Za hranice vědy

Kou-ťienův meč nalezen po 2000 letech ostrý a bez ztráty lesku

m.cabejsek@seznam.cz (Vision Times) — Fri, 12 Jul 2019 14:59:06 +0000

Když tým archeologů objevil starověkou hrobku z období čínské dynastie Období jara a podzimu (771 až 476 před Kristem), nalezl v ní dlouhý meč pokrytý bahnem. Když z něho experti opatrně odstranili nánosy špíny, objevili na meči vyrytý vzkaz v čínském znakovém písmu: „Osobní meč krále Jüe Kou-ťiena.“ Tento významný archeologický nález vzbudil pozornost po celém světě, ale ještě senzačnější byla následná zpráva badatelů, kteří starodávný meč podrobně prozkoumali.

Co expertům nejvíce „vrtalo v hlavě“ byla skutečnost, že starověký, tisíce let starý meč vypadá stále jako nový. I když byl pohřben na dobu více než 2000 let, je stále lesklý a ostrý.

V průběhu dalšího zkoumání se k překvapení vědců zjistilo, že nalezený meč je potažen vrstvou chrómu. Chróm je kov extrémně odolný vůči korozi, ale je také velmi vzácný a obtížně se extrahuje i v dnešní době. Je také odolný vůči vysokým teplotám. Jeho bod tání je také poměrně vysoký, tedy okolo 1042 °C (1907 stupňů Fahrenheita).

Vědci s překvapení zjistili, že nalezený meč je potažen vrstvou chrómu. (Screenshot/YouTube)

Je historicky známo, že Němci vynalezli extrakci chrómu v roce 1937, po nich následně Američané v roce 1950 a požádali o patent, aby ho mohli využívat. Kdo tedy byli lidé, kteří používali technologii pochromování před 2000 lety na prastarém osobním meči krále Jüe Kou-ťiena?

Ve skutečnosti nebyla metoda oxidování chrómu k vytvoření vrstvy, která působí jako ochranný nátěr proti korozi, ve starověké Číně ničím neobvyklým.

Podobný nález byl uskutečněn v hrobce terakotových válečníků a koní císaře Čin Š-chuanga (žil přibližně 200 let před Kristem), která je považovaná za jedno z největších archeologických nalezišť na světe.

Zde byla archeology nalezena sada zelených bronzových mečů. Každý meč měřil přes 76 centimetrů (2.5 stopy). Vnitřek meče tvořilo celkem osm zhutněných kovových plátů spojených k sobě. Čepele mečů byly stále třpytivé, hladké a velmi ostré. Struktura meče byla vytvořena velmi pečlivě, aniž by se jednotlivé vrstvy navzájem pronikaly (slily dohromady).

Když zvážíme, že byly meče pohřbeny pod zemí více než 2000 let, a poté, co byly vykopány, jsou stále lesklé, třpytivé a jako nové, je to skutečně udivující.

Důvodem byla podle vědců opět silná vrstva soli z chrómu o tloušťce 10ti mikronů, která meče pokrývala.

Do té doby by si vědci jen stěží připustili, že by mohli vynálezy pochromování z třicátých a padesátých let dvacátého století vynalézt lidé dávno před nimi – před víc než 2000 lety.

Navíc jsou dlouhé meče používané vojáky císaře Čin Š-chuanga mistrovskými kousky, s jejichž výrobou by měla problémy i dnešní věda, která se často považuje za vrchol lidské civilizace.

Čínská starověká technologie byla opravdu vyspělá. Díky archeologickým nálezům jako je tento, je patrné, že mnohé vynálezy lidských civilizací a jejich objevy mohly být v průběhu historie zapomenuty nebo ztraceny.

Z původního článku deníku Vision Times přeložila Kateřina Fučíková

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Dokážeme vnímat vibrace a aury druhých? 10 vlastností lidí s dobrými vibracemi

m.cabejsek@seznam.cz (Ruby Meyová) — Mon, 06 May 2019 12:43:19 +0000

Všude kolem nás se vyskytují elektromagnetické vlny a další formy energie, které však nedokážeme vědomě zachytit. Například o tom, že je kolem wi-fi, víme pouze podle toho, že se mobilním telefonem či jiným přístrojem připojíme k internetu, ale fyzicky bezdrátové připojení vnímat nemůžeme.

Podvědomě však můžeme vnímat jistý druh energie, který souvisí s myšlenkami a emocemi lidí, říká psychiatr Bernard Beitman. Podle něj je dost dobře možné, že tělo člověka má receptory, které tuto energii dokáží zachytit.

Doktor Beitman se zabývá studováním mozku a energií vydávanou živými tvory, které označuje za druh „vibrace“. On sám má někdy pocit, že dokáže vnímat stav mysli svých pacientů, a to s přesností větší, než by kdy dokázal učinit vědomým pozorováním. A právě to ho přivedlo ke studiu těchto vibrací.

Ostatně není sám. Stalo se vám někdy, že jste cítili energii člověka, s nímž jste se poprvé setkali? Jde snad o podobný princip jako když nosem cítíte pachy? Dokážeme „vyčenichat“ osobnost člověka?

Pozorování z přírody podporují teorii o vnímání vibrací

Jednobuněčné organismy „reagují na chemické, světelné a elektromagnetické záření za účelem uchování optimálního stavu,“ píše doktor Beitman ve své dosud nevydané studii, se kterou se podělil s Epoch Times. Dále uvádí: „Naše pokožka možná obsahuje senzory na velmi slabé formy energie a informace.“

O rostlinách a živočiších se má za to, že vydávají a vnímají energii, kterou my lidé vnímat nedokážeme.

Například žraloci mají v kůži čidla, která zaznamenávají jemné elektromagnetické změny ve vodě. Ptáci zase zřejmě disponují schopností vnímat elektromagnetické pole Země, což jim napomáhá k lepší navigaci při letu. Tato schopnost však dosud nebyla dostatečně ověřena.

Další teorie praví, že tažní ptáci k zachycení vůně domova používají propracovaný čichový systém.

Jedna studie o vyzařování biofotonů neboli „aur“ prokázala, že rostliny mezi sebou zřejmě vydávají a přijímají energii a je možné, že tato energie je jakýsi druh komunikace.

