Léčivé rostliny

Ostropestřec mariánský: Uzdravuje játra, slouží jako protijed

m.cabejsek@seznam.cz (Conan Milner) — Tue, 30 May 2017 22:32:41 +0000

V mnoha starověkých kulturách byly bodlákovité rostliny symbolem ochrany a úcty. Tento plevel však dokáže nabídnout daleko víc než jen pichlavé bodliny.

Doktoři používají bodláky, zejména ostropestřec mariánský, přinejmenším dva tisíce let jako přípravek k ochraně, odblokování a posílení jater. Botanické jméno ostropestřce je silybum marianum. Žilky na listech jsou lemované bílými skvrnami. Rostlina má jasně růžové nebo nafialovělé květy, které se v pozdním létě promění na ochmýřené chomáčky.

Němečtí vědci v 60. letech identifikovali u ostropestřce mariánského skupinu flavonoidů známou jako silymarin, který je považován za aktivní látku k léčbě jater. Silymarin se nachází v nejsilnější koncentraci u semínek, které se sklízejí koncem léta až začátkem podzimu, těsně před tím, než jsou úplně dozrálé.

Stagnace jater

Bylinkáři jak dnes, tak v minulosti doporučují ostropestřec mariánský na problémy s játry. Německé vládní úřady schválily standardizovaný výtažek ze semen této rostliny pro použití na chronická zánětlivá onemocnění jater a cirhózu jater.

Ostropestřec mariánský vyobrazený v botanické knize z Anglie, rok 1866. (volné dílo)

Ale nemusíte zrovna trpět vážnými jaterními problémy, abyste měli z ostropestřce užitek. Játra jsou pro naše tělo jakýmsi filtrem, který prosévá jedy, nadměrné množství hormonů a další nečistoty v krvi. Játra také produkují žluč, která nám pomáhá strávit tuky a proteiny. Pokud se tento orgán zanese, může to vyústit do řady onemocnění: bolesti hlavy, menstruační problémy, systémový zánět, hemeroidy, křečové žíly a problémy se zažíváním. To je jen pár chorob, na které se ostropestřec mariánský používá.

Pro dávné lékaře se příznaky problémů s játry odrážely také do říše mysli a ducha. V tradiční čínské medicíně jsou například játra a žlučník zodpovědné za volný tok čchi (energie) v těle. Podle tohoto lékařského pohledu se stagnace v játrech často projevuje jako zlost, frustrace a deprese.

Podobnou myšlenku popsal koncem 16. století londýnský herbalista a botanik John Gerard, který prohlásil, že ostropestřec mariánský je „nejlepším lékem na melancholické choroby“.

Jak ostropestřec funguje

Ostropestřec mariánský má několik vlastností, které jsou játrům obzvlášť prospěšné. Tato bylina plná antioxidantů regeneruje jaterní buňky, posiluje buněčnou stěnu v játrech, snižuje záněty žlučníku a jater a rozkládá žlučové kameny, aby mohla žluč volně obíhat. Silymarin má také tu vlastnost, že snižuje tvorbu glutationu, který pomáhá tělu s celou řadou procesů a chrání buňky před toxiny.

Ochrana před jedem

Někteří lidé užívají ostropestřec denně jako způsob ochrany před toxiny v okolním prostředí, jako jsou pesticidy, výfukové plyny a čistící prostředky. Protože alkohol je pro játra tradičně zátěžový, ostropestřec se často doporučuje užívat těm, kdo nadměrně pijí.

Výzkumy nicméně ukazují, že u pokročilých případů poškození jater není bylina tak účinná jako u jedinců, jejichž játra tak narušená alkoholem nejsou. Těm, kdo si popijí jen občas, může výtažek z ostropestřce pomoci vyhnout se kocovině.

V Evropě se dříve ostropestřec mariánský propagoval jako protilék na hadí uštknutí a další jedy. Dnes se rostoucí počet doktorů domnívá, že silymarin může nabídnout tu nejlepší ochranu před smrtelnou muchomůrkou zelenou a dalšími jedovatými druhy hub. V roce 2011 byl ve fakultní nemocnici Georgetownské univerzity použit lék silibinin ve formě injekce k léčbě čtyř případů otravy muchomůrkou zelenou. Všichni pacienti se plně zotavili.

Vědci mají za to, že ostropestřec mariánský funguje tak, že zablokuje toxiny, aby se nedostaly do jaterních buněk anebo tyto jedy z buněk odstraní předtím, než způsobí nějakou škodu.

Ilustrace ostropestřce mariánského od Williama Curtise, 1778–1781. (volné dílo)

Možný vliv na rakovinu

Předběžné výzkumy ukázaly, že silymarin a další fytochemické látky v ostropestřci dokáží zabránit některým typům rakoviny, například rakoviny kůže, jazyka, močového měchýře, prostaty, tračníku a tenkého střeva.

Národní ústav pro rakovinu v USA uvádí, že výzkum ostropestřce zjistil, že bylina má potenciál zmírnit negativní účinky chemoterapie a zpomalit růst rakovinných buněk, jakož i obnovit jaterní tkáň.

Na tak účinnou bylinu má ostropestřec mariánský poměrně neintenzivní chuť – ořechovou a mírně nahořklou. V Německu, kde se provádí většina výzkumu s touto rostlinou, lékaři doporučují užívat výtažek z ostropestřce, který obsahuje 80 procent silymarinu. Jelikož silymarin není rozpustný ve vodě, čaj z ostropestřce nebude zdaleka tak účinný, nicméně existují další části byliny, které se dají ve vodě vyvařit.

Než po ostropestřci sáhnete, vždy kontaktujte kvalifikovaného bylinkáře, který vám sdělí, jaké dávky máte užívat a jaký způsob zvolit pro léčbu právě těch vašich komplikací. U běžné ochrany jater vám nicméně stačí řídit se pokyny na láhvi. Ostropestřec lze užívat samotný anebo v kombinaci s dalšími bylinami na úpravu jater, jako pampeliška, fenykl, kurkuma a další.

Další způsob užití ostropestřce je ho jednoduše sníst. V Evropě se v některých regionech rostlina používá v kuchyni již stovky let. Listy zbavené bodlin jsou výživná listová zelenina. Kořen lze péct v troubě nebo uvařit. Semena se dají zalít horkou vodou a připravit z nich nápoj. Stonek je údajně chutnější než ta nejlepší kapusta a podobným způsobem se dají konzumovat také nezralé květy.

Z angličtiny přeložil Ondřej Horecký; zdroj:

Léčivé rostliny: Mydlice lékařská

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková) — Sun, 18 Dec 2016 09:41:57 +0000

Až se někdy budete procházet navlhlou loukou, rumištěm nebo po břehu či mezi, možná vás pohladí po ruce poměrně vysoká rostlina s bledě růžovými kvítky, záhadně se tvářící. Když ji utrhnete a rozemnete mezi prsty, pochopíte, že to není jen obyčejná kytička.

