Divadlo

Originální Čert a Káča na scéně a v kostýmech Adolfa Borna

2019-01-08T01:36:38+00:00

Obě nejzdařilejší opery Antonína Dvořáka, Čert a Káča i Rusalka, jsou napsány na pohádkové motivy. Spojování lidových a humorných prvků s lyrickými a fantastickými patří k typickým a stále velmi oblíbeným znakům české dramatické tvorby. Námět roztomilé pohádkové opery Čert a Káča v Národním divadle Praha vychází ze stejnojmenné pohádky Boženy Němcové o drzé a nebojácné Káče, vychytralém ovčákovi Jirkovi a oklamaném čertu Marbuelovi.

Evangelium o Marii jako rocková opera o Marii matce

2016-03-23T21:26:18+00:00

Rocková opera z dílny maďarských tvůrců László Tolcsvaye a Péterů Műllerových – Evangelium o Marii – si po čtvrtstoletí našla cestu k českému publiku. Tehdejší slavný rockově – popový kus si získal po své premiéře v Maďarsku v roce 1991 značnou popularitu. S úspěchem prošel četnými evropskými scénami, a když se o rok později usadil na bratislavské Nové scéně, stalo se Evangelium hitem, který zakončil slavnou bilanci dvě sta padesátou reprízou. Městské divadlo Brno se rozhodlo oprášit dávný hit a premiérově uvedlo Evangelium o Marii na Hudební scéně v sobotu 12. března 2016 v režii Stanislava Slováka.

Barokní opera Armida se vrací na jeviště, poprvé na festivalu Smetanova Litomyšl

2015-06-27T10:17:36+00:00

Barokní opera Armida, kterou minulý rok zrekonstruoval orchestr Musica Florea a taneční soubor Hartig Ensemble, se vrací na jeviště, a to v rámci festivalu Klášterní hudební slavnosti, který proběhne od 28. června do 2. července na několika místech republiky. Festival zahájí tuto neděli právě opera Giuseppe Scarlattiho Armida, která bude uvedena v klášterním kostele v Šumperku.

Rukopisný opis Scarlattiho partitury Armidy (1766) se nachází v prostorách zámku Český Krumlov a stejně tak i libreto. Materiálů se před rokem chopil tandem Musica Florea a Hartig Ensemble. Hudební nastudování provedl umělecký šéf orchestru Marek Štryncl, režie a choreografie – neboť tanec je nedílnou součástí barokní opery – je pak dílem prof. Heleny Kazárové, historičky a umělecké vedoucí souboru Hartig, který se specializuje na rekonstrukci staršího tanečního repertoáru. Premiéra se konala 20. června 2014 v rámci festivalu Smetanova Litomyšl.

Opera Armida vznikla na objednávku knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu. Toto dramma per musica má pouze dvě jednání a tři jednající osoby, což je u vážných oper té doby dost neobvyklé. Značí to komornější přístup k tématu, vhodný pro soukromé uvedení v prostředí zámeckých divadel.

Giuseppe Scarlatti využil ve svém díle nový, jeho starším přítelem Gluckem prosazovaný styl, který zbavuje zpěv přemrštěných ozdob a směřuje k dramatickému výrazu. Přitom se nevzdává krásných a melodických árií, duetů a tercetu.

Barokní opera Armida, kterou zrekonstruoval orchestr Musica Florea a taneční soubor Hartig Ensemble. (Honza Druid Kopal)

Téma vychází z oblíbeného slovesného díla své doby, z nějž čerpala pro svá díla celá řada autorů nejen v hudbě, z epické básně Osvobozený Jeruzalém. Jako i v dalších dílech je hlavním hrdinou rytíř Rinaldo, který se musí vzepřít moci zlé kouzelnice Armidy. Armida a Rinaldo jsou hlavními postavami celé řady dalších oper, u nás například oblíbené opery G. F. Händla Rinaldo, kterou uvádělo několik let pražské Národní divadlo.

Operu s názvem Armida složilo mnoho dalších hudebníků, např. Jean-Baptiste Lully, Christophe Willibald Gluck, v pozdější době Gioacchino Rossini, a dokonce i Antonín Dvořák.

Operní tvorba Giuseppe Scarlattiho je dosud celosvětově jen velmi málo známá, přitom v předmozartovské éře významná. Libreto k Armidě vytvořil Marco Coltellini, který byl nejen básníkem, ale také profesionálním pěvcem. Jeho libreto se stalo v roce 1771 podkladem pro Antonia Salieriho, který přišel do Vídně právě v roce 1766, kdy Scarlattiho opera vznikla.

Salieriho Armida se pak stala jeho první operou, která byla následně publikována tiskem, zatímco Scarlattiho Armida bohužel nikdy vytištěna nebyla, a proto se na ni také asi (neprávem) zapomnělo. Coltellini zachoval svůj básnický text z roku 1766 jen s několik úpravami, Salieri rozšířil baletní scény a přidal sbor.

Barokní opera Armida, kterou zrekonstruoval orchestr Musica Florea a taneční soubor Hartig Ensemble. (Honza Druid Kopal)

Giuseppe Scarlatti (1718? – 1777)

Je méně známý příslušníku tohoto slavného rodu italských hudebníků, byl to s největší pravděpodobností synovec Domenica Scarlattiho. Po úspěšně započaté kariéře skladatele v Římě roku 1739 uváděl svá díla ve Florencii, Pise, Lucce, Turíně, Benátkách, Milánu a ve svém rodišti v Neapoli.

Na počátku padesátých let 18. století navštívil zřejmě i Španělsko a Portugalsko. Od roku 1757 se až do své smrti zdržoval též ve Vídni, kde byl uznáván nejen jako operní skladatel, ale také vyhledávaný učitel zpěvu a hry na klávesové nástroje. Jeho blízkými přáteli byli skladatelé Ch. W. Gluck (který ho prý podporoval i finančně) a Florian Gassmann.

Napsal přes třicet oper, které upadly v zapomnění. Kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu mu svěřil hudební výchovu svých dětí a podporoval i uvádění jeho děl – kromě opery buffa Dove è amore è gelosia (1768), později přejmenované na L´amor geloso, byla na schwarzenberském dvoře uvedena jeho opera Armida za řízení Josefa Traniho. Po roce 1773 již není známo ani jedno uvedení jeho oper.

28. 6. 2015, 20.00, Šumperk – klášterní kostel

Barokní opera Armida, kterou zrekonstruoval orchestr Musica Florea a taneční soubor Hartig Ensemble,. (Honza Druid Kopal)

Hudba: Giuseppe Scarlatti

Libreto: Marco Coltellini

Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl

Režie a choreografie: Helena Kazárová

Scéna: Václav Krajc

Orchestr: Musica Florea

Hartig Ensemble – Tance a balety tří století

Osoby a obsazení:

Armida (soprán) – Alice Martini

Rinaldo (soprán) – Lucie Rozsnyó

Ubaldo, Rinaldův spolubojovník (tenor) – Jan Ondrejka

Zdroj: TZ

Dvě barokní opery v jednom večeru představí Divadlo na Orlí v Brně

2014-03-22T07:19:02+00:00

Milovníci barokní opery v Brně se mohou těšit na uvedení dvou poměrně málo známých operních děl – Brixiho komickou zpěvohru Erat unum Cantor bonus (Bylť jest jednou kantor dobrý) a jako druhé dílo zazní opera The Tempest (Bouře) od významného anglického skladatele Henryho Purcella. Premiérově obě opery uvedou studenti Komorní opery Janáčkovy akademie múzických umění - JAMU v sobotu 22. března v 19 hodin v Divadle na Orlí.

„Kantor” je původně takzvaná školská hra parodující výuku zpěvu. Režie opery Františka Xavera Brixiho se zhostila mladá režisérka Vendelína Osvaldová, která se svým týmem operu přenesla do současnosti, přesněji do filmového studia. Režisérka Osvaldová k tomu říká: „V našem vyznění je tento titul satirickým příběhem o „velkých” lidech s malými charaktery, kteří jsou ochotni udělat prakticky cokoliv na cestě za slávou a prestiží.” Hlavní hrdina se v jejím pojetí ocitne nahrávacím studiu, které si může sám zaplatit. Kantorovi tady sekundují dvě zpívající a tři mluvící postavy.

Po přestávce již přijde na řadu Purcellova Bouře, která bude zaujímat většinu večera. Tato barokní semiopera na motivy poslední hry Williama Shakespeara je ovšem výrazně zkrácená a zpřehledněná. „Vznikla vlastně nová divadelní hra,” podotkla režisérka Renata Fraisová, která maximálně zachovala hudbu originálu a zkrátila činoherní pasáže. Na jevišti se zhmotní postavy z antické mytologie, které zasáhnou do osudů italských králů 16. století. Bouře je první světový barokní operní titul, který uvede Komorní opera HF JAMU na scéně Divadla na Orlí a pro Fraisovou jde zároveň o magisterský absolventský výkon na oboru Operní režie. Inscenace bude uvedena se zpěvnými party v originálním anglickém jazyce, proložena českými texty Renaty Fraisové, za velké účasti dobových barokních tanců v podání souboru Alla Danza. „Barokní tanec je nádherná záležitost. Je velmi často opomíjen, přestože máme vynikající taneční soubory,” podotkla režisérka. Podle vlastních slov usilovala o zachování barokního způsobu myšlení a jevištního projevu. „V Bouři rozehráváme příběhy bratrské msty a znovunalezení pošlapané pradávné moudrosti,” říká režisérka Fraisová.

Obě inscenace mají kontrastní výpravu, tedy kostýmy i scénografii. Zatímco postavy v Brixiho dílku budou oblečeny moderním až extravagantním způsobem, v Bouři se potkávají fantastické bytosti s postavami v kostýmech z alžbětinské doby. Podle produkčního Přemysla Halase se na celém dvojprogramu podílí více než stovka studentů a budoucích adeptů operního umění. Zpěváky kupříkladu doprovodí devítičlenný orchestr. Po sobotním premiérovém uvedení v Divadle na Orlí jsou od pondělí 24. března plánovány čtyři dny po sobě jdoucí reprízy rovněž se začátky v 19 hodin.

Více informací: www.divadlonaorli.jamu.cz

(jamu.cz)

Stravinského Persefona ve Státní opeře

2013-05-27T21:42:04+00:00

Ruský skladatel Igor Stravinskij se nechal inspirovat řeckou mytologií o Persefoně, dceři boha Dia a bohyně Démétry. Jeho melodram pro recitátora, tenorové sólo, sbor a tanečníky, který skladatel složil ve svém neoklasickém období, byl poprvé uveden v pařížské Opeře roku 1934 v podání legendární baletní skupiny Idy Rubinstein. Baletní divadlo přitahovalo Igora Stravinského po celý život. Neustále se snažil nacházet jeho nové formy.

La Traviata – Zbloudilá, romantická opera Giuseppe Verdiho

2013-05-17T11:34:38+00:00

Květina kamélie je půvabnou sestrou čajovníku, jednou z nejušlechtilejších pokojových rostlin. Původem přišla z Japonska a z Číny, její květy okouzlovaly člověka již před tisíci lety. Jako svoji osobitou květinu si kamélii vybrala hlavní postava románu Alexandra Dumase ml., krásná pařížská kurtizána Markéta Gautierová, která měla předobraz ve skutečné osobě, v kurtizáně Marii Duplessiové, kterou Alexandre Dumas mladší miloval. Jen málo lidí vědělo, že její život doprovází zničující plicní choroba.

Aida od Guisepe Verdiho ve Státní opeře

2013-05-10T07:17:24+00:00

Opera Aida bývá považována za vrchol celoživotního operního díla Guiseppe Verdiho. Jako první představitelkou titulní role Aidy se měla stát česká sopranistka Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce však nakonec ani ona ani Verdi do Egypta neodcestovali.

Jakobín – jedna z nejuváděnějších oper Antonína Dvořáka

2013-04-25T11:52:34+00:00

Antonín Dvořák se svým vlasteneckým a uměleckým cítěním složil operu, která náleží k nejoblíbenějším a nejuváděnějším českým operám. V Národním divadle byla dosud uvedena ve dvanácti inscenacích, naposledy v roce 1993.

Tosca, oblíbená opera od Giacomo Pucciniho ve Státní opeře již 18. dubna

2013-04-18T18:46:50+00:00

Skladatel Giacomo Pucini roku 1889 spatřil v Miláně slavnou herečku Sarah Bernhardtovou v dramatu La Tosca od Victoriena Sardoua a od té doby měl v hlavě myšlenku složit na stejné téma operu.

Nabucco – opera Giuseppe Verdiho ve Státní opeře Praha

2013-03-23T23:36:08+00:00

Impresário milánské La Scaly, Bartolomeo Merelli, přesvědčil Verdiho, aby zhudebnil libreto Temistoclea Solery. Libreto bylo napsáno podle literární předlohy Francise Cornuea a Auguste Anicet-Bourgeoise, jež nesla biblický název Nabucodonosor. Třicetiletý skladatel tak napsal svoji třetí operu, která vypráví biblický příběh ze Starého zákona, a zkráceně ji pojmenoval Nabucco podle dávného krále, jenž nesl neobvyklé dlouhé jméno – Nabuchodonozor (Nebukadnesar II).