti, kterým pořadatelé slibují barokní workshop a kolotoč.

V sedm hodin začne hudební vystoupení Josefa Herverta a Tria barokní hudby (Baroque trio). Jedná se o významný barokní soubor ze severní Moravy v barokním nástrojovém složení trubka, hoboj a varhany. V jeho podání zazní hudba slavných českých barokních skladatelů.

Po skončení koncertu si pořadatelé připravili malé překvapení, k němuž bude třeba vyčkat do setmění - jedná se o barokní ohňostroj. A protože není jasné v čem se může lišit barokní ohňostroj od těch, které jsme zvyklí vídat na nový rok, budeme muset počkat až rachejtle zaplní noční oblohu, abychom se o tom něco přiučili.

Kdy: Pátek 19. července 2019 od 18:00

Kde: Kostel sv. Bartoloměje, 331 62 Nečtiny, Březín (mapa)

Vstupenky: V síti Goout.cz

Barokní hudba napříč Evropou

P. Hromádka – trubka, D. Foltýn – hoboj a T. Thon – varhany

Natočeno v kostele svatého Václava v Ostravě

K dostání na CDmusic.cz

Čtěte také:

Tajemství klasické hudby tkví v rozpoložení mysli, říká virtuoska Jitka Hosprová

Kostel sv. Bartoloměje, Nečtiny. (prochazkyumenim.cz)

Mottem festivalu je prohlášení „Přežije-li kultura, přežije národ!“

Záměrem mezinárodního festivalu Procházky uměním je především vytvoření stabilního uměleckého zázemí pro potřeby moderního evropského kulturního člověka 21. století.

„Naším posláním je zpřístupnit klasickou hudbu širší veřejnosti a mládeži a šířit povědomí o její dostupnosti atraktivní formou, plně využít nové komunikační prostředky v rámci propagace a rozvinout potenciál vizuálního přenosu koncertů díky sociálním sítím.

Přinášíme originální hudební dramaturgie, které posunují představy o klasické hudbě a podporují získání respektu festivalu v rámci domácího a evropského kontextu. Usilujeme o vytvoření silného zázemí pro realizaci a tvoření uměleckých projektů,“ uvádějí stránky projektu.

Další koncerty:

26. 7. 2019 - Duchové v Lukové – Luková, Miroslav Vilímec – housle, Edita Keglerová – cembalo

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Musica Florea zve na barokní operu od Vivaldiho o založení Prahy Libuší a Přemyslem

2019-07-16T18:01:03+00:00

Musica Florea chystá na pátek 19. července představení barokní opery z roku 1734 Praga nascente da Libussa e Primislao (O založení Prahy Libuší a Přemyslem), další premiérový projekt, tentokrát barokní operu. Představení se koná na nádvoří Lichtenštejnského paláce, sídla HAMU na Malostranském náměstí. Začíná ve 21 hodin. Generální zkouška proběhne den předtím, 18. července ve 21 hod. Autorem libreta Antonio Denzi, který využil hudbu slavného Antonia Vivaldiho.

Představení je jedním z hlavních bodů programu letošního festivalového cyklu Musica Florea – Bohemia 2019. Unikátní součástí projektu je scéna tvořená převozným barokním divadlem Florea Theatrum, na němž Musica Florea provozuje přestavení již od roku 2014. Hudební, režijní i taneční nastudování vychází z pravidel poučené interpretace a je určeno jak hudebníkům pro inspiraci, tak široké veřejnosti.

Opera Praga nascente da Libussa e Primislao zazněla v Praze poprvé v roce 1734, kdy ji v tehdejším Sporckově divadle uvedl impresário a také autor libreta Antonio Denzi. Jeho divadlo stálo v té době na prahu bankrotu a český námět měl od místního publika získat kýžené finance. Libreto zahrnuje postavy z mytologie (Libuše, Přemysl, Vlasta, Šárka, Ctirad) a dvě komické figury (zdánlivě hluchoněmého pážete-špiona Lesbína a Přemyslovu služku Dievíru). Vedle známých námětů, jako je stavba Prahy, Libušina věštba, vyslání koně za Přemyslem nebo dívčí válka samozřejmě nechybí zápletky, intriky a další prvky barokního hudebního dramatu.

Česká kněžna Libuše inspirovala Vivaldiho ke složení barokní opery

Antonio Vivaldi není originálním autorem hudby k této opeře. Na rozdíl od Denziho libreta (nachází se v knihovně Národního muzea) se totiž hudba nedochovala. Víme ale, že Praga nascente bylo tehdy zcela obvyklé pasticcio, tedy opera vytvořená z již existujících árií různých skladatelů, včetně právě Antonia Vivaldiho, jehož hudbu Denzi běžně využíval a byl s ním v kontaktu. Denzi a Vivaldi se poznali v roce 1716 v benátském divadle San Moisé a poté, co Denzi přesídlil do Prahy, stal se Vivaldi jeho dodavatelem hudby. V Praze tak zněly celé Vivaldiho opery (dokonce i v premiéře, např. Argippo, Doriclea nebo Alvilda regina de Goti), ale i jejich části zakomponované právě do pasticcií.

Novodobou hudební rekonstrukci tohoto díla na čistě Vivaldiho hudbu vytvořil nyní Eduardo García Salas po rozsáhlém výzkumu Vivaldiho árií a konzultacích s předními odborníky. V představení se objeví i baletní prvek, a to tanec Českých Amazonek v choreografii Andrey Miltnerové, která je současně režisérkou inscenace. Hudbu se svým orchestrem nastudoval Marek Štryncl, dirigent a umělecký šéf orchestru Musica Florea.

Praga nascente da Libussa e Primislao
Opera o třech dějstvích na hudbu Antonia Vivaldiho
Libreto Antonio Denzi (1734)

Florea Theatrum
Letní scéna HAMU, Malostranské náměstí 13, Praha 1
19. 7. 2019 ve 21:00 hod
Vstupné: 500/250 Kč (plné/snížené)

Sólisté:
Libussa – Sylva Čmugrová
Primislao – Michaela Šrůmová
Vlasta – Marta Infante
Stirado – Hasan El Dunia
Clodomiro – Manuel Gómez Ruiz
Gustavo, Dievira – Lucia Knoteková
Sarca – Eva Bennet
Lesbino – Filip Dámec

Sbor:
Jan Petráček, Jan Hartinger, Lukáš Jindra, Jaroslav Beneš

Tanečníci:
Romana Konrádová, Lenka Breeding
orchestr Musica Florea

Kostýmy: Chris Vinz
Líčení: Karel Langer
Osvětlení: Mojmír Ledvinka
Scénografie: Václav Krajc
Osvětlení: Mojmír Ledvinka
Režie: Andrea Miltnerová
Asistent režie: Eduardo García Salas
Příprava hudebních materiálů: Eduardo García Salas, Marek Štryncl
Dirigent, hudební nastudování: Marek Štryncl

* Mezzosopranistka Marta Infante se projektu účastní za podpory agentury Acción Cultural Española (AC/E) prostřednictvím mezinárodního programu Programme for the Internationalisation of Spanish Culture (PICE) v rámci grantů Mobility.

Zdroj: TZ Musica Florea, Lucie Kocourková

Píseň Chátrám vznikla pod dojmem z demonstrací, kterých jsem se účastnil, říká Tomáš Klus

2019-07-13T21:51:09+00:00

Současné společenské dění inspirovalo písničkáře Tomáše Kluse k napsání nové skladby Chátrám, kterou v červenci vydává společně s výpravným videoklipem. Text písně vypráví o pomyslném Domě, jehož obyvatelé spolu stále častěji zapomínají mluvit, a který „chátrá“.

Klip, v němž se objeví některé významné momenty z novodobé české historie, vznikl tvůrčí spoluprací režiséra Marka Štiftera, kameramana Bohdana Zajčenka a zpěváka Tomáše Kluse s produkční podporou filmové a televizní společnosti Total Help Art.

Natáčelo se v prostředí historické budovy karlínské Invalidovny a u hory Říp.

{youtube}-7Ny897Jhng{/youtube}

„Píseň Chátrám vznikla pod dojmem z demonstrací, kterých jsem se účastnil, a ze kterých mám dobrý pocit především z toho důvodu, jací lidé se na nich potkávají,“ popisuje Tomáš Klus svou inspiraci při psaní skladby.

„Sousedské vztahy v tom našem Domě nejsou tak zlé, jak se může zdát na internetu a v internetových diskusích. Spousta lidí je ohleduplných a zajímá se o dění na domovních schůzích, které jsou teď svolávány masově,“ říká Klus. „Když jsem z jedné takové dorazil do našeho domova, tak jsem si sednul ve zkušebně a píseň napsal.“

„Myslím si, že je opravdu potřeba, abychom se o náš Dům začali starat nejenom tím, že budeme opravovat opadané omítky, ale především bychom si měli ujasnit, jak má Dům vypadat a co má lidem, co okolo něj chodí, říct,“ odtušuje metaforicky Klus. „A otevřít dialog ve všech jeho patrech. Zdá se mi, že jsme jako Češi trošku zapomněli na svoji úlohu, kterou jako Česká republika a jako srdce Evropy máme.“

(fotokredit: David Kraus)

Karlínská Invalidovna jako metaforický „Dům“, Říp zůstal Řípem

Temná zákoutí a rozlehlé chodby kulturní památky Invalidovna, která se nachází v Praze-Karlíně, upoutaly v minulosti už řadu filmařů a svou roli sehrály také v novém klipu Tomáše Kluse. Staly se místem, které ztvárnilo symbolický Dům, o němž text skladby hovoří. Za každým rohem se tak v náznaku odehrává nějaký významný moment z novodobé české historie.

„Chtěl jsem, aby se obraz Domu, o kterém se v textu mluví, objevil i v klipu, ale když s někým spolupracuji, snažím se, aby měl co nejvíc volnou ruku. Strašně se mi líbí, že spousta drobných detailů vznikla přímo během natáčení, a že nejsou na první zhlédnutí hned patrné,“ říká Tomáš Klus.

A režisér Marek Štifter, který se ještě před vznikem videoklipu podílel na nahrání nové skladby jako zvukový mistr, dodává:

„Žijeme v nejkrásnější zemi na téhle planetě, proto je škoda, abychom se nechali otrávit politikou a médii. To jsme chtěli ukázat i prostřednictvím klipu, že jsme šťastný národ, a že zastávka našich předků na Řípu stála za to.“

Symbolicky v tempu 89 BPM

Nápadů, jak obrazovou podobu singlu pojmout, prý bylo původně více, ale společnou úvahou režiséra Marka Štiftera, kameramana Bohdana Zajčenka a Tomáše Kluse vykrystalizovala ta, která se v klipu objevuje.

„Určité realizační limity nás kreativně osvobodily od zbytečných úvah a variant. Věděli jsme, že v Invalidovně můžeme strávit jeden natáčecí den. Snažili jsme se ho tak využít naplno – náš příběh je tedy cesta Domem s pointou pod mytickým Řípem,“ popisuje Marek Štifter.

Singl Chátrám je ke stažení na digitálním servisu Supraphonline a také dalších streamovacích serverech jako iTunes/Apple Music, Spotify, Google Play Music či Deezer.

Zajímavostí nahrávky je, že byla nahrána v tempu 89 BPM – symbolicky k roku 1989 a letošnímu 30. výročí sametové revoluce.

SKLADBA CHÁTRÁM

Hudba a text: Tomáš Klus

Zpěv/kytara: Tomáš Klus

Kytara/zpěv: Jiří Kučerovský

Basová kytara/moog: Jan Lstibůrek

Bicí nástroje: Petr Škoda

Fotografie z natáčení klipu k písni Chátrám. (fotokredit: David Kraus)

Recenze filmu: Late Night – převýchova konzervativní moderátorky v „politicky korektním“ prostředí

2019-07-12T14:50:19+00:00

„Jak přizpůsobit noční satirickou šou současnému stavu společnosti (v USA) a neztratit při tom základní hodnoty a zdraví rozum.“

Recenze právě tohoto filmu nebyla nijak snadná. Už proto, že současné sociální a politické prostředí ve Spojených státech je silně komplikované socialistickou agendou a někdy i ultralevicovými myšlenkami. Kromě feminismu, „politické korektnosti“ a boje za „rovnost ve výsledku“ komplikují lidem normální život i zcela „běžné“ události. A o tom všem je nový snímek scénáristky Mindy Kalingové (která ve snímku zároveň hraje vedlejší roli) a režisérky Nishy Ganatraové.

Žánr: Komedie, drama
Scénář: Mindy Kaling
Režie: Nisha Ganatra
Hrají: Emma Thompson, Mindy Kaling, John Lithgow, Hugh Dancy a další

Nebylo snadné se ve snímku zorientovat. Protože je prošpikovaný právě vzkazy o „rasové nerovnosti“, diskriminaci nebo „nechtěném konzervativismu“, chvíli mi trvalo zjistit, jestli autoři tyto myšlenkové proudy obhajují nebo je kritizují.

Nakonec mám ze snímku dojem, že se pokouší o druh společenské satiry, proto si také tvůrkyně vybraly jako hlavní motiv příběhu moderování satirické noční „talkshow“ a jako hlavní postavu zvolili ženu.

Hlavní postava, moderátorka Katherine Newburyová, v níž jistě diváci ocení vytříbené herecké umění Emmy Thompsonové, byla zřejmě tvůrci příběhu záměrně sepsána jako Angličanka. Postava symbolizující tradiční hodnoty, konzervativní prostředí Anglie – kterým právě hlavní proud společnosti věnuje stále menší pozornost a dává jim stále menší důležitost.

Není tedy divu, že její „Noční talkshow“ má stále menší sledovanost a vedení televize jí chce zrušit.

Mindy Kaling a Emma Thomspon ve filmu Late Night. (Amazon Studios)

Z čeho si dělá film „legraci“

Film je o satirické show právě proto, že si tvůrci z komplikované společnosti chtějí trochu „vystřelit“, ale také seriózně poukázat na absurdní situace – a zůstat při tom co nejvíce „neutrální“, aby jeho tvůrci nemuseli v USA čelit kritice feministek, socialistů, LGBT lobby...

Například Katherine Newburyová spustí pořad „bílá spasitelka“, v němž pomůže černochům stopnout taxík, protože si stěžují, že „v tomhle městě se mi nikdy nepodaří stopnout taxík“. Černoch jí ale odpoví, že teď nikam jet nepotřebuje, a tak ho Newburyová do taxíku donutí vstoupit. Čin „donucení“ poté glosuje tím, že „bílí spasitelé právě takhle fungují“.

Tento gag vnímám právě jako satirický výsměch politikům, bojujícím za takzvanou „sociální spravedlnost“, aby celou společnost přinutili k jejich představě spravedlnosti, a nezáleží na tom, jestli to lidé potřebují nebo nikoliv – oni realizují svoji „vizi spravedlnosti“ (ať už sebevíce utopickou) a to je nejdůležitější.

Samozřejmě nebudu zde prozrazovat všechny vtipy z celého filmu, ale ještě zmíním, že tvůrci v něm zřejmě právě sledují potřebu přizpůsobit se současnému stavu společnosti, ale neztratit při tom základní hodnoty a zdravý rozum.

Snímek také naznačuje, že budoucnost bude patřit těm, kteří se chovají pravdivě, upřímně a projevují ostatním soucit. Naznačuje, že pokud nebudou lidé s konzervativními hodnotami vnímat, co se kolem nich děje, nevezmou to na vědomí a nebudou ochotni se tomu přizpůsobit, nebudou mít možnost svoje hodnoty prezentovat hlavnímu proudu společnosti.

Upoutávka na film Late Night

{youtube}KxEZ4y1QZpM{/youtube}

Hodnocení

Snímek je asi lépe rozumově pochopitelný pro americké publikum, které žije v prostředí, o němž snímek je. Ale i Evropan v něm nalezne řadu vtipných momentů, kterým bude ochoten se upřímně zasmát.

Nicméně slyším ze svého okolí (i já mám takový dojem), že pokud jde o komedie, jde skutečně dopředu francouzská komediální produkce (Láska na druhý pohled, Láska bez bariér) nebo zmíním očekávaný německý objev Bez věcí nad věcí.

Americké komedie jsou hodnotově stále zmatenější, příběhově nahodilé a málo promyšlené. Téma a zpracování snímku Late Nihgt je ale zajímavé a hodnotím ho (i přes zmiňovanou kritiku) jako poměrně zdařilý.

Hodnocení: {VERating 3,5}

Premiéra: 11. července 2019, délka 102 minut * ČSFD * IMDB *

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Vztahy mezi mužem a ženou (I) – seznámení a posvátnost milostného vztahu

2019-07-09T06:57:38+00:00

Tradiční kultura

Ve vztazích mezi mužem a ženou se lidé učí chápat hodnoty, jako jsou věrnost, důvěra, myšlení na druhého, žít pro druhého. Vztahy nabízejí hluboké vnitřní naplnění, ale také mnohá ponaučení o zákonitostech světa.

Vzájemné vztahy muže a ženu učí o mnoha vrstvách lidské osobnosti. Učí je rozeznávat mezi povrchní přitažlivostí oblečení a těla, charakterem, dovednostmi a osobností.

V mladém věku si dívka a chlapec mohou vytvořit první zkušenosti o odlišnostech mezi mužem a ženou, které s sebou nesou také určité tradiční etické vzorce chování, které nejsou výmyslem lidstva, ale spíše projevem zákonitostí světa. Tradiční etika vychází z vytříbeného poznání těchto zákonitostí.

Samozřejmě s sebou vztahy už od počátku nesou mnohé výzvy. Dívka i chlapec díky nim mohou odhalovat vlastní nedostatky, které vedou k tomu, že se s nimi jejich milostný protějšek rozejde, nebo budou čelit konfliktům, které jim mohou také mnohé ukázat.

Tradiční kultura vychází z víry, že člověk není zvířetem, ale byl stvořen Bohem, a je žádán, aby se v životě choval vznešeně. Vznešenost mu poskytnou morální principy, jejichž dodržováním se může vznešeným stát.

Obraz nazvaný Odlišné názory od Sira Lawrence Alma Tadema. (Volné dílo)

Vzájemné vztahy člověka vnitřně rozvíjejí, učí ho a ukazují mu, jak působí na ostatní a umožňují mu poznat základní morální hodnoty – na čem skutečně záleží.

Člověk může „na vlastní kůži“ prožít význam slov láska a věrnost nebo zklamání, radost nebo smutek. Vztah může vést k prvním prožitkům duševního spojení a naplnění, ale i zklamání nebo duševního utrpení z odmítnutí či nevěry.

Vztahy však nejsou doprovázeny pouze emocemi nebo pocity, ale mají také zásadní etickou úroveň a vysoké morální principy. Tradiční kultura vychází z víry, že člověk není zvířetem, ale byl stvořen Bohem, a je žádán, aby se v životě choval vznešeně. Vznešenost mu poskytnou morální principy zanechané Bohem, aby se jejich dodržováním mohl vznešeným stát.

Etika vztahů mezi mužem a ženou

Dříve lidé věřili, ale i dnes lidé věří, že každý blízký vztah je dílem osudu, nebo jak se říká na východě, předurčeným vztahem. Protože se věří, že blízké vztahy jsou důsledkem hlubších a duchovních spojení, či řízením osudu a vyšších principů, považují se za posvátné.

Každý vztah může člověka něčemu naučit. V každém vztahu něco předává, něco získává a ztrácí a něčemu se naučí.

Za posvátný princip vztahů žen a mužů se považuje vzájemné „zaslíbení“. Pokud žena nebo muž projeví náklonnost svému protějšku, očekává se, že bude-li odpověď znít „ano, také to tak cítím“, vzniká mezi oběma neviditelné a posvátné pouto, které znamená „ty jsi teď dívkou mého života“ a naopak „ty jsi teď chlapcem mého života“.

Z hlediska nejvyšší partnerské etiky to znamená, že od tohoto okamžiku chlapec ani dívka se už nebudou snažit navazovat jiné milostné vztahy. Tento princip se nazývá „věrností“ a jeho porušení je považováno za „zrazení“ daného slibu.

Tento vztah a závazek také ovlivní okolí milostné dvojice. Když jeden z páru oznámí svému okolí, že je do dívky zamilován nebo že chlapec s ní teď „chodí“, stává se jejich milostný vztah společenskou událostí.

Dodržování a respektování vzájemného „zaslíbení“, je pro pár i jeho okolí vážnou zkouškou.

Jejich přátelé a široké okolí jsou nyní žádáni, aby vztah respektovali a vzali v potaz, že tato dívka je nyní „zadaná“ a tomuto chlapci již nyní nebudu projevovat milostnou náklonnost, protože se zaslíbil jiné dívce.

Obraz nazvaný Již mě nežádej od Sira Lawrence Alma Tadema. Dívka odmítá žádosti chlapce a naznačuje nezájem či ukončení milostného vztahu. (Volné dílo)

Často může partnerský slib čelit celé řadě zkoušek, které mají zodpovědět otázku „jak silný, závažný, hluboký či upřímný“ je slib a vzájemná náklonnost páru.

Pokud je jeden z páru vztahem zklamán nebo si přeje slib ukončit, měl by o tom svého milého nebo milou včasně uvědomit. Často je toto velice delikátní vyrozumění svěřováno dopisu, někdy je sdělováno chováním – odmítáním dalšího setkání nebo společných aktivit.

Z hlediska tradiční kultury nyní hovoříme pouze o prvních vztazích, které se ještě zdaleka nepřibližují závažným krokům, jakými jsou zasnoubení nebo manželství. Do doby manželského slibu je oběma umožněno jednostranné zrušení slibu věrnosti, které ale má být dáno najevo ušlechtilým způsobem. Není však ani vyloučeno jeho opětovné obnovení.

Článek byl upraven 21. července 2019

Připravujeme: Tradiční kultura: Vztahy mezi mužem a ženou (II) – vznešená žena

Čtěte také:

Učit umění znamená učit, jak rozvíjet charakter. Proč?

Tradiční kultura: Co je nalevo a co je napravo

Tradiční kultura: Když se zvonilo „klekání“

Tradiční kultura: Co znamená být pravým mužem

Tradiční kultura: Jaké poučení nám přináší příběh z jiného světa

Avengers: Endgame s bonusy budou kina exkluzivně promítat od 11. července

2019-07-03T07:33:57+00:00

Studio Marvel přináší fanouškům filmové série Avengers překvapení ve formě rozšířené verze finálního dílu Avengers: Endgame.

„Než tento komiksový fenomén zmizí z velkých pláten kin, mají fanoušci unikátní možnost přijít se rozloučit se svými oblíbenými hrdiny a vidět tak dosud nezveřejněné scény, včetně dalších příjemných překvapení,“ píší čeští producenti komiksové série z firmy Falcon.

11. července v kinech fanoušci podle producentů uvidí krátké úvodní slovo režiséra Anthonyho Russoa, poctu kreslíři Stanu Leemu a vystřižené scény.

{youtube}rulCqTKqmR8{/youtube}

Více o filmu

Hlavním hybatelem událostí je postava, kterou vymyslel Marvel Comics v roce 1973. Jedná se o Thanose, Šíleného Titána a jednoho z největších a nejnebezpečnějších padouchů komiksové série.

Thanos je posedlý smrtí jako jediným možným řešením a zároveň popírá a odmítá platnost všech hodnot, autorit. Prahne po získání absolutní moci, aby mohl zničit polovinu všech bytostí vesmíru a tím „vytvořit dostatek pro všechny“, protože podle něho trpí vesmír přelidněním a čeká ho kolaps.

Tato postava žije představou, že právě on je řešením a nevyhnutelným osudem celého vesmíru a že zkáza poloviny bytostí je taktéž nevyhnutelným řešením.

Avengers, nebo též „Ochránci“, čítající jak pozemské, tak mimozemské síly a nadpřirozené bytosti, se pokoušejí Thanose zastavit. Čelí tak velké výzvě, zda dokáží navzájem spolupracovat a nejenom porazit největšího nepřítele, ale zachránit obyvatele vesmíru před Thanosouvou genocidou.

V předcházejícím díle Avengers: Infinity War Thanos skutečně dosáhl svého cíle. Nyní se Avengers pokusí využít možností cestování v čase, aby změnili to, co Thanos způsobil.

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Příběhy ze staré Číny: Zázrak po sto činech snášenlivosti

2019-07-02T15:27:53+00:00

V dynastii Tang žil muž jménem Čang Kung-i. Ve svém životě dokázal snést cokoli, co se obyčejným lidem zdálo nesnesitelné. Kdysi totiž přísahal, že během svého života snese sto neobyčejných utrpení, každý den tímto slibem žil a měl ho na paměti.

A tak ho lidé pojmenovali Čang Paj-žen (Zhang Bairen), což doslova znamená „sto snášenlivostí“ nebo „sto činů snášenlivosti“.

Čang Paj-žen se nikdy nehádal s ostatními, když s nimi pracoval. Od sebe samého vyžadoval disciplínu, ale k ostatním byl štědrý. Během mnoha let snesl celkem 99 neobyčejných utrpení a zbývalo mu ještě jedno, aby mohl naplnit svoji přísahu.

Jednoho dne se ženil Čangův vnuk, a tak pozval mnoho přátel, aby přišli na jejich svatební obřad, a připravil pro hosty bohatý banket. Když bylo kolem poledního, přišel na banket neznámý žebrák. Čang Paj-žen řekl ostatním: „Nechovejte se k němu ošklivě, dejte mu nějaké jídlo. Až ho sní, nechte ho jít.“

K Čangovi však přišel sluha a oznámil mu, že žebrák chce sedět mezi hosty. Čang Paj-ženovi připadalo, že je žebrákův požadavek trochu zvláštní, ale přistoupil na něj.

Žebrák oblečený do špinavého, smradlavého mnišského oděvu vstoupil do místnosti, přistoupil k Čangovi a řekl: „Děkuji ti za tvoji štědrost. Dnes je svatební den tvého vnuka a já jsem mu především přišel pogratulovat. Ale mám ještě další přání, a to jíst s tvými nejctěnějšími hosty.“

Čang Paj-žen chvíli zaváhal, ale potom souhlasil. Představil mnicha novomanželům a všem hostům oznámil: „Dámy a pánové, můj vnuk se dnes žení. Rád bych vám všem vyjádřil svou vděčnost za to, že jste na svatbu přišli. Tento starý muž právě přišel a rád by seděl s námi se všemi. Prosím, buďte tak laskaví a udělejte mu místo.“

Žebrák v ten moment řekl: „Ne. Ne místo mezi obyčejnými hosty, ale mezi čestnými hosty.“

„Proč trváš na tom, abys seděl na čestném místě? Místo, které jsme ti připravili, je také pro důležité hosty,“ řekl Čang Paj-žen.

Když to žebrák uslyšel, řekl: „Jsi muž s velkým srdcem? Jak je možné, že máš tak silnou touhu se chovat k lidem odlišně? Pěkné šaty nepředstavují pěknou povahu. Chudý oděv neznamená, že jsou lidé chudí ve své povaze nebo že mají špatný charakter. Proč to nepromyslíš dříve, než se zachováš příliš unáhleně?“

Co žebrák řekl, se skutečně dotklo Čangova srdce. Pomyslel si, že žebrák má pravdu. „Jelikož jsem přísahal, že snesu sto nesnesitelných věcí, proč by mě měla trápit taková maličkost?“ řekl si Čang a okamžitě se žebrákovi omluvil. Otočil se ke všem hostům a řekl: „Kvůli mně, nechte prosím starého muže sedět na čestném místě a neobávejte se, že by mohl říci něco nevhodného.“

Každý účastník svatby souhlasil, aby žebrák usedl na čestné místo.

Po banketu všichni hosté odešli, ale žebrák stále seděl na svém místě a neměl se k odchodu. Čang Paj-žen k němu přistoupil a zeptal se ho: „Dědečku, teď jsi měl myslím dost jídla a připozdívá se, co kdybys tu dnes přespal? Můžeš spát s kuchařem v kuchyni.“

„Ne. I když jsem žebrák, neměl bys mě nechat spát v kuchyni. Měl bys mi najít na spaní dobré místo,“ řekl žebrák.

„Dobře, samozřejmě, smíš spát v pokoji pro hosty,“ odpověděl Čang Paj-žen.

Na to žebrák řekl: „Ne. Nebudu spát v pokoji pro hosty. Domnívám se, že nejpohodlnější pokoj v domě by měl být pokoj nevěsty, a tak budu spát tam. Požádej vnuka, aby spal někde jinde.“

Kdyby se chtěl žebrák zúčastnit svatby vašeho vnuka, přijali byste ho? Detail obrazu „Žebráci a pouliční postavy“ z roku 1516, od autora Čou Čche-na. (Clevelandské muzeum umění / Volné dílo)

Žebrákův výrok všechny šokoval a Čang Paj-žen už málem vybuchl. „Dědečku, respektuji tě kvůli tvému věku a snažil jsem se co nejlépe splnit tvé požadavky, ale nemůžu pochopit, proč máš tak drzý požadavek!“ řekl.

„Budu tam jen spát a nemám žádné jiné úmysly. Proč se tomu tak bráníš? Musím říct, že nejsi hoden toho, aby ses jmenoval Čang Paj-žen. Prostě si ho změn na Čang Nemůžu to snést,“ odpověděl žebrák.

Když Čang uslyšel, co žebrák řekl, nevěděl co dělat. Po chvilce žebrákovi odpověděl: „Nu dobrá. Nechám tě spát v pokoji nevěsty, ale musím požádat o svolení ženicha i nevěstu.“

Čang si promluvil s celou rodinou. „Ne. To je urážka. Rozhodně ne,“ řekl vnuk.

I všichni ostatní členové rodiny byli toho názoru, že žebrák žádá příliš: „Co když se zpráva, že přespal v ložnici nevěsty, dostane ven? Naše jméno bude zničeno!“

Čang zkusil ostatní přesvědčit: „Vidím, že to není nějaký běžný žebrák, a je tak starý. Nemyslím, že by nevěstě něco nevhodného udělal. Mimo jiné přísahal, že když bude moci spát v pokoji nevěsty, nebude dělat nic jiného než spát. Zajistím nějaké stráže, které budou stát před pokojem. Ženo mého vnuka, jestliže se v pokoji ozve nějaký hluk, jen zakřič a všichni tě půjdeme dovnitř zachránit.“

Vnukova manželka to slyšela a pomyslela si, že co řekl, zní rozumně, a tak pravila: „Dědeček byl po celý svůj život velkorysý a byl respektován jako někdo, kdo má vysoký charakter a také je velmi dobrý v usměrňování členů své rodiny. My jako jeho vnoučata bychom měli zdědit tyto cnosti. Co kdybychom tedy souhlasili s jeho požadavkem, abychom mu tím pomohli naplnit jeho stý čin mimořádné snášenlivosti?“

Po chvíli se celá rodina shodla. Čang Paj-žen odešel do obývacího pokoje požádat žebráka, aby se odebral k odpočinku do pokoje nevěsty. Žebrák se usmál a spokojeně Čanga následoval. Jakmile si lehl, usnul. Bylo ticho po celou noc. Za úsvitu se Čang Paj-žen a ostatní shromáždili před pokojem nevěsty a čekali, až žebrák vyjde ven. Nevěsta je očekávala uvnitř. Nakonec otevřela dveře a řekla: „V noci jsem se bála, vůbec jsem nespala a proseděla celou noc na posteli. Naštěstí se žebrák při spaní ani neotočil.“

Všichni se podívali na postel a viděli, že žebrák stále spí. Čang Paj-žen na něj několikrát zavolal, ale žebrák neodpovídal. Natáhl tedy ruku a stáhl z něho zdobnou přikrývku. K jeho údivu pod ní nebyl žádný žebrák. Na místo toho na posteli ležela zlatá zářící socha velikosti lidské postavy. Když se podíval blíže, uviděl, že vypadá jako Venuše Tchaj-paj* a podobá se soše uctívané v místním chrámu. Na jejím těle bylo vyryto následující dvojverší:

„Budete-li pilně pracovat, nebudete mít v tomto životě žádné potíže. V síni Sta činů snášenlivosti bude vždy soulad a harmonie.“

Nakonec si Čang Paj-žen uvědomil, že ten podivný žebrák byl Venuše Tchaj-paj, která přišla zkoušet jeho snášenlivost. Brzy se zpráva o události rozšířila po celé provincii, a ještě dál do celé Číny. Každý Čanga obdivoval a současně pociťoval velikost božího soucitu. Lidé pochopili, že cokoli ve světě dělají, bohové je pozorují a budou za to odměněni dobrem nebo zlem. Čang byl po podivné příhodě se žebrákem všemi ještě více respektován a jeho příběh si připomínaly i následující generace jako upomínku na to, že pokud odkáží snést to, co se zdá nemožné, přinese jim to navždy veliké štěstí.

* Poznámka: Jméno Venuše Tchaj-paj (Venus Taibai) odkazuje na postavu z čínské mytologie Tchaj-paj Ťin-sing (Taibai Jinxing), také nazývanou Velká hvězda z bílého zlata. V čínské astronomii je takto označována planeta Venuše. Tchaj-paj Ťin-sing je v čínském lidovém náboženství také označována jako posel boha nebo vyslanec Jadeitového císaře, pána nebes.

Překlad původního článku newyorské redakce: Kateřina Fučíková a Milan Kajínek

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

prosím