Naši předkové dlouho před námi věděli, jak se mydlice lékařská (Saponaria officinalis) dá používat. A tak pokud vás už nebaví tekuté mýdlo nebo moderní prací prostředky na prádlo, můžete vyzkoušet mydlici podle starodávných receptů. Slouží ke zdraví, pro krásu i v domácnosti pro mnohé každodenní potřeby.

Jak napovídá název rostlinky, především má schopnost vyvolat pěnění, takže jde o mycí a prací schopnost, pro kterou byla hojně používána. Obdařena je saponinem, který jí propůjčuje onu schopnost – mydlení.

Současně mydlice obsahuje antibakteriální, protizánětlivé a hojivé látky, a tak může pomoci např. při ekzémech, akné, na zanícené rány, ale pomáhá také k uvolnění křečí, při revmatismu či artritidě.

Již před více než 500 lety začali lidé zaznamenávat léčivé i mycí účinky rostlinky a z období středověku se dochovalo množství zápisů o běžném používání mydlice. Už tehdy byla velmi uznávanou léčivkou. Soapwort, svůj anglický název, obdržela proto, že se celá staletí používala namísto mýdla, což odpovídá českému názvu mydlice.

Využití

Mydlice obsahuje saponin, který vnitřně pomáhá odkašlávání, odhleňuje sliznice. Zároveň zvyšuje sekreci sliznic, čímž napomáhá jejich pročištění. Napomáhá látkové výměně při poruchách metabolismu. Je močopudná i potopudná. Vedle saponinu obsahuje také látku saporubin, která účinně potlačuje plísně. Zevně se proto používá k omývání kůže postižené mykózou, i při plísni nehtů. Také léčí pásový opar.

V dřívějšku se používala také vnitřně k pročištění jater nebo při zánětu průdušek, protože rozpouští hleny.

Později se vnitřní používání přestalo doporučovat, protože saponin dráždí zažívací trakt a může způsobovat nevolnost. Je mírně toxická, proto se nedoporučuje užívání dlouhodobě nebo po velkých dávkách. Dosud je však využívána v homeopatii.

Účinná část rostliny

Sbírá se její kořen, který je asi na prst silný a hodně větvený. Kořen se dobře umyje a usuší, buď na slunci, nebo umělým teplem. Saponin je však obsažen také v jejím stonku a listech.

Domácí alchymie

Saponiny jsou přírodní látky na bázi cukru, které při smíchání s vodou a vzduchem tvoří pěnu, snižují povrchové napětí vody (změkčují ji) a mají čistící a prací efekt. Koho baví domácí alchymie, může si z nasbíraných rostlin vyrobit domácí mýdlo, šampon, účinnou masku na vlasy nebo prací prostředek.

Mydlice pomáhá ošetřit také nečistou a aknózní pleť, k jejímu ošetření si můžeme vyrobit jemný krém z natě či listů louhovaných v podmáslí. Podobně si můžeme připravit i domácí šampon.

V minulosti byla mydlice běžně používána v domácnostech k mytí a praní, hospodyňky s ní čistily vlněné, hedvábné a jiné jemné tkaniny. Mydlici doposud používají restaurátoři k obnově starých tapet, koberců, oděvů. Starožitnostem vrací původní barvu a vzhled lépe nežli moderní čisticí prostředky.

Nenáročná evropská kráska roste v Evropě, na severu až po Skandinávii, na východě přes Sibiř na Dálný východ. Množí se zejména oddenky, ale také i semínky. Mydlice má ráda vlhkou kyprou půdu, jinak vůbec náročná není. Dorůstá až do 80 cm výšky a kvete takřka celé léto. Je medonosná, její bledě růžové květy lákají včely, které z nich dokážou vytvořit voňavý med.

Petrželka: Na močový měchýř, zažívání i zdravou menstruaci

m.cabejsek@seznam.cz (Conan Milner) — Tue, 20 Sep 2016 18:53:51 +0000

Žádná z čerstvých bylinek u nás není tak rozšířená jako petržel. V restauracích se používá spíše jako dekorace než jako součást pokrmu, přesto může být tím nejlepším, co vám na talíři leží.

Tato bylina je bohatým zdrojem vitamínů, minerálů a antioxidantů a v lidovém léčitelství zastává významné místo.

Ledviny a močový měchýř

Petrželka je sice jednou z nerozšířenějších bylinek na vaření na světě, ale jako lék byla používána dlouho předtím. Zřejmě nejznámější je její účinek na ledviny a močový měchýř.

Německý úřad pro vyhodnocování bylinných léků, Komise E, schvaluje nať petržele na proplachování močových cest. Petržel je také hned po brusinkovém džusu přední volbou bylinkářů u léčby infekcí močového měchýře.

Petržel si vybudovala pověst jako rostlina, která dokáže rozpouštět ledvinové kameny a předcházet jim.

Ilustrace petržele z knihy Köhlerovy léčivé rostliny z roku 1890. (PD Art)

Bylinka pro ženy

Další pradávné využití petrželové nati, které přežilo dodnes, je podpora menstruace. U žen, které zažívají prodloužený cyklus, přináší petrželka úlevu navozením měsíčků. Proto by to těhotné ženy neměly s petrželkou přehánět. Pár soust tu a tam neuškodí, ale silný čaj nebo sklenice čerstvého petrželového džusu se rozhodně nedoporučují. Bylina se podává ženám tradičně na konci těhotenství, aby se ulehčil porod.

Petrželka je dobrá také pro starší ženy, které se bojí osteoporózy. Jde o skvělý zdroj několika minerálů vhodných pro kosti jako vápník a hořčík. Je to také dobrý zdroj proteinu, železa, kyseliny listové a vitamínů A a C. Petržela je obzvlášť bohatá na vitamín K nezbytný pro srážlivost krve. Je také vhodná pro muže, protože je v ní hodně zinku, který zlepšuje zdraví prostaty a pomáhá snižovat záněty.

Zdravá zelená

Sytě zelená barva petrželové nati vypovídá o tom, že jde o rostlinu bohatou na chlorofyl, a to znamená, že pomáhá detoxikovat játra, ochlazovat zanícení, předcházet poškození volnými radikály a chrání tělo před karcinogeny.

Petržel je jedna z mála bylinek, které najdete v obchodě celý rok a dokonce i na zahrádce vám vydrží zelená i v zimě. Nejčastější jsou dvě odrůdy – petržel zahradní (s kadeřavými lístky) a petržel zahradní italská (s plochými lístky). Obě dvě chutnají podobně, ovšem italský druh má daleko silnější chuť. V našich končinách se pěstují dva kultivary, a to petržel obecná kořenová, která, jak název napovídá, se pěstuje pro svůj kořen, hojně využívaný v kuchyni, - a petržel obecná naťová, která se pěstuje kvůli listům.

Pomocník pro zažívání

Všechny části petržele jsou vhodné pro zažívací trakt. Rostlina osvěžuje dech, podporuje chuť, uvolňuje plyny a dokonce se dá použít při léčbě syndromu dráždivého tračníku.

Nejsilnější léčivé vlastnosti najdete v semínkách, ovšem ty v obchodech nenaleznete. Pokud si pěstujete petržel doma, rozžvýkejte si pár zelených semínek, které vám přinesou opravdu intenzivní petrželovou příchuť.

Ilustrace petržele od Otto Thomea z roku 1885. (PD Art)

Stejně jako jiná semena, která pomáhají se zažíváním, i semínka petržele jsou bohatá na esenciální oleje. Přestože samotná semena jsou bezpečná, destilovaný esenciální olej může být při interním požití vysoce toxický.

Použití

Existuje mnoho způsobů, jak z petržele udělat lék. Při infekci ledvin nebo močového měchýře vyzkoušejte petrželový džus. U ledvinových kamenů doporučuje Komise E silný čaj připravený z kořene. Trpíte žaludeční nevolností? Zkuste čaj z petrželových semínek.

Víte, co je na petrželi nejlepší? Že je to lék a zároveň potravina. Nejenom výživná, ale také chutná. Není divu, že je tak rozšířená v kuchyních řady národů světa. Oblíbený je petržel při přípravě různých ochucovadel. Francouzi mají persillade, omáčku z petrželové nati, česneku a šťávy z citronu, popř. octa. V Brazílii se nasekaná petrželka míchá s jarní cibulkou, aby vznikla směs zvaná cheiro verde.

Argentinci marinují maso v omáčce chimichurri (čti čimičuri) z petrželky, česneku a čili. Italská verze zvaná gremolata kombinuje nasekanou petrželovou nať s česnekem a kůrou citronu. Na Blízkém východě je petrželka silně zastoupena v salátu tabbouleh, kde se míchá s rajčaty, červenou cibulkou, čerstvou mátou a drcenou pšenicí.

Přeložil: Ondřej Horecký; zdroj:

Čtěte také:

Divizna – uleví od kašle, napraví kosti

Hloh – rostlina pro zdravé srdce

Máta – bylina co ochladí a utiší bolest

Bylinky v kuchyni: Oregano

Divizna – uleví od kašle, napraví kosti

m.cabejsek@seznam.cz (Conan Milner) — Fri, 16 Sep 2016 11:21:33 +0000

Divizna je běžně rozšířená rostlina, kterou jen tak nepřehlédnete. Velké chlupaté listy a vysoký stonek se zářivě žlutými květy upoutá na dálku. Tato rostlina je v evropském bylinkářství oblíbená již po staletí, a když se dostala do Nového světa, severoameričtí Indiáni ji rychle adoptovali také.

Dnes se divizna primárně používá jako lék na kašel, ale má i další, možná překvapivé, lékařské využití.

Hluboký kašel

Čaj z divizny se dá použít na všechny druhy kašle, ale obzvlášť vhodný je pro hluboký, suchý kašel, který v hrudi vyvolává bolest. Ovšem divizna je daleko víc než jen prostředek proti kašli, říká herbalista a spisovatel Matthew Wood, který diviznu doporučil své kamarádce, která si nalomila žebro o dřevěný trám.

Žebro začalo dráždit okolní tkáň a kamarádku začal obtěžovat kašel. Wood si řekl, že když lze použít diviznu na kašel silný dost na to, aby zlomil žebro, proč ji nevyzkoušet také k napravení žeber, které kašel vyvolávají.

Herbalista proto přilepil kamarádce list divizny páskou k poraněnému žebru, a to se do rána vrátilo do původní polohy. Za pár dnů se sice bolest i kašel vrátily, ale aplikace dalšího listu problém vyřešila nadobro.

Divizna malokvětá (Verbascum thapsus). (Public Domain)

Od té doby používají bylinkáři na celém světě diviznu také k napravení kostí a s velkým úspěchem. Wood popisuje případ jednoho chiropraktika, který byl tou myšlenkou tak nadšen, že si přál zlomit si žebro, aby to mohl vyzkoušet sám na sobě.

„Za pár let se jeho přání splnilo. Dal si na to list divizny, a ta kost se vrátila na své místo,“ píše Wood. Tento chiropraktik chtěl následně prokázat tuto metodu léčby vědecky. Jedna jeho pacientka zažila bouračku a zranění bylo vážné natolik, že žebra se zapíchla do sebe. Chiropraktik jí udělal rentgen, přilepil k tělu list divizny a poslal ji domů.

„Druhý den si ji zavolal, udělal jí zdarma další rentgen a - čáry máry fuk, kosti byly zpátky na svém místě. Získal tak důkaz, že kouzlo je reálné,“ uvádí Wood.

Niterní maz

Na povrchu divizna vypadá jako velice suchá rostlina, ale uvnitř se skrývá mazlavá látka zvaná rostlinné lepidlo. Wood říká, že tento slaný rostlinný sliz pomáhá natáhnout vodu do vyschlých tkání. To nejenom že zvlhčuje suché plíce, ale také pomáhá ztuhlým kloubům.

„Řada věcí se vyřeší, když se dobře promažou, zejména u muskuloskeletálních problémů,“ poznamenává Wood. Divizna lubrikuje zlomené kosti a pomáhá jim zapadnout zpět na správné místo a napravit se.

Lubrikační vlastnosti divizny jsou vhodné také pro propláchnutí lymfatického systému a tradičně se používají k léčbě chronického zduření lymfatických žláz.

Které části a jak použít

Botanické jméno pro diviznu – Verbascum, pochází z latinského slova pro vousy, narážka na chlupaté listy. V lékařství se nejvíc používá divizna malokvětá, ale i ostatní druhy mají podobné vlastnosti.

Divizna je dvouletá bylina, která si v prvním roce vytváří pouze přízemní chumáč listů. V druhém roce začne vyrůstat lodyha, která se ke konci sezóny vysemení, aby mohl začít nový cyklus.

Žluté kvítky na lodyze mají své jedinečné vlastnosti: uklidňují, působí protizánětlivě a antibakteriálně. Bylinkáři používají olej z květů divizny. Ten se vyrábí tak, že naplníte sklenici kvítky, zalijete olivovým olejem a umístíte asi na měsíc na parapet, kam dopadá slunce. Olej se tradičně používá při bolestech ucha a zbavení se ušního mazu.

Při lokálním použití (napravování kostí, oteklé klouby nebo artritida) sáhněte po čerstvém listu, ale u ostatních použití bude stačit čaj nebo tinktura ze sušeného listu.

Pokud nemáte zrovna diviznu nikde poblíž, sušené listy se dají občas koupit i online.

Článek byl redakčně zkrácen.

Přeložil: Ondřej Horecký

Původní článek:

Hloh – rostlina pro zdravé srdce

m.cabejsek@seznam.cz (Michal Cabejšek) — Sat, 03 Sep 2016 08:22:55 +0000

Hloh slouží jako potrava i lék po tisíce let. Jde o jednu z nejdéle používaných léčivých rostlin evropské bylinkářské tradice. Až do 19. století byl široce spojován s pohádkovými bytostmi a kouzly.

Dnes se hloh řadí na Západě mezi tři nejužívanější „srdeční byliny“ (společně s česnekem a kajenským pepřem) a předepisují ho jak bylinkáři, tak lékaři. Používá se u celé řady kardiovaskulárních problémů: vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, srdeční arytmie, angína, zvětšené srdce, kornatění tepen a další.

Lidé hloh užívají jednak jako prevenci, a jednak u pokročilých srdečních chorob. Meta-analýza výzkumu hlohu z roku 2010 dospěla k závěru, že bylina má „výrazný potenciál jako užitečný lék při léčbě kardiovaskulárních chorob“.

Tvrdý a ostrý

Hloh dosahuje velikosti keře až stromu. Jde o příbuzného růže, a každým jarem se osype trsy malých kvítků, růžových, červených nebo bílých, v závislosti na odrůdě.

Na podzim dává strom malé, tvrdé bobule ve tvaru miniaturního jablíčka. Když opadne listí, strom odhalí své dlouhé, ostré trny. Botanické jméno hlohu, crataegus, pochází z řeckých slov značících tvrdý a ostrý.

Ilustrace hlohu z knihy „Wild Fruits of the Countryside“ (Plané ovoce venkova) od F. Edwarda Hulmeho z roku 1902. (Volné dílo)

Hloh dorůstá malé výšky, ale stromy se často dožívají dlouhého věku (některé i přes 700 let). V Německu a Británii se hloh používá už po staletí jako živý plot k ohraničení pozemku.

Jedna z přezdívek hlohu je „strom chleba a sýru“, protože bobule, květy i listy jsou konzumovatelné a poskytovaly stravu v dobách hladomorů. V čase hojnosti se jako strava používají bobulky, a to k výrobě džemů, sirupů nebo vína.

Které části rostliny používat

Zatímco bobule jsou často používané jako potravina, z léčivého hlediska se studie výrazně přiklánějí k listům a květům. To samozřejmě neznamená, že by plody hlohu neměly žádné přínosy pro srdce. Výzkum ukazuje na bohatý obsah antioxidantů v hlohu a jejich léčivé schopnosti, jen je to tak, že každá část rostliny má jiný podíl kladných složek.

Co se týče doplňků stravy, doporučuje se zapátrat po preparátech, které mají alespoň 1,8 procenta vitexinu a 10 procent procyanidinů. Tato doporučení dávají spotřebitelům něco, co mohou srovnat s produkty, které zkoumali vědci při výzkumu a v klinické praxi.

Olejomalba větve hlohu, autorka Betzy Marie Petrea Libert. (Volné dílo)

Abyste pochopili, jak hloh funguje, podívejme se na tzv. ACE (enzym přeměňující angiotensin). Tento enzym zužuje krevní cévy, a tím zvyšuje krevní tlak. Výtažek z hlohu funguje podobně jako léky zpomalující ACE. Reguluje činnost ACE a uvolňuje krevní cévy, čímž tlak klesá a zlepšuje se celkový oběh krve.

Další výzkum ukázal, že hloh může regulovat také tep srdce, zvyšovat tok krve do srdce a slouží jako mírné sedativum.

Čínský hloh

Na bylinkářství je zajímavé to, že v dějinách různé kultury často používají tu samou rostlinu naprosto jiným způsobem.

Zatímco hloh se na Západě používá hlavně na srdeční potíže, v tradiční čínské medicíně slouží většinou k léčbě zažívacích problémů, jako průjem a nadýmání. Zejména se doporučuje po tučných jídlech. Plody se používají také jako bonbón, ve formě želatiny anebo prášku, z něhož se připravuje sladkokyselý čaj konzumovaný po jídle. S tím, jak hloh slaví kardiovaskulární úspěchy na Západě, lékaři v Číně ho teď začínají používat také pro léčbu těchto symptomů.

Opatrnosti není nikdy nazbyt

Hloh je velmi bezpečná rostlina a evropští lékaři ho často kombinují s konvenčními léky. Přesto by se pacienti, kteří léky na srdce berou, měli nejdřív poradit se svým lékařem, zda hloh do léčby zařadit.

Výtažky hlohu jsou dostupné v celé řadě forem, od prášku přes tinktury až po kapsle. Dávky se pohybují od 160 až do 900 miligramů na den. Vždy se poraďte se svým lékařem, jaké dávkování bude vhodné právě pro vás.

Přeložil: Ondřej Horecký; zdroj:

Máta – bylina, co ochladí a utiší bolest

m.cabejsek@seznam.cz ( Conan Milner) — Mon, 29 Aug 2016 23:40:54 +0000

Kousněte si do chili papričky, a jazyk ucítí pálení, i přestože teplota v ústech zůstává stejná. Podobný trik existuje i u máty.

Máta je bylina, která ochlazuje a s oblibou se používá jak v kuchyni, tak pro zdravotní účely. Chlad máty pochází z éterického oleje zvaného mentol. Tato krystalická látka nám stimuluje v buňkách ty receptory, které vnímají chlad. Je to právě díky mentolu, že kapky proti kašli, zubní pasty a mátové žvýkačky vyvolávají v ústech pocit chladu.

Ve světě existují stovky odrůd máty. Většinou nezáleží na tom, kterou použijete, přesto je tu několik důležitých rozdílů, o nichž byste měli vědět.

Ilustrace máty klasnaté od Franze Eugena Köhler, 1887. (Volné dílo)

Obecně řečeno se druhy máty bohaté na mentol používají pro zdravotní účely, zatímco sladší a jemnější odrůdy s minimálním obsahem mentolu (máta klasnatá neboli spearmint) slouží jako přísada do jídla a nápojů. Máta peprná (peppermint) je hybrid, který má víc mentolu než máta klasnatá, ale méně než máta rolní, proto se používá jak v potravinářství, tak v medicíně. Pro děti a jiné citlivé osoby však může být máta peprná pořád ještě moc silná a měly by sáhnout raději po mátě klasnaté.

Pro zklidnění žaludku

Máta má u zdravotních obtíží celou řadu využití, ale zřejmě nejznámější jsou její léčivé účinky u široké škály zažívacích problémů. Nadýmání, pálení žáhy, žaludeční nevolnost, ranní nevolnost při těhotenství, žaludeční křeče nebo zápach z úst – na to všechno máta stačí.

Ilustrace máty peprné od Franze Eugena Köhler, 1887. (Volné dílo)

I když některé studie nepotvrdily schopnost máty ulevit od zažívacích potíží, většina z nich je opačného názoru. Zklidňující vlastnosti máty se navíc tradují tisíce let. Nejstarší lékařské texty se o mátě také zmiňují jako léku na poruchy trávení.

Bolest a záněty

Někdy silná máta chladí tak, až pálí. Hlavně máta peprná přišla ke svému jménu na základě své ledově pálivé charakteristiky. To znamená, že tato bylina má nejenom znecitlivující účinek, ale také zvyšuje oběh krve. I díky tomu je máta skvělá bylinka na léčbu bolesti.

Jedna německá studie z roku 1996 zjistila, že zředěný esenciální mátový olej natřený na čelo byl při léčbě bolesti hlavy stejně účinný jako tisíc miligramů acetaminofenu (Tylenol).

Nachlazení a chřipky

Když se u vás objeví zánět, sáhněte po mátě. Pomáhá nejenom u střevní chřipky, ale může vyléčit také symptomy respiračních zánětů. Chladivé výpary mentolu dokáží ulevit od menších bolestí, otevírají póry, čímž snižují horečku a poskytují dočasnou úlevu od ucpaného nosu a kašle.

Máta vás také může ochránit před nemocí. Má antibakteriální a antivirální vlastnosti a spoustu vitamínu C na podporu imunitního systému. Mentol je v dnešní stomatologii běžnou látkou nejenom kvůli příjemné chuti, ale také kvůli tomu, že spolehlivě omezuje záněty a to dokonce i ty, které jsou odolné vůči antibiotikům.

Máta rolní neboli Mentha arvensis, v čínštině po che. Tato ilustrace je od A.G. Dietricha z roku 1837. (Volné dílo)

Použití máty

V jídle: za horkého léta je máta všude kolem, tak proč ji nepoužívat každý den? Přidejte čerstvé lístky do tzatziki nebo do salátu vlastního výběru. Pro ochlazující pochoutku smíchejte lístky máty s nakrájeným melounem a šťávou z limetky.

čaj: při zažívacích potížích sáhněte po čaji z máty peprné. Sušená máta se používá snadněji než čerstvá, protože jí není potřeba tolik. Co je ale důležité, čaj musí vydávat silnou vůni. Prošlé čajové sáčky s mátou vám sice vodu zabarví, ale jestli chybí vůně, znamená to, že mentol se již vypařil a nápoj už tudíž přišel o své léčivé účinky.

Příprava čaje – vroucí vodou přelijte listy máty a zakryjte alespoň 20 minut. To zabrání esenciálním olejům před vypařením. Čaj můžete pít horký i studený.

masážní olej: mentol se kvůli svým pozitivním účinkům na bolest používá v komerčně vyráběných mastech a balzámech. Pokud se rozhodnete pro čistý esenciální olej z máty peprné, smíchejte ho nejdříve s jiným rostlinným olejem (kokosový, olivový atd.). Vyhnete se tím případné kožní reakci.

kapsle proti syndromu dráždivého tračníku: protože mátový čaj a tinktury ztrácejí účinnost, než se dostanou do břicha, zkuste kapsle s esenciálním mátovým olejem, které se rozpouštějí až v tlustém střevě.

Několik zajímavostí o mátě

Roste jako plevel – stejně jako jiné léčivé bylinky, i máta se rychle rozroste všude, kam jí dovolíte. Vyřešit se to dá zasazením do květináčů.

Milovník vody – nenechejte mátu vyschnout. Tato rostlinu si na vodu potrpí, proto ji často najdeme, jak divoce roste u řeky nebo jezera.

Snadno se rozpozná – povědomá vůně a tvar lístků dělají z máty snadno rozpoznatelnou rostlinu. Dalším charakteristickým rysem všech mát je čtyřhranný stonek.

Odpuzovač škůdců – lidem je vůně máty příjemná, ale havěti (hmyz, myši, krysy) se příliš nezamlouvá. Někteří zahrádkáři proto umisťují květináče s mátou poblíž záhonů se zeleninou, aby odradili nenechavé brouky.

Čínská preference – čínští bylinkáři si oblíbili odrůdu máty polní bohatou na mentol. V čínštině se jí říká „po che“, což znamená „tenký leknín“.

Přeložil: Ondřej Horecký; zdroj:

Léčivé rostliny: Bršlice – prokletý plevel, který je k jídlu i k léčbě

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková) — Sat, 18 Jun 2016 09:32:12 +0000

Zahrádkáři tuto rostlinu nesčetněkrát prokleli, protože zbavit se jí jako plevele vyžaduje nevídanou vytrvalost. Bršlice kozí noha, nazývaná také kerhák nebo kerhátek, vytváří rozsáhlou síť oddenků s vysokou regenerační schopností, a když ji zahradník vyrývá, musí velmi pečlivě její oddenky z půdy vybírat, jinak bršlice vzápětí vyrazí znovu. Jde o velmi vytrvalou rostlinu, dorůstající výšky až 0,4 m, bílé květenství má formu okolíku, oddenky jsou velmi houževnaté. Vyskytuje se na většině území ČR, ve vlhčích místech zahrad, přednost dává polostínu a půdě obohacené dusíkem. Jakmile zakoření v zahrádce, majitel ji nejčastěji vítá s nelibostí. Její hranatá lodyha vyhlíží, že by mohla chutnat leda tak kozám.

Bazalka – pomáhá při blokádách i bolesti

m.cabejsek@seznam.cz (Conan Milnerová) — Sat, 14 May 2016 23:01:06 +0000

Pro většinu Evropanů je vůně bazalky neodbytně spjata s italskou kuchyní. Tato bylina má však daleko širší využití než jen jako přísada do jídla.

Někteří tvrdí, že jméno bazalka pochází z řeckého slova „bazilisk“, česky bazilišek. Jiní ale tvrdí, že původem je „basileus“, řecký výraz pro krále. Lidové pověsti o bazalce podporují obě varianty.

Je to jakoby bazalka vždy symbolizovala přesné opaky, jako lásku a nenávist, království a chudobu. Ve středověku byla bazalka v Evropě považována za čarodějnou bylinu, která může zlo jak vyvolat, tak vyléčit.

Již v nejstarších písemných záznamech je bazalka spojována s různou havětí, jako s hady nebo škorpiony. Lidé ve středověku věřili, že škorpioni a červi se zjevují z listů bazalky. Lékaři tehdy dokonce varovali ostatní, že i pouhé čichnutí k bazalce přivodí „škorpiony v mysli“.

Je podivné, že rostlina s tak ošklivou pověstí byla zároveň nazývána „královnou bylin“, přesto je to tak. Řada starověkých kultur k bazalce přistupovala s velkou úctou. V Indii, například, byl místní druh bazalky spojován se dvěma z nejposvátnějších hinduistických bohů – Krišnou a Višnu. V bulharských a katalánských lidových pověstech je vůně bazalky označována jako prostředek k otěhotnění Panny Marie.

Léčivé účinky

Historické záznamy dokazují, že bazalka byla používána pro léčebné účely dlouho před tím, než se s ní začalo vařit.

Dřevoryt bazalky od Leonharta Fuchse z roku 1543. (volné dílo)

Dávné kultury používaly bazalku na nejrůznější zdravotní obtíže. V tradiční čínské medicíně to bylo na odstranění horka a jedů uvězněných hluboko v těle. Bazalka v podstatě odstraňuje blokády a rozhýbává věci. Mohla by být vhodná pro každý interní orgán, který má problémy s ucpaností a stagnací.

Jednou z nejčastějších aplikací je léčba plicních potíží, jako astma, kašel a chronická bronchitida. Také podporuje menstruaci a pomáhá rodit, uvolňovat plyny a zlepšuje oběh krve.

Druhy bazalky

Bazalka patří k čeledi hluchavkovitých a vyskytuje se v pestré škále barev a chutí. Existuje víc než 50 různých druhů, které mají rády teplé klima a hodně slunce.

Všechny bazalky jsou silně aromatické s typickou květinovo-hřebíčkovou vůní. My za bazalku pokládáme hlavně bazalku pravou (Ocimum basilicum), ale odrůdy v Asii jsou ještě výraznější. Kolektivně se jim říká thajské bazalky. Mají špičatější, ne tak měkké, poddajné listy a barva je zelená (ale ne tak ostře zelená jako u bazalky pravé), nebo nafialovělá.

Bazalka pravá. (fotogal/iStock)

Jednou z „thajských“ odrůd, které se momentálně dostává velké pozornosti, je bazalka posvátná (Ocimum sanctum) neboli tulsi, což je její indické jméno. Označuje bohyni uctívanou pro svou věrnost. V sanskritu tento výraz značí „neporovnatelná“.

Jak už jméno naznačuje, v ajurvédě této bazalce přikládají velkou důležitost. Tato bylina se v Indii používá pro ta samá onemocnění, jaká Evropané léčili bazalkou pravou, plus pro některá další.

Pro současné bylinkáře je tulsi adaptogen – rostlina pomáhající tělu lépe se vypořádat se stresem a stárnutím. Tulsi je zřejmě nejvíce známá pro léčbu zdravotních problémů s nadledvinkami, např. regulace spánkového cyklu, zvýšení plodnosti a imunity a nabuzení osob s chronickou únavou.

Bazalka posvátná, latinsky ocimum sanctum, také nazývaná ocinum tenuiflorum, lidově známá jako tulsi. (bdspn/iStock)

Stejně jako evropská bazalka, i její indická sestra uvolňuje zablokovanou energii ve všech orgánech těla, dokonce i v mozku. Tradičně se používá k uvolnění a stimulaci mysli. Zmírňuje stres a nespavost a také napomáhá jasnému a soustředěnému uvažování. Fakultní nemocnice Marylandské univerzity doporučuje tulsi na PTSD (posttraumatický stresový syndrom).

Někteří herbalisté, zejména na Blízkém Východě a v Indii, používají tuto bazalku k léčbě symptomů nadměrné konzumace marihuany, jako jsou paranoia, zmatená mysl a návykovost. Podle bylinkáře Matthew Wooda pomáhá bazalka také v případech, kdy chce pacient vyplavit z těla rezidua farmaceutik.

Ozývají se i názory, že tulsi by klidně mohla soupeřit s marihuanou co do zdravotních účinků. Podobnost chemických látek v obou rostlinách nasvědčuje tomu, že bazalka posvátná může účinně působit proti řadě zdravotních problémů, kvůli nimž lidé užívají marihuanu. Výhodou tulsi samozřejmě je, že nemá psychotronní následky.

Esenciální olej z bazalky

Bazalka se tradičně používá na bolest a výzkum ukazuje, že tato bylina by mohla být stejně účinná jako řada moderních léků. Protibolestivé účinky bazalky leží v jejím éterickém oleji, který vykazuje shodné protizánětlivé vlastnosti, jako aspirin a ibuprofen.

Tak jako tato farmaka, esenciální olej z bazalky dokáže potlačit enzym COX2 v těle. Těm, kdo trpí artritidou a dalšími druhy chronické bolesti, určitě neuškodí, když do svého jídelníčku přidají štědrou dávku bazalky.

Éterický (esenciální) olej z bazalky může pomoct od chronických bolestí. (volné dílo)

Jedinci, kteří se obávají onemocnění vyvolaných stravou, by se rozhodně neměli bazalce vyhýbat. Rostlina se tradičně používá jako repelent proti hmyzu a aby zmírnila hmyzí štípnutí (zejména to platí u škorpionů), ale dá se použít také jako prostředek proti bacilům. Složky bazalkového esenciálního oleje potlačují širokou škálu bakterií včetně druhů, které si vyvinuly značnou odolnost vůči antibiotikům.

Studie v časopise Food Microbiology z roku 2004 objevila, že umývání zemědělských produktů ve vodě zředěné (1 procento) s bazalkovým nebo tymiánovým olejem odrazuje bakterie způsobující průjem a žaludeční křeče.

Použití bazalky

Většina zdravotních účinků bazalky pochází z esenciálního oleje, proto je důležité vědět, jak ji používat. Horkem éterické oleje vyprchávají, proto přidávejte bazalku až na konci vaření, těsně před podáváním na stůl.

U přípravy bazalkového čaje (velmi vhodný na bolesti hlavy a pálení očí) přikryjte hrnec, aby vám těkavé oleje neunikaly. Jakmile začne voda vařit, vypněte sporák, vhoďte do hrnce listy bazalky a hrnec přikryjte pokličkou. Nechte louhovat aspoň 20 minut, pak sceďte.

Skvělým způsobem, jak bazalku zpracovat, je pesto. (volné dílo)

Nejlepší je samozřejmě tato teplomilná rostlina v čerstvém vydání, ale například přes zimu ji můžete uchovávat v mrazničce. Čerstvou bazalku nasekejte, smíchejte s olivovým olejem a směs nalijte do tácků na ledové kostky, čímž vám vzniknou praktické koncentrované porce na pozdější použití.

I sušené listy si můžou uchovat poměrně dost éterického oleje, musí být ovšem správně uskladněny. Když vůně vyprchá, bazalku vyhoďte, dobré věci v ní jsou ty tam.

Pokud chcete použít bazalku jako doplněk stravy, tinktura je tou nejvhodnější formou, protože alkohol pomáhá uchovat esenciální olej. Kapsle také nejsou špatné, ale mohou ztratit sílu nedlouho po otevření láhve.

Dvě odrůdy bazalky v podání Basiliuse Beslera. (volné dílo)

Některé léčivé účinky bazalky poznáte okamžitě, ale u jiných to může nějaký ten čas trvat, než přijdou. To obzvlášť platí u chronických bolestí, nerovnováhy v nadledvinkách nebo u problémů s cukrem v krvi. V takových případech může dojít k zaznamenatelným výsledkům až po pravidelném užívání bazalky několik týdnů nebo dokonce měsíců.

Běžné a bezpečné dávkování se pohybuje mezi 300 a 600 miligramy denně. Pro nejlepší výsledky se poraďte s kvalifikovaným herbalistou.

Zajímavá fakta

ve středověku se věřilo, že bazalka je jedovatá. Důvodem měl být fakt, že neroste poblíž routy vonné. Routa se dřív považovala za „nepřítele jedů“ a tudíž každá rostlina, která u ní nerostla, byla automaticky brána za podezřelou.

bazalka je vhodným souputníkem pro rajčata. Když se tyto dvě rostliny pěstují vedle sebe, bazalka odpuzuje od rajčat běžné drobné škůdce. Někteří zahrádkáři přísahají, že bazalka v blízkosti rajčat zlepšuje jejich chuť.

v severní Itálii se věří, že muž, který přijme od ženy bazalku, jí zůstane věrný

ve starověkém Řecku byla žena hledající bazalku symbolem chudoby

bazalka se pěstuje v Asii a Africe přinejmenším pět tisíc let. Říká se, že do Řecka přinesl bazalku Alexandr Veliký, někdy kolem roku 300 n. l.

ve starověkém Římě lidé věřili, že čím hruběji budou nadávat semínkům bazalky před setím, tím silnější budou sazeničky

bazalka překypuje silnými fytochemickými a živnými látkami. Má málo kalorií a hodně beta karotenu, vitamínu A a C a dalších antioxidantů. Považuje se za dobrý zdroj zinku, železa a bílkovin.

slibné předběžné výzkumy ukazují, že některé fytochemické látky v bazalce mohou pomáhat u rakoviny prsu, prostaty a děložního hrdla. Jiné studie objevily, že bazalka může být prospěšná u cukrovky, vysokého cholesterolu, u otravy těžkými kovy, ozáření a šedém zákalu.

Přeložil: Ondřej Horecký. Originální článek:

Čtěte také:

Rozmarýn – dobrý na paměť a oběh

Meduňka – bylina, která uklidňuje

Bylinky v kuchyni – oregano

Rozmarýn – dobrý na paměť a oběh

m.cabejsek@seznam.cz (Conan Milnerová) — Tue, 26 Apr 2016 18:19:36 +0000

Rozmarýn je jednou z nejdůležitějších rostlin v bylinkářství starověkého Řecka a v dnešní době se osvědčuje zejména v kuchyni. Jméno pochází od Římanů, kteří mu říkali rosmarinus, což latinsky znamená „mořská rosa“.

Rozmarýn má řadu aplikací, ale nejvíc se používá na paměť. Shakespeare toto spojení zmiňuje v Hamletovi, ale dějiny tohoto použití spadají do doby dávnější. Například studenti ve starém Řecku si do vlasů dávali věnce rozmarýnu, aby jim to lépe „pálilo“ při zkouškách.

Spousta dávných bylinářů a bylinářek doporučovalo rozmarýn na slábnoucí paměť. Nicholas Culpeper, herbalista ze 17. století, kupříkladu píše, že rozmarýn je na „studené choroby hlavy a mozku včetně skleslosti mysli, tuposti, němou obrnu a ztrátu řeči“.

Konexe s pamětí byla tak silná, že se z byliny stal symbol vzpomínání. V Evropě a Asii dávali lidé rozmarýn na hrob k uctění svých předků a muži, kteří se vydali na dalekou cestu, dostávali do kapsy větévku rozmarýnu, aby nezapomněli na své drahé polovičky doma.

Pověst rozmarýnu jako byliny na paměť nemizí ani dnes. Jedna studie z roku 2013 zjistila, že už pouhé čichání k rozmarýnu zlepšuje paměť až o 75 procent! Další výzkum objevil, že rozmarýn předchází narušení funkce acetylcholinu – neuropřenašeče, který pomáhá také s pamětí a učením.

Krevní oběh

Kresba rozmarýnu od doktora Otto Wilhelma Thomé v jeho díle Flóra Německa z roku 1885. (Public Domain)

Jedním aspektem schopnosti rozmarýnu zlepšovat paměť je nárůst oběhu krve, zejména do hlavy. Rozmarýn zahřívá a stimuluje, čili jinými slovy rozhýbává krev. Rozmarýn se používá také proti bolestem hlavy, ale i dalších částí těla. Například rozmarýnová koupel se po staletí používá k léčbě ztuhlých, bolestivých kloubů.

Bylina se dlouho využívá také k léčbě problémů s játry a žlučníkem, orgány, které jsou často náchylné k městnání. Má se za to, že rozmarýn utišuje zánět v celém oběhovém systému, vyrovnává krevní tlak a předchází kornatění tepen.

Konzervant a antioxidant

V dobách, kdy naši předci ještě neznali ledničku, hrál rozmarýn důležitou roli v konzervování masa a ryb. I dnes se používá v potravinářství k prodloužení trvanlivosti pečeného zboží, jídla pro psy a dalších výrobků. Za konzervační vlastnosti rozmarýn vděčí antioxidantu známému jako kyselina karnosová, která chrání mozek před poškozením volnými radikály. Tyto radikály jsou dávány do souvislosti s mrtvičkou a Alzheimerovou chorobou.

Další antioxidant nacházející se v rozmarýnu je kyselina rozmarýnová, která hraje roli protibakteriální, protiplísňovou a protizánětlivou.

Esenciální olej

Rozmarýn patří do čeledi hluchavkovitých a stejně jako ostatní zástupci této čeledi má vysokou koncentraci esenciálních olejů, a proto je tak voňavý. Esenciální oleje jsou nejsilnější, když je bylina v květu. Oleje v rozmarýnu jsou protimikrobiální, analgetické a také účinně odpuzují moly.

Metody použití

V kuchyni – oblíbený k ochucení jídel, má jedinečnou, téměř borovicovou, jemně nasládlou chuť. Německá komise pro léčivé byliny schválila rozmarýn jako rostlinu vhodnou k léčbě zažívacích poruch. Rozmarýn se hodí ke kuřeti, rybě, rajčatové omáčce a hlavně na brambory. Nezapomeňte ale, že méně je někdy více.

Když používáte čerstvý rozmarýn, oberte podlouhlé lístky z větévky a na jemno je nasekejte. Když připravujete polévku nebo něco dušeného, můžete do hrnce hodit celou větévku a vařit pokrm i s ní. Čerstvý rozmarýn je sice nejlepší, ale i sušený dobře poslouží. Stačí ho však špetka a měl by se vařit dost dlouho na to, aby změknul.

Kadidlo – jedním ze způsobů, jak uvolnit esenciální oleje, je použít oheň a kouř. Staří Řekové často pálili trsy rozmarýnu a tato tradice přetrvává až dodnes. Ve Francii se až do 2. světové války pálil rozmarýn a jalovec v nemocnicích jako prevence proti infekci.

Sušený rozmarýn. (Henna / Wikimedia Commons)

Koupel a masáž – rozmarýn patří k jedněm z nejlevnějších esenciálních olejů na trhu. Je ovšem třeba vědět, že ho lze používat pouze externě. Přidejte pár kapek do horké koupele nebo do kokosového, mandlového nebo olivového oleje, když budete masírovat. Pro zvýšený oběh ve vlasových folikulech naneste rozmarýnový olej na temeno hlavy.

Čaj – nálev z rozmarýnu zmírňuje bolesti hlavy a pomáhá při zažívání. Vařící vodou přelijte větévku rozmarýnu, přikryjte a nechte 10 minut louhovat. Výsledný čaj bude mít překvapivě načervenalou barvu. Denně stačí jeden, maximálně dva hrnky. Když to přeženete, můžete vyvolat průjem nebo bolesti hlavy. Některé ženy ho používají k vyvolání menstruace, proto se mu v těhotenství ve větším množství raději vyhněte. Ale nebojte, ta trocha v jídle vám neublíží.

Vypěstujte si svůj vlastní

Stejně jako ostatní hluchavkovité rostliny i rozmarýn je snadný k pěstování, a když už ho budete doma mít, uvidíte, že ho budete používat víc. V teplejších krajích je zelený po celý rok a může se zasadit do země. V našich podmínkách musí na zimu do tepla.

První dva týdny po zasazení rostlinu pravidelně zalévejte. Jakmile se uchytí, je mimořádně odolný vůči suchu a je lépe, když ho nebudete tak moc často zalévat, protože kořeny by mohly uhnít.

Originální článek:

Meduňka: Bylina, která uklidňuje

m.cabejsek@seznam.cz (Michal Cabejšek) — Mon, 07 Dec 2015 13:40:46 +0000

Zapněte konvici, je čas na trochu relaxu s meduňkovým čajem.

Meduňka je podobná mátě peprné a na první pohled byste si ji mohli s ní i splést. Přesto je meduňka výrazně odlišná od své sestry máty.

Meduňka má totiž citrusovou nasládlou vůni, která přitahuje nejenom lidi, ale také včely. Spojení mezi včelami a meduňkou bylo našim předkům dobře známo. Snad i proto nese název „meduňka“. Její botanický název zní „melissa“, řecký výraz pro včelu medonosnou.

Včely jsou obzvlášť přitahovány nasládle vonícími bílými květy. Včelaři často pěstují meduňku v okolí úlů, aby hmyzu přilepšili. Je to asi jako kdyby vám někdo postavil cukrárnu vedle domu.

Pro nás lidi má meduňka velice pozitivní účinky v tom, že utišuje mysl plnou dotírajících myšlenek. O této vlastnosti meduňky se ví již po staletí. Ostatně v Evropě se pěstuje již stovky let a rozhodně ne pouze pro její vůni, ale rovněž pro její schopnost léčit úzkost a deprese. I dnes se používá pro zmírnění záchvatů paniky, bolesti hlavy z napětí a zrychleného bušení srdce.

Meduňka je mírné sedativum, a proto se čaj z ní hodí skvěle pro ty, kdo se neumí uvolnit. Studie na lidech i zvířatech ukázaly, že je meduňka účinná při zlepšení duševní pozornosti a pro zklidnění, přesto je natolik jemná a bezpečná, že se dá použít i u dětí.

Německá vládní komise pro přírodní medicínu potvrdila, že meduňka je vhodná k léčbě nespavosti. V některých evropských zemích používají lékaři meduňky k léčbě nadměrně aktivní štítné žlázy, která se projevuje symptomy, jako nervozita, nedostatečná koncentrace a rychlý či nepravidelný tlukot srdce. Jiní používají meduňku pro překonání abstinenčních příznaků u drog a alkoholu.

Meduňka v průběhu dějin

Středověký vládce Karel Veliký byl v devátém století natolik oslněn vlastnostmi meduňky, že přikázal, aby byla zasazena v zahradách každého kláštera.

Známý švýcarský lékař Paracelsus žijící v 15. století označil meduňku za rostlinu dlouhověkosti. Dokonce ji nazýval „elixírem života“. Zvážíme-li, že chronický stres přispívá k rychlejšímu stárnutí, je možné, že je na tom něco pravdy.

ČTĚTE TAKÉ: Bylinky v kuchyni: Máta peprná

Anglický bylinkář a astronom Nicholas Culpeper napsal v 17. století, že meduňka může „otevřít zábrany mozku“ a „vyloučit melancholické výpary z duchů a krve“. Shakespeare zmiňuje meduňku v několika svých hrách.

Když přeskočíme do dnešní doby, jedna studie esenciálního oleje z meduňky zjistila, že uklidňuje popudlivé pacienty trpící demencí a zlepšuje jejich pozornost. Vědci se domnívají, že bylina by mohla pomoct také lidem s Alzheimerovou nemocí.

Zažívání i antivirové účinky

Tak jako všechny ostatní rostliny čeledi hluchavkovitých, i meduňka pomáhá se zažíváním. Co ji však od svých příbuzných odlišuje, jsou antivirové účinky. Meduňka je oblíbenou přísadou do balzámů na rty, protože léčí herpesy a opary. Tinktura z meduňky se používá k prevenci i léčbě oparů.

Čas na čaj

Pro přípravu účinného čaje ponechte vodu přejít varem, pak ji odstavte a nechejte v ní vyluhovat čerstvě utržené anebo sušené listy meduňky po dobu 10 minut. Nezapomeňte hrnec či nádobu zakrýt. Když přidáte trochu medu a citronu, dostanete vskutku osvěžující nápoj.

Zdroj: