Zajímavosti

Recenze filmu: Bez věcí nad věcí – duševní prázdnotu nezaplníte nakupováním

2019-07-18T15:45:52+00:00

„Bojoval jsem za svobodu na Berlínské zdi proto, abych nakupoval?“

Kolik věcí měli naši předkové. Kolik naši prarodiče? Kolik předchozích kultur a myšlenkových proudů hlásalo potřebu navrátit se k přírodě a upřednostnit morální principy a duchovní hodnoty před honbou za věcmi, emocemi a požitky? A je to tady zase. Tentokrát se probudil mladý německý scénárista a režisér Florian David Fitz, aby položil zásadní otázky dnešní doby ve snímku Bez věcí nad věcí.

Původní název 100 věcí (100 Dinge) není tak výstižný jako česká verze, která je trefnější. Ale nenechte se zmást, Fitzův snímek není jako moderní pětiminutová skladba, která stále opakuje svůj refrén. Je spíše jako houslová skladba o několik větách – obsažná a otevírá více témat, která jsou jakýmsi hledáním lidskosti uprostřed všudypřítomného konzumu.

Všestranně nadaný Fitz nejenom napsal scénář a celý snímek režíroval, ale také si zahrál jednu z hlavních rolí. Jeho film naznačuje, že prostředí Facebooku, sociálních médií a chytrých telefonů je prubířským kamenem současné generace, která nezažila válku, nedostatek ani katastrofy, které by jim vytvářely zásadní životní výzvy.

Mladá generace nyní čelí prostředí manipulace, povzbuzování závislosti na věcech a technologiích a vyrůstá v ultra-materiálním prostředí, v němž musí hledat nejenom sama sebe, ale také smysl života.

Zápletka

Toni miluje svůj kávovar. Paul zbožňuje svůj chytrý telefon a nedokáže si představit chvíli bez Amazonu a svých supermódních tenisek.

Všechno se začne měnit jednoho rána, kdy se oba probudí nazí na zemi v prázdném bytě. Během včerejšího bujarého večera uzavřeli sázku, že se vzdají všeho, co vlastní a každý den si budou moci vzít zpět pouze jednu ze svých věcí.

Během náhodně vyprovokovaného dobrodružství, se jim podaří zodpovědět celou řadu zásadních otázek.

Upoutávka na snímek Bez věcí nad věcí

{youtube}hzr2HWYTN1o{/youtube}

Aktuální otázka, kterou snímek Davida Fitze položil, zní: „Dostaneme se do ráje pomocí moderní sériové výroby?“

Hodnocení a komentář

Snímek vychází z německého prostředí, není tedy divu, že se v něm objevuje narážka na uprchlickou krizi nebo vliv marxismu na evropskou společnost. Jak komunismus a Marxovy vize slibují ideál „materiálního ráje na zemi“, který přijde s hmotným dostatkem pro všechny, tak se dnešní lidé při vlnách konzumu zaplavili věcmi - ale šťastní nejsou, proč?

Někde se stala chyba, materiálním dostatkem, přebytkem a opakovaným nakupováním věcí lidé štěstí nedosahují. Snímek se přiblížil do bodu, kdy zjišťuje, že honba za věcmi nevyřeší lidský pocit prázdnoty. Pouze říká, že se musíme naučit s prázdnotou v sobě žít a pochopit, že nakupováním věcí se z toho nedostaneme.

Ve skutečnosti konzum a zavilý nepřítel duchovna Karl Marx zanevřeli na duchovní stránku člověka. Štěstí a únik z prázdnoty se ale nacházejí právě tam, v lidské duši, na kterou věda, zdravotnictví a konzum zapomínají. Je také obecně známo, že duchovně založení lidé jsou klidnější, spokojenější a žijí s trvalým pocitem štěstí, který jim přináší vnitřní rovnováha. Naproti tomu okamžik štěstí po nákupu se vytrácí poměrně rychle.

Jak říká jedno staré přísloví: „Pokud jsi spokojený s tím, co máš, jsi vždy spokojený.“ Nebo jak prohlásila Jenifer Zhengová, která přežila hrůzy vězeňského systému díky své víře: „Když dosáhnete vnitřního klidu, nechcete ovládat druhé, nemůžete ovládat ostatní, ale můžete ovládat sami sebe.“

Snímek samozřejmě tak daleko nejde, ale je zřejmé, že se jedná o konflikt. Zatímco Marx slibuje štěstí v „materiálním ráji“ pomocí sociálních výhod, duchovní cesty nabádají k dosažení ráje pro existenci duše, zušlechťováním sebe sama – nenásilím, zaslouženě, jako odměnu za dobré a ctnostné chování.

Lidé chtějí ze své podstaty dosáhnout „ráje“ a považují myšlenku existence „ráje“ za smysluplnou a reálnou. Aktuální otázka, kterou snímek Davida Fitze položil, zní: „Dostaneme se do ráje pomocí moderní sériové výroby?“

Hodnocení: {VERating 4}

Do 17 let nevhodný

Premiéra 18. července 2019, délka 111 minut * ČSFD * IMDB * Bioscop *

Scénář a režie: Florian David Fitz

Hrají: Florian David Fitz, Matthias Schweighöfer, Miriam Stein, Hannelore Elsner a další

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Čtěte také:

Učit umění znamená učit, jak rozvíjet charakter. Proč?

Tradiční kultura: Co je nalevo a co je napravo

Tradiční kultura: Když se zvonilo „klekání“

Co znamená být pravým mužem

Jaké poučení nám přináší příběh z jiného světa

Recenze filmu: Late Night – převýchova konzervativní moderátorky v „politicky korektním“ prostředí

2019-07-12T14:50:19+00:00

„Jak přizpůsobit noční satirickou šou současnému stavu společnosti (v USA) a neztratit při tom základní hodnoty a zdraví rozum.“

Recenze právě tohoto filmu nebyla nijak snadná. Už proto, že současné sociální a politické prostředí ve Spojených státech je silně komplikované socialistickou agendou a někdy i ultralevicovými myšlenkami. Kromě feminismu, „politické korektnosti“ a boje za „rovnost ve výsledku“ komplikují lidem normální život i zcela „běžné“ události. A o tom všem je nový snímek scénáristky Mindy Kalingové (která ve snímku zároveň hraje vedlejší roli) a režisérky Nishy Ganatraové.

Žánr: Komedie, drama
Scénář: Mindy Kaling
Režie: Nisha Ganatra
Hrají: Emma Thompson, Mindy Kaling, John Lithgow, Hugh Dancy a další

Nebylo snadné se ve snímku zorientovat. Protože je prošpikovaný právě vzkazy o „rasové nerovnosti“, diskriminaci nebo „nechtěném konzervativismu“, chvíli mi trvalo zjistit, jestli autoři tyto myšlenkové proudy obhajují nebo je kritizují.

Nakonec mám ze snímku dojem, že se pokouší o druh společenské satiry, proto si také tvůrkyně vybraly jako hlavní motiv příběhu moderování satirické noční „talkshow“ a jako hlavní postavu zvolili ženu.

Hlavní postava, moderátorka Katherine Newburyová, v níž jistě diváci ocení vytříbené herecké umění Emmy Thompsonové, byla zřejmě tvůrci příběhu záměrně sepsána jako Angličanka. Postava symbolizující tradiční hodnoty, konzervativní prostředí Anglie – kterým právě hlavní proud společnosti věnuje stále menší pozornost a dává jim stále menší důležitost.

Není tedy divu, že její „Noční talkshow“ má stále menší sledovanost a vedení televize jí chce zrušit.

Mindy Kaling a Emma Thomspon ve filmu Late Night. (Amazon Studios)

Z čeho si dělá film „legraci“

Film je o satirické show právě proto, že si tvůrci z komplikované společnosti chtějí trochu „vystřelit“, ale také seriózně poukázat na absurdní situace – a zůstat při tom co nejvíce „neutrální“, aby jeho tvůrci nemuseli v USA čelit kritice feministek, socialistů, LGBT lobby...

Například Katherine Newburyová spustí pořad „bílá spasitelka“, v němž pomůže černochům stopnout taxík, protože si stěžují, že „v tomhle městě se mi nikdy nepodaří stopnout taxík“. Černoch jí ale odpoví, že teď nikam jet nepotřebuje, a tak ho Newburyová do taxíku donutí vstoupit. Čin „donucení“ poté glosuje tím, že „bílí spasitelé právě takhle fungují“.

Tento gag vnímám právě jako satirický výsměch politikům, bojujícím za takzvanou „sociální spravedlnost“, aby celou společnost přinutili k jejich představě spravedlnosti, a nezáleží na tom, jestli to lidé potřebují nebo nikoliv – oni realizují svoji „vizi spravedlnosti“ (ať už sebevíce utopickou) a to je nejdůležitější.

Samozřejmě nebudu zde prozrazovat všechny vtipy z celého filmu, ale ještě zmíním, že tvůrci v něm zřejmě právě sledují potřebu přizpůsobit se současnému stavu společnosti, ale neztratit při tom základní hodnoty a zdravý rozum.

Snímek také naznačuje, že budoucnost bude patřit těm, kteří se chovají pravdivě, upřímně a projevují ostatním soucit. Naznačuje, že pokud nebudou lidé s konzervativními hodnotami vnímat, co se kolem nich děje, nevezmou to na vědomí a nebudou ochotni se tomu přizpůsobit, nebudou mít možnost svoje hodnoty prezentovat hlavnímu proudu společnosti.

Upoutávka na film Late Night

{youtube}KxEZ4y1QZpM{/youtube}

Hodnocení

Snímek je asi lépe rozumově pochopitelný pro americké publikum, které žije v prostředí, o němž snímek je. Ale i Evropan v něm nalezne řadu vtipných momentů, kterým bude ochoten se upřímně zasmát.

Nicméně slyším ze svého okolí (i já mám takový dojem), že pokud jde o komedie, jde skutečně dopředu francouzská komediální produkce (Láska na druhý pohled, Láska bez bariér) nebo zmíním očekávaný německý objev Bez věcí nad věcí.

Americké komedie jsou hodnotově stále zmatenější, příběhově nahodilé a málo promyšlené. Téma a zpracování snímku Late Nihgt je ale zajímavé a hodnotím ho (i přes zmiňovanou kritiku) jako poměrně zdařilý.

Hodnocení: {VERating 3,5}

Premiéra: 11. července 2019, délka 102 minut * ČSFD * IMDB *

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Filmová recenze: Kursk – posledních pár minut posádky

2019-01-26T22:08:40+00:00

„Kolik máme času?“ Pár minut,“ odpovídá chvilku před koncem jeden z námořníků přeživších výbuch torpéda v ponorce, avšak dosud marně čekajících na pomoc od svých vlastních vojenských sil. Pokud šlo z pozůstatků námořníků doložit, jaká byla jejich poslední chvíle, mohla být takto scéna autentická.

Recenze filmu: Hovory s TGM – takhle by mohla vypadat budoucnost české kinematografie

2018-10-29T21:07:48+00:00

Při prvním pohledu na plakát k filmu Hovory s TGM. mě snímek zaujal. Trochu jsem podezříval tvůrce filmu, co chtěli říci tím, že skryli téměř celou tvář Jana Budaře pod Čapkovu čepici, a zároveň jsem byl velice zvědavý, jak si Budař právě s touto postavou poradí.

Recenze filmu: Venom – Tom Hardy a vtipná marvelovka o jedné mimozemské entitě a šíleném vizionáři

2018-10-11T08:39:39+00:00

Pojďme se podívat do srdce snímku Venom a zjistit, jestli stojí za to ho vidět a co nám může nabídnout. Začněme u šílenosti hlavního záporáka Carltona Drakea spočívající v tom, že usmrcuje lidi ve jménu pokroku a vědy.

Recenze filmu: Beze stop – na hraně mezi konzumem a přírodou, samotou a společností

2018-09-24T12:48:26+00:00

Snímek s Benem Fosterem a Thomasin McKenzieovou v hlavních rolích prostřednictvím symbolů a konfrontací mezi světem konzumu, civilizace a přírody odhaluje celou řadu absurdních věcí dnešní „moderní“ doby. Režisérka Debra Graniková využívá drobné detaily k ilustraci svobodného životního stylu a jeho konfrontaci s poněkud odlidštěným světem civilizace, konzumu a administrativy.

Recenze filmu: In the Name of Confucius – příběh o vydání zákazu Konfuciova institutu na univerzitě v Torontu

2018-08-22T19:40:00+00:00

Odhalení silné infiltrace jiné země do školství a společnosti

Dokumentaristka Doris Liu zblízka sleduje vývoj událostí okolo kanadské univerzity v Torontu, která otevřela spolupráci s takzvaným Konfuciovým institutem, financovaným čínským režimem (komunistickou stranou). Pohybuje se jak mezi aktivisty volajícími po zrušení institutu, tak mezi zastánci a prosazovateli „vzájemné“ spolupráce. Příběh končí ve chvíli, kdy po sáhodlouhých jednáních, šetřeních a protestech univerzita pod tíhou důkazů spolupráci definitivně ukončuje.

Chris Bolton, jako předseda Toronto District School Board (TDSB), tedy školské rady oblasti Toronta, s velkou pompou otevírá jeden z největších Konfuciových institutů na světě, při univerzitě v Torontu. Bolton všemožně obhajuje spolupráci s Hanban (čínské Ministerstvo školství), která Konfuciovy instituty řídí, a kterou zase naopak řídí čínský režim. Objevující se znepokojení ze strany rodičů, učitelů a aktivistů Bolton nejprve bagatelizuje a přehlíží. Nakonec však pod tlakem důkazů, svědectví a rostoucí nespokojenosti rezignuje na post předsedy TDSB.

Dokumentaristka postupně nahlíží do zákoutí v pozadí institutu, oslovuje vedoucí kanadských organizací, které sdružují místní čínskou komunitu a postupně se ukazuje, že za (zprvu neviditelné) nitky tahá čínský režim.

Konfuciovy instituty (pozn.: jeden máme také v ČR na univerzitě v Olomouci), jsou přímo financovány a řízeny Čínou na rozdíl od například Goetheho institutů nebo Aliance Francaise.

Protesty za zrušení Konfuciova institutu v Torontu. (Screenshot z filmu)

Zahraniční ani čínští učitelé, kteří se hlásí o práci v institutu, nesmějí být následovníci Falun Gongu, stojí v přijímacích dokumentech Hanbanu, které učitelé vyplňují. Dokonce ani nesmějí být ve spojení s praktikujícími Falun Gongu, což úzce koresponduje s politikou komunistické strany, která duchovní hnutí Falun Gong velmi tvrdě pronásleduje. Represe, které započaly v roce 1999, dodnes přinesly více než 5 000 ověřených obětí na životech a stovky tisíc režimem vězněných a zneužívaných Číňanů.

O zrušení institutu z důvodů diskriminace, šíření propagandy a přímého politického spojení s čínským režimem rozhodla Školská rada oblasti Toronta hlasováním v poměru 20:2.

Klíčovým svědkem byla učitelka, která v Číně podepsala smlouvu s Hanbanem a pracovala přímo pro pobočku Konfuciova institutu v Torontu, a předstoupila před školskou radu, aby svědčila o probíhající diskriminaci.

Mezitím dokument zachycuje proslovy ředitelky Hanbanu a její pochvalování si modelu Konfuciových institutů, které podle ní dosáhly bodu, kdy „je to, jako by pro nás zahraniční univerzity pracovaly“, a také prohlašuje, že „Konfuciovy instituty jsou důležitou částí naší soft power. Chceme zvyšovat vliv Číny (v zahraničí).“ Podobného názoru je také šéf čínského Ministerstva propagandy Li Čhang-čchun, který v roce 2009 prohlásil, že instituty jsou „důležitou částí čínské zahraniční propagandy“.

Rozpačitou situaci výmluvně ilustrují osnovy institutu oslavující předsedu komunistické strany Číny Mao Ce-tunga jako vůdce, který „nás vede vstříc zářné budoucnosti“. Nebo záběry ze slavnostního večírku Konfuciova institutu na univerzitě v Michiganu, kde tenor pěje píseň „Ó předseda Mao. Ó strana. Vy vychováváte lidi této země.“

Video: Intro - In the Name of Confucius

{youtube}KYa55jk2uVI{/youtube}

Název institutu jako strategická politická hra

Při zkoumání pozadí názvu institutu, který se zaštiťuje jménem významného čínského myslitele Konfucia (pozn.: dnes významného především v zahraničí), narážíme na celou řadu absurdností a účelové propagandy.

Považme například, že čínský režim v minulosti označoval Konfucia za „nepřítele číslo jedna“ a v opakovaných kampaních vedených předsedou Mao Ce-tungem a po něm také dalšími členy strany, systematicky vyhlazoval tradiční čínskou kulturu i odkaz samotného Konfucia. Více o tom zde...

Čínský režim je ve skutečnosti bez respektu ke Konfuciovi nebo konfucianismu a využití jeho jména lze považovat za pouhý marketingový tah směrem k západním demokratickým zemím, jak snímek naznačuje.

Využití líbivého pozlátka k balamucení veřejnosti je poměrně běžnou praxí čínského režimu. Zmiňme například klášter Šao-lin, jehož duchovní obsah byl již dávno vyprázdněn a místo toho zbyla pouze turistická atrakce a skupina „mnichů“, kteří cestují jako cirkusáci po světě se svým představením. Ve světě ale lidé stále věří, že klášter Šao-lin stále „žije“, přičemž ve skutečnosti už dávno „zemřel“. Více o tom zde...

Režisérka Doris Liu hovoří na setkání Národní asociace učitelů ve Washingtonu D.C.. (Gary Feuerberg/ The Epoch Times)

Hodnocení

Dokument je velice aktuální. Střídá záběry ze skutečných rozhovorů a událostí dokreslované hereckými sekvencemi mapujícími působení čínské učitelky Soni Čchao v institutu řízeném Hanbanem, kterou v hraných scénách ztvárnila herečka, aktivistka a současně také Miss Kanada 2015 Anastasia Lin. Samozřejmě ve snímku uvidíme i skutečnou Soniu Čchao, která podnikla odvážný útěk a požádala o azyl kanadskou vládu.

Dokumentaristka Doris Liu říká, že snímek je pro ni nástroj, jak informovat veřejnost o pozadí Konfuciových institutů, kterých bylo po celém světě zřízeno více než 400.

Naléhavost tématu ukazuje i fakt, že uzavření institutu neproběhlo pouze na McMasterově Univerzitě v Torontu, ale dodnes došlo k uzavření institutů také na University of North Florida, University of Chicago, University of Pennsylvania a na dalších celkem 17 univerzitách. Více zde...

Nakonec za vším hledejme peníze. Čínský režim posílá univerzitám tučné částky na výuku (pokud přistoupí na spolupráci s Hanbanem a otevřou Konfuciův institut), a tak se nad ledasčím přivře jedno oko, či rovnou obě dvě. To je díky snímku také poměrně jasně patrné.

Snímek chce, aby si diváci nepřestávali klást otázky: Proč Čína financuje v tak tučných sumách zahraniční školství, když má doma ve školství tak velké nedostatky? Plní institut politický cíl čínského režimu nebo jde o skutečnou snahu o dobročinnost a propagaci čínského jazyka? A jaký je vlastně úplný obsah výukových materiálů?

Hodnocení: {VERating 5}

Délka 52 minut * ČSFD * IMDB * WEB *

Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Čtěte také:

USA: Vláda zakázala Pentagonu financovat činnost Konfuciových institutů

Konfuciův institut - nový kabát Čínské vlády?

Recenze filmu: Avengers Infinity War – nemoc bojování

2018-05-15T15:35:03+00:00

„Postřehli jste někdy, že komiksy jsou plné neustálého boje a teorie, že přežije ten nejsilnější?“

Při pohledu na hrdinské snímky společnosti Marvel (ale i DC Comix atd.) mě napadlo některé body tohoto komiksového světa podrobit poněkud detailnější a netradiční analýze.

Recenze filmu: Mladý Karl Marx – autor myšlenek, které vedly k vzestupu největších totalitních režimů světa

2018-05-08T16:14:54+00:00

Pozorování snímku bylo velmi poučné. Například mi došlo, že Marxova představa revoluce byla v tom, že pokud svrhnete a pozabíjíte všechno, co si myslíte, že vám brání ve vybudování vysněného „ráje“, a až všechny překážky odstraníte (v jeho případě byla tehdy překážkou vyšší vrstva společnosti), dosáhnete života a světa bez nespravedlnosti a bez obtíží.

Recenze filmu: Tlumočník – herecký koncert a melancholické vzpomínání na tisíckrát prosátý písek

2018-03-04T18:26:38+00:00

„Je snazší být synem masového vraha než být synem jeho oběti?“

Tragická road movie o svérázných starých pánech, kteří cestují napříč Slovenskem za poznáním vlastní minulosti, přitáhla do hlavních rolí českého režiséra a herce Jiřího Menzela a rakouského herce Petra Simonischeka.