Aura: Energie, kterou vyzařujeme?

Aura člověka při meditaci. Snímek byl pořízen za použití Kirlianovy metody. (Emmanuel HEREDIA / Wikimedia Commons)

Doktoři Gary Schwartz a Katherine Creathová publikovali v roce 2006 v odborném časopise Journal of Alternative & Complementary Medicine studii nazvanou „Snímkování ‚Aur‘ kolem rostlin a mezi nimi: Nové uplatnění biofotonového snímkování.“ Téma aur je ve společnosti poněkud kontroverzní, patrně kvůli tomu, že se má údajně jednat o důkaz lidské duše.

Schwartz a Creathová ve své studii napsali: „Jak jsme studovali tisíce snímků, které jsme za uplynulé dva roky pořídili, začali jsme pozorovat, že v ‚šumu‘ kolem částí rostlin jsou rovněž vzorce. Vypadalo to, že biofotonové vzorce se nešíří pouze mimo rostliny, ale že se vzorce mezi rostlinami zesilují, když jsou blízko u sebe. Mohly by tyto vzorce představovat „aury“ obklopující části rostlin? Vyjadřovaly rostliny nějaký druh komunikace nebo rezonance?“

Kirlianův snímek listu kopřivěnky. (MrX / CC BY-SA 3.0)

Vědci si později odpověděli kladně: „Složitost [biofotonových] vzorců pořízených mezi částmi rostlin naznačuje, že mezi rostlinami existuje potenciální ‚rezonance‘, ne-li rovnou ‚komunikace‘, tak jak to předpověděla současná teorie o biofotonech.“

10 vlastností neodolatelných jedinců s dobrými vibracemi

Ale vraťme se zpět k lidem. Časopis Neurology Times vysvětlil, že dobré a špatné „vibrace“, které lidé mohou vnímat, souvisejí s chemickými signály ve fyzickém prostoru, které zachycuje náš nervový systém.

Pokud dobré a špatné „vibrace“ opravdu existují, jako lidé přirozeně inklinujeme k lidem s dobrými neboli pozitivními vibracemi. Sestavili jsem pro vás, proto seznam deseti vlastností, kterými by měli lidé s pozitivními vibracemi disponovat:

V každém najdou to nejlepší
Probouzejí se s radostí, dobrý den si dělají sami
Jsou za všechno vděční
Záměrně se snaží šířit radost
Nechávají věcem volný průběh
Nestěžují si
Rádi lidem lichotí
Snadno odpouštějí
Dokáží přijmout vlastní chybu
Soustředí se na to, co se může podařit

V textu byly použity informace z článku Tary MacIsaacové z roku 2014.

Z původního článku newyorské redakce přeložil Ondřej Horecký

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

NASA ukázala fotografii neobvyklé polární záře ve tvaru „draka“

m.cabejsek@seznam.cz (JANITA KAN) — Wed, 27 Feb 2019 20:30:30 +0000

NASA přišla začátkem měsíce s neuvěřitelným snímkem polární záře ve tvaru obrovského draka prohánějícího se po obloze.

Vesmírná agentura snímek uveřejnila v rámci svého programu Astronomy Picture of the Day.

(Jingyi Zhang & Wang Zheng / NASA)

Dračí polární zář byla zachycena na Islandu fotografem Wang Čengem a jeho matkou. Dle agentury byl výjev tak fascinující, že matka fotografa vyběhla ven, aby si úkaz prohlédla, a syn ho v tu chvíli vyfotil.

Při sdílení snímku agentura uvedla následující: „Už jste někdy viděli na obloze draka? Přestože skuteční draci neexistují, tenhle byl objeven na Islandu počátkem tohoto měsíce.“

Polární záře nad Aljaškou v noci 16. února 2017. Zachyceno z Poker Flat Research Range u Fairbanks. (NASA)

Polární záře jsou způsobeny slunečními skvrnami, které následkem erupce vypudí do prostoru mrak částic slunečního větru. Ten se při setkání s magnetickým polem země stáčí po spirálách k magnetickým pólům Země, kde vzájemně působí s atmosférou a vytváří buď severní (Aurora bodalis) či jižní (Aurora australis) polární zář.

Ty se mohou vyskytovat v mnoha barvách. Nejčastější je však zelená a růžová. Kromě toho se objevují v mnoha tvarech a podobách.

Polární záře s názvem STEVE - Strong Thermal Emission Velocity Enhancement. (NASA)

NASA dále uvedla, že množství polárních aktivit je v současnosti z důvodu nedostatku slunečních skvrn neobvyklé.

Národní oceánská a atmosférická správa (NOAA) disponuje modelem předpovědi polárních září, který ukazuje jejich intenzitu a polohu. Správa uvádí, že pravděpodobnost prognózy je založena na současných podmínkách slunečního větru.

Podle Northern Lights Center se nejlepší místa ke sledování polárních září nacházejí v severozápadních částech Kanady a na Aljašce. Mohou být pozorovány také na jižním cípu Grónska a Islandu, na severním pobřeží Norska a v pobřežních vodách severně od Sibiře.

Redakční úprava a překlad původního článku newyorské redakce: Petr Matějček

Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Tajemný vesmírný objekt by mohl být vyslancem jiné civilizace

m.cabejsek@seznam.cz (JACK PHILLIPS) — Wed, 14 Nov 2018 09:43:51 +0000

Záhadný objekt s označením Oumuamua (havajsky „daleký posel přicházející jako první“), jenž byl zpozorován v naší sluneční soustavě, by podle harvardské studie zveřejněné začátkem tohoto měsíce mohl být mimozemskou lodí.

Vzhledem k cizímu původu objektu představuje jednu z možností varianta, že Oumuamua je plovoucím tělesem v mezihvězdném prostoru spadající do kategorie pozůstatků pokročilých technologických zařízení. Tuto informaci uvedli vědci ve zprávě publikované 1. listopadu. Dle jejich názoru disponoval objekt „zvláštní formou zrychlení“.

„Takové zrychlení se očekává u komet. Naše nedávné pozorovací a teoretické studie naznačují, že Oumuamua aktivní kometou není,“ dodali.

NASA dříve v září uvedla, že objekt má délku přibližně 396 metrů a šířku 40 metrů. Jeho povrch je kovový nebo skalnatý s tmavě červeným zbarvením a hustotou podobnou kometám.

Harvardská studie dále uvádí, že obdobná plavidla byla s odkazem na projekty IKAROS a Starshot již v minulosti navržena naší vlastní civilizací. Ve zprávě dále stojí, že tento objekt může sloužit k přepravě zboží mezi planetami či hvězdami.

Dle vědců Oumuamua pravděpodobně opustila svou domovinu před milióny let během formování planety a migrace.

Sluneční plachtění představuje jednu z forem kosmického pohonu, založeném na využití radiačního tlaku ze slunečního záření.

Mezi exotické scénáře patři teorie, že tato sonda byla vyslána do okolí naší Země jinou mimozemskou civilizací úmyslně.

Zpráva NASA doplňuje, že červený povrch může symbolizovat bohatost plavidla na organické látky (stejně jako u komet a asteroidů) nebo poukazovat na složení obsahující minerály s železem, stejně jako u odvrácené strany Saturnova měsíce Iapetuse.

Oumuamua cestuje od slunce k vnější části sluneční soustavy rychlostí přibližně 112 600 km za hodinu. Za přibližně čtyři roky dorazí k Neptunu.

Ilustrace zobrazující cestu Oumuamua k okraji naší sluneční soustavy. (NASA/ESA/STScl)

V loňském roce bylo zjištěno, že objekt dosáhl neočekávaného posunu po trajektorii a zvýšení rychlosti.

Protože jde o první mezihvězdný objekt pozorovaný v rámci naší sluneční soustavy, není pro vědce jednoduché dospět k jasnému závěru.

Dle NASA je docela možné, že různé hvězdné systémy pravidelně vysílají průzkumné objekty podobné kometám a celkový počet těchto objektů napříč hvězdami může být značný.

Přeložil: Petr Matějček

Původní článek v angličtině

Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Neobvyklé rádiové signály z vesmíru

m.cabejsek@seznam.cz (Tara Macisaac) — Sun, 28 Oct 2018 10:37:48 +0000

Institut pro extraterestriální výzkum (SETI) v srpnu 2016 ohlásil, že považuje rádiové signály detekované ruskými astronomy za potenciální známku obyvatel v jiném hvězdném systému, který je od nás vzdálený 94 světelných let.

„Existuje mnoho dalších možných vysvětlení pro tenhle údajný přenos, například pozemní rušení. Bez potvrzení zdroje tohoto signálu můžeme pouze říct, že je zajímavý,“ napsal Seth Shostak, astronom pro SETI v technické analýze.

Nicméně, Shostak zvážil možnost inteligentního mimozemského života. Při analyzování síly signálu prohlásil, že by musel být vyslán civilizací, která je schopná najednou vygenerovat minimálně bilion wattů. To je porovnatelné s celkovou elektrickou spotřebou celého lidstva.

Je pravděpodobné, že signál přichází z hvězdného systému HD 164595, který je uspořádán kolem hvězdy s jasem porovnatelným s našim sluncem. Ví se, že má ve svém orbitu planetu o velikosti Neptunu, její těsné obíhání s hvězdou však znamená, že existence života je tam nepravděpodobná. Shostak ale prohlásil, že je možné, že v systému HD 164595 budou nalezeny nové obyvatelné planety.

Signál byl zachycen rádiovým teleskopem RATAN-600 v Zelenčukskaje na severní straně Kavkazských hor. SETI bude pokračovat s monitorováním hvězdného systému s jejich Allen Telescope Array, aby zjistili, zda se signál nezopakuje.

Tento signál trval déle než samozvané „rychlé rádiové výboje“ (FRBs - Fast Radio Bursts), které trvaly pouhé milisekundy. V posledních osmi letech bylo zaznamenáno celkově 17 FRBs, nicméně jejich původ zůstává neznámý.

Studie zveřejněna v deníku Nature v březnu 2016 mezinárodním týmem vědců odhalila, že FRBs jsou více záhadné, než se předtím myslelo.

Předešlé výboje byly detekovány jako jedna neopakující se událost mimo naši galaxii. Toto vedlo k hypotéze, že tyto signály pocházejí z kataklyzmatických událostí, jako například kolaps neutronových hvězd, které mohou vyslat šokovou vlnu skrz vesmír.

Výzkumníci však zjistili, že následovalo 10 dalších výbojů ze stejné lokace FRB 121102. Studie tvrdí: „Z toho jednoznačně vyplývá, že FRB 121102 je opakující se, a zároveň to také ukazuje na to, že její zdroj není ovlivněný energetickými událostmi, které způsobují výboje.“

Studie spekuluje, že zdroj může být mladá neutronová hvězda, ale Shami Chattterjee, výzkumník z Cornell univerzity, který se studie zúčastnil, řekl ve zprávách: „Vypadá to, že jsme tento enigmatický fenomén rozlouskli.“

Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích. Zdroj.

Tělo mnicha zázračně neporušeno i 80 let po jeho smrti

m.cabejsek@seznam.cz (Ivan Pentchoukov a Nataly Teplitsky ) — Thu, 18 Oct 2018 20:48:27 +0000

Tělo ruského buddhistického lámy, který zemřel před 80 lety, neprokazuje dosud žádné známky rozkladu.

Dashi-Dorzho Itigelov zemřel v roce 1927. Zanechal pro mnichy zprávu, aby jeho tělo později vykopali. Když tak mniši udělali a jeho tělo vykopali v roce 1955, s úžasem zjistili, že tělo neukazuje žádné známky rozkladu.

Znovu pak tělo vykopali později v roce 1973 a znovu byli šokováni, když našli tělo v původním stavu. Mniši ponechali svůj objev v tajnosti se strachem, že Sovětský komunistický režim by mohl tělo zničit jako součást masivní kampaně na vymýcení náboženství.

Mniši vykopali tělo znovu v roce 2002 dlouho po pádu sovětského režimu. Tělo vypadalo stále živě. Tentokrát tento zázrak zveřejnili širé veřejnosti a přivolali vědce, aby tělo prozkoumali. Tělo vypadalo zachovale, jako kdyby bylo mumifikováno i přesto, že nikdy žádná mumifikace neproběhla.

Dashi-Dorzho Itigelov v roce 1927, v roce jeho smrti. (Wikimedia Commons)

„Vzorky odebrané 75 let potom, co bylo tělo pohřbeno, ukazují, že organické látky, jako je kůže, vlasy a nehty mrtvého muže se nijak neliší od živého člověka,“ řekla Galina Yershova, profesorka historie na ruské státní univerzitě pro humanitní vědy. (Podle Pravda.ru.)

„Jeho klouby a měkká tkáň je stejně pružná jako u někoho, kdo je naživu, a potom co otevřeli schránku, kde tělo lámy leželo po 75 let, byla cítit velmi příjemná vůně,“ prohlásila Yershova.

Oficiální prohlášení vědců a patologů, kteří tělo zkoumali v roce 2002, bylo: „Tělo je v kondici, jako by tento člověk zemřel před 36 hodinami.“

„Za roky své praxe jsem se setkal s případy zachovalých těl několikrát, ale to byly buď výsledky mumifikace nebo extrémní okolní podmínky,“ řekl profesor federálního centra forensní medicíny Viktor Zvyagin v telefonním interview. „Ale toto je něco naprosto jiného a pro mě zcela nepochopitelné. Je to fenomén, který si žádá dalšího podrobného šetření.“

Podle výsledků nebyla narušena proteinová struktura těla. Bylo to jako u živého člověka.

Zázračné tělo se stalo posvátným pro buddhisty v ruské části Buryatie, kde nyní spočívá Ivolgin v buddhistickém klášteře v regionálním hlavním městě Ulan-Ude.

Ivolgin, buddhistický klášter v regionálním městě Ulan-Ude. (By ru:User:Vasiliy Tatarinov - ru:Image:Ivolga.jpg / CC BY-SA 3.0)

Itigelova sláva se roznesla všude po světě. V roce 2013 ruský prezident Vladimir Putin navštívil klášter. Prezident strávil s Itigelovem pár chvil na začátku své návštěvy. Před odchodem se zastavil znovu, aby se rozloučil.

Prezident poznamenal, že buddhismus je jedním z tradičních náboženství v Rusku, rovněž slíbil vládní podporu kláštera.

Ruský prezident Vladimir Putin jde s buddhistickými mnichy při návštěvě Datsanu (klášter) ve vesnici Verkhnyaya Ivolga, v Burjatské republice 11. dubna 2013. (ALEKSEY NIKOLSKYI / AFP / Getty Images)

Sovětský Svaz pod Stalinovým vedením potlačoval všechny náznaky náboženství, popravoval stovky lámů a zničil 46 budhistických chrámů a klášterů. Roky po pádu sovětů začínají v Rusku zase vzkvétat buddhistické chrámy, a ty zruinované přitahují stále více návštěvníků.

Historie Lámy Hamba

Láma Hambo Itigelov studoval v Anninsky Datsan na buddhistické univerzitě v Bujrjatsku. Itigelov obdržel titul v medicíně, filosofii (na téma přírody a prázdnoty). Také vytvořil encyklopedii farmakologie.

V roce 1911 se Itigelov stal Hambo Lámou, hlavou buddhistické víry v Rusku. Během let 1913 až 1917 otevřel první buddhistický chrám v Petrohradu. Rovněž publikoval náboženské traktáty a učení a spojil velké množství náboženských frakcí.

Hambo Láma byl pozván na oslavu třistaletého výročí rodiny Romanových a 19. března 1917 mu ruský car Nikolai II. dal ocenění svatého Stanislava.

Během první světové války pomáhal Itigelov armádě finančně a dodával oblečení a léky. Také postavil množství nemocnic, kde lámaističtí doktoři pomáhali léčit raněné vojáky. Pro svoji pomoc byl Itigelov oceněn medailí svaté Anny.

V roce 1926 varoval budhistické mnichy před blížícím se ‘rudým terorem‘ a poradil, aby utekli do Tibetu. On samotný však Rusko nikdy neopustil. Jeho předpověď se vyplnila. Komunistický režim zabil odhadem 30 milionů Rusů v následujícím desetiletí.

V roce 1927 řekl Itigelov lámům, že se připravuje opustit tento svět. Začal meditovat a krátce nato zemřel.

Link: https://www.theepochtimes.com/monks-body-miraculously-intact-80-years-after-death_2257260.html

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Žena zemřela na operačním stole. Uviděla nebesa a události z budoucnosti

m.cabejsek@seznam.cz (Tara MacIsaacová) — Tue, 04 Sep 2018 00:31:16 +0000

Jednadvacetiletá studentka angličtiny Tricia Barkerová netušila, jakým směrem se její život ubírá, jakou kariéru by si měla zvolit a obecně cítila, že život je beznadějný a bolestivý. Výsledkem toho všeho trpěla depresemi a nakonec se pokusila ukončit svůj život tím, že zapila hrst prášků alkoholem.

Po 36 hodinách se probudila u sebe v pokoji a o svém pokusu o sebevraždu nikomu neřekla. Rozhodla se ovšem, že musí převzít zodpovědnost za vlastní život a jít dál. Jako symbol opětovného získání kontroly nad svým životem se rozhodla začít trénovat na desetikilometrový běžecký závod.

Po týdnech tréninku odjela na závod, kam ovšem nikdy nedorazila. Tricia měla dopravní nehodu.

Na několika místech si poranila záda, necítila nohy a měla řadu vnitřních zranění. Bez sjednaného zdravotního pojištění trvalo téměř 20 hodin najít chirurga, který by ji operoval. Tuto dobu strávila v bolestech bez jakýchkoliv medikamentů.

Nakonec jí dali na operačním stole anestetika.

„Anesteziolog mi nasadil masku a v ten moment jsem se ocitla mimo své tělo,“ dodává Tricia a luskne prsty, aby znázornila, jak rychle to proběhlo.

„Tehdy jsem nevěřila v existenci života po smrti a tak jsem byla dost šokovaná. Chtěla jsem se vrátit do svého těla, probudit se a říct svým přátelům: ‚Hej, smrtí to nekončí!‘“, říká ve svém videu, které natočila po přelomovém zážitku.

{youtube}xKZBIuA4pRw{/youtube}

Na operačním stole viděla vlastní tělo, záda byla otevřená a všude okolo krev. Tehdy k ní přistoupili dva andělé, kteří ji uklidnili a začali přes chirurgy vysílat do jejího těla světlo. V tu chvíli věděla, že operace dopadne dobře a ona bude moci opět chodit.

Jenže monitor znázorňující srdeční pulz ukazoval rovnou čáru.

Zatímco tam její tělo leželo bez života, navštívila své milované a uviděla události, které byly později ověřeny jako pravdivé.

Zneklidněná pohledem na své tělo a s nejistotou, jestli lékaři dokáží její tělo oživit, se už dál nedovedla na tu scénu dívat. S touto myšlenkou se ocitla na chodbě.

A zde se stalo něco, co činí její případ zajímavý pro výzkumníky v oblasti klinické smrti. Tricia viděla svého nevlastního otce, zarytého příznivce zdravé stravy, který by sladké nikdy do úst nedal, jak si z prodejního automatu bere sladkou tyčinku a začíná ji jíst. Později se potvrdilo, že tohle se opravdu odehrálo.

Tato událost se nazývá „pravdivé vnímání“. Jedná se o pozorování, které si člověk pamatuje ze zkušeností mimo fyzické tělo, a které lze nezávisle ověřit.

Řada vědců, jako neurolog Kevin Nelson z univerzity v Kentucky, se snaží zážitek klinické smrti (NDE) vysvětlit jako proces v mozku, podobný těm, když člověk sní, nebo náhle ztrácí kyslík, avšak doktorka Jan Holdenová říká, že žádné z podobných (materialistických) vysvětlení nemůže tento fenomén objasnit.

Dr. Jan Holden hovořící na konferenci IANDS koncem srpna 2014. (Tara MacIsaac / Epoch Times)

Sama v této oblasti prozkoumala na sto případů a žádný z nich nebylo možné vysvětlit prostřednictvím konvenčních teorií.

„Žádným z konvenčních přístupů nelze vysvětlit určité jevy, které člověk prožívá při zážitku klinické smrti. Ani nelze vysvětlit, jak Tricia věděla o tom, co dělá její nevlastní otec, když podle přístrojů její srdce už dávno přestalo tlouct,“ uvedla.

Doktorka Holdenová zjistila, že asi jeden z pěti případů, kdy lidem hrozí akutní smrt, zahrnuje i zážitek ocitnutí se mimo fyzické tělo. Mnozí lidé o něm nehovoří otevřeně, neboť se obávají posměchu. Existují i případy, kdy se někteří lidé ocitli v péči psychiatrických léčeben, neboť o svých zkušenostech promluvili, což je značně absurdní přístup.

Doktorka zjistila, že duševní zdraví a racionalita těchto jedinců odpovídá běžné populaci. Dle jejího názoru jsou tito lidé stejně rozumní a racionální jako kdokoliv jiný. Dopady těchto zkušeností jsou velmi pozitivní a asi 90 procent lidí, kteří měli takový zážitek, má tuto zkušenost spojenou s pozitivním vnímáním. Mnozí se vrací do života šťastnější a se silným smyslem pro žití za určitým účelem.

Zkušenost mladé ženy však neskončila pozorováním svého nevlastního otce. Slyšela tiché modlitby své matky, tety, a dalších. Když uslyšela smutek v modlitbách své rodiny, skoro se chtěla vrátit. Avšak objevilo se světlo. „Nikdy jsem nepocítila takovou lásku – mateřská láska, romantická láska, s ničím takovým se to nedalo srovnávat,“ popisuje Tricia.

Ocitla se na zemědělském poli. Bylo skutečnější a krásnější než na Zemi. Její zesnulý dědeček tam byl s ní. Pak uviděla stovky světel a věděla, že reprezentují její budoucí žáky. Věděla, že by měla být učitelkou a učit nejen angličtinu, ale také to, co právě prožila.

Před očima se jí ocitly události minulé i budoucí. Nešlo nutně o hlavní momenty či vztahy, jenž by byly nějak významné, ale spíše o interakce s lidmi, kteří v jejím životě hráli malou roli. Viděla také lidi, se kterými se neztotožňovala, neboť si myslela, že jsou odlišní. Nicméně objevila, že se za ní modlili a strachovali se o ní, když trpěla depresemi.

Byla schopna vidět a cítit důsledky svých činů vůči ostatním. Doktorka Holdenová tvrdí, že jde o známý jev v oblasti NDE, kdy dotyční upřednostňují ostatní, neboť ví, že na konci svého života budou muset znovu zažít všechny pocity, které způsobili druhým.

Přestože cítili smutek nad některými svými činy, cítila, že Bůh a andělé jí nesoudili negativně za věci, které ve svém životě provedla. Chtěli jen to, co je pro ni nejlepší.

Když se pokusila o sebevraždu, viděla alternativy, které mohla v té chvíli zvolit, jako například promluvit si s lidmi ve svém okolí.

Viděla, že hlavní volbou, kterou měla zvolit, bylo, vážit si sebe, být k sobě soucitná a laskavá. „Když věříte, že jste hodni vlastní lásky, začnete kolem sebe vytvářet život, který je mnohem lepší,“ říká.

Tricia Barker. (Screenshot/YouTube)

Ačkoli bylo těžké dívat se na chyby, které ve svém životě udělala, celková zkušenost byla dle jejích slov nesmírně radostná. Nechtěla se vrátit do svého těla, ale Bůh jí řekl, že musí, aby pomohla ostatním pochopit, že existuje posmrtný život a zbavit se strachu ze smrti.

Když se vrátila do těla, cítila se po svém zážitku velice nicotná. Její tělo jí připadalo jako „kostým“, který si její věčná duše na Zemi „obléká“ na poměrně krátkou dobu. Zpočátku o sobě dokonce hovořila ve třetí osobě.

Tricia se zotavila ze svých zranění přesně tak, jak viděla během své zkušenosti mimo fyzické tělo. O rok později uběhla 10 kilometrový závod, který nejenže symbolizoval její zotavení po pokusu o sebevraždu, ale také její obnovenou chuť do života po této převratné zkušenosti.

Přeložil: Petr Matějček; Zdroj.

Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Čtěte také:

Zážitek klinické smrti: Muž viděl po smrti všechny špatné věci, které provedl ostatním

Klinická smrt: Shrnutí třiceti let výzkumu

Pilot ztroskotal a viděl své tělo viset mezi stromy: Zážitek blízké smrti

Zážitek blízké smrti proměnil lékaře – ateistu ve věřícího

Zážitek klinické smrti: Muž viděl po smrti všechny špatné věci, které provedl ostatním

m.cabejsek@seznam.cz (Michal Cabejšek) — Mon, 28 May 2018 21:00:35 +0000

Když zjistil, že ho jeho přítelkyně podvádí s jeho nejlepším kamarádem, pokusil se tehdy devatenáctiletý Jeff o sebevraždu. Poté, co spolykal hrst prášků, jeho matka si uvědomila, co se stalo a ihned zavolala sanitku.

Ve svém příspěvku na webu nadace pro výzkum v oblasti zážitků klinické smrti se Jeff vyjádřil, že když opustil své tělo, vstoupil do těla ošetřujícího doktora.

„Viděl jsem obraz jeho ženy, dětí a auta, které vlastní. Cítil jsem, že panikaří.“

Ilustr. foto. (Kredit: Karina Carvalho on Unsplash)

Jakási duchovní entita ho vzala za ruku a povytáhla z těla ven. Jeff viděl své vlastní tělo a zdravotnický personál, který pracoval na jeho oživení. Posléze se ocitl ve sloupu světla. Ze začátku si myslel, že je na místě podobném nebi, neboť zde uviděl svou babičku.

Avšak v momentě stál na špinavém poli, kde se nacházeli lidé s tváří šakala. Jakási démonická bytost ho chytla a odtáhla na místo, kde byla nashromážděna řada kostek.

Freska v Kláštere Moldovița, Rumunsko. Ilustr. foto. (Autor: Aw58 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0)

„Ta bytost mi řekla, že tohle je peklo a v každé z těchto kostek je peklo šité na míru pro každou duši. Vysvětil, že lidé se přizpůsobují všem druhům pekla a někteří jsou více rezistentní k některým způsobům utrpení než druzí, a proto se peklo stále proměňuje. Vypadalo to, že sledovat lidi trpět mu činilo radost.“

Jeff byl vcucnut do jedné z těchto kostek, kde ho lidé krmili zkaženým a smradlavým jídlem a smáli se mu. Pak mu byly ukázány záblesky všech špatných věcí, které kdy udělal.

„Viděl jsem, jak necitlivě jsem přistupoval k lidem, aniž bych si to uvědomoval. Bylo to nesnesitelné a ohromující prožít znovu ty věci, které jsem zapomněl nebo u kterých mi to bylo kdysi jednoduše fuk. Cítil jsem, jak se cítili ostatní.“

Následně se ocitl v jeskyni obklopen lidmi. Všichni klečeli, včetně něho.

„Zahlédl jsem klečící dívku s podřezaným zápěstím, muže s lanem kolem krku a dalšího s prostřelenou hlavou. Slyšel jsem křik z přední části jeskyně a snažil jsem se přinutit některé z těch lidí kolem, aby se mnou mluvili a objasnili mi co se děje. Jeden z nich mi řekl, ať jsem zticha nebo budu další. Potom přišla ohavná démonická bytost a odtáhla nás hlouběji do jeskyně.

Když přivřel oči, znovu uviděl scény, které zachycovaly špatné věci, které kdy udělal. Uvědomil si, že to je důvod, proč mají všichni oči otevřené.

„Bylo to strašné, člověk nemohl mít zavřené oči, prostě to nešlo. Nemohl mluvit s ostatními, nemohl stát ani sedět. Jediné co člověk mohl je klečet, zírat do ohně, poslouchat výkřiky a doufat, že nepřijde na řadu.“

Záblesk naděje

„Po nějaké době mě začaly nesnesitelně pálet oči a já se konečně rozhodl, že je na čase se těm vizím postavit. Chtěl jsem jen na chvíli zavřít oči. Když se nahrnuly záblesky všech těch špatných věcí, které jsem udělal, začal jsem tiše vzlykat. Najednou jsem uslyšel hlas. Pokud ho požádáš, možná tě zachrání.“

Jeff znovu a znovu prosil o odpuštění. Byl přiveden před duchovní bytost, která se ho zeptala, co ho přivádí. Jeff odpověděl, že svět není spravedlivý a on už nechce být jeho součástí.

Ilustr. foto. (Kredit: David Clarke / Unsplash)

Bytost mu vysvětlila, že Jeff prosil, aby se mohl narodit do materiálního světa. Dokonce si vybral, kdy a komu se narodí. Vysvětlila také, že Jeff byl zachráněn, když o to požádal, protože stále měl jiskru naděje a víry.

„Má víra znamenala mnohem víc, než jsem si kdy uvědomoval. Viděl ve mně něco, co jsem ani já sám neviděl. Začal jsem plakat tak moc, že jsem byl téměř přimrzlý k podlaze s hlavou v dlaních doprovázenou nekontrolovatelným pláčem.“

Poté mu byly ukázány budoucí události včetně jeho pohmoždění zad a důsledků, které to bude mít. Tyhle věci se později naplnily.

Bylo mu řečeno, že všechny tyto věci si vybral z určitého důvodu dávno předtím, než se narodil, a on si byl vědom všech důsledků. Věděl, že se musí vrátit, aby je dokončil. Nechtěl se vracet, ale když se znovu probral, pocítil ve svém těle klid a mír od Boha.

Zůstal v kómatu po dobu tří dnů, zatímco jeho mysl byla bdělá. Zatímco tam ležel a nemohl se hýbat, přemýšlel nad všemi detaily svého zážitku. Když se z kómatu probudil, zdravotní sestra mu řekla, že zemřel a byl resuscitován.

„Byl jsem alkoholik a drogový dealer, který se stal zločincem.“ I navzdory své pekelné zkušenosti se Jeff již smrti neobává, a to díky svému hlubokému duchovnímu prožitku.

„Věděl jsem, že šlo o skutečnost, protože to bylo živější než jakýkoliv sen. Navíc žádný sen ani iluze mi nemohly předložit takové puzzle, které se postupně rok za rokem samo poskládají, a přesto utvoří tak dokonalý obraz,“ prohlásil mladík o scénách z budoucnosti, které mu byly zobrazeny.

„Víte, ten obraz musel být utvořen předtím, než bylo puzzle rozkrájeno na kusy. Každý kus z něj byl navržen tak, aby se objevil právě tehdy, kdy je to potřeba, a je to relevantní. A to je důležité,“ dodává.

Nakonec se Jeff podělil o svůj názor na životní problémy: „Dávají nám zkušenosti a někdy jsou nám do cesty vhozeny věci, které změní načasování událostí. Píchlá pneumatika na dálnici se může zdát jako problém, ale možná vám pomohla vyhnout se nehodě o kus dál.“

Podobné prožitky hlásí i další lidé

Řadu aspektů z Jeffova vyprávění potvrzují i další lidé, kteří si klinickou smrtí prošli. Dr. Jan Holdenová, který se výzkumem klinické smrti zabývá, zmiňovala ve své přednášce například dalšího muže, který se pokusil o sebevraždu. Tento muž uvedl, že padal prostorem a přistál na hliněném povrchu. Když přistál, roztříštil se do několika verzí sebe sama.

Jedno jeho já zarmouceně brečelo. Další dvě se setkávaly s lidmi z jeho minulosti a dívaly se na jeho život. Stejně jako Jeff, i tento muž viděl své zlé skutky. Nešlo přitom vždy o jeho blízké. Jednou z těch osob byl neznámý muž, kterému kdysi vynadal v obchodě.

Další jeho já zažívala blízkou budoucnost, například viděla, jak jeho matka přijímá telefonát, kde jí oznamují sebevraždu jejího syna. Viděl ale také vzdálenou budoucnost. Jeho dcera byla v době jeho pokusu o sebevraždu maličká. Viděl, jak v den maturity plakala, protože jí tam chyběl otec.

Další jeho já křičelo o pomoc a spásu. Objevila se nějaká ruka, která ho zvedla, a s ním se zvedla všechna ostatní já. Ta duchovní bytost mu pověděla, že musí jít zpátky, že ještě potřebuje vykonat nějaké věci. Ten muž je nyní ředitelem neziskové organizace, která se snaží předcházet sebevraždám.

Přeložil: Petr Matějček; Zdroj.

Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Vravela, že zomrie pri pôrode, no všetci si mysleli, že blúzni. Potom sa to skutočne stalo

m.cabejsek@seznam.cz (Catherine) — Mon, 07 May 2018 22:40:45 +0000

Jej priatelia, rodina a dokonca lekári si mysleli, že nie je normálna. Avšak krátko potom, čo porodila zdravého chlapca, lekárka pri nej iba bezmocne stála a opakovala si: „To sa nesmie stať, to sa nesmie stať.”

Stephanie Arnoldová už bola matkou dvoch dievčatiek, no keď znova otehotnela, začala mať zlý pocit. Nebola to nervozita počas tehotenstva, nebol to ani strach z neznámeho – bola to zlá predtucha.

„Vedela som na sto percent, že počas pôrodu môjho syna zomriem,“ vraví Stephanie.

Oboznámila s tým všetkých – priateľov, rodinu, lekárov. Na sociálnych sieťach sa so všetkými verejne rozlúčila. Vedela niekoľko mesiacov vopred, že zomrie na operačnom stole.

Odkiaľ to vzala? Prečo bola taká morbídna?

Priatelia a rodina sa o ňu báli, ale doktori tomu vôbec neverili. Jej obavy považovali za obyčajnú nervozitu.

Bolo toho však viac. Stephanie vedela veľmi presne, že zomrie na operačnom stole, že jej zlyhajú obličky, a že jej dokonca odstránia maternicu. Bola to presná a hrozná vízia toho, čo sa má stať.

Jedným z posledných ľudí, s ktorými sa Stephanie rozprávala, bola anestéziologička na záverečnej konzultácii pred pôrodom. Po inštrukciách ohľadom zotavenia po pôrode sa jej Stephanie spýtala, ako by postupovali, ak by nastali komplikácie, ktoré videla vo svojej vízii.

„Anestéziologička povedala, že by ju veľmi prekvapilo, ak by niečo také nastalo,“ spomína Stephanie.

Aj keď mala Stephanie pocit, že ju anestéziologička odbila a vôbec jej nechcela pomôcť, aj tak však spravila rozhodujúcu vec – do operačnej sály priniesla krv navyše a vozík s medicínskou výbavou. A to bolo zásadné.

Stephanie začala rodiť skôr ako mala termín. Začala krvácať a museli sa ponáhľať do nemocnice. S 18 mesačnou dcérou sa lúčila so slzami v očiach, keďže vedela, že ju vidí naposledy. Potom nasledovali veci presne tak, ako ich videla vo svojej vízii. Tri sekundy po narodení syna zomrela.

Stephanie exitovala 37 sekúnd a počas toho pozorovala lekárov v akcii. Videla, ktorá sestrička jej robí resuscitáciu srdca, videla svoju dcéru v čakárni, videla anestéziologičku pri svojej posteli v ordinácii, a videla ako pri nej stojí lekárka dokola si opakujúc: „To sa nesmie stať, to sa nesmie stať.“

Stephanie sa prestala zrážať krv, z čoho dostala srdcový infarkt. Následne jej zlyhali obličky a museli jej odstrániť maternicu. Všetko presne ako tušila. Ľudské telo má zvyčajne 20 jednotiek krvi, Stephanie musela dostať 60 jednotiek. Ak by lekári nemali poruke krv navyše a vozík s výbavou, už by ju neboli nezachránili.

Ukázalo sa, že mala embóliu plodovou vodou. Je to stav, kedy sa ešte neodtečená plodová voda dostane cez obnažené cievy po predčasne odlúčenej placente do krvného obehu matky. Vyskytuje sa zriedkavo, odhadom u jedného pacienta zo 40 000. Vysvitlo, že Stephanie trpí alergiou na plodovú vodu, čo spôsobilo jej veľmi zlé reakcie.

Keď sa Stephanie prebrala z kómy, bola traumatizovaná. Všetko, čoho sa obávala, sa do bodky naplnilo. Aby sa cez to dostala, absolvovala terapeutické sedenia.

„Prebrala som sa... a plakala a plakala.“

„Prebrala som sa... a plakala a plakala.“ (37 Seconds / Screenshot)

Počas terapeutických sedení sa postupne rozpamätávala na svoje zážitky, keď bola mŕtva a zistila, že vie veľa vecí, ktoré by nemala vedieť. Keď sa neskôr spýtala lekárky, či si opakovala vetu: „To sa nesmie stať,“ lekárka potvrdila, že si ju opakovala, ale iba v mysli.

{youtube}_ej68O8dTXI{/youtube}
Počas 37 sekúnd, kedy bola Stephanie technicky povedané mŕtva, vedela, čo mal oblečené jej manžel, keď práve vystupoval z lietadla, hoci vôbec nebol pri nej. Vedela, čo robí jej dcéra v čakárni a čo robia lekári a sestričky. V tom momente nebola pri vedomí a nemohla to nijako vnímať.

Mala mimotelový zážitok (out-of-body experience). „Nemám pre to žiadne vysvetlenie,“ povedal jeden z jej lekárov.

„Ohľadom toho všetkého vám nedokážem dať medicínske vysvetlenie. Musíte ísť do duchovnej roviny,“ vraví Stephanie Arnoldová

Čo Stephanie uistilo, že bola blízko smrti a mala duchovný zážitok mimo svoje telo, bol malý chlapec, ktorého vtedy zazrela. Chlapec vyzeral ako brat Stephaninej kamarátky z detstva, ktorý zomrel ešte ako malý chlapec. Stephanie to len odhadovala, pretože sa s ním predtým nikdy nestretla. Chlapec jej povedal: „Povedz mojej sestre, že mi chýba, ako mi točila vlasy.“

Stephanie to nedávalo žiadny zmysel, ale počas zotavovania predsa len zavolala kamarátke z detstva, čo na to povie. Keď tak spravila, kamarátka položila telefón a začala plakať. „Robila som mu to večer čo večer, aby som ho uspala,“ žialila kamarátka.

{youtube}WgUux2u30ms{/youtube}
Keď bola Stephanie ešte dieťa, často mávala silné predtuchy, predtým, než sa niečo stalo. Vytratilo sa to, potom čo vyrástla. Počas obdobia pred tretím tehotenstvom sa u nej opäť zvýšila senzibilita.

Aby si v tom Stephanie spravila jasno, vykonala dôkladný prieskum a prešla mnoho skúseností iných ľudí, ktorí sa ocitli zoči-voči smrti. Tiež si prečítala analýzy odborníkov, ktoré tieto zážitky potvrdzovali alebo vyvracali.

Lekári jej povedali, že za normálnych okolností by človek v jej situácii buď neprežil, alebo by mal silné neurologické poškodenie. Nič také sa nestalo Stephanie.

Neskôr Stephanie vydala knihu pod názvom „37 sekúnd“ pozostávajúcu z jej zostaveného výskumu a rozhovorov s lekármi, v ktorej prerozprávala svoj príbeh. Stephanie vedela, že to, čo videla, musí byť pravda.

Prešla si cez traumatický zážitok a dlhé mesiace to bolo pre ňu strašné. Avšak všetko sa nakoniec obrátilo na dobré.

„Nie je deň, kedy by som sa necítila požehnaná. Nie je deň, kedy si nevážim život,“ vraví Stephanie dnes.

Preložil: Peter Petko

Ak sa vám náš článok páčil, podporte nás, prosím, jeho zdieľaním na sociálnych sieťach. Originálný článok.

3 700 let stará destička z Babylónie byla přeložena. Přinesla pozoruhodný objev

m.cabejsek@seznam.cz (Jack Phillips) — Fri, 08 Dec 2017 08:48:26 +0000

Vědcům se letos podařilo přeložil babylónskou kamennou destičku starou 3 700 let, která by mohla přepsat dějiny matematiky. Deska podle odborníků dokazuje, že naši předci znali trigonometrii už před starým Řeckem, tedy o nějakých 1,5 tisíce let dříve, než se původně myslelo.

Dr. Daniel Mansfield s hliněnou destičkou Plimpton 322 v knihovně Colombia University v New Yorku. (Andrew Kelly / UNSW)

Destička, která dostala jméno Plimpton 322, byla nalezena začátkem minulého století v jižním Iráku. Objevil ji americký archeolog a diplomat Edgar Banks, který byl inspirací příběhů o Indiana Jonesovi.

„Náš výzkum ukázal, že Plimpton 322 popisuje tvary pravoúhlých trojúhelníků za použití nového druhu trigonometrie založené na poměrech, ne na úhlech a kružnicích,“ uvedl v tiskové zprávě doktor Daniel Mansfield z fakulty matematiky a statistiky z University of New South Wales.

„Jde o fascinující matematickou práci, která svědčí o nepochybném géniovi. Destička obsahuje nejenom nejstarší trigonometrickou tabulku na světě, ale je také jedinou naprosto přesnou trigonometrickou tabulkou, protože Babylóňané měli k aritmetice a geometrii velmi odlišný přístup,“ dodává doktor Mansfield.

Jak poznamenal britský deník The Telegraph: „Na rozdíl od dnešní trigonometrie používala babylónská matematika jako svůj základ šedesátkový systém, ne desítkový jako máme dnes. Protože 60 je daleko snadněji dělí třemi, odborníci, kteří destičku studují, objevili, že výpočty jsou daleko přesnější.“

Plimpton 322: První trigonometrická tabulka na světě. (Rare Book and Manuscript Library, Columbia University)

Podle doktora Mansfielda se destička pravděpodobně používala pro architektonické výpočty při stavbě paláců, chrámů nebo menších pyramid.

Za otce trigonometrie byl původně považován řecký astronom Hiparchos, který žil kolem roku 120 před naším letopočtem.

„Plimpton 322 je o víc než tisíc let starší než Hipparchos. (Destička) otevírá nové možnosti nejenom pro moderní matematický výzkum, ale také pro matematickou výuku. S Plimptonem 322 máme jednodušší, přesnější trigonometrii, která má nad tou naší jasné výhody,“ poznamenal docent Norman Wildberger z University of New South Wales.

Zjištění vědců byla publikována v časopise Historia Mathematica.

{youtube}aL9Q0fyTKxA{/youtube}

Z angličtiny přeložil O. H.; zdroj: